You are enough. You are so enough, it's unbelievable, how enough you are. (Sierra Boggess)

Mistr a Markétka, kniha a muzikál: 1. jednání

4. prosince 2014 v 0:02 | Lotte |  Master and Margarita
Mistr a Markétka se hraje v Petrohradě ve zdejší Music Hall.
Kdo příběh z pera Michaila Bulgakova znáte, jistě víte, že se jedná o ponurý a děsivý, zároveň groteskní a bizarní román.
Vzhledem k mystickému námětu se pak o této produkci šířily zajímavé klepy jako například, že během zkoušení a připravování na premiéru docházelo ke blíže nespecifikovaným problémům, které zapříčinily, že hned několik lidí z backstage opustilo muzikál jen pár týdnů před přemiérou. Inu, možná byly podobné řeči do éteru vypuštěny jen pro reklamu, ale i tak zajímavá informace.
Muzikál však šťastně dospěl až k 18. 9. 2014, tedy ke dni světové premiéry, a hraje se až do dnešního dne.
Toto dílo je typickým představitelem současných muzikálů. Důraz není kladen na kulisy, jako spíš na projekce, přičemž je hojně využívaný i 3D efekt a to dokonce bez toho, aby diváci museli nosit 3D brýle. Samozřejmostí je živý orchestr.
Další zvláštností je až nezvyklá zapojenost diváků do děje. Herci velmi často prochází publikem, či se na ně ze stropu sypají falešné peníze - mimochodem ony rubly si diváci o přestávce mohou vyměnit za typickou svačinku z doby Sovětského Ruska, tedy chléb s rybou či klobásou, brusinkový džus a samořejmě nechybí panák vodky.
A to není vše. Jednotlivé části divadla jsou rozděleny do sekcí, jejichž jména souvisí se samotným muzikálem. Máte tu například: "Markétčinu ložnici", "Oblohu", "Byt zla" a tak dále. Tajemný hlas pak příchozí do haly vyzve, aby během představení netleskali (zajímavé) a že fotografování a pořizování videjí ze show je dovoleno (pááááááááániii - to vysvětluje to neskutečné množství videjí na YT, vše najednou dává smysl :D).

Role Wolanda se ujal Ivan Ozhogin, šestatřicetiletý muzikálový herec a operní zpěvák, vítěz ceny Golden Award za roli hraběte Krolocka v ruské produkci Tanz der Vampire. Také je to zatím jediný ruský muzikálový herec, který působil v zahraničí, když roli Krolocka hrál i v německé produkci v Berlíně.
Role Wolanda je rovněž pěvecká výzva, jak Ivan v jednom rozhovoru podotknul, part vyžaduje i třetí oktávu.
V muzikálu dále září i Anna Kovalchuk, což je slavná ruská filmová a divadelní herečka, která hrála Markétku v televizní sérii od Vladimira Bortka. Nyní hraje postavu, jejíž jméno je do češtiny překládáno jako Hela. Pojetí Hely je zároveň asi největším dějovým odklonem od knihy. Anna Kovalchuk sice není zpěvačka, ale kvůli roli brala hodiny zpěvu.
Šance byla dána i méně zkušeným hercům a tak v roli Mistra vidíme Antona Avdeeveho (au, skloňování), Natalyu Martynovou jako Markétku a Rostislava Kolpakova, který hraje Wolanda, když má Ivan volno, či je v Moskvě kvůli FO.
Další zvláštností tohoto muzikálu je výrok, že nic není skálopevně určeno a že plánují herce v rolích obtočit. To je asi poprvé, co jsem se s něčím takovým setkala, ale zajímavé.
Předběžně bylo naplánováno, že muzikál poběží rok v blocích po sedmi až deseti dnech. Producenti si dělají velké plány i mimo hranice Ruska. Plánuje se produkce v Londýně, co víc, už byl kontaktován Tim Rice (Evita, Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť, Jesus Christ Superstar Aida...) aby přeložil texty písní do angličtiny.
Vzhledem k tomu, že Mistr a Markétka je velmi zbožňované literární dílo i za hranicemi Ruska, bylo vydání první muzikálové verze této knihy sledováno.
Pravnuk autora Sergey Schilovsky-Bulgakov ale po premiéře prohlásil, že muzikál po mnoha pochybnostech nakonec schvaluje.
Divadelní kritici byly k této produkci o něco příkřejší, avšak faktem zůstává, že světlo světa konečně a poprvé spatřil čistě ruský muzikál. Obavy kritiků i producentů o zájem diváků se vyjevily jako zbytečné, protože lístky zatím mizí závratnou rychlostí.
Mistr a Markétka se tak pomalu stává - co se Ruska týče - jedním z nejvíc kontroverzních, ale přesto milovaných muzikálů.
Děj níže už je spoileroidní pro ty, kteří by si rádi přečetli knihu či se o kráse tohoto muzikálu nějakým způsobem přesvědčili sami.
Když se teď dostanu k ději samotnému - na YT je, jak jsem zmiňovala, spusta videjí, ale navzdory onomu vzácnému povolení natáčet, tam není celá show, což mě trochu překvapuje. Nicméně to už je život muzikálofila.
Zbytek článku věnuju popisu děje muzikálu za značné pomoci knihy, protože muzikál je překvapivě v ruštině a tudíž se chytám jen velmi, velmi málo. Doufám, že jednoho dne se něke objeví kompletní nahrávka show, protože mám stále místa, kde si nejsem moc jistá o co přesně jde.


A poněvadž jsem překročila povolenou délku znaků, dělím článek na jednání.


"Nu dobrá, a kdos ty?"
"Té síly díl jsem já,
jež chtíc vždy páchat zlo
vždy dobro vykoná."
Goethe - Faust


Vím, že to rozhodně není slibný začátek, ale bohužel musím říci, že úvod muzikálu je pro mě tak trochu hádankou i přes ten fakt, že mám zmiňované audio. Předpokládám, že to pojali tak, že úvodní a závěrečná scéna muzikálu se odehrává ve stejný okamžik - příchodem Matouše za Wolandem. Matoucí je, že ač se tyto scény odehrávají v naprosto stejný okamžik, tak tato úvodní scéna je zpívaná, zatímco ta závěrečná ne. A to ani nemluvím o faktu, že Woland má na začátku a na konci odlišné kostýmy, plus to, že úvod je zobrazen na asi-mostě, zatímco závěr....kdoví kde. :D
Woland tedy stojí na mostě, přichází za ním Matouš. Woland v podání Ivana se k němu chová pohrdlivě, neustále Matoušovi připomíná, že to on tu má navrch. Jaké je tedy jeho překvapení, když se Matouš ve výsledku ukáže jako silnější protivník, před kterým i ďábel samotný musí ucouvnout.
Scéna ZDE.
Pak přichází Wolandovo sólo, které bych do češtiny přeložila jako Láska a Strach, Wolandovo Arioso. Upřímně řečeno nevím úplně přesně o co v té písni jde. Na začátku Wolandovi démoni mluví o plánovaném plese, což je vrcholný bod knihy i muzikálu.
Scéna ZDE.

Čím narozdíl od muzikálu začíná kniha, je výjev na Patriarchových rybnících, kam přijdou dva muži. Básník Ivan Bezprizorný a předseda výboru literární společnosti zvané MASOLIT Michail Berlioz. Tito dva pánové spolu vedou nanejvýš učenou debatu na téma neexistence Boha. Do jejich řeči vstoupí neznámý člověk, očividně cizinec. Jejich rozhovor jej hluboce zaujal a tak si k nim přisedne. S jejich názory nesouhlasí a vypráví jim pozoruhodný příběh o Pilátu Pontském a Ješuovi. Berlioze ani Bezprizorného to ovšem nepřesvědčí. Neznámý se tedy otáže, zda to znamená, že nevěří i v ďábla. Odpověď zní, že ne. Cizince to ohromně pobaví, následně rozčílí. Je to blázen! - myslí si naši přátelé. Co víc, pomatenec dále Berliozovi předpoví pozoruhodnou smrt.

V muzikálu se na Patriarchových rybnících nezjeví Woland sám, ale s celou svojí svitou - Korovjevem (či Fagotem, chcete-li), Helou, Kňourem a Azazelem. Už v téhle scénce je vidět ta veliká změna v případě Helina charakteru. Není to jen spolehlivá a výkonná komorná, co prohodí sotva pár slov. Její postava získala větší prostor a nejen to, je teď vášnivě zamilovaná do Wolanda. Neustále mu projevuje náklonost (jinými slovy: plazí se po něm :D).
Je hezkým odkazem ke knize, že Woland má v této scéně na sobě velké sluneční brýle, hůl s rukojetí pudla, blýskavé prsteny a světlý oblek - v knize šedý, na jevišti spíše krémový, ale i tak.
Scéna nezačíná Berliozem a Bezprizorným, ale Wolandem samotným, který sedí na lavičce, postupně si k němu přisedávají různí lidé a on jen kroutí hlavou, občas prohodí nějaký komentář a nejspíš čeká na správnou oběť. Mám pocit, že lidem co si vedle něj v průběhu dne sedají, čte myšlenky, které se ozývají nahlas, aby z toho něco měl i divák.
Dále z této scény můžeme vydedukovat, že muzikálový Woland oplývá více...teatrálními schopnostmi, řekněme. Kupříkladu pohybem ruky zazipuje otravnému Kňourovi ústa, aby už konečně zmlknul. Je fakt, že knižní Woland se s Kňourem často rozčiloval, označoval ho za šaška, na kterého se nemůže ani dívat, ale nijak jeho občasné drzosti neřešil.
Další zajímavostí je, že Woland sedí na lavičce s básníkem a redaktorem po celou dobu jejich rozhovoru, ale zjevně jako neviditelný. Co víc, ovládá pohyby nebohého Berlioze, který tak vycítí jeho přítomnost, ale ač mu zírá přímo do tváře, stále ho nevidí.
Když se oběma pánům konečně zjeví, debata je podle nepatrných drobečků toho, co rozumím, nejspíš stejná jako v knize, kdy pánové popřou existenci Boha a ďábla který sedí mezi nimi.
Woland jim pam stejně jako v knize začne vyprávět příběh o Pilátovi.
Popisovaná scéna ZDE.

Příběh popisuje Ješuovo a Pilátovo setkání. Ješua se Pilátovi zalíbí, ale okolnosti mu nedovolí jinak, než Ješuu nechat popravit. Snaží se ho sice následně zachránit tak, že navrhne, aby mu byla udělena milost, tento pokus ovšem vyjde naprázdno.

Setkání Piláta s Ješuou - ZDE.

Po odvyprávění příběhu, který se zdá až příliš přesvědčivý a plný detailů se Berlioz zmůže na jediný dotaz. "A vy jste historik?"
Ivan Woland se ironicky zasměje, představí se jako konzultant a podá pánům své vizitky.
Pak se nám znovu projeví zvýšené síly divadelního Wolanda, když má chvilku, kdy si s Berliozem pohrává jako s hadrovou panenkou, ale tak ostatně činil už i předtím.
Ivan pak odříká stejnou říkanku jako knižní Woland.

"Jeden, dva...Merkur v druhém domě...měsíc zapadl...šest...neštěstí...večer...sedm. Uříznou vám hlavu! Anuška koupila slunečnicový olej, a nejen to, dokonce už ho rozlila."

Z tohoto pozoruhodného projevu nejde usoudit jinak, než že Woland je totální blázen. To také Berlioz sdělí Bezprizornému, když si ho na chvíli od Wolanda odtáhne stranou. Vymyslí tedy bojový plán. Berlioz zaběhne k nejbližšímu telefonu a zavolá na toho šílence příslušné orgány.
A tak tedy běží....a uklouzne na rozlitém oleji nešikovné Anušky, spadne pod tramvaj a ta mu uřízne hlavu. Woland trochu zasmušile pokýve hlavou, ale to už k němu přichází Hela, se kterou se znovu usadí na lavičku a nenuceně spolu pozorují Ivana, který se při pohledu na odříznutou hlavu přítele dočista pomátl.
Woland nechá Helu ať se k němu tulí, dokonce se s tímto stavem věcí zdá být i spokojen. Během tanečního čísla šíleného Bezprizorného a company si spolu neustále něco špitají, takže diváci, kteří věnují pozornost spíše této dvojici, než taneční choreografii, se taky nenudí.
Fanoušci knihy mohou docenit, že i muzikálová Hela má jedinou vadu na kráse a to jizvu. Sice ne na krku jako v knize ale na tváři, ale to se dá lehce vysvětlit tím, že muzikálová Hela neběhá nahá jako ta knižní, tudíž by taková jizva na krku vůbec nebyla vidět. :D
Scéna ZDE. - záběr na Wolanda a Helu
ZDE - záběr na taneční číslo pomateného Ivana a company

Dalším odklonem od knihy se stává předčasné setkání Markétky a Wolanda už v této chvíli. Na obranu: není to setkání v pravém slova smyslu, protože Woland sice ví o Markétce, ale ona o něm ne. Argument číslo dvě: chvíle, kdy si Woland poprvé vyhlédne Markétku jako vhodnou kandidátku na hostitelku jeho plesu v knize není nijak popsaná, tudíž prostor na domýšlení si tady rozhodně je a tvůrci muzikálu po něm skočili. A proč taky ne.
Ještě než se k tomu ale dostaneme: je tu zajímavá chvíle, kdy se projevuje, že Hela má svým způsobem na Wolanda i vliv. Zabrání mu, aby holí přetáhnul Kňoura a Woland si nechá líbit, když mu tu hůl následně vezme z ruky. To jsou mi věci!
Když pak na scénu přichází Markétka, Woland je jí už od první chvíle přímo uchvácený a přestane vnímat své společníky (k nelibosti Hely).
Markétka je zjevně nešťatná, oblečená do černé přechází po mostě a v ruce svírá žluté květiny. Čtenář knihy tím pádem tuší (a snad dobře :D), kde se v ději nacházíme. První setkání Mistra a Markétky.

"Nesla v náručí odporné vyzývavě žluté květy. Čertví jak se jmenují, ale neznámo proč se první objevují na jaře v Moskvě. Výrazně se vyjímaly na černém jarním plášti. Ošklivá barva. Zabočila z Tverské do uličky a ohlédla se. Znáte Tverskou? Proudily tam davy, ale ručím vám za to, že ona viděla jenom mě. Vrhla na mě ani ne tak zneklidňující, jako spíš bolestný pohled. Víc než její krása mě upoutal zvláštní, nepostřehnutelný výraz osamělosti v očích."

Tolik slova knižního Mistra. No v muzikále tohle setkání máme trošku jinak. Markétka se chystá skočit z mostu a utopit se, ale Woland jí v tom zabrání - ovšem Markétka o něm i přesto stále neví.
Tahle obměna se ale stále dá vysvětlit na základě knihy, kde je pasáž, kdy Markétka Mistrovi říká, že kdyby se v den jejich setkání nepoznali, tak by se šla utopit, tak osamělá se v životě cítila (navzdory faktu, že byla vdaná, zrovna tak jako Mistr ženatý).

Další věcí co vypíchnu je fakt, že Mistr a Ješua je ztvárněn jedním hercem a tak nám tyto dvě postavy jaksi splývají v jednu, což je možná i odvážný záměr.

Tak zpět k muzikálu. Woland vyzdvihuje Markétčinu povahu a zpívá že ji musí získat pro svůj ples.
Pak se už objevuje Mistr a stejně jako v knize se ho Markétka zeptá, jestli se mu líbí její květy, načež on odpoví, že ne. Při této rozmluvě oba stojí...nevím jak přesně to návrháři této scény zamýšleli, ale pravděpodobně každý stojí na opačném břehu řeky? Eh, je možné, že mi něco uniká kvůli jazykové bariéře. Rozdělěné konce mostů se začnou spojovat, a ať se Woland snaží sebevíc, nedokáže tomu zabránit a milenci si vběhnou do náruče.
Scéna ZDE.

Woland pak zamíří mezi diváky a přitom...hádám, že má nějaký vášnivý rozhovor s "vyšší silou", vzhledem k očima upřenýma k nebi a faktu, že nevidíme s kým mluví. Nemůžu si teď nijak pomoci knihou a ani jim nic moc nerozumím, takže nevím. Postřehla jsem snad jen nějakou poznámku, že něco není ve Wolandově jurisdikci a pak na konci mám pocit, že Woland zakřicí, že přijímá výzvu.
Popisovaná chvíle ZDE asi od 06:30.


Děj se pak zaměřuje na Mistra a Markétku.
Mistr napíše svůj velký román o Pilátovi Pontském a Ješuovi, který je kritiky přímo rozcupován. Mistr má sice oporu v podobě Markétky, ta ale u něj nemůže být pořád, protože se musí vracet domů k manželovi. Mistrova manželka z děje nějak zmizela ještě předtím, než se v něm mohla objevit, v knize je o ní jen kratičká zmínka a také se tam neobjevuje.
Mistr zpočátku kritiku zvládá obstojně, jenže postupem času se začne svého jména v novinových článcích děsit a tato hrůza vygraduje až k vypuknutí šílenství. Skončí tak v blázinci. V knize se tam Mistr odebere dobrovolně, v muzikálu se zdá, že tam ze své vůle nevchází. Mimochodem v muzikálu Mistr navrch všeho ještě za svůj román dostane od tajné policie výprask.
Mistr se před Markétkou částečně stydí, částečně jí nechce ublížit a tak jí o sobě nezanechá žádnou zprávu. Zoufalá Markétka tak neví, co se s jejím Mistrem stalo a zda-li ještě vůbec žije.

"Obludný krach románu jako by mě připravil o kus mého já. Po pravdě řečeno, neměl jsem co dělat a žil jsem jen od jedné schůzky ke druhé. Mimochodem, loučili jsme se teď častěji než dřív. Chodívala na procházky a mně se přihodilo něco nečekaného, jako často v mém životě..."

Duet Mistra a Markétky - ZDE.
Kritika cupuje Mistrův román a zlomený Mistr pálí rukopis - ZDE.

Přichází závěrečná scéna prvního jednání.
Woland se rozhodl, že chce vidět pokud možno co nejvíce Moskvanů najednou a tak je nalákal na své vystoupení o černé magii do divadla Varieté.
Woland a Hela v začátku téhle scény prochází publikem a jak na videu jde krásně vidět, diváci z toho mají menší Vánoce. Taky bych měla, taky, taky. :D
Dokonalá věc je fakt, že Woland v tu chvíli drží v ruce pudla. Opravdového živého pudla. Kdo četl knihu, tak motiv pudla se tam objevuje často (držátko Wolandovy hole, Markétčin přívěsek, polštářek na kterém měla Markétka opřenou nohu), ale pudl samotný v ději vůbec není. Je milé, že do muzikálu ho dali, protože je to moc hezký odkaz na knihu, i když se vlastně jedná o prvek, co v knize není. Geniální. :D A co je skutečně rozkošné - pejsek skutečně patří Wolandovi, Rostislavu Kolpakovovi. Geniální na druhou! :D Pudlík je vzorně vycvičený, poctivě Ivanovi drží a ani neštěkne na ten rámus, co se kolem děje. Ironicky je ten pes asi v nejhlučnější a nejokázalejší scéně muzikálu, takže kdyby zpanikařil, tak by mu to nikdo nemohl mít za zlé. Ale on vypadá spokojeně i u Ivana, ač to není páníček. :)
Kontakt s publikem nekončí pouze Wolandovou a Helinou procházkou, posunuli to ještě na vyšší level tím, že Woland v tuto chvíli dokonce usedne mezi diváky v předních řadách, kteří v tu chvíli bojují s těžkým dilematem. Nechtějí na Ivana zírat, ale jak často se stane, že by vedle vás seděl ďábel s pudlem? :D :D :D
Jen přemýšlím, jestli to není pro herce nejtěžší moment, kdy jsou na pokraji vypadnutí z role? Něco jiného je hrát před diváky a mezi diváky, že? :D
Ivanovi se daří kradmé pohledy a otáčení se přehlížet, drobnými úšklebky či jinými grimasami reaguje na to, co se děje na jevišti a přitom škrábe pudlíka za uchem.
Pak už se přesune na jeviště, ale v téhle scéně stejně jako knižní Woland zůstává spíše stranou. Usadí se do křesla, občas prohodí nějakou kousavou poznámku, ale jinak ten tyjátr nechává na starosti své svitě.
Stejně jako v knize se pak mezi diváky začnou sypat falešné peníze, o kterých už jsem hovořila v úvodu článku. Zatímco publikum si za tyto peníze skutečně může něco koupit, knižním postavám tyhle prokleté falešné rubly přinesly akorát spoustu trablí a smůlu, jakožto trest za jejich hrabivost. Ale ani diváci to nemají zase tak snadné - mezi uličkami pobíhají členové company a peníze sbírají, plus o ně žebrají i u diváků. :D
Nu co dodat, diváci během představení zkrátka vůbec nedostanou šanci se případně začít nudit. :D
Woland tohle šílení po penězích pozoruje spíš nezúčastněně, možná s lehkým odporem, ale koutky mu tu a tam zacukají i v náznaku pobavení nad těmi lidskými mravenečky.
Pak se slova ujímá Hela, stejně jako v knize láká dámy z publika na neuvěřitelný obchod. Která za ní přijde na jeviště, té vymění její šaty za překrásnou drahou róbu včetně střevíčků a punčoch. Naprosto zdarma! Uchazeček samozřejmě není málo a tak už se to za chvíli na jevišti jen hemží dámami v nákladných šatech a špercích. V knize těmto dámám poté, co vyšly z divadla šaty i boty zmizely jako mávnutím kouzelného proutku a zničehonic stály uprostřed rušné ulice jen ve spodním prádle, což byl samozřejmě skandál.
V muzikále tyto dámy Woland jaksi začaruje a ony si v nedobrovolné trhané taneční choreografii šaty strhnou samy, čemuž se pak Hela a Woland zpovzdálí smějí.

"Mě samozřejmě ani tolik nezajímají autobusy, telefony a ostatní..."
"Technické vymoženosti," napovídal kostkovaný.
"Správně, díky," pokračoval zvolna Woland hlubokým hlasem, "spíš mě zajímá důležitější problém: změnili se Moskvané uvnitř?"
"Ano, to je ze všeho nejpodstatnější, maestro."
V zákulisí si začali vyměňovat pohledy a krčili rameny. Bengálský stál rudý jako rak a Rimský smrtelně zbledl. Jako by uhodl stoupající neklid, mág uzavřel debatu slovy:
"Zapovídali jsme se, drahý Fagote. Obecenstvo se začíná nudit. Předveď nám pro začátek něco jednoduchého."
Sál si ulehčeně oddechl.

Celé scéna, záběr na Wolanda - ZDE
Záběr na padající peníze - ZDE
Záběr na taneční choreografii nebohých šatů chtivých dívek - ZDE

ZDROJE
http://www.sptimes.ru/story/41046?page=1#top
Mistr a Markétka, Michail Bulgakov, Lidové nakladatelství 1987



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tahmed Tahmed | E-mail | Web | 4. prosince 2014 v 7:58 | Reagovat

Jupíííííííííííí Jupíííííííííí jeeeeeeej :D KONEČNĚ  jsem se dočkala článku o MaM :D hurááááá
Mno nyní se uklidněme :D
Co se týče setkání Mistra a Markétky jsem viděla a upřímě jak tam máchá Ivan v podobě Wolanda rukama, spíš mám pocit, že se snaží most ne spojit aby se setkali, ale udržet tam kde je, protože si všiml že vyšší moc se ho snaží spojit, ale on chtěl Makrétku pro sebe ale vyšší moc byla silnější, proto se s těmi nahoře také hádá poté v publiku

2 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 4. prosince 2014 v 12:44 | Reagovat

Žjova! Ty falešné peníze a tak... to je skvělý nápad! Osobně bych možná víc ocenila mizející oblečení, ale co se dá dělat. :D
Zdá se, že Hela má podstatně víc prostoru. Tahle postava mě v knize k smrti děsila, jen co je pravda. Zajímalo by mě, jak asi na diváky celkově působí takhle její "rozšířená verze".

3 Alienor Alienor | Web | 4. prosince 2014 v 13:57 | Reagovat

Tak to vypadá fakt zajímavě, už za to, že sebrali odvahu takové netradiční dílo ztvárnit na jevišti, si zaslouží obdiv.

Nejzajímavější na tom je asi ta interakce s publikem, to na divadle miluju, s úsměvem vzpomínám na loňské ochotnické představení Sluhy dvou pánů, kde si diváci přinesli chleba, aby mohli hlavního herce v "kritické" situaci zásobit, ale následné házení chleba na jeviště nedopadlo úplně podle plánu :D Ta hercova reakce byla k nezaplacení :D

Kdyby si vedle mě v divadle sedl nějaký herec, asi bych se rozpustila štěstím (i když samozřejmě záleží na tom, jaký herec, že ano :D ).

4 Lotte Lotte | Web | 4. prosince 2014 v 16:33 | Reagovat

[1]: No, to mě taky napadlo, jenže kdyby ty mosty nespojil, tak by Markétka skočila a zabila se.
A taky jeho pohyby nevypadají, jako by je od sebe chtěl oddělit...alespoň mé maličkosti se to nezdá. :)
Já nevím, je to frustrující, ale nevím. :D

[2]: Nožejo! :D Je hezké, jak si s tím vyhráli. :) Tak takový efekt se asi v divadle dělá těžko, heh. :D
No ve druhém jednání ta její zápletka ještě vygraduje. Taky by mě zajímalo co na to diváci. A co na to i ta herečka co ji hraje, když předtím hrála ve filmu Markétku. :D

[3]: Taky si myslím, ta kniha je komplikovaná, jen co je pravda. :)

To mě rovněž zaujalo. A diváci si to musí užívat. A líbí se mi, jak jim dali svobodu natáčet a fotit, s tím jsem se fakt ještě nesetkala.
Hehehe, to je dost dobrá historka. co ten herec udělal? :D

No já bych to musela jít o přestávce vydýchávat do papírového pytlíku. :D Hodně, hodně dobrý nápad. :D

5 Tahmed Tahmed | E-mail | Web | 4. prosince 2014 v 17:09 | Reagovat

[4]: já ti nevím jsem z toho stále zmatená, ale myslím si to :D tase věc v níž se neshodneme ale díky tomu je ten svět přeci krásný :D
Tak si říkám abys to do té přestávky přežila :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama