You are enough. You are so enough, it's unbelievable, how enough you are. (Sierra Boggess)

Saintclairova vila - 2. kapitola: Umírající labuť

30. září 2018 v 21:30 | Lotte |  Saintclairova vila

Pár dní po Sářině úrazu byla neposlušná pacientka propuštěna z nemocničního křídla, aby se mohla opět shledat s Magdalénou, která se zřejmě nemohla dočkat, až jí s očividným potěšením řekne: "Já ti to říkala," doplněné procítěným: "Jsi pako, Sáro."
Magdaléna i přesto věrně zůstávala po jejím boku, zatímco se Sára o francouzských berlích pomalu plížila Saintlairovým ústavem, daleko za všemi ostatními.
Když skončil odpolední klid, vydaly se společně do altánku uprostřed květné zahrady, a pozorovaly při práci zahradníky, kteří sem přijížděli každý týden, aby o pohádkovou zahradu pečovali. Magdaléna Sáře splétala rusé vlasy do stejného copu, jaký zdobil její vlastní blonďaté vlasy, a zvukovou kulisu jim dodával vzdálený zvuk klavírní nahrávky, plynoucí z jednoho z otevřených oken. Sára netušila, kdo by tak nudnou, utahanou hudbu poslouchal, zvlášť teď, když se zdálo, že všichni obyvatelé sanatoria pobíhají venku a užívají slunečného dne.
"Takže," začala Sára důležitě, "když jsem ležela na nemocničním křídle, stalo se mi něco moc zajímavého…"
"Už zase si vymyslíš nějakou šílenou historku?" opáčila Magdaléna nerudně a bolestivě ji zatahala za vlasy.
Sára vyjekla bolestí a ukřivděně se od ní odtáhla. "Viděla jsem pana Saintclaira," pronesla a založila si ruce na hrudi.
Magdaléna nevzrušeně povytáhla obočí. "Tak tobě nestačilo, že jsi kvůli němu spadla ze stromu?"
 

Lottin (ne)divadelní deníček: Čert a Káča (podruhé) a Zamilovaný Shakespeare (taky podruhé)

28. září 2018 v 19:46 | Lotte |  Lottin (ne)divadelní deníček

K předcházející divadelní sezoně se už vracet nebudu, jelikož to už nemá smysl, prvotní dojmy a pocity, jsou nenávratně pryč. Jelikož se mi konec sezony jaksi překrýval s absolutoriem, neměla jsem čas a ani nervy něco psát. I když s mozartovskou povídkou jsem tu spamovala vesele dál, takže asi nebylo tak zle a hanba mému zanedbávání divadelních zápisků. Pozor - zápisků, nikoliv recenzí. Třeba se jednoho dne na nějakou opravdickou recenzi zmůžu, ale to je ve hvězdách.
Když už nic, alespoň vypíšu, na čem jsem byla a nepsala o tom, a shrnu zážitek jednou větou:


Hoří v sadě rodném květ - kabaret o české státnosti, smíšené pocity - jisté pasáže geniální, nicméně posledních patnáct minut jsem se nudila a zírala do stropu
Powder Her Face - netradiční operní zážitek, skvělé podání celého obsazení, důkaz, že opera není mrtvá
Lakomec - klasika v poměrně klasickém zpracování, Bolek Polívka si ukradl celé představení pro sebe, už dlouho jsem se v divadle tak nenasmála
Veroničin pokoj - odešla jsem s mírným traumatem, ale budiž to přičteno velkému talentu obsazení a autorovi
Věra - velmi milé překvapení, mnohem lepší zpracování "české státnosti" než o co se pokoušelo Hoří v sadě rodném květ. Nepřibarvené, ale přesto idealistické, pochmurné, ale přesto ne beznadějné.
Cosi Fan Tutte - premiéra, kterou jsem nejvíce očekávala, načež z ní následně byla nejvíc zklamaná. První polovina zběsilá záplava barev a nenavazujících výjevů, druhá část ustrnulá a pomalá.

Saintclairova vila - Prolog

23. září 2018 v 11:40 | Lotte |  Saintclairova vila
Jupííí, Lotte se vás chystá oblažovat další fanfikcí, to je ale radosti na starém Lottelandu! :D
Ne, ve skutečnosti to nikoho nezajímá, já víííím. :D
Původně jsem si rozepsala úplně jiný příběh, ale potřebuje ještě "uležet", protože je to trochu větší sousto, než o co jsem se kdy pokoušela a tohle dílko bude spíš kratšího rozsahu bez nutnosti "uležení". :D A aspoň se rozepíšu. :D
Je to taková fanfikce nefanfikce, protože jsem si v podstatě vzala Tanz der Vampire, půjčila si z něj postavy, zasadila je do úplně jiné doby i kontextu a sledovala, co se bude dít dál. A víc vám asi nepovím. :D
(Jistou postavu jsem se rozhodla přejmenovat, ale vám jistě dojde, o koho jde, mí neexistující čtenáři jsou přece chytří. :D)


Trávu a koruny stromů rozezníval mírný vánek a na nedalekém poli zlatě zářilo obilí. Příjemný srpnový den, první po sérii úmorných tropických veder, vylákal ven většinu chovanců Saintclairovy vily.
Vila byla ale velmi nepřesné pojmenování místních pro staré panství pocházející z druhé poloviny devatenáctého století, stejnou měrou pohádkovou jako děsivou budovu, se svými romantickými zákoutími a pochmurnými chrliči, udržovanou květnou zahradou a spoře osvětlenými chodbami lemovanými přísnými portréty století mrtvých lidí. Kromě květné zahrady se za panstvím nacházel uměle vytvořený rybník a anglický park s několika ovocnými stromy, které zaujaly několik rozesmátých dívek, neboť o jednu z jabloní byl opřený zapomenutý žebřík.
"Sáro, ne!" ozvalo se důrazné zvolání dívky s tlustým blonďatým copem.
 


Kabátek podzim 2018

22. září 2018 v 17:09 | Lotte |  By the Way
Dámy a pánové, do podzimu a nové etapy mého života vstupujeme s...Florentem!
Jéééj!
Šok! :D

Mimo tematické zabarvení do béžovo-šeda, tu máme na záhlaví dvě velmi ťuťínkovské fotky pana Motheho, s jeho stydlivě-okouzlujícím úsměvem v akci. Jak lépe vkročit do podzimu, pravda?

Za kabátek tradiční díky Tahmed!


Fantom Opery se vrací do Kodaně

16. září 2018 v 15:32 | Lotte |  Fantom Opery Dánsko
Téměř deset let po dánské premiéře Fantoma Opery, se muzikál opět vrací do Kodaně, s premiérou 21. září 2018.
Obsazení tvoří zajímavá směsice nových mladých tváří (Christine), ale i známých jmen se zkušeností jak s Fantomem, tak jeho pokračováním, Love Never Dies (Fantom, Carlotta).
S blížící se premiérou už se objevují fotky ze zkoušek, dokonce i prvních promo fotky, na které se můžete podívat v celém článku.

Obsazení

Christine: Isabel Schwartzbach/Sibylle Glosted/Cassandra Lemoine (understudy Sandra Kassman)
The Phantom: Tomas Ambt Kofod /John Martin Bengtsson
Raoul: Christian Lund (understudy Sebastian Harris, John Martin Bengtsson)
Monsieur Firmin: Carl Christian Rasmussen
Monsieur André: Sebastian Harris
Carlotta Giudicelli: Louise Fribo
Piangi: Rasmus Jupin
Madame Giry: Elisabeth Halling /Tuva Semmingsen
Meg Giry: Imogen-Lily Ash
Monsieur LeFèvre: Jesper Paasch
Monsieur Reyer: Kim Hammelsvang
Passarino: Paul Frederiksen
Josef Buquet & Don Attilio: Martin Loft
Company: Frederikke Kampmann, Merete Laursen, Kristoffer Appel, John Michael Wrensted Olsen, Lauritz Jakob Thomsen, Maria Hanke, Cecilia Lindwall, Anna Vaupel, Sandra Kassman
Tanečníci: Nahia Gil Elizondo, Amelia Jackson, Victoria Paine, Corina Clark, Cloe Dowell, Heidi Richard,Jacob William Hughes, Trevor Schoonraad
Swings: Mia Karlsson, Sidsel Aja Eriksen, Patrick Egersborg, Rasmus Mononen, Catherine Leppingwell


image host

Poslední symfonie - Epilog

14. září 2018 v 12:56 | Lotte |  Poslední symfonie
Nannerl pohlédla do zrcadla a nejméně posté si na hlavě upravila módní klobouček. Už roky neměla prostředky dopřát si malé radosti, nebo mít čas na marnivost, takže si nepřipadala provinile, když se spokojeně usmála na vlastní odraz.
Rychle se otočila, když za sebou zaslechla významné odkašlání.
Constanze si pobaveně založila ruce na hrudi. "Tak se mi zdá, že máš opravdu ráda klobouky," odtušila po chvíli.
Nannerl zrůžověla v obličeji a proti své vůli se usmála. "Jen mám radost, to je celé. Mimo jiné i proto, že mě dnes budeš doprovázet. Ještě před pár měsíci by taková vyhlídka byla nepředstavitelná," řekla upřímně.
Constanze se zamyšleně usmála nazpět. "Ještě před pár měsíci bych na otevření Salieriho konzervatoře rozhodně nešla," odvětila bez obalu. "Ale myslím, že kdyby tu byl Wolfi, šel by tam. A nejen proto, že jsi mu svěřila své srdce," natáhla se po její ruce a pohlédla na prsten se safírem, posetým po celém obvodu drobnými diamanty. "Ptala ses ho proč zrovna safír, mimochodem?"
Nannerl zrůžověla ještě víc. "Podle jedněch mých šatů."
Ozvalo se zaklepání na dveře a dřív, než se některá z nich stačila pohnout, se kolem nich prořítila paní Weberová, a rázně otevřela domovní dveře.
"Dobrý den, pane dvorní kapelníku, jaký krásný den, drahoušek Nannerl na vás už čeká!" hlasitě vítala jejich hosta a Constanze s Nannerl si vyměnily pohled.
"Takže už jsem 'drahoušek'? To je novinka," zašpitala Nannerl.
"Celou dobu prostě stačilo, aby sis našla bohatého snoubence," zašeptala Constanze s hraným překvapením, "že nás to nenapadlo dřív," teatrálně zakroutila hlavou.
Paní Weberová se vzápětí zjevila v salonku, kde s Constanze stály, a táhla za sebou mírně konsternovaného Antonia.
"Pan dvorní kapelník Salieri," uvedla ho zbytečně.

Poslední symfonie - 19. kapitola: Rekviem

28. srpna 2018 v 21:28 | Lotte |  Poslední symfonie
Nannerl bez hnutí zírala do stropu a křečovitě zatínala prsty do záhybů své noční košile a proděravělé přikrývky. V horečnatých vlnách se přes ni převalovala úzkost a bouřila její mysl do nepříčetné aktivity. Se zuřivě cukajícíma rukama se převalovala na posteli a sváděla se svojí rozjitřelou myslí marný boj o spánek. Vězení vlastní hlavy jí nedovolilo víc než necelou hodinu spánku a ačkoliv ji unavené oči bolestivě pálily, nedokázala je zavřít, protože se příliš bála vidin Wolfganga v jámě hnijících těl.
Stala se mistrem v utíkání od vlastních vzpomínek, ale zítřejší uvedení Rekviem bylo na veškeré předstírání příliš skutečné.
Zmučeně se převalila na bok a zaposlouchala se do pravidelného oddechování Josefíny a Sofie, když kdesi v útrobách domu zaslechla šramot. Nejspíš nebyla sama, kdo nemohl spát.
Pár hodin po rozbřesku malátně vstala z postele a začala se v tichosti připravovat na dlouhý den. Nemělo cenu doufat, že k ní ještě přijde spánek a byť další minuta zírání do zdi by ji přivedla k šílenství.
Rychle se oblékla a aniž by se namáhala s rozčesáváním vlasů, vyšla z pokoje a prošla celý dům, ale všechny společné místnosti byly prázdné. Teprve když mimoděk vyhlédla z okna, uviděla osamělou postavičku v ubohé zarostlé zahrádce za jejich domem.
Vyšla za ní a zimozřivě se objala pažemi před chladnými poryvy větru, které jí do očí vháněly rozpuštěné prameny vlasů.
Constanze byla usazená na staré rozpadající se lavičce a nepřítomně hleděla před sebe.
"Stanzi?" oslovila ji mírně.
"Tak je to tady, velký den," poznamenala Constanze a nepatrně se na ni usmála, "musím říct, že jsem v dnešek přestala věřit potom, co Salieri najednou vycouval. Ale přesto - tady jsme," zkonstatovala a zahleděla se na kymácející se koruny stromů nad jejich hlavami.
Nannerl opatrně usedla vedle ní, nejistá, jestli zchátralé dřevo udrží váhu navíc. "Udělal to kvůli mně," řekla tiše.
Stanzi se zasmála a z keře vedle nich vylétlo hejno vrabců. "Říkáš to, jako by mě to snad mělo překvapit. Zarazilo mě, že to udělal, ano, ale o příčině jsem nikdy neváhala."
"Antonio to neudělal ze zlovůle, to je vše co chci říct," řekla tiše.
Constanze na ni po očku pohlédla. "Takže jste teď pár?"
Nannerl pokrčila rameny. "Nevím," zamumlala, ale když postřehla její pohled, rychle pokračovala, "nic před tebou nepředstírám, Stanzi, já opravdu nevím."

Poslední symfonie - 18. kapitola: Nedokonalí lidé

24. července 2018 v 19:53 | Lotte |  Poslední symfonie
Pohřeb Leopolda II. apatickou Nannerl míjel. Nehledě na to, že mrtvý panovník, který sotva stačil zrealizovat své reformy, už málokoho zajímal. Všichni se teď samozřejmě bavili jen o Františkovi I., jeho nejstarším synovi a nástupci. Nannerl od svých žaček zaslechla, že veřejnosti nastavuje vlídnější tvář než jeho otec, ale jak Antonio prorokoval, hudbě ani divadlu příliš nepřál. Ale ne že by na tom zvlášť záleželo. Nannerl se ponořila do své práce ještě horlivěji než kdykoliv předtím a plánovala si své dny tak hekticky, jak jen mohla. Když se nebyl čas zastavit, nebyl čas přemýšlet. Postřehla, že Constanze nejspíš převzala podobnou strategii. Teď, když jí Antonio nekompromisně zatrhl veškeré aktivity týkající se Rekviem, s rázností sobě vlastní se pustila do třídění Wolfgangovy hudební pozůstalosti. S prací jí příležitostně pomáhali někteří z Wolfgangových studentů, případně i Aloisie. Nannerl se naproti tomu neustále vymlouvala na své vyučování, únavu, nevolnost - zkrátka cokoliv, aby se toho nemusela účastnit, a Constanze ji brzy přestala žádat o pomoc. Sice se tvářila ukřivděně, ale nic neřekla.
Jakmile se podařilo najít něco hodnotného, kopie díla okamžitě putovaly do nejbližšího ochotného vydavatelství. Constanze začala s nově nabytým sebevědomím a finanční jistotou hned po skončení státního smutku organizovat vzpomínkové koncerty na Wolfiho počest, které se poměrně záhy proslavily, protože na nich zpívala Aloisie, která tou dobou už platila za velkou primadonu.
Ale ani s tím Nannerl neměla nic společného. Mozart se teď hrál víc, než kdykoliv předtím, ale Nannerl se od toho všeho distancovala.
Dům byl toho dne prázdný, protože všechny Weberovy včetně Aloisie vyrazily do města kvůli nějakým organizačním záležitostem jejich koncertů a Nannerl s nimi přirozeně nešla. Vymluvila se, že má spoustu práce s přípravou svých hodin, ale to byla samozřejmě lež. Ve skutečnosti nastalo přesně to, čeho se celé měsíce nejvíc bála - volný čas a nic, co by rozptylovalo její myšlenky. Situace zrovna tak hrozivá, jako horečnaté okamžiky, které zažívala před usnutím.
Dnes to bylo ještě horší než obvykle a příčinou byla malá, rozpadající se knížečka, kterou si tiskla k hrudi, zatímco bezcílně posedávala na schodišti pod Wolfiho starým bytem. Ani nevěděla, jak se tu zase ocitla, ale tak to bývalo vždycky. Bylo to, jako by se probudila z hlubokého zamyšlení, či příliš živého snu a zas a znovu se našla sedět na tom stejném bezútěšném místě. Bylo to stejné, jako toho dne, kdy ji Antonio objevil dezorientovaně pobíhat v parku...vzdychla a potřásla hlavou. Už zase ji zrazovaly vlastní myšlenky.
Zaslechla kroky stoupající po schodech a přitiskla obličej ke kovovému zábradlí, aby se podívala, kdo to je. Jako by to vycítil, v tu samou chvíli k ní o poschodí níž vzhlédly velké hnědé oči.
"Antonio," zablekotala překvapeně.

Poslední symfonie - 17. kapitola: Dokonalá hudba

30. června 2018 v 12:58 | Lotte |  Poslední symfonie
Do premiéry Rekviem zbýval přesně měsíc a Constanze od Společnosti přátel hudby dle dohody obdržela zálohu ve výši jejího závazku vůči hraběti von Walseggovi.
Antonio se u nich od jeho poslední návštěvy neobjevil, ale vyměnil si pár dopisů s Constanze, podle které všechno probíhalo "hladce".
Tomuto shrnutí situace ovšem neodpovídal Antoniův rozlícený výraz, se kterým se jednoho dne vřítil do jejich bytu.
"Paní Mozartová," pronesl s těžce potlačovaným vztekem po výměně úvodních zdvořilostí, "je pravda, že jste pruskému králi prodala osm...osm kopií Rekviem?"
Nannerl o tomhle slyšela poprvé a vytřeštila oči.
"Copak se odmítají nabídky od králů? A pak - Mozart se teď díky mě hraje v Prusku - na královském dvoře navrch!" Constanze zvedla bradu a složila si ruce do klína. "A vůbec, nelíbí se mi váš tón, pane dvorní kapelníku."
Antonio pootevřel ústa a chvíli na ni němě zíral. "Paní Mozartová," začal znovu, "vy jste ty kopie prodala ještě předtím, než jste hraběti von Walseggovi vrátila jeho zálohu, a zároveň potom, co jste se mnou a Společností přátel hudby uzavřela smlouvu o uvedení Rekviem," roztržitě si protřel cukající oko, "porušila jste hned dvě smlouvy zároveň, a to už je docela výkon."
Constanze vstala z křesla. "Záloha von Walseggovi je už splacená. A vám Rekviem nepatří - pouze ho jednou uvedete," odvětila chladně.
"Vaše překrucování práva je fascinující," vybuchl Antonio frustrovaně. "Ne, Rekviem mi nepatří, ale způsob, jakým s ním vynakládáte vy, se pohybuje na hraně. Ve smlouvě se Společností přátel hudby je jasně formulováno, že uvedení v Kostele svatého Michala bude první a exkluzivní. Teď, když osm kopií Rekviem putuje do Pruska, nemůžu být řeč ani o prvenství, ani exkluzivitě, že ne?"
Constanze přešla těsně k němu a Antonio srdnatě čelil jejímu horoucímu pohledu. "Přišel jste, abyste mi vyčinil, nebo pohrozil právními důsledky?"
Antonio otráveně naklonil hlavu. "Četl jsem ten text, který jste dala do tisku, ve kterém ve zkratce tvrdíte, že všichni, co se na vás pokusí vymáhat dluhy vašeho manžela, jsou nemorální a bez duše a tak podobně," zavrtěl hlavou, "rovněž vím, že na vás jeho dluhy do této chvíle skutečně nikdo nevymáhal. Velice jsem vás podcenil, paní Mozartová. Nicméně na mě tyhle taktiky laskavě nezkoušejte. Prodala jste pruskému králi Rekviem, dobrá, budiž, ale ukončete svoji korespondenci s panem Härtelem, buďte té základní lidské slušnosti. V naší smlouvě je výslovně řečeno, že Rekviem do prvního uvedení Společností nesmíte nechat vydat. Co vzápětí uděláte? Začnete shánět kontakt na vydavatele," Antonio se uchechtl.
Constanze zamrkala a ustoupila od něj. "Jak to víte?" zeptala se tiše.
"To je moje hřiště, na kterém si hrajete, paní Mozartová," zavrčel Antonio, "já podcenil vás, ale i vy mě."

Mark Seibert a Thomas Borchert na hostování v Rusku

28. června 2018 v 23:29 | Lotte |  Bal Vampirov


Mark Seibert a Thomas Borchert přijali nabídku na limitovaný počet hostování v roli hraběte Krolocka v Balu Vampirov/Tanz der Vampire v Petrohradu. Kvůli malému času na zkoušky a celkové náročnosti své party zpívali v němčině, takže svět ochudili o ruštinu s německým přízvukem. A všechna čest představitelkám Sáry, které v Totale Finsternis musely soustavně přepínat z ruštiny do němčiny.
Toto hostování zároveň doplnilo velkou muzikálovou mezeru a totiž zoufalý nedostatek videí Marka v roli hraběte.
Co mě na těchto videí ale stejně bavilo nejvíc, byly ty komické situace, které vznikaly z dvojjazyčné inscenace. V mluvených dialozích a zvlášť ve Vor Dem Schloss to bylo úsměvné. Hlavně v pasáži, kdy se profesor představuje a přejde do němčiny, aby mohl říct, že je "aus Königsberg" což vyvolalo smích a následný potlesk. Bylo vidět, že si to herci užívali, bylo to pro ně zpestření a občas se bavili spolu s diváky. Vyvolávalo to takovou milou atmosféru.
Celkově za tenhle projekt moc tleskám, vážně jde vidět, jak ruský muzikál pomalu ale jistě srovnává krok s evropským trhem.

Kam dál