Lotteland z nějakých důvodů chřadne a stává se asi tak umřetým, jako Phantasma po smrti Erika v RLND. Nebo prostě Christine v LND. A víte vy proč? Já sama nevím.
Měla jsem teď praxi, takže nemohu říci, že kvůli škole.
Neměla jsem nijak zvlášť práce, nebyla jsem unavená, nerozpadá se mi rodina, ani žádné přátelství (víceméně) - tak co je to?
Celý den sedím zabalená v dece a zírám jako na běžícím pásu na jeden díl doktora House za druhým, nedělám nic a nic, porušuju zákaz sladkého a za týden jsem viděla dvě a půl série. Chápete to? To máme přes čtyřicet dílů na sedm dní. To není zdravé.
V noci zírám do stropu a vedu podivné myšlenky ve stylu ještě podivnějších filozofů, o kterých se učíme v ZSV. Kde a jestli vůbec je nějaký smysl mého v mnoha směrech pokrouceně divného jsoucna?
Až tak zlé to je.
A teď si do toho tupého nicnedělání, či zírání do nejblankytnější modři očí Gregoryho House ještě najdi čas na Lotteland, že?
Já se polepším. Zařadím se zpět do školního života, což v mém speciálním případě nebude tak snadné a nijak pomocné mému rozložení - protože já musím být takové pako, či zdrobněně páčko, co kouká kam by nemělo, víte?
A tak místo abych mluvila o Devil take the Hindmost si vypisuju odpadky mé mysli sem. I co. Čert vem deprese, Lotte is back!
Jak se naladit na příští týden pozitivně? Prvně je tu BJ, co jako by mi četla myšlenky přišla s tímto galaktickým nápadem. No a pak je tu fakt, že nejsem narozdíl od Christine případně Erika mrtvá, takže Lotteland má naději. :D