You are enough. You are so enough, it's unbelievable, how enough you are. (Sierra Boggess)

Prosinec 2014

Elisabeth das Musical, nesmrtelný příběh císařovnin - 2. jednání

31. prosince 2014 v 20:51 | Lotte |  Elisabeth das Musical
Druhé jednání začíná hravě. Třpytivě oblečený Lucheni probíhá mezi diváky, škádlí je, hází mezi ně čokoládky a zpívá píseň, která na Sisi nenechává nitku suchou. Nicméně jeho výtky jsou na místě - v písni je zmiňován Sisin narcismus, její boj o děti jen proto aby je vzápětí mohla opustit a starat se o ně spíš minimálně a tak dále.
Opona se pak zvedá na další velkou scénu Éljen, která zachycuje Alžbětin první a poslední zásah do politiky, který skončil jejím a samozřejmě i císařovým korunováním na uherskou královnu a krále. Vidíme tu i nekonečný obdiv, kteří Maďaři své "Erzsébet" projevovali, protože veškeré zásluhy této korunovace připisovali jí.
Sisinu euforii střídá další příchod Smrti, který si všechen úspěch uzurpuje a připomíná hrdé Alžbětě že to on je ten, do kterého se jako děvčátko zamilovala, to jemu horoucně vyprávěla, že jí rozumí jako nikdo jiný. Duet Wenn Ich Tanzen Will je další ze slavných písní muzikálu, kde Smrt Alžbětu svádí a přitom se marně snaží získat zpět své dominantní postavení. Sisi se mu ale vytrhne a důstojně odchází, po uherském triumfu je přesvědčená, že už jí nic nemůže stát v cestě, ani On.

Elisabeth das Musical, nesmrtelný příběh císařovnin - 1. jednání

30. prosince 2014 v 21:59 | Lotte |  Elisabeth das Musical
O tomto muzikálu už jsem chtěla napsat hodně dlouho, protože jak víte, tak o život rakouské císařovny Alžběty se zajímám už nějakou dobu, takže je s podivem, že jsem na existenci muzikálu věnovaném této pozoruhodné ženě přišla až tento rok.
Nejprve jsem z nějakých ukázek získala (velmi mylně) dojem, že se jedná o příběh zpracovaný tak, aby věrně zachycoval osud nešťastné panovnice.
No, z této chyby jsem se poučila už z druhé písně, takže jsem v tom omylu alespoň nežila dlouho. ;D
Ale rozhodně nechci znít nespravedlivě, muzikál se drží skutečných historických událostí, Alžbětin charakter - její hrdost, kult krásy, touha po svobodě atd atd, tohle všechno je vykresleno moc pěkně.
Důležitou roli samozřejmě sehrává i Alžbětin manžel, císař František Josef. V případě jeho postavy vidíme zamilovanost do jeho andělské Sisi, rozpolcenost mezi ní a jeho matkou Žofií, nerozhodnost v životě politickém i soukromém, následný útěk ze situace k milenkám...
Překvapivě větší roli než František Josef však v muzikálu sehrává docela jiný muž a tím se tedy dostávám k příběhu.
K ději se vracíme zpětně, mnoho let po smrti všech zúčastněných, jeho průvodcem je ironicky Alžbětin vrah, atentátník Luigi Lucheni. Prolog muzikálu se odehrává během snového soudu zmiňovaného muže, který už po sté odpovídá na ty samé otázky. "Ale proč, Lucheni, proč jste zabil císařovnu Alžbětu?"
Muzikálový Lucheni odpovídá docela jinak než ten skutečný. Zabil ji, protože to sama chtěla, motivem byla láska, veliká láska a jeho jediným spojencem byla Smrt. A píšu to s velkým písmenem, protože vzápětí Smrt přichází na jeviště. (A ukazuje se, že je to vlastně fešák, ale to jen tak bokem. :D) Diví se proč se po tolika letech ještě Alžbětin příběh vytahuje, nicméně souhlasí s tvrzením, že motivem její vražda byla láska, protože císařovnu miloval on sám. A tím se vysvětluje refrén Prologu "Alle tanzten mit dem Tod, doch niemand wie Elisabeth".

Premiéra Das Wunder von Bern

29. prosince 2014 v 16:46 | Lotte |  Drew Sarich
V Hamburku se 10. 11. 2014 slavnostně otevřelo nové, moderní divadlo Stage Theater an der Elbe, o kterém se můžete dozvědět něco víc v TOMTO videu.
Prvním kouskem v tomto divadle je světově premiérový muzikál Das Wunder von Bern. Jedná se o muzikálovou verzi známého filmu The Miracle of Bern, příběh o překvapivém vítězství německého národního fotbalového týmu na mistrovství světa v roce 1954 a problémy s navrácením zajatých vojáků zpět do Německa.
Na slavnostní premiéře, která byla samozřejmě o to zvláštnější, že to byla premiéra nejen pro muzikál ale i divadlo samotné, se objevilo mnoho hvězd muzikálového i nemuzikálového nebe. Mezi nimi nechyběl ani Drew Sarich se svojí kolegyní z muzikálu Rocky Wietske van Tongeren. V oficiálním videu z premiéry se ti dva sice neobjevují (pokud nebudeme počítat fakt, že jsem jednou zaznamenala Wietske stát v pozadí :D), ale i tak ho můžete nalézt ZDE.
A abych se konečně dostala k nějakému materiálu na kterém Drew a Wietske skutečně JSOU (:D), níže jsou fotky z červeného koberce.
Dále dodávám, že premiéry se zúčastnila i londýnská Christine Harriet Jones s přítelem Antonem Zetterholmem (o návštěvě tohoto páru v Německu jsem se zmiňovala i v TOMTO dílu backstage mixu).

image host

Probudíš mě za úsvitu (Ты меня на рассвете разбудишь) - Ivan Ozhogin, Alena Bikkulova

28. prosince 2014 v 17:07 | Lotte |  Video týdne
Na úvod jen podotýkám, že doufám, že mi Google správně přeložil jak název písně, tak jméno oné dámy, ani jedno bych nerada nějak popletla, ale co se dá dělat. Azbukový problém pokračuje. :D
Tento týden vám přináším nádherný ruský duet, ze kterého se i kupodivu dá jaksi taksi vyrozumět o čem je, protože se tam vyskytují slovíčka češtině podobně znějící. :D
Tahle píseň má neuvěřitelně nádhernou, jemnou melodii, dá se tam slyšet i takový ten "ruský zvuk", či jak bych to řekla - mám tím na mysli, že člověk vytuší, že se jedná o ruskou píseň ještě předtím, než se začne vůbec začně zpívat, aniž by vlastně věděl proč přesně. Nebo to tak mám jen já? :D
Ivan i Alena tu píseň nejen procítěně zazpívali, ale i zahráli, takže jsem se nad tímhle videem už nejednou dojímala. :D A pokud tedy těch pár slov skoro-česky znějících dobře chápu, jedná se o nešťastnou píseň páru, který se z nějakého důvodu navždy loučí, ačkoliv jeden pro druhého stále chovají něžné city. Nu, kdyžtak mě opravte, ale tolik z toho jako někdo, kdo rusky ani za mák neumí, dedukuji. :D
K písni je i taková lehká koncertní choreografie, která ale krásně doplňuje tu melancholickou atmosféru písně, především se mi líbí část, kdy Alena vykročí k Ivanovi, ale ten ji posunkem ruky zastaví, protože jim chce poslední loučení pokud možno ulehčit, snad je to i gesto zmaru, protože kdyby ji nechal dotknout se ho, tak by od ní nedokázal odejít. (Ach já přece vždycky všechno romantizuju, však už mě znáte :D.) Na druhou stranu, ty Ivanovy otočky byly možná lehce overdramatic, ale...musí se mu nechat, že perfektně do rytmu. ;D
Pak ještě musím podotknout jak moc se mi hlasová kombinace těch dvou líbí, jejich krásné hlasy se kouzelně doplňují, proplétají, je to radost poslouchat. A postřehla jsem mezi nimi i moc dobrou chemii. :)
Závěrečná pasáž, kdy si, už mluveným slovem, slibují, že na sebe nikdy nezapomenou, ale zároveň si uvědomují, že už se ani nikdy neuvidí je obvzlášť citlivá, oba dva vložili do svých slov takovou tragickou něhu....ach, jak říkám, to je ten druh videa u kterého se dojímám. :D
Tak tedy krásný nový týden v roce 2014/2015. :D xxx

Japonská produkce Love Never Dies

28. prosince 2014 v 15:04 | Lotte |  Love Never Dies Japonsko
V Tokiu se 12. března 2014 premiérově otevřela japonská produkce Love Never Dies a muzikál zde běžel do 27. května 2014.
Dílo se tím pádem dočkalo své páté produkce (West End, Austrálie, koncertní verze v Rakousku, Dánsko) a po angličtině, němčině a dánštině byl přeložen do čtvrtého jazyka.
Premiéry se zúčastnili i skladatel sir Andrew Lloyd Webber a designérka Gabriela Tylesova, nebo Týlešová, chcete-li po česky. :D
(O to smutněji pak vyčnívá dánská produkce, kteréžto jediné premiéry LND se ALW nezúčastnil.)
A teď už k obsazení:
  • Fantom - Masachika Ichimura, Takeshi Kaga
  • Christine - Megumi Hamada, Ayaka Hirahira
  • Raoul - Mario Tashiro, Keita Tachibana
Trailer naleznete ZDE.
Produkce, jak se můžete přesvědčit z fotek níže, využívá původně australský design navržený výše zmíněnou G. Tylesovou.

image host

DSOCI - 39. kapitola

27. prosince 2014 v 22:36 | Lotte |  Dark stories of Coney Island
V zadní části zahrady sídla Fitzgeraldových - tam, kde se nyní osaměle vypíná pouze zchátralá kůlna - nechal William vybudovat prvotřídní stáj pro Ashleyina milovaného koně Shadow. První dny po jejím náhlém a především vynuceném přestěhování se do jeho domu byly - jak předpokládal - velice rozpačité. Neudivilo ho, když se k němu brzy začala chovat s nechutí a odporem, střídaným bázní, jakou ve všech lidech bezděčně vzbuzoval. Po zralé úvaze dospěl k přesvědčení, že i přes její hrdou povahu si ji dovede díky její marnivosti po čase koupit. Šperky a luxusní šaty byly slabý začátek a tak na to šel přes city a nechal jí dovézt koně, postavil mu stáj, později přidal i jezdeckou dráhu. Ashley žádný z jeho dárků přezíravě nenosila, ale svému koni neodolala, snad to byl jemnocit, který jí nedovolil zanevřít i na něj.
Situace se pak vyvíjela podle Williamova předpokladu - s prvním ustoupením od jejího zatvrzelého postoje začaly přicházet i další ústupky a brzy k večeři běžně přicházela s vlasy třpytícími se diamanty či perlami kterými ji podaroval, zatímco Williamovy měsíční výdaje se oproti jeho dosavadnímu spíše skromnému životnímu stylu zdvojnásobily, pokud byla Ashley obzvlášť mrzutá a protivná, tak i ztrojnásobily.
Po čase, který považoval za přiměřený okolnostem, se rozhodl chvíle, kdy se těšil její přítomnosti prodloužit. Rozvrhnul si proto svoje procházky tak, aby se s ní na zahradě setkával když jezdila na koni a učila ho všelijakým kouskům.

Tanz der Vampire - Robert D. Marx, dreamy Count

23. prosince 2014 v 19:45 | Lotte |  Tanz der Vampire
Time for understudy love!
Když jde na vyjmenovávání oblíbených Krolocků, jsem docela stručná, protože nemám zase tak rozsáhlý seznam. Nevím proč, ale na tuto roli jsem nejvíc vybíravá, až se samotnou občas udivuju. Co je ale pointou mého sdělení a tohoto článku je fakt, že mezi pány nikdy neopomenu vyzdvihnout Roberta. Občas mi přijde, že se mu nedostává tolik uznání, kolik by zasloužil...ale Lotteland rozhodně není místo, kde by se něco takového mohlo stát! Pojďme se tedy na jeho hraběte podívat. :)
Gott Ist Tot - Robert má v každé výšce velmi příjemný hlas, oceňuju, že se nesnaží schválně zpívat hlasem hlubším, než jaký přirozeně má. Tohle jsem totiž už u vícero herců zaregistrovala a dumám a dumám proč vlastně to dělají? Nu, jsem ráda, že to není Robertův případ.
Co naopak dojem místy kazí, jsou lehce nepochopitelné grimasy, co Robert občas nasazuje. Vždycky je to pouhý několikavteřinový záblesk, ale i tak, vůbec chvílemi nechápu. :D
Hodně mě baví sledovat jeho prezentaci hraběte už jen proto, že ho hraje jako různorodou, skutečně komplikovanou osobnost. Jeho reakce jsou nepředvídatelné a tím pádem vždycky překvapí.
Když se v písni ozve Sarah, působí to, jako by svým povzdechem lákala spíš ona jeho, nikoliv naopak. Takový pocit jsem z té písně ještě od nikoho jiného neměla, což...dokazuje co jsem rozebírala jen ob větu zpět. :D
Einladung zum Ball - Robert od svého zjevení v Sářině koupelně začíná spíše jemně, dalo by se říci, jako by bral ohled na Sáru a neděsil ji víc, než je nutné. Rozhodně se mi zdá jako asi ten nejumírněnější hrabě v této scéně. Místy se dokonce zdá, jako by se na ni zlehka pousmál, pokukuje po ní přes rameno a dívá se na ni skutečně pozoruhodným způsobem, jako by si prohlížel něco obvzlášť cenného, zároveň se ale musí značně přemáhat, je tam okamžik, kdy od ní rychle odtáhne ruku a odvrátí se se zmučeným výrazem.
Těsně předtím, než přichází to známé vyhoupnutí se na její vanu, tak ji lehce vezme za bradu, tváříc se spíše vlídně, než hrozivě. Stále vidíme krvelačnou stránku jeho hraběte, ale jde o to, že se pro Sáru přetvařuje, aby si získal její důvěru a následně nalákal do svého hradu. To je hezké. Robert hraje hraběte. Hrabě hraje, že mu v první řadě jde o ples a ne o Sářinu krev. Double act. :D :D

Premiéra Fantoma Opery v Estonsku

22. prosince 2014 v 13:21 | Lotte |  Fantom Opery Estonsko
Zhruba souběžně s oznámením první české produkce Fantoma Opery, přišly zprávy o stejném počinu v Estonsku. Stejně jako v našem případě se jedná o non-replica produkci, přičemž troufla bych si říci, že tato produkce je od té originální ještě nezávislější, než ta naše, či jakákoliv jiná non-replicová produkce.
Estonské FO neběží pouze v jednom městě, ale střídavě hned ve dvou - Vanemuine a v Tallinnu. Premiéra proběhla 4. 10. 2014.
A co se obsazení týče:
  • Fantom - Stephen Brandt Hansen
  • Christine - Maria Listra, Hanna-Liina Vosa
  • Raoul - Koit Toome
Když se teď vrátím ke svému přechozímu prohlášení o nezávislosti této produkce - jsme totiž svědky docela nevídané věci - Webberův Fantom si poprvé prochází změnou konceptu.
Děj se nyní odehrává v blíže nespecifikovaném roce mezi 1. a 2. světovou válkou. Fantom ke svému znetvoření přišel jako dítě vinou požáru. Vinou toho a pravděpodobně i války, pak ve světě už není schopen vidět nic jiného než zlo a tak se od něj odvrátí a ukryje do stínů.
Když se zamiluje do Christine, chce ji od krutého světa a jeho šílenství ochránit a to je důvod, proč se jí zjevuje jako Anděl hudby.
Do průběhu muzikálu jako takového tyto změny zase tak výrazným způsobem nezasáhnou. Vysvětluje to pouze značně modernější vzhled kostýmů i kulis, ale jinak se podle reakcí zdá, že muzikál i přesto zůstává věrný sám sobě (ostatně jsem za to, že v opačném případě by ani nedostali licenci).
Podle tvůrců bylo hlavním cílem těchto změn zaprvé ušetřit, protože originální produkce by vyšla příliš draho, zadruhé tím chtěli změnit vztah Christine a Erika. Nejsem si jistá, nakolik jim to pomohlo, ovšem to je otázka pro ty, kdo tu produkci skutečně viděli. :)
A jen tak pro zajímavost nakonec: ve Final Lair Christine Erika políbí pouze na tvář, přičemž Erik v této scéně nosí masku, kterou si údajně střídavě strhává a zpět nasazuje.
Nu a teď už k fotkám. :)


image host

Gethsemane - Drew Sarich

22. prosince 2014 v 11:18 | Lotte |  Video týdne
Poslední video týdne před Vánoci, jak ten čas letí! A já stále ještě nezabalila vánoční dárky. :D
Myslím, že už byl nejvyšší čas, abych do této rubriky vrátila galaktického Drewa Sariche, protože tu už překvapivě dlouho nebyl.
Tak tedy - jedná se o záznam z akce Musical Meets Rock, která se konala 19. 12. 2014. Kombinace muzkálu a rocku je pro Drewa přímo trefa do černého, řekla bych, a také svým vystoupením přímo zazářil - nu, ostatně jak on už to má ve zvyku. :)
Roli Ježíše v Jesus Christ Superstar už má Drew náležitě několikrát ověřenou - ostatně vrátí se k ní i příští rok na Velikonoce - takže nebylo žádným překvapením, když mimo jiné zazněla i Gethsemane.
Já vím, že o tom melu jako kolovrátek pokaždé, když přijde na Drewa, ale UH, ty jeho oči! :D Ve smutných písničkách jaksi obvzlášť vynikají, což je hádám záměr. Takový psí pohled jako Drew umí skutečně málokdo! :D :3
Když Drew přejde do těch výšek, záááávratných výšek, člověk přemýšlí, kde se to v něm všechno bere. Je ten člověk vůbec skutečný? :D What a voice!
Dále musím vyzdvihnout s jakým nasazením se Drew do té písně opírá - na 120 % minimálně. Tak obecně se dá říci, že to je pro něj typické. :) Člověk mu tak snadno věří každé slovo a to se přitom ani nejedná o představení, ale koncert. Ach, ty garnierózní člověče. :)
Nevím, jestli se mi to jen nezdá, ale na konci jako by měl slzy v očích. Well, tak či tak, závěr písně v jeho podání by jistě dojal i kámen. :D :)
Krásný sváteční týden přeji! xxx

Design "Mollcroft"

21. prosince 2014 v 17:01 | Lotte |  By the Way
Přichází čas, kdy se Lottelandu mění kabátek! Ten je jako vždy z dílny milé Tahmed, které moc děkuji, protože vždyky ví, kterak se Lotte trefit do vkusu.
Spolu se zimou mám tendence vždycky blogové království trochu utlumit a přejít do tmavších barev. Letos je to návrat k černé, která tu už dlouho nebyla. Vlastně - poslední černý kabátek byl ten, který jsem si ještě tvořila sama, předtím, než začala spolupráce s Tahmed.
V záhlaví máme postavy ze Sherlocka, Mycrofta Holmese a Molly Hooperovou. Mollcroft.
Ano vím, to není moc obvyklé párování - ale má své kouzlo, věřte či ne. :D Navíc já tak trochu miluju neobvyklé shipy. :D
Právě mám rozečtenou jednu přímo geniální fanfiction, která sice vzhledem k vytíženosti autorky není často aktualizovaná, ale to jí nic na kráse neubírá. Já sama ty dva mám ráda, ale jakožto pár jsem si je nikdy osobně nedovedla odůvodnit, ovšem tato slečna to dovedla s elegancí a tak, aby hrdinové zůstali věrní sami sobě. Kdo budete chtít, můžu vám poslat odkaz. :)
Ach, hrozně odbočuji. Především chci říci: díky, dearie Tahmed, že je díky tobě Lotteland tak garnierózní. :)