You are enough. You are so enough, it's unbelievable, how enough you are. (Sierra Boggess)

Lotte in Brno

9. října 2013 v 19:00 | Lotte |  Lottin (ne)divadelní deníček
Před necelým rokem, se slečna Barbara Jane vydala na dalekou cestu aby mne navštívila.
Nu a tak byl čas, abych jí návštěvu oplatila.
V Brně jsem byla jen jedinkrát v životě, na prvním stupni základky. A nic si z toho nepamatuju, jen ten stres z hlučného a živého Brna. A toho počtu lidí. A já myslela, že to je jen v Praze.
Asi ve mě onen pocit zůstal hluboce zakořeněn, protože když jsem vystoupila z autobusu, tak jsem dle slov BJ vypadala jako ztracené štěňátko. Nevěděla jsem kam jít, všude byly davy lidí, co mě tlačily, kam jsem nechtěla...marně jsem hledala Barbaru, co stála metr ode mě, oblečená velmi nenápadně do růžových punčoch a tyrkysových lodiček. Jo, přehlédnutelné, totálně. :D
Vydaly jsme se do kavárny, kde jsem se seznámila s vysokoškolskými spolužačkami slečny BJ. Všechny byly velmi milé, takže jsem se ani nebála zapojit do konverzace a bylo to takové rychlé seznámení. A to je vzledem k mé plaché povaze menší zázrak. Tak fajn byly! :)
V kavárně probíhala soutěž v kreslení do kafe. Mlékem. :)

Před samotnou soutěží mi barman ukazoval jak na to a...ua, lidi, on byl tak handsome! Ugh. Ugh. Pak se mě zeptal, když jsem si to zkoušela, jestli chci, aby mi vedl ruku. OF COURSE. :D
A víte, jaký já jsem šťastlivec? Ač jsem jim tam nakreslila místo srdíčka spíš..zadek, tak mi přišla včera SMS ať si jdu vyzvednou výhru. CHACHACHA. No, tak abych BJ dala plnou moc. :D
Seznámila jsem se s pejskem BJ. Lépe řečeno sestry BJ, kterého u sebe má BJ. :D Bobinka je přátelská a...beznadějně hyperaktivní. Všechna čest, Barbaře, já bych jí láskou spapala, ale asi bych z ní už po týdnu lezla po zdi. :D Náš Alík je vedle ní spící chodící. :D
Následující den jsme se vydaly na procházku po Brně, přirozeně nechyběla ani slavná Vaňkovka, kde jsem si pořídila po více než roce třetí přírůstek do sbírky Erikovských prstýnků. S BJ jsme se shodly, že je totálně ve stylu Michaela Crawforda. That's cool.
Taky jsme objevily jeden, který by zaručeně nosil Fantom z The Phanfom of Paradise. :DDD
Ale největší vtípek byl prsten Erika Voldemorta, aneb když ten černý kamínek byl omotaný hadem. :D Achjej, nechte si děti hrát, alespoň nezlobí. :D


Další bod programu byla..OOOPERA. :)
Barbara si vzala malé černé, Lotte byla prostě Lotte a tak jsem si oblékla šaty s pracovním názvem Milka šaty. :D Ale nakonec jsem nebyla nijak výstřední jak jsem se bála. Zachránil mě pán, co porušil veškeré konvence a přišel si tam v riflích a mikině. Seems legit.
Seděla jsem tam trochu se smíšenými pocity. V životě jsem nebyla na opeře, co na to asi budu říkat? A Evžena Oněgina jsem ani nečetla. Narozdíl od BJ, protože ta asi četla úplně všechno. :D
A pak to začalo. Se zvýšeným zájmem jsem sledovala především postavu Taťány, aneb jak se k ní herečka postaví. Bude statická a jen si to odzpívá, jako postava maminky? Pojme to jako klasickou naivku?
Ona je asi naivka jako naivka. Operní a muzikálová. Každopádně něco na jejím výkonu bylo tak truchlivého, zadumaného a hlavně uvěřitelného - a co je u tohoto typu postav hlavní - ani na okamžik mě nenudila.
Hlasový projev byl samozřejmě něco, co jsem ještě nikdy nezažila. Když se teď tak zamyslím, co z FO jsem považovala za skutečnou operu, kdy herečka Christine zvedla hlas trochu do výšky...chich. Nojo, operní ama-ama-amatér Lotte. :D
Měla líbezný hlas, za každých okolností, v jakékoliv poloze stoprocentně kontrolovaný a nad některými výškami, kam ho dohnala jsem si musela kontrolovat čelist. Vážně. PÁNI. (To slovo jsem za můj pobyt v Brně řekla asi...bambilionkrát).
Měli jste mě vidět při scéně, kdy Taťána psala dopis Evženovi. Fňuk. Dokonce jsem si pomuchlala Milka šaty, protože jsem svírala ruce v pěst a nevšimla si, že s tím beru i sukni. Whatever, mám alespoň fyzický důkaz jejího talentu. :D
Tedy domnívala jsem se, že Táňa bude mým vrcholem večera.
Ach lidi.
Můj Bože.
Evžen.
Vladimír Chmelo.
Ua.
Tedy, zaujal mě už na začátku, kdy ještě ani nezazpíval. No řekli byste, že je to vůbec možné? :D Tak zaprvé: byl celý v bílém a tak mi nešlo nevybavit si LND Raoula z Londýna.
Zadruhé: něco v tom duchu popisovala i BJ.


(Picture is not from Eugen Onegin. Just for sure.)

Ta věc na něm byla, že on jen přešel jeviště a v tu ránu jsem z něj nemohla spustit oči. Pronikavý pohled, už jen z jeho chůze sálal povýšený Evžen. Jak sakra někdo může hrát jen tím, že přejde jeviště?! :D
Navíc měl zažité takové miloučké gesto, že když si z někoho utahoval, či mu prostě dělal přednášku, tak mu tak rozšafně pokynul svou vycházkovou holí a to bylo prostě sladké. Aww.
Ani si nedovedete představit jeho výkon při soubojové scéně. Achmůjbože.
Pomalu, velmi obezřetně natahoval ruku se zbraní před sebe, dával si načas, až jsem se bála, že to nestihne, což je směšné, nu, přece víme jak to nakonec skončilo...
A když zabil svého přítele, doběhl k němu a nevěřícně se zhroutil u jeho těla. Dáma v Milka šatech ve dvanácté řadě se musela držet aby za ním neběžela "Ach ty můj nebohý Evžo!" :D.
Nikdy nezapomenu na vrchol jeho herectví, při zjištění, že Taťána je vdaná. Jak si nenápadně povolik kravatu u krku, protože se mu najednou nedostávalo vzduchu, ale navenek musel udržet "poker face". Jak mu dlaň z vlastního hrdla bezvládně sjela dolů, stejně tak, jako jeho vlastní život se nenávratně řítil do propasti. Byla jsem fascinovaná.
A pak....*troubení do kapesníku* pak přišla ta památná závěrečné scéna s Taťánou. Víte, bylo by moc snadné, zahrát to tak, že se Evžen prostě najednou změnil a už to není ten arogantní Oněgin, co se domníval, že nějaká Táňa ze statku pro něj není dost.
Ale on to tak neudělal. Ó, kdepak. Klečel u jejích kolenou, hlavu skrytou v opěrátku jejího křesla, přesto nebyl pokořený. Byl v ponižující pozici, přesto jsem z něj cítila charisma Evžena Oněgina. V prachu u jejích nohou, však důstojný. Vladimír Chmelo je pan Herec.
A jeho hlas...i o tom psala BJ ve svém článku. Jak je možné, aby v opeře, která je nepřirozená sama o sobě něčí hlas zněl přirozeně? Jak je to sakra možné?! :D
Tak příjemný, sympatický hlas, bez jediného zaváhání či chybičky. Ach. Ach. A ještě...ach.


TTTEEEEAAAAM EEEEVVVVŽŽŽAAA! :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zuzana Samiecová Zuzana Samiecová | Web | 9. října 2013 v 20:07 | Reagovat

Uf! Páni! Jeden zážitek excelentnější než druhý koukám! Zkrátka dokonalost není jen možná, ona je i dosažitelná. (ačkoliv jen nakrátko).
Docela závidím... :-D

2 Lotte Lotte | Web | 9. října 2013 v 20:59 | Reagovat

Nic netrvá věčně, jak pravil klasik. :)

3 Anička Anička | Web | 9. října 2013 v 22:23 | Reagovat

Che, mám pocit, že takhle ta opera působí ještě mnohem líp, než ve skutečnosti :D Ale pochvalte se, mám chuť na nějkou zajít :) (ano, já! Člověk absolutně bez hudebního sluchu!)

4 Ellanor Ellanor | Web | 10. října 2013 v 16:37 | Reagovat

V kterém jste byly divadle? v Janáčkově ? :)..

5 phantom-love-never-dies phantom-love-never-dies | 10. října 2013 v 21:29 | Reagovat

[3]: Přirozeně se i našly méně pozitivní věci, ale co se týče herce Evži, tak to zní hůř, než jaké to bylo ve skutečnosti. ;D

[4]: Yes, indeed. Mahenovo je ale mnohem hezčí, co jsem tak koukala. :D

6 BarbaraJane BarbaraJane | 11. října 2013 v 15:36 | Reagovat

Shodly jsme se = Lotte konstatovala a BJ se nehádala (ohledně prstenu) :D Mimochodem ráda bych po uzávěrce doplnila, že onu soutěž v malování do kafe slečna Lotte vyhrála a teď jí v Brně visí výhra :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama