You are enough. You are so enough, it's unbelievable, how enough you are. (Sierra Boggess)

Jarní a letní kabátky Lottelandu

Včera v 16:19 | Lotte |  By the Way
Jak jste si asi od včerejška už všimli (protože sem jistě v očekávání nového článku nedočkavě chodíte každý den, hahaha), nastal čas letního kabátku!
Ale než jeden začne o létu, musí aspoň zmínit jaro. A já za celou dobu, co jsem měla jarní kabátek, nenapsala kabátkovací článek. Dostalo se to do bodu, když už mi to bylo trapný a tak jsem počkala na ten letní a řekla si, že to sfouknu dohromady.


Takže ten jarní byl v odstínu starorůžové (tuším, že tak se té barvě říká, ne?), což bylo myslím úplně poprvé v historii Lottelandu! *Wo-hoo*
Měl velice delikátní zdobný font menu, který se báječně hodil k tématu - nenaplněné lásky lorda Melbourna a královny Victorie. Mého OTP, nad kterým jsem *možná* uronila pár slz. Ti dva byli ten pravý milostný příběh Victorie. Albert kdo? (Odlišujeme zde historické osobnosti a seriál, *samozřejmě*.)

 

Poslední symfonie - 15. kapitola: Judicandus homo reus

16. června 2018 v 17:14 | Lotte |  Poslední symfonie
Wolfgang se o necelé dva týdny později vzchopil natolik, aby vstal z postele, ale Nannerliny starosti to ani zdaleka nezaplašilo. Vyčítala si, že doposud jeho indispozici odbývala, protože ji považovala za nastydnutí a oháněla se přitom nesčetnými zkušenostmi s jeho chatrným zdravím.
Wolfi měl nateklý obličej a pohled jeho očí podivně zesmutněl, jako kdyby věděl něco, co ostatním zůstávalo ukryto. Do Divadla na Vídeňce se už nevrátil a provoz Kouzelné flétny plně přenechal na Emanuelovi Schikanederovi.
Nannerl se ulevilo, že se konečně zřekl vyčerpávající práce, ale děsila ji jeho nečinnost. Wolfgang byl živel, který nikdy nesměl stát na místě.
Když se Wolfgangovi udělalo natolik dobře, že byl ve stavu opouštět dům, začala znovu vyučovat. Její první hodina byla symbolicky u komtesy Steinmannové a bylo to zároveň i jejich poslední setkání, protože komteska se už za týden vdávala a stěhovala do Mannheimu.
Zrovna ve spěchu sbíhala očividně dlouho nemyté schody, aby na hodinu vůbec stihla přijít včas, když div nevrazila do zlověstně vyhlížejícího muže ve splývavém plášti a třírohém klobouku.
"Odpusťte," pronesl hrdelním hlasem a uklonil se, "kde mohu naleznout pana Mozarta?"
Nannerl ho přejela zkoumavým pohledem. "O dvě poschodí výš, pane. V jaké záležitosti přicházíte?" zeptala se znepokojeně.
"Obávám se, že to mohu probrat pouze s ním. Děkuji," muž se znovu poklonil a s dramatickým švihnutím pláště jí zmizel z dohledu.
Nannerl se za ním zmateně ohlédla, ale neměla čas nad ním přemýšlet a rychle pokračovala dál.

Lottiných TOP 15 z MOR na Dailymotion

13. června 2018 v 20:17 | Lotte |  Mozart, l'opéra rock
Mám pocit, že jsem už dlouho nemluvila o Mozartovi, co takhle článek o Mozartovi, dlouho tu nebyl Mozart. Mozart. Mozart. Mozart. :D

Už jsem udělala článek Lottiných top 11 z MOR, ale to byla videa z Youtube.
Co takhle článek o DALŠÍCH Lottiných top z MOR, ale tentokrát z Dailymotion?
Vůbec jsem předtím o existenci Dailymotion netušila, ale když už jsem se tam jednou prokousala, dost jsem se tam vyřádila. Hehe.

 


Mozart l'Opera Rock v roce 2018

13. června 2018 v 12:08 | Lotte |  Mozart, l'opéra rock
MOR není zase tak pasé, jak by se mohlo zdát. Ještě v lednu tohoto roku běžela tour produkce v Asii a už se plánuje další (kde svoji účast z původního obsazení zatím potvrdil jen Mikele).
Když už jsem přestala doufat, že by se snad objevila nějaká videa, tak jsem narazila na Youtube kanál, kde nějaká dobrá duše nahrála videa ze Shanghaje! A nahrála výhradně Salieriho scény. Ten člověk ví what's up.



Dovolte mi tedy, abych článek uvedla třemi stádii Florentova Salieriho:

1. Emo Salieri - Salieri je emo pořád, to se rozumí, ale v období prvního roku existence muzikálu = období emo patky a černě nalakovaných nehtů, byl extra emo.
Myšlenkové pochody tohoto Salieriho by nejlépe vyjádřilo: "???!!!!"
Byla to nejmladší verze Salieiho (překvapivě) a jak Bára krásně řekla, prostě to s ním všechno házelo ode zdi ke zdi.
Nebo jak by se krásně řeklo v angličtině: mess.
Ten člověk byl mess.
Loveable mess.

2. Dlouhovlasý Salieri - Salieri z dlouhovlasého záznamu je sice starší o pouhý rok, ale přesto tak nějak vyzrál. Pořád je emo a pořád je mess, ale už si trochu lépe uvědomuje, co se s ním děje. Toto poznání mu absolutně v ničem nepomohlo, ale ubralo to na jeho zběsilosti. Už zuřivě nepobíhá po jevišti, ale hroutí se na podlahu se slzami v očích.
S vlasy pryč z očí navíc vyniká neúnosná síla jeho psího pohledu. Btw.

3. Naštvaný Salieri - poprvé jsem se k nějakému materiálu z Asie a Florentovy nejnovější interpretace dostala před pár měsíci. Jsem v kontaktu s pevným jádrem MOR fanoušků, kteří jsou s muzikálem od samých začátku v roce 2009, a ti mi poslali audio jednoho z představení.
A mě šokem málem vyletěly sluchátka z uší.
To byla čistá n-e-n-á-v-i-s-t. Florent svoje repliky neodříkával, on je odsekával, on všechno nenáviděl. Dokonce i to ikonické procítěné "sublime" přímo zavrčel.

Poslední symfonie - 14. kapitola: Kouzelná flétna

9. června 2018 v 17:21 | Lotte |  Poslední symfonie
Brzy po premiéře Velkorysosti Titovy nastal čas návratu do Vídně. Ještě před pár dny to byl okamžik, na který Nannerl čekala jako na smilování, ale teď z Prahy odjížděla ještě zmatenější a rozpolcenější, než přijížděla.
Od noci, kdy políbila Salieriho, se s ním nesetkala. Nevyhýbala se mu, ale jednoduše nebyla příležitost. Nebyla si jistá, jak se k němu po tom všem chovat a bojovala s pocity úzkostných rozpaků. Připadalo jí, jako by ta jedna pražská noc byla začarovaná a její křehké kouzlo prasklo jako mýdlová bublina hned následujícího rána. Pronásledoval ji Salieriho šokovaný výraz, když se mu vrhla kolem krku a políbila ho. Stačilo by tak málo a nic z toho by se nestalo, ale zvláštní souhra okolností je tu noc přivedla k sobě. Nemělo se to stát, ale zároveň se nemohlo stát nic jiného.
Wolfgang z Prahy přijel nemocný a jeho první kroky ve Vídni vedly k lékaři. Jednalo se o nachlazení, na které dostal předražené léky, které v podstatě spolkly podíl z Velkorysosti Titovy.
Wolfi býval často nemocný už od raného dětství, což jejich otci sloužilo jako další z mnoha záminek, proč ho úzkostně kontrolovat a střežit každý jeho krok. Nannerl si teď bez něj nevěděla rady a měla podezření, že Wolfgang poněkud zneužívá dávkování onoho záhadného léku. (Když se doktora zeptala na podrobnosti, se shovívavým úsměvem ji poklepal na rameno a blahosklonně odvětil, že je to pro ni příliš komplikované.)
Wolfi byl nicméně na lůžko upoutaný jen krátce, a ač bledý, brzy se vrátil zpět k práci a dokonce omezil pití. Nebyl sice ještě úplně ve svojí kůži, ale podobnými nemocemi prošel už mnohokrát a všechny projevy starostlivosti odmítal.
Bylo to tehdy, kdy do jejich života vstoupili manželé Schikanederovi.

La Légende du roi Arthur

8. června 2018 v 15:43 | Lotte |  Lotteland
Ráda bych přesvědčila (vás i samu sebe) že ještě umím psát o něčem jiném, než o MOR.
Takže: tady máte článek o tom nejhorším zatraceném muzikálu na světě, nemáte zač!

Důvod, proč jsem se na Artuše dívala se jmenuje Florent Mothe. Budeme k sobě už od začátku upřímní. Sledování tohoto muzikálu jsem dlouho odkládala, protože kdykoliv jsem z něj něco uslyšela nebo uviděla, řekla jsem si "meh" případně "COŽE?" a vrátila se k Salierimu, což je opravdu to nejlepší co můžete udělat.
Trpěla jsem za vás a podívala se na Artuše, takže vy nemusíte.


Amadeus v Mozartovi, akutně mi hrabe ze zkouškového

5. června 2018 v 15:22 | Lotte |  Mozart, l'opéra rock
Já nevím, co říct, lidičky.
Měla bych se učit.
Fakt hodně nutně bych se měla učit.
A tak...a tak jsem zabila dvě hodiny tím, že jsem se dívala na MOR s titulky Amadea. (Ani to nebyly moc dobré titulky, sorry.)

Anotace takového příběhu by byla asi následující:

Mladý a nadějný skladatel Mozart spolu s matkou utíká ze Salzburgu, protože mu arcibiskup snědl všechno jídlo a nic na něj nezbylo. Poháněn svojí sebeláskou přichází do kouzelné země, kdy se všechno děje pozpátku. Není si tak úplně jistý, jestli se mu tato říše líbí, ale potkává v ní krásnou Aloisii, jejíž kouzlo mu učaruje i navzdory faktu, že je nemravná a on ji neuspokojuje. Když se do ní zamiluje, vyděšen utíká, protože láska je hovadina.
Ale náhle...tragédie! Mozartova matka umírá na příliš mnoho not! Traumatizovaný Mozart přehodnocuje svůj žebříček hodnot a uvědomuje si svoji pravou životní cestu...ITALOVÉ! Musí si najít ITALA!
Ve Vídni se tou dobou jeden Ital jménem Antonio Salieri zrovna příhodně vyskytuje. Bohužel je už zadaný a žije s čunětem aka hrabětem Rosenbergem.
Wolfi je zdrcený a viní Boha.
Nicméně se rozhodne o srdce svéhho pravého bojovat....tím, že se s ním pohádá a vyčte mu, že má doma bordel. Žal netuší, že za to nemůže Salieri, ale již zmiňované čuně Rosenberg.
Mozart se Salierim k sobě prostřednictvím hudby přece jen najdou cestu.
Salieri zažívá vnitřní konflikt - sice je už zadaný, ale Rosenberg stojí dost za prd. Kromě již známého faktu, že je čuně, se v jeho rozpolcené árii dozvídáme, že se jeho partner neumí soustředit déle než hodinu. Rád by Rosenberga opustil a sblížil se s Mozartem, ale nerad by se vnucoval...svůj stud zaplaší tím, že se sjede.
Za Mozartem mezitím přichází jeho kamarádka La Cavalieri na večeři. Problém je, že i La Cavalieri a Mozart jsou podle všeho velmi sjetí a tak když Salieri vrazí na večírek s nápadem osmažit soprána na roštu, nikomu to nepřipadá jako špatný nápad.
Constanze, celou dobu tajně zamilovaná do Mozarta, se marně pokouší získat jeho pozornost, ale všechno marně. Ač sjetému, Mozartovo srdce patří pořád jedině Salierimu a pro Stanzi má nejvýš seno.
Mozartovi už nic nechybí, má lásku svého života a všechno je bájo. Stává se tedy propagátorem míru a fantazie.
Příběh je ukončem romantickou árií La Cavalieri, která touží oslavit lásku svých přátel.
Respektive - příběh by byl ukončen romantickou árií La Cavalieri, kdyby nebyla tak sjetá. Ale snaží se.

Jo, já vím. Prokrastinace u mě nabírá děsivých rozměrů.

Nicméně fakt, že na umírací scénu vyšla scéna, kdy v Amadeovi Wolfi přijde na parodické představení svých oper...osud. 10/10. Kvalitní content.
Neptejte se mě, kolik je mi let. Jestli jste čekali, že za šest nebo kolik let blogování dospěju, ráda bych vám vzkázala, ať čekáte dál. :D
(A ano, podle mě je tohle vrchol humoru. Hlavně "COŽE?" Flo je myslím highlight. A i Amadeus ty dva shipuje, sledujete?)


image host

Poslední symfonie - 13. kapitola: Praha

3. června 2018 v 21:51 | Lotte |  Poslední symfonie
Hlavní město Českého království působilo ponuřeji než Vídeň, avšak tajuplná atmosféra klikatých uliček stověžatého města v Nannerl zároveň vzbuzovala fascinaci. Pobývala s Wolfim a Stanzi u rodinných přátel, manželů Duškových, kteří je občas navštěvovali, když ještě žili v Salzburgu.
Salzburg...Nannerl se tato kapitola jejího života zdála nekonečně vzdálená a cizí.
Kvůli blížící se korunovaci a s ní spojené premiéry Wolfgangovy Velkorysosti Titovy, do Prahy přijíždělo ohromující množství lidí a místní hotely a hostince se rychle naplňovaly nad limity svých možností. Nannerlina poněkud jednotvárná existence v domě Duškových tak byla osvěžena novými tvářemi, které se objevovali na návštěvě u českého skladatele a jeho půvabné manželky.
Když byl však do salonu Duškových uveden dvorní kapelník Salieri, málem se udusila čajem.
"Nemohl jsem si pomoci a musel jsem ho pozvat hned ten den, kdy jsem se doslechl o jeho příjezdu do Prahy," odůvodnil pan Dušek, když si všiml jejího šoku. "Ten slavný intrikán," zasmál se, "co já si o něm od Wolfganga už vyslechl. A pak - autor Danaidek! Ten skandál se dostal až k nám a to je co říct," pokrčil pobaveně rameny a vstal, aby se s mohl jít přivítat s nově příchozím hostem.
Josefína Dušková se naklonila k Nannerl. "Wolfgang tak jako tak stráví celý večer na zkouškách. Nemusíte se bát, kohouti se nepoperou."
Nannerl se chabě pousmála.
"Jaký jen pan dvorní kapelník společník?" vyzvídala Josefína.
"Nanejvýš zdvořilý, ale odtažitý," odvětila Nannerl stručně.
"Ach tak. Nu, asi už chápu, že si s Wolfgangem nepadli do oka."
"Co tu vůbec dělá?" nechápala Nannerl. "Myslím tím v Praze."
"Ach, vždyť je přece součástí panovníkovy družiny. Má na starosti hudební složku všech korunovací. Nejspíš přijel napřed, aby všechno zajistil."

Poslední symfonie - 12. kapitola: Takové jsou všechny

29. května 2018 v 21:51 | Lotte |  Poslední symfonie
Nannerl se snažila pohroužit do práce a pokud možno nevnímat okolí. Vyhýbala se Wolfgangovi, všem příležitostem, kde by mohla potkat Salieriho a nasadila ne právě statečnou strategii hlavy v písku. Nedokázala své problémy řešit, nedokázala jim ani čelit, a tak raději předstírala, že neexistují. Tím hůř se jí potlačované emoce mstily ve snech, nebo v okamžicích, kdy neměla co na práci a byla vydána na pospas svým myšlenkám.
Wolfgang se s ní pokoušel mluvit, ale postarala se, aby nedostal příležitost a postupně to vzdal, respektive na ni zapomněl kvůli své práci, jako už tolikrát předtím. Nejen, že se do dvorního divadla vrátila Figarova svatba, ale dokonce s da Pontem dostali zakázku na novou operu, Così fan tutte - Takové jsou všechny. Ponořený do komponování a večerního dirigování, už neměl čas přemýšlet o jejích citech k Salierimu.
O Salierim toho věděla málo, jelikož ale trávila většinu svého času s mladými dívkami z vysoké společnosti, které byly vedeny ke klevetění coby hlavní zájmové aktivitě, přece často slýchala jeho jméno.
Premiéra Danaidek vzbudila velký rozruch, v jistých kruzích i pohoršení, ale tato špatná reklama se z jakýchsi záhadných příčin ukázala být velmi profitující a titul se prý rychle vyprodával.
Se Salieriho společenským postavením to už podle všeho vypadalo znatelně hůř a dvorní kapelník přestal dostávat pozvání na mnohé společenské akce. Císař, stále nemocný a v ústraní, se k záležitosti nevyjadřoval, a tak byli Vídeňané rozpačití z toho, jak situaci uchopit. Nechtěli Salieriho vyškrtnout úplně, pro případ, že by byl stále v nejvyšší přízni, zároveň se s ním ale nechtěli stýkat a riskovat, že si mezi sebe zvou mrtvolu vídeňské společnosti. Sice neztratil žádnou ze svých vysokých funkcí, ale nesměl dirigovat vlastní opery, což byla neblahá předzvěst a Nannerl si jen domýšlela, jak těžko to musel snášet.
Rozuzlení zapeklité situace přišlo velmi náhle a osudově. V Allgemeine Musikalische Zeitung se objevil článek přímo od rytíře Glucka, který se rozlíceným Vídeňanům pokoušel vysvětlit situaci o nešťastném autorství Danaidek. Navrch na Salieriho adresu pronesl několik zvlášť vřelých slov, vyzdvihujících jeho talent a progresivitu, ale zdálo se, že starcova slova nikoho zvlášť nedojala. Když ale Glucka o několik týdnů později stihl třetí záchvat mrtvice, kterému podlehl, nastala prudká změna ve vzduchu.

Poslední symfonie - 11. kapitola: Danaidky

18. května 2018 v 16:22 | Lotte |  Poslední symfonie
Nannerl se zcela nežensky, avšak nanejvýš pohodlně, rozvalovala na pohovce a četla Beaumarchaisovu Figarovu svatbu, protože to byla momentálně jediná kniha v domácnosti Mozartových, která nebyla operní libreto. Nad nejednou pasáží pobaveně zdvihala obočí a už se vůbec nedivila, že s uvedením Figarky byly takové problémy.
Za jejími zády seděl Wolfi a roztržitě na klavíru vyťukával jakousi rozvleklou melodii.
Všechna okna v místnosti byla otevřená dokořán a dovnitř občas zavanul lehký vánek, který roztančil záclonky.
Nedělní lenošení přerušilo zaklepání na dveře a dovnitř vstoupila zrůžovělá Sofie. "Přišel dvorní kapelník Salieri. Omlouvá se, že vyrušuje a prosí o přijetí," vyslovovala pomalu.
Wolfi přestal hrát a překvapeně se ohlédl po Nannerl. "To je...nečekané," pronesl nakonec.
"To je nezdvořilé," odtušila Nannerl a narovnala se. "Kdyby ses u něj bez ohlášení a navrch v neděli objevil ty, zaručeně by tě nepřijal," pronesla hořce.
Vyslovení jeho jméno v ní znovu oživilo vzpomínky na onen večer před několika týdny, kdy na všechny křičel, že je nenávidí, a v krku se jí udělal knedlík.
Wolfgang vstal a nasoukal se do kabátu, přehozeného přes opěrku křesla. "To je dost možné, ale návštěvy dvorního kapelníka se zkrátka neodmítají," poznamenal s pokrčením ramen.
"Jak myslíš. Já odcházím," pronesla Nannerl odhodlaně a rozešla se ke dveřím, které se v tu chvíli otevřely. Nannerl se zarazila, když nečekaně stanula tváří v tvář Salierimu.
Sofie nepočkala na Wolfgangovu odpověď a rovnou běžela Salieriho uvést dovnitř, holka ztřeštěná.
Nannerl sklonila pohled a vysekla pukrle. "Maestro Salieri."
"Slečno Mozartová," Salieri se poklonil.

Kam dál