You are enough. You are so enough, it's unbelievable, how enough you are. (Sierra Boggess)

Říjen 2014

DSOCI - 35. kapitola

30. října 2014 v 15:22 | Lotte |  Dark stories of Coney Island
Práce u madame Giryové jako děvče pro všechno, pro Arielle představovala značně menší fyzickou námahu, než když se zarudlou pokožkou hodiny přímo umírala pod pražícím sluncem na poli. Zároveň to ale byl psychický teror, který byl sice docela jiného druhu než ten, jaký zakoušela u Williama nebo pana Y, ale rozhodně měl stejně traumatizující účinky.
Dívky z tanečního souboru dokonce po pár dnech přestalo bavit si z ní utahovat, protože její plačtivé záchvaty v koutě místnosti kde zkoušely, rychle přestaly být zábavné a staly se spíše otravnými.
Samotná madame Giryová ji ovšem nešetřila nikdy. Když se jí něco nelíbilo, puntičkářsky nutila Arielle urovnat každičký detail k její naprosté spokojenosti. Často jí s nevídanou upřímností a pěkně od plných plic pověděla co si o ní myslí a po čase z ní měla Arielle takový respekt, že stačil jediný pohled jejích temných očí a cítila se menší než mravenec pod podrážkou jejích bot.

Premiéra Fantoma Opery v Moskvě

29. října 2014 v 12:54 | Lotte |  Fantom Opery Rusko
Dne 4. 10. 2014 se v Moskvě otevřela repliková produkce Fantoma Opery. Jedná se o vůbec první ruskou produkci tohoto muzikálu.
Na udílení Golden Mask Award, využili této akce k pompéznímu oznámení obsazení, přičemž FO přijeli ještě reprezentovat páry z Německa a Anglie. Více informací a fotek z tohoto večera můžete nalézt při rozkliknutí odkazu výše.
Obávám se, že jsem lehce zmatená ohledně castu a hned povím proč. Podle všeho se zdá, že Fantom - Dmitri Ermak má alternaci - Ivana Ozhogina a oba mají předem rozvržená představení. Což není moc obvyklé, většinou všechna představení v roli Fantoma hraje jeden herec, kterého střídá cover pouze v případech nouze jako je dovolená, či hůř nemoc nebo zranění.
Ještě dodávám, že původně měl na premiéře hrát Dmitri, jakožto hlavní Fantom, ale kvůli jeho nemoci nakonec nastoupil Ivan Ozhogin.
Christine hraje Tamara Kotova, její alternací je Elena Bahtiyarova a jako cover Mercedesz Csampai. (Doufám, že se někdy na jednom jevišti sejdou Ivan a Mercedesz, to by bylo krásné. Hráli spolu totiž hraběte Krolocka a Sáru v Tanz der Vampire v Berlíně. Nice reunion.)
Raoula hraje Evgeni Zaytsev.

ZDE najdete trailer.
ZDE je televizní vystoupení titulní písně Ivana Ozhogina a Eleny Bahtiyarove. (Btw, ještě jsem neviděla nikoho komu by kostým Erika a maska a tak sedli, Ivan je zaaaatraceně hezký Fantom ^^).
Ruská produkce byla co se fotek týče velmi štědrá, takže se teď připravte na várku sto dvanácti fotek. ^.^


image host

Záblesky z české produkce Fantoma Opery

28. října 2014 v 11:20 | Lotte |  Fantom Opery Praha
Fantom v Čechách už nám běží nějakou tu dobu, představení jsou beznadějně vyprodaná (letos už se tam nikdo nedostane bez předpokladu, že si lístek koupil ve značném předstihu) a tak přináším menší ohlédnutí se za premiérou, promo fotky plus první české backstage. ^^
Enjoy. :)


image host

Děkovačka, slavný to moment pro každého herce. :)

Drewlock část první

27. října 2014 v 14:36 | Lotte |  Tanz der Vampire
Drew jako Krolock = Drewlock. Nejsou fanoušci občas úžasně vynalézaví? :D A čistě teoreticky, kdyby Drew někdy hrál Sherlocka Holmese, mohl by mít stejné "krycí jméno". :D
Zkrátka a dobře, Drew Sarich je můj veliký oblíbenec (you don't say, Lotte), takže mám potřebu řádně se ponimrat jeho výkonem v mé zamilované muzikálové roli, hraběte Krolocka. Předem říkám, že tenhle článek je šíleně podrobné rozebírání prakticky každého výrazu co kdy Drew během show nasadil, kvůli své délce rozdělený ve článcích na jednání, takže když to ve výsledku nikdo ani nepřečte, nebudu vám to mít za zlé. :D Ale stejně to s nadšením napíšu. :D
Jak už si hodně z vás všimlo a zmínilo v diskuzi pod posledním Tanz článkem, kompletní představení s Drewem a to dokonce i s anglickými titulky se dá najít na YT, což je nevídaný, radostný luxus. Nicméně já bych se spíše zabývala jiným představením, kde Drewovou Sárou byla Angelina Markiefka, protože spolu měli opravdu zajímavý onstage vztah se spoustou malých detailů navíc, což prostě miluju. Vždycky objevím něco nového, když se na ně dívám, což je obvzlášť unikátní.
Let's do it! :D
Začátek show - myslím, že mrznoucího Alfreda nalézajícího útočiště v hostinci Chagalových můžeme přeskočit.
První seznámení se s Drewem je hned v podobě sóla Gott Ist Tot. Ach, už od první chvíle, kdy začne zpívat, tak já prostě...ach, ztrácím komunikační schopnosti, to prostě.....:3. (Zajímalo by mě, kdy můj projev konečně začne odpovídat mému věku. Meh, ale takhle je to zábavnější. :D ) A hudba k téhle písni je dokonalá, tak jemný a tklivý klavír a tak ponurý a odevzdaný text tvoří kombinaci, co se vám zkrátka vryje do paměti. Ve chvíli, kdy se Drew otočí k divákům čelem (protože úvod písně zpívá otočen směrem k domu Chagalových) a zpívá ono "Gott Ist Tot", podívá se na okamžik vzhůru a tváří se napůl pohrdavě, napůl jaksi vyčítavě. Hrabě věří, že Bůh musí být mrtvý, protože jinak by nepřipustil tak nešťastnou existenci jako je ta jeho a navíc od Drewa jsou v tom ty zmíněné vibrace jako by mu to měl ve skrytu duše za zlé. Takový bezmocný vztek vyjádřený jedním pohledem, jednou pomíjivou vteřinkou. Tomu se říká herectví! Je úžasné, jak se s každým hercem mění podání hraběte.

All I Ask Of You - Mary Michael Patterson, Jeremy Hays

26. října 2014 v 11:34 | Lotte |  Video týdne
Ještě než se dostanu k samotnému videu, chtěla bych ujasnit, proč je tu od středy mrtvo. Vzhledem k vašim zkušenostem se mnou byste prostě usoudili, že prokastinuju a brečím nad Doktorem Who (no vážně ten trailer na příští epizodu....), ale není to pravda. Nebo to zčásti není pravda. :D Už několik dní píšu článek, který trvá věčnost, protože jsem se v něm rozhodla neuvěřitelně se šťourat v každém nicotném detailu, takže je dlouhý a vážně podrobný. A asi ho budu muset rozdělit na dvě části, to se nedá. :D Tož tak. :D
A teď už k pointě tohoto článku. Jedná se o duet AIAOY z akce Broadway in Bryant Park konané 24. července 2014.
Líbí se mi jak v civilu má píseň tak jinou atmosféru. Mary se lehce usmívá a láskyplně se dívá na Jeremyho, který se oproti tomu tváří spíš starostlivě a zdá se plný pochmurných myšlenek. Na jevišti to spíš vidíme naopak.
Je prostě rozkošné, jak Jeremy při první příležitosti vezme Mary za ruku a palcem ji hladí po prstech. Awww. :3
A ve chvíli, kdy Mary začne zpívat, se Jeremy poprvé konečně taky usměje, jakoby úlevně - dokonce si i oddychne - že jeho city jsou opětovány. Opět: awwwww.
Mary a Jeremy spolu obecně mají úžasnou Raoul&Christine chemii. Neustále se dívají vzájemně do očí, neuhýbají pohledem, pořád se lehce dotýkají....už dlouho jsem někomu zamilovaný pár tolik nevěřila. :)
Jeremy má opravdu úžasný silný hlas. Vím, že o tom už jsem se zmiňovala v předešlých článcích, ale opravdu ho za pár let vidím jako Fantoma. A doufám, že uvidím i Kyla Barisiche, ale to už odbočuji. :)
Líbí se mi, že ze svého prvního polibku se zdají být nervózní oba dva. Herci Raoula to většinou hrají víc suveréně a tak. Že by Jeremy četl Lerouxe? No jestli ano, tak u mě má další plusové body. :)
Co se polibku samotného týče, prohlásila bych Jeremyho za nejněžnějšího Raoula. Je na Mary tak opatrný, jako by dívka v jeho náručí byla křehká panenka, co se může při špatném zacházení roztříštit. Je jako princ z Disneyovky. :)
Oba se zdají opravdu přirození, nejsou to takové "nucené" emoce, jaké jsem cítila, když jsem se dívala na Jeremyho se Sierrou. Auva, to je asi poprvé v historii tohoto blogu, co Sierru nevyzdvihuji jako nejlepší na světě. Ale je to fakt. Mary má s Jeremym čistou chemii. Ještě jsem neviděla žádného Raoula a Christine po polibku po sobě vrhat takové pohledy. Až jsem čekala, že se místo zpívání políbí potřetí, tbh. :)
Tak kouzelné AIAOY v civilu jsem už dlouho neviděla. :)
Garnierózní nový týden přeji. :) xxx

Lotteland 3rd Anniversary

22. října 2014 v 19:03 | Lotte |  Lotteland
Well, hello! :D Vítejte u článku číslo 1076, který je článkem výročním, wohohohooo! :D
Nemůžu uvěřit, že už bloguju tři roky, že jsem u něčeho vážně soustavně vydržela tři roky! Wohohoho! :D
Tento rok jsme si prošli historicky první blogovací pauzou, v měcících duben, květen, kdy jsem maturovala. V červnu jsme se tu zase v plném počtu sešli, za což vám děkuji.
Lotteland si se mnou tento rok prošel obdobím Sherlocka, německých muzikálů, uvítal do Lottina klubu oblíbenců Drewa Sariche, pak přišel Doctor Who...a tož tak. Nezbývá než čekat co za období aka posedlosti přinese rok čtvrtý, který se nám otevírá.
Počítala jsem, že touhle dobou už budu mít dopsanou moji druhou povídku, Dark Stories of Coney Island, místo toho jsem kdesi ve slabé polovině. Heh. Při druhém výročí jsem měla 7 kapitol, o rok později jsem na 34 kapitolách, věřím, že až/jestli se tu sejdeme za rok, už bude příběh hotový. Tak schválně. Vyzývám své budoucí já. :D :D
Děkuji, děkuji, děkuji všem co sem stále chodí, že pod téměř každým článkem se rozvine příjemná nejen muzikálofilská diskuze, že jste ke mě tak hodní.
Děkuji mým kolegům blogerům, které považuji za své virtuální přátele, ke kterým se ráda vracím a oni snad obdobně smýšlí o mě. Všechny jsme vás jmenovala v posledních dvou výročních článcích, takže jistě víte, koho myslím. :)
Zrovna tak děkuji lidem co sem chodí a občas nějaký ten článek okomentují, vždycky z toho mám garnierózní radost.
A jestli je tu někdo, kdo sem chodí a nekomentuje - díky i této skupině, ačkoliv o ní nevím, tudíž netuším, zda existuje. Ale pro všechny případy - díky, díky, díky na všechny strany! ^^


Being Alive - Steve Barton

19. října 2014 v 17:34 | Lotte |  Video týdne
Nakonec se vždycky vracím ke Stevovi, není-liž pravda? :)
Myslím, že němčina nedokáže z ničích úst znít tak jemně a něžně jako ze Stevových, vážně. Což je působivé, protože jak víme, tak to není rodilý mluvčí. Přála bych si mít jeho talent na jazyky, já ze své němčiny už neumím prakticky nic. Nichts, nichts, gar nichts! Zvlášť to jeho německé "r" je dokonalé, jak to dělá? Fuu, nikdy nepřestanu toho muže hned pro několik důvodů obdivovat a silně ho na tomto světě postrádat.
Video není zvlášť kvalitní, ale musíme vzít v potaz, že je z roku 1986, což zkrátka odpovídá. A pro jeho hlas se to dá přežít, none? :) Navíc zhruba v čase 2:20 natáčející človíček začne zoomovat a Stevovi už pak dokonce i jde vidět do obličeje, takže co víc si přát? :D
Když Steve přejde do výšek, mám chuť začít spokojeně příst jako kočka, tak garnierózním způsobem na mě působí. :)
A to herectví! Opravdu do svého vystoupení dává notnou várku vášně a tvoří tak svůj projev zcela uvěřitelným.
Občas se mi ani nechce věřit, že už nikdy nedostanu možnost uvidět ho naživo. Ona je tak celkově u všech mých idolů prakticky nulová šance, že je kdy uvidím, ale i tak. Ach.
Ať je váš týden tak dechberoucí, jako závěr této písně! xxx

Dvanáct důvodů proč milovat dvanáctého Doktora

17. října 2014 v 19:46 | Lotte |  Lotteland
Po posledním článku se u Doktora ještě chvilku zdržím a asi nemohu zaručit, že je to naposled. :D
Přijde mi, že současný Doktor Peter Capaldi to měl zpočátku trochu těžké. V nových sériích Doktora se při výběru herce hlavní postavy jaksi přeorientovali a zatímco v klasickém Doktorovi spíše sahali po představitelích lehce starších, nyní do show vybírali spíše mladší herce. Předcházející, jedenáctý Doktor Matt Smith byl dokonce historicky nejmladším Doktorem vůbec, takže se po oznámení Petera jako nového Pána času některé fangirls jaksi...utrhli ze řetězu. Teď, když je hodnocení Petera jako Doktora skutečně relevantní, protože už se v době zveřejnění tohoto článku odvysílalo už 8 jeho epizod, takže mám na základě čeho posuzovat a musím říci, že...je naprosto galakticky garnierózní!
A tak trochu nechápu ty, co se hrozili ještě předtím, než se s Peterem vůbec začalo natáčet.
DW jsem začala sledovat teprve nedávno, takže jsem se k Peterovi propracovala tuším v době odvysílání šesté epizody. Tudíž už jsem o něm jako o Doktorovi měla jisté povědomí z gifů na Tumblr, protože to je místo, kde se spoilerům jeden prostě nevyhne. :D Musím říci, že jsem z toho mála byla docela natěšená, až se k Peterovi dostanu, ačkoliv mi bylo samozřejmě líto, když Matt Smith odcházel. Ale nejhůř jsem nesla příliš brzký odchod devátého Doktora Christophera Ecclestona.
Osmá série se mi zatím líbí, i když jsou tu jisté věci, které mě iritují a po osudné sedmé epizodě Kill the Moon si pamatuji, jak jsem vykřikovala cosi ve smyslu, že Peter jako skvělý herec si zaslouží lépe napsaný scénář, ale po poslední epizodě Mummy on the Orient Express se mé rozbouřené emoce trochu uklidnily, tááákže si nějaké konečné hodnocení na téma jak se mi tato série líbí nechám až po jejím skončení. A zrovna tak rozhodování, jestli Peter je nebo není můj nejoblíbenější Doktor. Mám pocit, že kdyby Peter hrál Doktora v éře Russela T Daviese, tak bych možná tohle dilema vůbec neměla, ale kdo ví, kdo ví.
Ale že dvanáctý Doktor je úžasný, to mohu klidně říci už teď hned a tím se už i snad dopracovávám k tomu proč. :)
Článek je skrz naskrz plný spoilerů. :)

Doctor Who, mad man with a box

15. října 2014 v 20:14 | Lotte |  Lotte's cinema
"Lottino kino" zelo tak dlouho prázdnotou poněvadž jsem se opět zapomněla u seriálu a nezbyl čas na filmy. Tentokrát se jedná o, co se britských zemí týče, naprosto kultovní záležitost - Doktora Who. Dovolím si to vyskloňovat po česky s ká. :D
Tenhle seriál s padesátiletou tradicí se dá rozdělit na dvě skupiny. Nejprve klasické série Doktora, které se natáčely v letech 1963 - 1989 a následný velký comeback Doktora v roce 2005 až do současnosti a počítáme. Ve chvíli, kdy píšu tenhle článek jsme u osmé série osmé naposledy odvysílané epizody. Cool. :D
Přiznám se, že z klasického Doktora jsem neviděla jediný díl, takže o něm nemohu vůbec soudit, co se nových sérií týče, tak tu bych ještě rozdělila na další dvě podskupinky. Éra hlavního scénaristy Russella T Daviese (devátý a desátý Doktor) a Stevena Moffatta (jedenáctý a dvanáctý Doktor). Ono se vám to může zdát, jakože do toho už moc šťourám, ale podle mě byl ten rozdíl v atmosféře seriálu docela citelný, když se tito dva pánové prostřídali ve svých pozicích. Ani jsem během sledování v tu chvíli netušila, čím je to způsobeno, ale docela jsem to pocítila. Ale když je někdo whovian, musí si na změny zvykat. Pravidelné, hůř či lépe snášené změny. Ale k tomu za chvíli.
Článek se stejně jako v případě jiné slavné BBC TV show Sherlocka pokusím udělat nespoileroidní.

Für Sarah - Tibor Heger

13. října 2014 v 20:55 | Lotte |  Video týdne
Říkala jsem si, že bych do rubriky Video týdne mohla vnést závan čerstvého vzduchu a Tanz der Vampire se tím pádem zdá nasnadě, poněvadž jsem o tomto muzikálu nedávno sepsala velký článek.
Tak proč nezačít rozkošným sólem rozkošného Alfreda Tibora? :)
Stejně by mě zajímalo, jestli je součástí výběrového procestu na Alfreda kritérium "mladý, roztomilý, musí umět dělat psí oči, naivně vyhlížející, zároveň statečný, s jiskrou humoru....atd, atd". ^^
Víte, tahle píseň mi vždycky vyčaruje úsměv na tváři. Tak čistý, křehký mužský charakter jsem v muzikálu ještě neviděla a ač by se text dal označit za naivní, kouzlo spočívá v tom, že Alfred zcela neochvějně myslí každičké slovo smrtelně vážně. Ach, nebohý Alfred!
Tibor má snad nejjemnější hlas, jaký jsem kdy u představitele Alfreda slyšela a celkově působí v obličeji tak křehce, nějak si ho začínám představovat jako Lerouxova Raoula, lidičky. :)
Tiborova herecká volba jak znázornit Alfreda je rovněž hodně chlapecká, nedospělá ale k zulíbání - přičemž to je i způsob, jak o charakteru sama uvažuju, takže se rozhodně shoduje s mými představami. Ono se to nemusí zdát - ale není snadné tuto postavu zachytit. Občas to herec přepískne a Alfred působí přihlouple, což není pravda. Nebo já ho tak alespoň nikdy nebrala.
No a čistě ze zajímavosti, tady si člověk opravdu odposlouchá ten unikátní způsob jakým Němci vyslovují Sarah. Zaaaaa/jakési hrdelní "er"/aaaaaaaa!
Konec písně je učiněná radost, Tibor ten typický konec muzikálové písně - tedy vysoký tón držený po nekonečné vteřiny - střihnul s naprostým přehledem a jeho hlas...áááách. :3
Krásný nový týden! xxx