You are enough. You are so enough, it's unbelievable, how enough you are. (Sierra Boggess)

Remember, love never dies! 27. část

25. května 2012 v 21:20 | Lotte |  Remember, love never dies!
Henri si nemohl pomoci a pečlivě zkoumal výraz Meg. Jak se tváří, teď když ví, že ten, koho miluje je přece jen naživu? Jaká trýzeň, ta úleva v jejích očí, letmý úsměv který jí kmitl na tváři a objetí, které si vyměnila s Christine, jenž vypadala, že co nevidět omdlí. Její láska k Fantomovi ji dovedla až na samý okraj, přes který stejně jako kdysi jeho matka přepadla a dostala se na samé dno. Teď ve svém náručí svírala ženu, kterou Fantom podle všeho miloval a kvůli které jí nikdy nevěnoval ani pohled. Unaveně si promnul spánky a odvrátil od výjevu před svým psacím stolem pohled. Vždy si myslel, že ženy chápe. Nikdy to nebylo o nic těžší, než jen poznat jejich povahu, zjistit po čem prahnou a dát jim to - pak už dosáhl, čeho chtěl. U Meg to neplatilo. Tušil, po čem asi toužila, proč se zamilovala do tak podivného člověka...a poprvé ve svém životě kapituloval, neboť věděl, že mystického hudebního génia překonat nemůže. Je vedle něj zkrátka obyčejný muž, co dohromady nemá co nabídnout.


Nezabila ho, nezabila! On žije! Vzala mu vzpomínky, vzala mu život z jeho mysli, ale ne z těla! Co jen v tom deníku stálo? Že ta střelná rána byla vlastně jen škrábnutí? Zranila ho, ale on žije! Jistě si vzpomene, až uvidí Christine, tolik ji miluje! A třeba jí odpustí, zachrání její ztracenou duši...
Christine ji svírala až příliš pevně, nemohla ani dýchat, ale nic neřekla, jen se tu a tam slabě usmála. Stále nenašla dostatek odvahy, aby pohlédla na Henriho. Věděl všechno, iluze se definitivně rozplynula. Rozhodně už ji nemohl shledávat vílou, nejspíš litoval chvíle, kdy ji k ní vůbec přirovnal. Ubožačka, která vztáhla ruku na dítě, a málem někomu vzala život. Jako by té bolesti nemohl být konec znal i její temnou minulost, věděl, že počestnou ženou se nazývat rozhodně nemůže. Odvaha už nehrála roli, byl tu jen nebetyčný stud a hanba. Snad to uhasilo jeho poslední naděje, snad už ví, že nikdy nemohou být spolu. Co by dala za poslední pohled jeho oříškových očí do jejích...ten samý pohled jaký ji nesčetněkrát věnoval na Coney - tak už se na ni nikdy nepodívá. A tak se raději už ona nikdy nepodívá na něj, protože by nedokázala snést ten chlad v jeho očích, ten chlad jaký se mu v obličeji rozhostil tehdy v nemocnici. Jeho výraz byl tak zuřivě divoký a nebezpečný - nechápala kde se to v něm vůbec vzalo. To nebyl její rozkošně nemotorný Henri. Ale kdo tedy?

"Ach Christine, celá se chvěješ." špitala Meg vystrašeně. Christine se snažila potlačit třes, ale nedokázala nad svým tělem převzít kontrolu. Musela se vzchopit, už jen kvůli Gustavovi. Oči se jí protáčely v sloup, ale při vší vydané síle neomdlela. Nebude dělat scény, nemůže znovu tak vyděsit Gustava jako na tom mole. Tak snadno se vystrašil a starostlivě celé hodiny stával u její postele....
Téměř rok, jeden celý a mučivě dlouhý rok se domnívala, že Erik je mrtev. Chodila k jeho falešnému hrobu, proplakala pro něj tolik slz a on si teď nejspíš ani nevzpomíná kdo je. Neví, že je jejím Andělem hudby, nevybavuje si, že bez něj nedokáže žít - třeba ji ani nepozná, až ji uvidí. Co mu jen řekne? A jak zareaguje? Ubohý Erik zavřený v nemocnici, kde hloupé jeptičky křičí při pohledu na jeho tvář!

Raoul s nezúčastněným pohledem diváka sledoval tak rozdílné emoce před sebou. Pevně držel zmateného Gustava za ruku a zkoumal, jestli Christine omdlí, nebo ne. Jeho pohled se tu a tam střetnul s očima Henriho, ale ve většině případech kdy na něj pohlédnul, Henri upřeně pozoroval Meg. Potřásl hlavou a znovu se naklonil nad Gustava, který ho zatahal za rukáv. Jak jen má vysvětlit něco, čemu sám stěží rozumí?

***

Erikova situace v nemocnici ve skutečnosti nebyla natolik špatná. Při prvních setkáních snad opravdu pár sester poděsil, ale už následky nehod viděly i horší deformace. Masku nasazoval jen při procházkách venkovním areálem, nebo v případě lekavějších sester. Neměl rád, ten studivý pocit na pravé polovině tváře a poprvé zažíval lidskou reakci na jeho tvář. Nevěděl jistě, jestli opravdu poprvé, ale měl ten pocit a Erik svým pocitům vždy věřil. Ostatně, když se podíval do zrcátka, bylo mu jasné, že se na světě nemůže najít nikdo, kdo by ho přes tu ohavnost dokázal mít rád.

Snad až na Emmu. Ležela stejně jako on na bedlivě střeženém oddělení a stejně jako on ani sama nevěděla proč. Umírala na rakovinu a Erik ji svými triky se zrcátky nebo pozpěvováním melodií, které nedokázal pojmenovat lepšil bolestivé dny.
Někdy se oproti tomu zdálo, jako by ani nemocná nebyla. Roztomile se mu pletla pod nohy, neustále něco švitořila a usmívala se. Pozorovala ho se zaujetím a dychtivostí, pokaždé když promluvil. Erik k ní promlouval tlumeně, s trpělivým výrazem jí znovu a znovu odpovídal na její otázky a vedl její ruku, když zkoušela ve společenském pokoji hrát na klavír. Byli zvláštní dvojicí, usuzovali sestry.

"Co se vám zdálo, Eriku?" zašeptala Emma, když malátně zvednul hlavu z opěrky křesla. Erik si protřel oči a překvapeně se po ní ohlédnul. Usnul přímo ve společenské místnosti nemocnice.
"Co prosím?" brouknul rozespale.
"Usmíval jste se, když jste spal." nenechala se Emma odradit.
"Zpěv. Slyšel jsem tak krásný a nadpozemský zpěv. Jen výplod mé fantazie." pousmál se a na okamžik zavřel oči, aby si vybledlý výjev oživil.
"Třeba to nebyl výplod. Nějaká...uhm zpěvačka z vaší minulosti?"
"Nevzpomínám si, já opravdu nevím." pronesl Erik trochu zkroušeně a zavrtěl hlavou. "Ale není možné, aby někdo zpíval tak andělsky a byl skutečný." zamítnul její teorii vzápětí.
"A neviděl jste k tomu hlasu tvář?" vyzvídala Emma s dětskou zvědavostí.
Erik začínal být poněkud netrpělivý, ale laskavý tón hlasu si zachoval. "Snad...možná obrys. Nějaká žena....na jevišti a vím, že jsem stál v zákulisí. Zpívala tak krásně, a já byl nevím proč, tak napjatý..." Erik mávnul rukou. "Sen bez významu, věřte mi."

"Neměli bychtom to přece jen říci sestře? Vždyť jste si vzpomněl na tu vaši příhodu se zrcadlem, když jsem vám půjčila kapesní zrcátko."
Erik se zachmuřil a natáhnul před sebe ruce se štíhlými prsty znovu pátrajíc po jizvách svého dětského běsnění. "Vše, co jsem si dosud vybavil nebyly dvakrát příjemné věci. Proto pochybuji, že by se v mém životě mohlo kdy vyskytovat něco tak...úchvatného."
Emma mu chlácholivě položila ruku na dlaň, ale Erik se z obezřetným výrazem vykroutil a vstal. "Pokud mne omluvíte půjdu si ještě odpočinout."

Ubohé umírající děvčátko, které se do něj zamilovalo. Erik jí litoval, chránil, chlácholil když bylo třeba, ale vše konal s opatrnou plachostí. Nikdy nepřemýšlel, co k ní vlastně cítí, ale nebylo v tom nic víc než vděčnost za její společnost a její klidnou reakci, když ho poprvé spatřila bez masky. Měl zvláštní tušení, že na takové ženy ve svém životě neměl štěstí. Přes to všechno ji nedokázal milovat, cítil se nepříjemně když ho brávala za ruku, tiskla se k němu víc, než etika dovolovala a až příliš se ho vyptávala. Její čas se povážlivě krátil, proto ji z jejího omylu neměl to srdce vyvádět. Nedokázal si představit, co se stane až malá, roztomilá Emma zemře v tak nespravedlivě mladém věku, ale zapřísahal se, že zemře šťastná s ním po boku, bude-li si to přát.
Byla teď nejspíš to jediné, co měl když - jak mu bylo oznámeno - jeho bratranec zemřel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 BarbaraJane BarbaraJane | 25. května 2012 v 22:06 | Reagovat

Kurňa Henri, tak jí sakra něco řekni, chlape!
A ty se na něj aspoň koukni, Meg, ženská praštěná!
Christine, s tebou ani nemá cenu mluvit. Jak se cokoliv stane, jdou na tebe mdloby. Taky by ses měla vzpamatovat primadono.
Raoule! Achjo, Raoule, co to s tebou ta ženská provedla? Ty si teda umíš vybrat!
Eriku, možná že by bylo lepší, kdyby sis nevzpomněl. Myslím, že v tobě není tolik špatného, to lidi z tebe vymodelovali vraha. Když si nevzpomeneš na jejich chování...
Emmo, ty jsi prostě úžasná! Kdyby ses tak mohla zázračně uzdravit!
Gustíku, chudáčku Gustíku. Ty máš víc rozumu, než ti dospělí, zdá se mi.
A Lotte... Vlastně ani nevím, co bych řekla tobě :D Snad jen že se těším na další díl. Je mi jich všech tak hrozně líto!

2 Lotte Lotte | Web | 25. května 2012 v 22:15 | Reagovat

Vidím, že máš pro každého cennou radu. :D

3 Ellanor Ellanor | 25. května 2012 v 23:41 | Reagovat

Boziii dil..., akorat teda kdyz uz ti dva pred sebou nemaji zadne tajemstvi. Teda Henri vi o ni vsechno a stejne to nevypada, ze by se jejich situace nejak resila.. za chvili to bude mydlova opera, ne?, doufam, ze ji nenechas odjet z Francie :o)))

Chudak Erik, ovsem je mezi lidmi, to je velmi nestandartni situace :))..

4 BarbaraJane BarbaraJane | 25. května 2012 v 23:55 | Reagovat

[2]: Ráda pomůžu, poradím... :D

5 Lotte Lotte | Web | 26. května 2012 v 6:20 | Reagovat

[3]: Mýdlová opera? :D Copak to je za pojem? :D

[4]: Jo jasně. :D Akorát jak tak sleduji, moji Christine vyloženě nesnášíš :D

6 BJ BJ | 26. května 2012 v 13:29 | Reagovat

To je telenovela. V češtině jsem to ale v životě neslyšela. A to s tou Christine nemůžu popřít. :D

7 Lotte Lotte | Web | 26. května 2012 v 13:44 | Reagovat

Achjo, BJ nesnáší moji Christine :D

8 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 27. května 2012 v 20:34 | Reagovat

Já za to nemůžu! :D

9 Lotte Lotte | Web | 27. května 2012 v 21:05 | Reagovat

Ještě řekni, že já! :D

10 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 28. května 2012 v 8:39 | Reagovat

Ne, ty taky ne. To ona. Sama si za to může. :D

11 Lotte Lotte | 28. května 2012 v 9:21 | Reagovat

Jenže...to já  tu postavu píšu, žeano. :D

12 BarbaraJane BarbaraJane | 28. května 2012 v 11:01 | Reagovat

To mi neříkej, že si to bereš na triko! :-O :D

13 Ellanor Ellanor | Web | 28. května 2012 v 12:54 | Reagovat

"Mydlova opera" se normalne pouziva :))
http://cs.wikipedia.org/wiki/Mýdlová_opera

14 Lotte Lotte | Web | 28. května 2012 v 15:41 | Reagovat

Tak to snad RLND zase není :D

15 BarbaraJane BarbaraJane | 28. května 2012 v 18:36 | Reagovat

Telenovela, vždyť to říkám.
Zvláštní je, že jsem se s tímhle označením v češtině nikdy nesetkala. Když jsme na to narazili o konverzaci z ájiny, všichni jsme se tomu hrozně divili...

16 Lotte Lotte | Web | 28. května 2012 v 18:44 | Reagovat

Ale RLND přece není..achjo. Je. :D

17 BarbaraJane BarbaraJane | 28. května 2012 v 19:15 | Reagovat

To víš, že není! :D

18 Lotte Lotte | Web | 28. května 2012 v 20:02 | Reagovat

Ironie? :D

19 BarbaraJane BarbaraJane | 28. května 2012 v 20:59 | Reagovat

Víš ty co? Sama nevím! :D

20 Lotte Lotte | Web | 28. května 2012 v 21:01 | Reagovat

Ojé.

21 BarbaraJane BarbaraJane | 28. května 2012 v 22:54 | Reagovat

Cojé? :D

22 Lotte Lotte | Web | 29. května 2012 v 5:52 | Reagovat

To je špatné :D

23 BarbaraJane BarbaraJane | 29. května 2012 v 18:46 | Reagovat

Co je špatné? BJ se (výjimečně) nechytá :D

24 Lotte Lotte | Web | 29. května 2012 v 18:49 | Reagovat

Špatné je, že nevíš :D

25 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 30. května 2012 v 9:03 | Reagovat

No vida, dokonce jsem nevěděla, co nevím, dokud jsem si to nepřečetla. :D

26 Lotte Lotte | 30. května 2012 v 9:55 | Reagovat

Ztrácím se v tom :D

27 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 30. května 2012 v 11:02 | Reagovat

Jak neobvyklá situace! :D

28 Lotte Lotte | Web | 30. května 2012 v 16:31 | Reagovat

Velmi :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama