You are enough. You are so enough, it's unbelievable, how enough you are. (Sierra Boggess)

Mistr a Markétka, kniha a muzikál: 2. jednání - part 1

4. prosince 2014 v 22:33 | Lotte |  Master and Margarita

První jednání ZDE.
Kvůli dalšímu překročení počtu znaků v článku, druhé jednání rozděluji na dvě části.

Ocitáme se v blázinci, kde se Mistr setkává s básníkem Ivanem a vyslechne si jeho příběh, na základě kterého mu sdělí, že muž který ho připravil o zdravý rozum byl samotný ďábel.
Na oplátku se pak i Ivan dozví Mistrův příběh, přičemž je samozřejmě zmíněn román o Pilátovi. Ivan chce příběh, jehož začátek slyšel od Wolanda slyšet do konce a tak mu Mistr vypráví i o Ješuovi a jeho popravě. Jak už bylo řečeno, Mistr a Ješua jsou v muzikálu jeden herec.

Mistr vzpomíná na Markétku, ta ho zoufale hledá - ZDE.
Scéna, kdy Pilát prosí za Ješuu ZDE.
Ukřižování - ZDE.

Zároveň se v tu chvíli ze sna o stejném výjevu, jaký právě vyprávěl Mistr Ivanovi, probouzí u sebe doma Markétka. V tu chvíli k ní začne promlouvat tajemný sametový hlas, ale Markétka netuší odkud. Vzhledem k názvu písně (v češtině něco jako Tvůj svět je prázdný) se asi nejedná o moc povzbudivá slova. A ano tušíte správně, tajemný hlas je Woland. Pokud diváky v předních řadách napadne otočit se, uvidí Wolanda zpívat tuto pasáž na balkonku.
Woland pak udělá jakousi neplechu s Markétčiným zrcadlem a její odraz si začne žít vlastním životem.

Scéna se záběrem na Markétku ZDE.
Záběr na Wolanda ZDE.


Za Markétkou pak z pověření Wolanda přichází Azazelo a nabízí ji, že její trápení s Mistrem se mohou vyřešit, pakliže udělá laskavost jistému muži. Markétku jako první napadne, že se jedná o nějaký necudný návrh, ale Azazelo dokáže číst její myšlenky a Markétka tak zjišťuje, že rozhodně nemá co do činění s podvodníky.
Azazelo jí pak předá krém, kterým se má po příchodu domů potřít. Markétka je odhodlaná pro zprávy o Mistrovi udělat cokoliv, takže se krémem natře. Ten ji o několik let omladí, zázračně vyhladí vrásky a další případné drobné nedokonalosti. Z Markétky se stává divoženka, rozverně si rozpouští vlasy a zjišťuje, že teď umí i létat.
Markétčinu levitaci vyřešili moc hezky a efektně, všechna čest.
Tahle píseň je asi moje nejoblíbenější. Magické cinkání na začátku, tajemná melodie, střídající se pomalé a svižné pasáže...a ten zvláštní zvuk té písně! Člověku se skutečně vybaví nespoutaná svobota letu když tu píseň slyší.
Markétka si dokonce vyměňuje místo se svým obživlým zrcadlovým odrazem. Slečnu se zrcadla pak berou do náručí v krásné choreografii, která opět navozuje létání. Nádherná, přenádherná scéna. :)

Létající Markétka ZDE.

"Cizinec, o kterém mluvím, pro vás není nebezpečný. A nikdo se o vaší návštěvě nedozví, na to můžete vzít jed."
"A k čemu mě tedy potřebuje?" zeptala se úlisně Markéta.
"To se dozvíte později."
"Chápu...chce, abych se s ním vyspala," usoudila zamyšleně.
Azazelo cosi zahuhlal.
"Každá žena na světě by si to pokládala za čest," usadil Markétu a pohrdavě se ušklíbl, "ale musím vás zklamat. Nic podobného nemá v úmyslu."

Markétka se tedy dostaví k Wolandovi a konečně dochází k setkání tváří v tvář. No a víc než to, když se tak jeden dívá na to hejbátko. :D
Markétčiným průvodcem po novém a neuvěřitelném světě ve kterém se ocitla, se stává Korovjev, který ji vysvětluje, že Woland pravidelně pořádá veliký ples na který potřebuje hostitelku. Jakožto starý mládenec si musí proto nějakou "pronajmout" :D. Jsou dvě podmínky: musí se jmenovat Markéta a být z města, kde se ples pořádá.
Další hezký odkaz ke knize je Woland hrající s Kňourem šachy. Kňour podvádí a Woland se nad ním proto už zase rozčiluje. Stejně jako v knize je Woland oděn do županu, ovšem zatímco v knize se jedná o značně ošuntělý oděv, divadelní Woland je v krásném rudém županu, nejen to, na sobě má i přívěsek s broukem zmiňovaný v knize. Dalším odkazem pro milovníky knihy je fakt, že Hela Wolandovi masíruje bolavé koleno - jak víme, ďábel je padlý anděl a pád až z nebe má své následky.
Woland mávnutím ruky pošle Helu pryč, což ji urazí. To už na scénu přijíždí předmět, po kterém je pojmenovaná - Wolandův Glóbus, kde může pozorovat události po celém světě. Woland Markétce ukazuje válečné běsy, na což ona reaguje lítostí a strachem.
Stejně jako je vztah muzikálové Hely a Wolanda zromantizovaný, nejinak tomu může být i v případě vztahu Wolanda a Markétky. Woland Markétku svým ďábelským způsobem konejší, svádí, zároveň si s ní hraje jako se svojí loutkou, jako to předváděl předtím s Berliozem.
Co je největší charakterová změna je i fakt, že Woland je vedle Markétky svým způsobem zranitelný, je očividně nesvůj, v jednu chvíli se k ní musí obrátit zády aby před ní zakryl své rozčilení.
Z Markétky se stává jakási protiválečná aktivistka, dokonce u ďábla oroduje za záchranu tohoto světa. To knižní Markétka byla s výjevy, které ji Woland ukázal spíš smířená, dokonce ani neprojevila nějaké zvláštní citové pohnutí když viděla umírající dítě.
Divadelní Markétka je naopak dojatá natolik, že po Wolandovi vztahuje prosebné ruce, ten ji za ně chytí a oba jsou očividně z toho kontaktu celí rozhození. Situace dospěje až do bodu, kdy se ti dva málem políbí, ale na poslední chvíli se ozve zvon, díky kterému se Markétka vzpamatuje a rychle se odtáhne, z čehož je Woland značně podrážděný dokonce mu tváři přeběhne i jistý smutek.
Woland se pak Kňoura zeptá na Frídu, což je rovněž zajímavé, protože ten knižní se o ni ani za mák nezajímal. On tak celkově tyhle věci spíš nechával na své svitě.
Duet Wolanda a Markétky je jediná píseň muzikálu, ke které znám text. Jedna hodná duše píseň přeložila do angličiny. Bohužel to video, ke kterému ty titulky doplnila, na YT nastavila jako soukromé, takže to chápu tak, že nechce, aby bylo někde sdíleno. Tak alespoň ve zdroji uvedu adresu jejího Tumblr. Já přispěju svojí troškou do mlýna mým skromným českým překladem.

Markétka: Mohu věřit svým očím? Svět se utápí v slzách a bolesti.

Woland: To je lidská vášeň a ta má sílu tvrdošíjné mysli.

Markétka: Je možné, že dobrý úmysl nás svede do propasti temnot?

Woland: Mohu ti ukázat jinou cestu a odhalit tajemství zakázaná Bohem.

Markétka: Jak můžeme zabránit válce?

Woland: Nemůžeš lidi zastavit v jejich tužbách...

Markétka: Zvony naříkají!

Woland: Je tolik důležitějších věcí, než bolest světa.

Markétka: Svět je v ohni jako v noční můře!

Woland: To je oheň citů, vášní a potěšení.

Markétka: Já vás prosím, nechte tento svět žít! Prosím za spásu, maestro!

Woland: Za to oroduj u Boha!

Woland a Markétka: Nemohu bránit svým citům, chci křičet v agonii! Celý svět se utopil ve hříchu a krvi. Hlasy proklínané lásky umírají. Věčnost nebo frustrace? Je to vše ve tvých rukách! Maso je spalováno nezadržitelným strachem, můžeš ulevit té bolesti a přetrhnout sítě...

Woland:...nastražené Bohem.

Duet Wolanda a Markétky ZDE.
Kapesníková scéna ZDE.

Ještě před začátkem plesu přichází chytlavá píseň Wolandovy svity, tedy Hely, Kňoura, Azazela a Korovjeva. Píseň je do češtiny přeložitelná jako Poslední hřích a je to taková typická písnička záporáků, které baví být zlí. :D Diváci opět hrají svoji roli, protože jim při té písni přes hlavy přetahují jakousi průsvitnou látku. Takhle popsaně to zní zvláštně, ale ne videu je to fakt dost dobré.
Opona se vytahuje a my vidíme, že ples už může začít.
První úloha muzikálové Markétky je stejná jako ta té knižní - uvítat se s každým hostem, který na ples přijde.
Knižní Markétka se musela na každého usmát a nechat si políbit koleno, které ji na konci tohoto procesu celé zmodralo a napuchlo, až omdlévala a plakala bolestí.
Muzikálová Markétka oproti tomu nic nepředstírá a očividně je z každého jednoho hosta upřímně vyděšená. Na sobě má děsivý postroj z lidské kostry a pod tím docela průsvitné šaty v tělové barvě, což je hádám odkazem ke knize, kde Markétka tento ples musí absolvovat nahá. Průvodce ji v tuto chvíli stejně jako v knize dělá Korovjev, který jí do ouška špitá co a jak, představuje jí hosty a pro její pobavení ji vypráví pikantnosti o zúčastněných.
Jeden host u Markétky ale přece jen vzbuzuje docela jiné pocity než hrůzu. Přichází sólo nešťastné Frídy.
Ta byla znásilněná svým nadřízeným a nechtěné dítě pak po narození udusila kapesníkem. Tento nástroj vraždy ji teď už třicet let pronásleduje. V knize je jí kapesník předkládán na noční stolek a ať s ním dělá co dělá - napříkad ho zkusila spálit či utopit - druhý den se tam objeví zas.
Muzikálové Frídě kapesník krouží nad hlavou, či lépe řečeno nad hlavami publika v prvních řadách. Pro větší efekt ostatní hosté z Frídy dokonce servou kůži, což je děsivě věrohodné. Navíc když se zadíváte na její make-up uvidíte, že pláče krvavé slzy. Můžeme tedy říci, že muzikálová Frída to schytala ještě tvrději než ta knižní.

"Je mi ctí, královno, že jsem byla pozvána na slavnostní ples na počest novoluní!"
"Těší mě, že vás poznávám," odpověděla Markétka. "Pijete šampaňské?"
"Co to ráčíte dělat, královno?" šeptal jí do ucha zoufale a téměř neslyšně Korovjev, "bude tu tlačenice."
"Šampaňské piju," řekla žena prosebným hlasem a náhle mechanicky opakovala: "Frída, Frída, Frída! Jmenuju se Frída, vznešená hostitelko!"
"Pijte, až se vám zatočí hlava, Frído, a na nic nemyslete," radila Markéta.
Frída vztáhla k Markétě ruce, ale Korovjev a Kňour ji zachytili pod paždí a odváděli, až zmizela v davu.

Poslední hřích, píseň Wolandovy svity ZDE.
Bohužel necelý úvod plesu ZDE.
Frídino sólo ZDE.

Pak už na ples přichází samotný Woland. V ruce drží hlavu Berlioze, které jaksi důvěrně šeptá do ouška, i když ho slyší celý sál. Sděluje, že každému je přáno dle jeho víry. Míša Berlioz věřil, že po smrti není nic, jen prach, tma a nicota. Woland mu tedy vyhoví a přesně v to se Berlioz mění.
Poté svoji pozornost přesouvá k baronu Maigelovi, který se na ples vetřel jako donašeč a špicl. Ale to se milý baron pěkně přepočítal! Za jeho opovážlivost ho Azazelo přede všemi zastřelí. Wolandovi pak podají pohár, který naplnili baronovou krví a on na zdraví všech zúčastněných číši slavnostně vypije.
Woland pak poručí aby se z poháru napila i Markétka a ta tedy zatne zuby a poslechne. V knize tímto ples končí.
V muzikálu ne, protože co by to bylo za muzikál kdyby nevyužili plesové příležitosti k veliké taneční choreografii, no že ano? Woland a Markétka pak tedy spolu tančí tango, což je nepřekonatelná scéna. Ta choreografie je nádherná, hudba vás okamžitě strhne a napětí mezi Markétkou a Wolandem by se dalo krájet, což se dá pochopit vzhledem ke scéně s glóbusem.
Touto scénou je rovněž definitivně zpečetěno Helino postavení. Woland ji veřejně odmítne, aniž by přitom spouštěl pohled z Markétky. Divák už tuší, že se blíží gradace toho oproti knize uměle vytvořeného čtyřúhelníku Mistr-Markétka-Woland-Hela.
Hela neunese pohled na Wolanda a Markétku a tak ze škodolibosti v jedné chvíli Markétce při tanci podtrhne nohy. Woland Helu pouze zpraží ledovým pohledem, ale jinak to neřeší.
Tanec končí k Wolandovu údivu tím, že Markétčina silná povaha dokáže prolomit to lehké omámení, do kterého ji během tance uvrhnul a on už ji není schopen ovládnout znovu. Markétka tím pádem utíká pryč.

"Na vaše zdraví, pánové," řekl přidušeně Woland, pozvedl číši a přiložil ji ke rtům.
Markétka byla svědkyní nečekané proměny. Záplatovaná košile a sešlapané pantofle zmizely, mág tu stál v jakémsi černém hávu a po boku se mu houpal kord. Přistoupil spěšně k Markétě, podal jí číši a pronesl velitelským hlasem:
"Pij!"
Markétě se zatočila hlava, až se zapotácela, dotkla se rty chladivého okraje poháru a čísi hlasy jí šeptaly z obou stran do ucha:
"Žádný strach, královno...Nebojte se, krev už se dávno vsákla do země. Na místě, kde byla prolita, se už dnes nalévají vinné hrozny."

Woland přichází na ples, vražda barona ZDE.
Tango ZDE.

Po vypjatém plese na řadu musí přijít konfrontace Hely a Wolanda. Hela už nevydrží situaci, do které se dostala a vyčítá Wolandovi všechnu tu vášeň, kterou jí jako jeho múze (jak ji nazval v prvním jednání) vdechl. Nejdřív to vypadá, že jí to nechá projít i tentokrát, ale pak mu obličejem projede hněv a dá Hele pocítit, že to on je tu pán. Tato píseň je přeložitelná zhruba jako Ukolébavka pro vášeň, což odpovídá konejšivé a pomalé melodii v jaké zpívá Woland, což je do protikladu plamenné Hele, která se celá jen třese.
Woland chce Helu opít rohlíkem a odejít, ale ona se nenechá a docela ostře ho zastaví.
Během muzikálu jsme mohli pozorovat, že Hela oplývá stejnými pozoruhodnými schopnostmi jako Woland, tedy že obyčejným pohybem ruky dokáže někoho ovládat jako loutku na provázku, případně působit Markétce bolest nebo jí dokonce podrážet nohy. Trochu naivně proto zkusí stejné triky i na Wolanda, ale v téhle "power play" nemá nejmenší šanci. Hela si proto trochu pozdě uvědomuje, že je vedle něj stejně bezbranná jako kterýkoliv obyčejný člověk.
Hela Wolanda v písni prosí za to, aby ji nechal jít, zbavil jí utrpení, žárlivosti, vášně (slovo láska tam není přímo vyřčeno, ale z kontextu vyplývá docela jasně). Woland Helu ujišťuje, že ráno se veškerá její bolest rozplyne a zmizí a chce odejít, ale Hela ho nenechá. Poklekne u jeho nohou, horoucně se mu vyznává, ale přitom dál prosí aby ji dal zpět její mír. Woland jí tedy vyhoví a uspí její vášeň i ji samotnou. Hela mizí ze scény.

Duet Hely a Wolanda ZDE.

ZDROJE
http://deegen.tumblr.com/
Mistr a Markétka, Michail Bulgakov, Lidové nakladatelství 1987

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tahmed Tahmed | E-mail | Web | 5. prosince 2014 v 16:15 | Reagovat

Ach Lotte ty jsi úžasná :D na toto jsem se těšila jak malej Jarda :D A JE TO TU :D jupíííííííííííí
Tak nejoblíbenější pasáže alespoň pro mě jsou ty dvě závěrečné, taneček a Hella :D není nic lepšího :D
taneček si vybrala tu nejlepší verzi co ne na netu :D člověk by až řekl, že je ot dvd kvalita, nej mě ruší ten jeí mikrofon .D nemůžu si pomoct - pořád se nemohu rozhodnout, kterou z těch dvou hereček mám raději v tanečku :D
Hella tam je výběr jednodušší :D mimochodem velkou poklonu a velké díky Lotte za popsání jejich scény :d hnedle je mi jasnější :D jsi nej

2 Tahmed Tahmed | E-mail | Web | 6. prosince 2014 v 21:02 | Reagovat

Co mě ale kapku mezí na tanečku, je fakt, že tam není vidět pasáž Šemík :D - nikdo stejně neví, co to má být :D protože já si vždycky nějak něco pojmenuju :D

3 Lotte Lotte | Web | 7. prosince 2014 v 9:09 | Reagovat

Šemík? Tahmed, obávám se, že ti musím říci, že tvé názvy zní čím dál podivněji. :D

4 Tahmed Tahmed | E-mail | Web | 7. prosince 2014 v 10:29 | Reagovat

[3]: Jop to mi povídej neboj jsem si toho vědomá :D kdyžtak ti to pak vysvětlím :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama