Zdravím všechy vážené čtenáře :-) vím, že jsme tu dlouho nebyla a nyní po dlouhé době jsme opět tu. A dnes vás všechny čeká příběh, který se odehrává po úspěšném představení Hannibala. v hlavní roli Charlotte. Jak jistě víte Charlotte navštívila již v minulosti sídlo fantoma opery :-) a nyní se na obzoru objevuje známý z dětství, který ji dost trápil, ale její sestřička ho vítá s nadšením. Jak se takové rozdílné názory na jednu osobu mohou změnit v rodinné drama se brzy dozvíte :-)
Představení, které bylo se mnou v hlavní roli, bylo tím nejneuvěřitelnějším zážitkem, jaký jsem doposud poznala. Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že budu hrát. A hlavní roli.
V šatně jsem se akorát převlékla z kostýmu, a v tu chvíli se u mě objevila nadšená Christine.
"Bože můj, Charlotte, bylo to famózní. Nikdy bych nevěřila, že umíš tak nádherně zpívat.
"Já také ne Christine, ale můj anděl hudby mi hodně pomohl." Nemohla jsem mu upřít svůj triumf, když právě jemu vděčím za vše.
"Ach, prosím, nezačínej mi tu opět vykládat o andělu hudby. Je to jen pohádka."
"Není to žádná pohádka." Oponovala jsem jí.
"Nechci se o tom zase dohadovat, takže ti to pro dnešek odpustím. Mám totiž novinku." Pronesla a já si začala pročesávat zacuchané vlasy.
"Vážně a jakou?"
"Neuvěříš mi, kdo sponzoruje naše nové vedení. Sám vikomt De Chagny."
"Kdo?" to jméno mi absolutně nic neříkalo.
"Raoul. Neříkej mi, že si nevzpomínáš na Raoula?" pověděla mi nanejvýš pohoršeně.
"Ach, snad to není TEN Raoul." Zhrozila jsem se při představě, že myslím, toho Raoula, toho zlobivého zlotřilce, co mi tak ubližoval.
"Ano přesně ten," pověděla Christine nadšeně.
"Ten Raoul, který mi společně s tebou prováděl naschvály a lumpárny? Ten, který mě hodil do moře, když ti do něj vítr svál šál? A ještě na mě křičel, ať ti ho donesu?"
"No nebyli jsme k tobě zrovinka hodní, to uznávám, ale jistě se spolu vy dva smíříte. Přeci nebudete na nože do nekonečna a mě to udělá radost." Začala na mě dělat psí oči, které jí už mnohokrát pomohly k dosažení toho, co chtěla, ale nyní byla na mě krátká. Nemíním se s ním setkat ani za nic.
"Počkat, odkud víš, že platí divadlo a proč se tak mermomocí snažíš, ho přede mnou bránit, ne že bys to v dětství nedělala, ale nyní ho hájíš přede mnou, jako by se něco dělo, oč jde, Christine? A neříkej, že o nic."
"No dobrá, Sherlocku, jde o toto. Já jsem ho dnes potkala a zve nás na večeři, tedy hlavně mě, ale já mu pověděla, že bez tebe nepůjdu. A navíc říkal, že by tě rád viděl, po dnešním představení. Prý už mu nepřipadáš tak nafoukaná."
"Já a nafoukaná? Nebyl snad on tím panem nafoukaným a zlým?" nyní mě to dost urazilo a cítila jsme se víc než dotčeně a pohoršeně.
"Charlotte, byly jsme dětmi. Nyní jsme ale už dost staří na to, abychom se chovali jako dospělí lidé."
"Ty mi tu kážeš o morálce? Nejsem tu tou starší a moudřejší já?"
"No nyní ani ne, když se s ním nechceš vidět."
"Ale z dobrého důvodu, ho nechci ani vidět. Běž s ním sama, pověz mu, že se omlouvám, ale nemohu přijít, musím cvičit."
"Ale no tak. Pojď se mnou."
"Christine, co tu děláš? Nevíš, že má tvá sestra cvičit?" Zpražila ji madame Giry, která právě přišla a v ruce držela obálku a růži.
"Vždyť při představení se vyzpívala víc než dost."
"Už ať jsi venku a tohle si vezmi." Pověděla a podala jí při odchodu obálku.
"Děkuji madame Giry, jsem Vám zavázána." Pověděla jsem jí, jakmile sestřička zmizela za dveřmi mého salónku.
"Ne tak docela," podala mi jednu rudou růži omotanou černou stužkou. "Tohle ti posílá tvůj anděl hudby a mám ti vyřídit, že byl velmi potěšen a že tě brzy zase navštíví."
Položila jsem ji na stolek, než si pro ni najdu vázičku a madame Giry mi zatím vzala čelenku z představení a zbylé šperky. Jí jakožto správcové nad šperky ke kostýmům tato pravomoc příslušela a já byla ráda, že mi s tím pomohla. Poté se odebrala pryč z mého salónku a já osaměla.
Náhle však zhasla svíce u mého stolku a já věděla, že nejsem sama.
"Bravo, bravo, bravissimo.
Výtečně má milá,
si odzpívala svůj part,
a nyní má drahá,
tě čeká další akt.
Až hodiny odbijí půlnoc,
navštívím tě znovu
a půjdeme společně
do mého domu.
Tam má nejdražší
zaznějí tóny,
jež rozžehnou
plameny touhy."
Zazpíval mi andělův hlas a utichl pak jen. Já pocítila záchov strachu a po krku mi proběhl mráz. Opět budu s tím mistrem, jež mi dal hlas.
Sisa | 25. srpna 2013 v 22:30 | 
Ale tady byl tak krásně vylíčenej Raoul. Já se sice nepovažuju za fantomistku, ale je srandovní číst, jak o něm píšou antiraoulisti. A tady je zvlášť vypečenej, doufám, že v tom budeš pokračovat :) (jenom trošku škodolibej zubatej dopisní smajlík)