You are enough. You are so enough, it's unbelievable, how enough you are. (Sierra Boggess)

Lottin (ne)divadelní deníček: My Fair Lady

Úterý v 21:25 | Lotte |  Lottin (ne)divadelní deníček

Je polovina srpna a já stále doháním resty z minulé divadelní sezony. Beautifully tragic.
Titul, kterým jsem zakončil sezonu 2016/2017 byl první muzikálový titul, který jsem si v Brně stoprocentně užila. Což k MdB vyznívá zbytečně příkře - nepojednává to špatně o kvalitách muzikálů, které jsem v Brně viděla, ale jde o otázku mých preferencí. Umění je subjektivní.

Na My Fair Lady jsme se vydaly s Bárou, představení se hrálo pod širým nebem na Biskupském dvoře a lístky jsme sháněly na poslední chvíli. Když jsme si je kupovaly, byla volná poslední čtyři místa a já měla zlé tušení, že budeme sedět někde za sloupem. My jsme namísto toho seděly přímo v první řadě uprostřed! Jak se to stalo, doteď nechápu. Možná, že si někdo nevyzvedl rezervaci, která mu propadla a zázračně se uvolnila, zrovna když jsme to s Bárou potřebovaly? Zařídil nám tak grandiózní rozloučení s divadelní sezonou přímo vesmír? :D Sehnat tak dobrá místa v MdB na takový titul a na poslední chvíli musí být osud. :D
Já už v první řadě několikrát seděla, ale ještě nikdy přímo uprostřed a můj ty Bože, fakt to dělá rozdíl.
 

Studie v Mycroftovi Holmesovi (4x03), druhá část

Neděle v 15:00 | Lotte |  Lotteland
6. scéna, Sherinford, "Eurusin domeček pro panenky", první místnost


Pro Mycrofta je tahle scéna okamžik, kdy na něj v celé své drtivé síle dolehne fakt, že svoji sestru nemá pod kontrolou a především - nikdy neměl.
Zároveň s ní ale strávil nejvíc času, takže si jako jediný dovede v plném rozsahu představit, v jakém velkém, ale VELKÉM, problému jsou. Jeho mysl panikaří, navenek to ale dává znát jen v podobě skuhrání, na což mu Sherlock ve vší objektivitě nemůže říct nic jiného než: "Do shut up, dear."

Studie v Mycroftovi Holmesovi (4x03), první část

Sobota v 19:17 | Lotte |  Lotteland
Tak jsem se dokopala k tomtu článku. Splnila jsem svůj slib a zvládla to pod deset let, takže se nebudu omlouvat, že ten článek přichází nevím kolik měsíců po tom předcházejícím. :)

1. scéna, Mycroftův londýnský dům



Hned první scéna po znělce je s Mycroftem! Infarkt! Nevídané! Skvělé! :D
Mycroft coby milovník starých filmů, černobílých detektivek plných klišé, splňuje moji estetiku a osobní kino v domě je rovněž něco, co bych u Mycrofta čekala. A fakt, že jeho idea pohodlného domácího oblečení je sundané sako, mě upřímně baví. :D
 


Lottin (ne)divadelní deníček: březen & duben 2017

2. srpna 2017 v 23:15 | Lotte |  Lottin (ne)divadelní deníček
Hahahahahahaha.
Cože je teď za měsíc? :D
Chápejte (vy imaginární čtenáři), že jsem na tuhle rubriku nezanevřela jen jsem nestíhala a když jsem stíhala, byla jsem líná. To je dostatečná omluva.
Takže k věci.
Březen a duben! Co jsem dělala v březnu a dubnu? :D

image host

Všichni můžete třikrát hádat, proč jsem ten plakát vyfotila. A ne, nejela jsem tam. Fotila jsem to tedy s trpkým výrazem. :D Krásný úvod do článku. :D

Journey to the Past - Christy Altomare

2. srpna 2017 v 18:45 | Lotte |  Video týdne
A poprvé do téhle rubriky zařadím i Anastázii. Je to koncertní video z akce Broadway in Bryant Park, kde bylo poměrně hlučné a nesoustředěné publikum, takže Christy tleskám za absolutně precizní herecký výkon. Vůbec v ničem neslevila od standartu běžného představení a vážně ji za to obdivuju. I když hlasově mi připadalo, že se trochu šetří, ale to je pochopitelné, jestli ji ten samý večer čekala celá show. Ale pořád to byl moc dobrý výkon, samozřejmě. :)
A to tílko bych hodně chtěla. To je tuze pěkný design, moc povedený merch. :)

Tak krásný nový týden. :)



The Dreamcatcher - 28. kapitola

1. srpna 2017 v 16:23 | Lotte |  The Dreamcatcher
Ulice Tvayburgu byly zpustošené, paláce šlechty ve většině případů vyrabované, v restaurantech se bezzubě usmívala kameny vymlácená okna a ulice byly zamořené odpadky, střepy a krví.
Hrabě Razumovskij projížděl spolu se svými muži podvečerním městem a přejížděl melancholickýma hnědýma očima po raněných a sténajících mužích a ženách na ulicích, krvácejících, plačících, nebo naopak strašidelně pasivních, upírajících skelné oči k nebi s horečnatě se pohybujícími ústy. Co to jen potřebovali tak rychle sdělit před svou smrtí? Promlouvali k Bohu, sesílali kletby na své nepřátele, šeptali poslední slova blízkým, pro které položili život? Byli obestřeni zvláštní pavučinou lidí na pomezí dvou světů, která děsila a fascinovala zároveň a on z nich proti své vůli nemohl spustit oči.
Bitva o Tvayburg byla delší a krvavější a protivníci agresivnější a zásobenější, než kdokoliv z nich předpokládal. Ale Razumovského to zase tolik nepřekvapovalo. Považovat bitvu za předem vyhranou je první krok k zatracení za lidskou domýšlivost.
Nejhorší na tom ale stejně bylo bojovat proti vlastním lidem, zvlášť s hlasem v hlavě, který naléhavě připomínal, že ti nebožáci nejednají z vlastní vůle, ale pod vlivem Ferdinandova jedu. Komu se při boji ani jednou nezatřásla zbraň v ruce, s tím si neměl Razumovskij co říct.
"Zelenokabátníci!" ozval se výkřik s titairijským přízvukem a Razumovskij sebou trhnul. Ztracen v myšlenkách povolil v ostražitosti a nevšiml si mužů, jejichž tváře splývaly v pouhé obrysy v kontrastu zapadajícího slunce za jejich zády.
Co probíhalo potom, bylo peklo, jehož hrůzyplnosti nic neubíral ani důvěrný pocit pravidelného hosta válečných běsů, kterým Razumovskij bohužel byl.
Celý svět ztratil barvu a zvuk a jediné co vnímal, byl pud sebezáchovy a hučící krev, která se mu nahrnula do spánků. Tasil šavli a dobře mířenou ranou přeťal krční tepnu muže, který se náhle zjevil v jeho periferním vidění, s lesklým kovovým předmětem namířeným na jeho hlavu.
Rychle druhou rukou vytáhl pistoli, ale výstřel, který následně padl, nebyl jeho.

Mark Seibert

23. července 2017 v 18:51 | Lotte |  Video týdne
Pojďme tento týden ocenit talent a ehm...pohlednost Marka Seiberta, co říkáte? :D Narazila jsem hned na dvě geniálně zeditovaná videa věnovaná Markovi a nemohla se rozhodnout, které sem dám...tak prostě obojí. :)

Enjoy and have a good week. :)




Lottin (ne)divadelní deníček: Žítkovské bohyně (krev je krev)

23. července 2017 v 18:38 | Lotte |  Lottin (ne)divadelní deníček
Oh dear, oh dear, nemáte ani ponětí s jakým zpožděním tohle píšu. Vlastně asi máte, protože je to už nějaký ten týden, co skončila divadelní sezona. Shame on me a tak a pak k podstatě článku. :D


Určujeme si svůj život sami, nebo pouze naplňujeme vyšší plán?

Vzhledem k tomu co studuji a kde studuji, bych ji měla mít více v malíčku, ale musím se přiznat, že tohle bylo moje první setkání se spisovatelkou Kateřinou Tučkovou, kterou do literárních nebes vynesl právě úspěch Žítkovských bohyň. (První setkání když pominu fakt, že jsem ji tuhle potkala v divadle, hehehe. Na Donu Giovannim. Znamenitý vkus. :D).
Nutno ale říci, že i toto moje seznámení se s její tvůrčí osobností nebylo "čisté", protože, jak jsem se později dozvěděla, tato inscenace je spíše interpretací režiséra Dodo Gombára (jak už naznačuje i přidaný podtitul v závorce), než věrnou adaptací knihy. A jelikož jsem do tohoto dne Žítkovské bohyně stále nečetla, pořád vlastně nevím, do jaké míry je brněnská inscenace Městského divadla pozměněná. Určitě to ale napravím a knihu si přečtu, o tom po mém silném zážitku z divadelní inscenace nemůže být pochyb.

Videa z Tanz der Vampire

18. července 2017 v 22:05 | Lotte |  Tanz der Vampire
Na internetu jsou už delší dobu letošní videa z Tanzu, což je malý zázrak, který už podle data na YT, čtyři měsíce přehlížím. Odbijme si tedy moji hanbu a přeskočmě rovnou k videjím! :)


Únor 2017

Carpe Noctem - poměrně omezený výhled, takže v tomhle se choreografií zase tolik nepokocháte, bohužel
Die Unstillbare Gier (Mathias Edenborn) - opět nepřiblížené video, ale něco na Krolockově siluetě tady vypadá romanticky. :D Doporučuji si to přesto pustit, Mathias tuhle píseň zazpíval obvzlášť něžně, jemněji než jsem možná zvyklá, ale tím lépe. :) Jeho Krolock díky tomu vypadá v o to hlubším vnitřním konfliktu a takové podání je mi blízké. :) Video se navíc asi v polovině nakonec přece jen nazoomuje, takže je mu vidět i do tváře - a zrovna v té pasáži, kdy má Krolock malé "zhroucení" a začne v podstatě křičet, takže načasování nemohlo být lepší. :)
Vor dem Schloss (Mathias Edenborn, Tom van der Ven, Sander van Wissen) - zajímavý úhel, pro tuhle scénu přímo perfektní, vidíme Krolocka z úhlu profesora a Alfreda. :) A potvrzuje mi teorii o Mathiasově jemném pojetí hraběte. Není v téhle scéně zdaleka tak sarkastický, jako někteří jeho kolegové, v první části písně to vypadá, jako by se profesora a Alfreda snažil upřímně okouzlit, není v tom tolik výsměchu (kromě toho, kdy udělá ty psí oči, to bylo geniální :D). Jo a taky repliku "jsem fanoušek" pronesl tak znuděně, až jsem vyprskla smíchy. Jako by si ve chvíli, kdy to vyslovoval nahlas, uvědomil, že to už přehání a tak to pronesl jen tak mimochodem. :D
Bücher, Wenn Liebe In Dir Ist (Tom van der Ven, Sander van Wissen, Max Meister, Amélie Dobler) - Max je o něco, uhm, umírněnější Herbert, než Milan van Waardenburg. Role Herberta je těžší, než se může zdát. Je strašně snadné být v té roli buď nevýrazný, nebo naopak přehrávat. Najít ten zlatý střed je mistovský kousek. :)
A je tu velmi čistě vidět ten okamžik kdy si nasazuje zuby, jestli někoho zvlášť zajímá. :D :D

Květen 2017

Totale Finsternis (Veronica Appeddu, Jan Ammann) - povím vám něco, co jsem si pomyslela už když jsem Veronicu slyšela poprvé, ale tehdy jsem to sem nenapsala, protože jsem nechtěla být ošklivá. Ale prostě.... má trochu šmoulovský nádech v hlase, no ne? :D Zní hodně "nosově" a možná je to tím, že jak tak poslouchám, se pořád nesrovnala s němčinou. Třeba Ivan Ozhogin vždycky zpíval podstatně lépe v ruštině než němčině a já chápu, že v mateřštině si je člověk prostě jistější.
Jako nadšenému shipperovi se mi líbilo, když Jan Veronice přejel prstem po tváři a ona se k němu naklonila skoro jako by ho chtěla políbit. To byl obrat od obvyklého držení za ramena. K dobrému! :D A miluju i to, jak Jan přímo nevěří svým očím, když si Veronica sundá ten šál. Aww. :D
Für Sarah (Thijs Kobes) - jéje, to je poprvé co o Thijsovi slyším a moc mě mrzí, že mu v tom videu kvůli reflektorům není vidět do obličeje, protože má nádherný, chlapecký ale silný a především velmi sympatický hlas. :)
Die Unstillbare Gier (Jan Ammann) - ooooh, ten nešťastný, dojemný úsměv, když pokleká před hrobem své první oběti! To opravdu potvrzuje teorie, že to byla jeho manželka, kterou nechtíc zabil (a neproměnil tudíž na upíra). :) Tedy vyvolává to ten dojem, ne že by z toho toto představení udělalo canon. Chápeme se. :D
Die Rote Stiefel, Das Gebet (Veronica Appeddu) - Veronica to možná trošku přehání s gestikulací, ale zase se mi líbí to odhodlání v jejích očích. Atmosféru té písni vystihla perfektně. Ale už to tak vypadá, že s ní budu mít trochu komplikovaný vztah. :D

Wenn Liebe In Dir Ist - Milan van Waardenburg, Tom van der Ven

17. července 2017 v 21:38 | Lotte |  Video týdne
Omlouvám se za to ticho minulý týden. Prostě jsem si dala pauzu, že je to léto a že se mi chtělo, nebo spíš právě nechtělo. No reason, just laziness. :D

A mohu poznamenat, jak úžasná jsou holandská příjmení? Přála bych si mít nizozemské předky čistě pro to, abych měla v příjmení začínající s van, a měla v něm každé druhé písmenko dvakrát. To je prostě tak sofistikované. Fakt bych si to užívala. :D

Někde jsem četla poznatek, že Milan Herbertovu orientaci zahrál tak výrazně, jako nikdo předtím a už v první půlminutě jsem naznala totéž. :D Ta řeč těla, to jak některé části textu vypískne, to jak se přímo vznáší po jevišti skoro jako baletka....okamžitě jsem ho musela milovat, je super roztomilý. :D Asi bych fanoušky naštvala poznámkou, že místy už to možná krapítek přehrává a mým perfektním Herbertem nadále zůstává Marc Liebisch, ale to neznamená, že by se mi Milan nelíbil. Líbí se mi totiž hodně. :D

Krásný nový týden, buďte fabolous jako Milan! :D


Kam dál