You are enough. You are so enough, it's unbelievable, how enough you are. (Sierra Boggess)

DSOCI - 39. kapitola

27. prosince 2014 v 22:36 | Lotte |  Dark stories of Coney Island
V zadní části zahrady sídla Fitzgeraldových - tam, kde se nyní osaměle vypíná pouze zchátralá kůlna - nechal William vybudovat prvotřídní stáj pro Ashleyina milovaného koně Shadow. První dny po jejím náhlém a především vynuceném přestěhování se do jeho domu byly - jak předpokládal - velice rozpačité. Neudivilo ho, když se k němu brzy začala chovat s nechutí a odporem, střídaným bázní, jakou ve všech lidech bezděčně vzbuzoval. Po zralé úvaze dospěl k přesvědčení, že i přes její hrdou povahu si ji dovede díky její marnivosti po čase koupit. Šperky a luxusní šaty byly slabý začátek a tak na to šel přes city a nechal jí dovézt koně, postavil mu stáj, později přidal i jezdeckou dráhu. Ashley žádný z jeho dárků přezíravě nenosila, ale svému koni neodolala, snad to byl jemnocit, který jí nedovolil zanevřít i na něj.
Situace se pak vyvíjela podle Williamova předpokladu - s prvním ustoupením od jejího zatvrzelého postoje začaly přicházet i další ústupky a brzy k večeři běžně přicházela s vlasy třpytícími se diamanty či perlami kterými ji podaroval, zatímco Williamovy měsíční výdaje se oproti jeho dosavadnímu spíše skromnému životnímu stylu zdvojnásobily, pokud byla Ashley obzvlášť mrzutá a protivná, tak i ztrojnásobily.
Po čase, který považoval za přiměřený okolnostem, se rozhodl chvíle, kdy se těšil její přítomnosti prodloužit. Rozvrhnul si proto svoje procházky tak, aby se s ní na zahradě setkával když jezdila na koni a učila ho všelijakým kouskům.

Ashley byla jeho přítomností zprvu zaskočená, ale nedbala na něj a nikdy s ním neutrousila ani slovíčko, soustředíc se výhradně na sebe.
Možná, že se na něj jeden den dopálila natolik, že i toto své nepsané pravidlo porušila, možná, že se jen cítila rozverně, ale jednoho dne k němu na hřbetu svého koně dojela.
"Prošel jste se pěkně?" zeptala se konverzačně, ale znělo to posměšně.
"Ano, děkuji. Jako každý den je pro mě vaše jezdecké umění pozoruhodným zpestřením," odvětil William s lehkou úklonou.
Ashley jeho kompliment přešla mlčením a Shadow netrpělivě zaržál. "Bylo od vás laskavé, že jste mi ho sem dovezl," řekla nakonec a zabodla do něj pichlavý pohled.
"Jsem přesvědčen, že s pár dalšími úpravami u mne nakonec budete spokojená," řekl William jemně.
"Nemyslím si," odsekla Ashley.
"Smím se zeptat proč?"
"Ovšem. Nejde vám totiž o mé pohodlí, vy jen bohapustě manipulujete s mými city," pronesla Ashley s nečekaným zápalem, což bylo v nesouladu s netečností s jakou s ním obvykle hovořila.
"Nechcete tento rozhovor raději vést z očí do očí?" navrhnul William nevzrušeně a nabídnul jí ruku.
Ashley chvíli bojovala sama se sebou, ale nakonec za jeho pomoci sklouzla z koňského hřbetu. Vzápětí přiběhl sluha, aby koně odvedl zpět do stáje a Ashley a William stanuli tváří v tvář.
"Mám vás chápat tak, že litujete naší malé úmluvy?" otázal se William zvolna.
"Jaký výhružný tón! A co byste udělal kdyby ano? Poslal mě do vězení?"
"Nu, tak a ještě mnohem hůř se s vrahy zachází," pousmál se William nezúčastněně.
"Musí vám na mě záležet," spekulovala Ashley s přimhouřenýma očima, "jen....jen ten způsob vaší přízně je pokřivený. Nechcete mě milovat a mít po svém boku jako sobě rovného - chcete mě vlastnit. Nejspíš není velký rozdíl v tom, jak uvažujete o mě a jak o....o vašem psacím stolu, kupříkladu."
"Snižujete svoji vlastní cenu, nikdy bych nečekal, že se toho od vás kdy naděju..." podivil se William a poprvé se v jeho hlase ozvala nějaká emoce.
"Ale víte co je nejhorší?" vyjekla nečekaně Ashley.
"Rád se nechám poučit, bude-li té dobroty."
"Ta přezíravost s jakou se mnou jednáte, ta věčná lhostejnost! Pamatujete na časy, kdy jste přede mnou klečel na kolenou?"
"Stýská se vám po nich?" ušklíbnul se William.
Ashley se samolibě usmála. "Mohla bych je vrátit lusknutím prstů."
William jí úsměv opětoval. "Skutečně?"
Ashley naklonila hlavu na stranu a zkrátila jejich vzdálenost na minimum.
"Co to děláte?" zamumlal William a sledoval jak si Ashley zvedá závoj, který jí zakrýval obličej.
"Stále se nade mnou cítíte tak povýšen?"
"Nebuďte směšná!" zavrčel William, ale strnul, když mu položila ruku na paži. "O co vám jde?"
"Třeba se snažím zjistit o co jde vám," zašeptala Ashley.
"Takhle?!"
Ashley byla stále blíž a jakkoliv proti mysli mu to bylo, nehledě na to, kolik varovných signálů v jejím počínání viděl, přesto se od ní neodtáhnul. A tak ho políbila, prostě políbila. Nechtěl o tom zpětně uvažovat s nějakým patetickým nádechem, který by zkreslil jeho vzpomínky. Protestující hlásek v jeho hlavě ztichnul, v hrudi se mu vzedmul pocit, který ho dusil, naháněl mu strach a zároveň přinášel opojné potěšení, nevěděl co si s tím počít, co si s ní počít. Jediné na čem záleželo byla ona...a jejich mocenský souboj. Otevřel oči a z bezprostřední blízkosti v jaké se ocitli poprvé zaregistroval nenápadnou pihu, kterou měla pod pravým okem. To mu ubralo na motivaci konečně se od ní odtrhnout, ale přesto ji jemně vzal za ramena a učinil tak. Zoufale už se chtěl vysvobodit ze zajetí toho pocitu spalujícího jeho útroby, protože nevěděl jak jinak si s ním poradit. Ovšem ve chvíli, kdy se jejich rty rozpojily, netoužil po ničem jiném, než ji políbit znovu.
"Tak, má drahá, co užitečného vám tato malá studie přinesla?"
"Že se pod tou sarkastickou maskou celý jen chvějete," odpověděla Ashley znejistěle, ale s vítězoslavným podtónem.
"Jak se říká - přání je otcem myšlenky, že?"
Ashley ho s nečekanou surovostí popadla za zápěstí a zdvihla mu ruku k očím. William s povytaženým obočím přesunul pohled na svoji ruku a kontrolovaný výraz na jeho tváři ochabl. Zíral na vlastní třesoucí se prsty jako by snad patřily k jiné ruce. Zrádné tělo a jeho slabosti!
Vytrhnul se jí. "No dobrá a co chcete teď? Abych si kleknul?"
"To by bylo jistě zábavné," usoudila Ashley a přimhouřila oči do úzkých škvírek.

"Tohle období už máme za sebou," zašeptal William ponuře a bez dalšího slova rychle odkráčel. Zaťal ruce v pěst, když za sebou uslyšel její smích.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adele Adele | Web | 28. prosince 2014 v 20:19 | Reagovat

Bože můj! Kapitolku jsem přečetla jedním dechem!!! Ashley je prostě (já vím, že už jsem mnohokrát poukazovala na to, jak je úžasná, dokonalá, perfektní atd.,ale nemůžu si pomoct :D) phamózní! Královna manipulátorů!
Když se to vezme kolem a kolem, v této kapitole se v ději neodehrál žádný zvrat a jaký má spád!
Poklona hluboká nad tvým umem písařským, Lotte :) Brava, brava, bravissima...

2 Lotte Lotte | Web | 29. prosince 2014 v 9:53 | Reagovat

Jéjej, Adele, moc děkuji, to je tak milý komentář!! :)
Nojo, tahle kapitola do děje nic nového nevnáší, jen jsem měla takové nutkání se k těmhle dvěma ještě vrátit, protože jejich vztah je pořád jakousi záhadou. :D A tahle kapitola asi zase tolik nepomohla, ale můžu si odfajfkovat "první polibek". :D

3 Tahmed Tahmed | E-mail | Web | 30. prosince 2014 v 11:09 | Reagovat

Ta ženská je opravdu dokonalá mrcha. Já miluju záporné postavy a vlastně ani nevím co se mi na nich líbí, asi to bude ta sebedůvěra, krása a manipulativní schopnosti a to vše čiší s Asleyna každého pohledu, doteku, pohybu, gesta a slova, které jí vyletí z úst :D skvělá práce :)

4 Lotte Lotte | Web | 30. prosince 2014 v 11:15 | Reagovat

Záporáci jsou hold mnohem víc fascinující postavy, co si budem. ;D
Díky moc. :)

5 Adele Adele | Web | 30. prosince 2014 v 11:56 | Reagovat

Každá kapitola nemusí jeden dějový kotrmelec za druhým. Důležitý je i čas pro postavy samotné a vztahy mezi nimi (alespoň pro mě to platí, protože já miluju vývoj charakterů postav a vztahů taktéž :D )

6 Lotte Lotte | Web | 30. prosince 2014 v 18:54 | Reagovat

Taky to tak mám. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama