You are enough. You are so enough, it's unbelievable, how enough you are. (Sierra Boggess)

Le Bal Des Vampires, aneb Tanz v jazyku lásky

2. ledna 2015 v 21:24 | Lotte |  Le Bal Des Vampires
Tanz der Vampire se premiérově otevřel 16. října 2014 v Paříži a já s velkým zájmem sledovala v jakém duchu se rozhodli pojmout první francouzskou produkci. Na YT jednu dobu byla prakticky celá show ještě z preview, ale ta videa už jsou stažená, Stage Entertainment pracuje rychle.
Nicméně já si k té produkci udělala několik poznámek a ty poznámy teď zkusím zpracovat do článku. A kdo mě znáte dobře, tak asi tušíte kterým postavám se jako vždy budu věnovat nejvíc. Nebo které postavě, abych tak byla byla přesná. :D Takže čtěte dál na vlastní nebezpečí. :D
Nejdřív bych začala obsazením, protože to je skvostné a tyhle herce bychom si rozhodně měli pamatovat! :)
Hrabě Krolock - Stéphane Métro
Sarah - Rafaëlle Cohen
Alfred - Daniele Carta Mantiglia
Profesor Abronsius - David Alexis
Herbert - Sinan Bertrand

Tak tedy mé poznámky k této produkci. Ta první a zásadní je sice obecně známá, ale přesto ji zmíním: produkce využívá originálních kostýmů i setů, nějaké malinkaté obměny tu jsou vidět, ale pořád je v rámci replikové produkce.
Muzikál ve francouzštině je zkrátka...100% rozkošný, nemám co víc dodat. :D Moje oblíbené slovo asi bude logika vyslovovaná jako /ložik/ (ti co umí francouzsky teď nade mnou protáčí oči, jsem s tím smířená :D). Všimla jsem si, že některé písně museli být změně jazyka uzpůsobeny v tom smyslu, že herci začínají v jistých pasážích zpívat trochu později (jen o pár vteřinek) než jejich němečtí kolegové, aby šli do rytmu.

Teď už bych se s dovolením pustila do charakterů samotných. Rafaëllina Sarah mi docela připomíná originální Cornelii Zenz, svůj charakter pojímá jako spíše introvertní dívku (což se dá označit za logické vzhledem k izolaci, do které ji uvrhl její otec) a reaguje vyzráleji. Jako příklad tohoto tvrzení bych uvedla, že když zjistí, že její otec zatloukl spojovací dveře jejího pokoje a koupelny, tak se zatváří podrážděně, ale ani ne tolik rozčileně, protože na takové chování už je z jeho strany za 18 let poměrně zvyklá. Nedupá, ani sebou rozčileně nepraští do postele jak jsem na to zvyklá od ostatních hereček.
I francouzský hrabě na mě zapůsobil novým dojmem. V Gott Ist Tot (zůstanu u německých názvů písní, ve francouzských bych se ztratila, přiznám se vám) působí jaksi lidštěji a osobně se mi zdá, že spíš než že k sobě Sáru láká, sám se k ní upíná, zpívá s takovým nadějným výrazem, které střídá přímo potěšení když za sebou uslyší její hlas.
Oproti tomu v koupelnové scéně, aka Einladung zum Ball, se chová velmi sebevědomě, tenhle vnitřní klid tím pádem vede k tomu, že je v této chvíli umírněnější, nepouští tolik hrůzu. Mám pocit, že je chvíle abych to srovnala s prezentací Roberta D. Marxe, o kterém jsem se rozepisovala v TOMTO článku.
Sarah je z něj také omámená mnohem delší dobu, nezačne ječet když k ní přijde profesor a prohlíží jí krk, ze svého tranzu se vzpamatuje teprve když k ní přijde její otec.
Co se vztahu mezi Sárou a Alfredem týče, myslím, že v Rafaëllině podání se nedá říci, že by s Alfredem záměrně manipulovala. Nejprve je jím okouzlená, jak jsme na to zvyklí ze všech produkcí, potom s ním jedná spíše bezelstně, nevysílá ty flirtující signály natolik očividně, chybí i ta pasáž, kdy se od něj odvrací aby se nepozorována vysmála jeho naivitě. Když Alfreda vystrnadí z koupelny, je to spíš takové účelné jednání. Ale přirozeně ta choreografie s mycí houbou...to už je koketování, to se nikdy nedá interpretovat jinak. :D
V Draussen Ist Freiheit z její strany zase vidím spíš takovou dobromyslnost, svěřuje se mu se svými sny, protože je jediný kdo je ochotný ji poslouchat. Když Alfred její slova začne obracet ve vyznání lásky je vidět, jak z toho panikaří a necítí se v takové pozici dobře. Rychle proto Alfreda posílá pod záminkou pryč.
Vor Dem Schloss je na tohle mé už velmi oblíbené analyzování Tanzu taková vděčná scéna, takže musím odstaveček věnovat i jí. Hrabě si od svých návštěvníků drží značný odstup, profesora poslouchá s předstíraným zájmem, je spíš chladný, i ve chvíli kdy se jim zlehka ukloní má nad nimi jasnou převahu. Stéphane nemá ve zvyku tolik gestikulovat rukama jak jsme možná zvyklí, ovšem když už tak udělá, každý jeho pohyb je velice nonšalantně elegantní, i ve chvílích kdy jen stojí je stále dokonale v roli. Dále jsem si všimla, že Stéphane nenosí tak výrazný make-up, nemá tak výrazně vystínovaný obličej, jak jsem zvyklá z německých produkcí. Jeho tvář proto nepůsobí tak tvrdě.
Ve své chvilce "zapomnění" je také spíš opatrný - má v tu chvíli velice nešťastné oči i hlas, ale jinak se snaží zůstat důstojným.
Když je hrabě o samotě s Alfredem, tak k němu zpívá s lehkým úsměvem, když v ruce drží Sářinu houbu tak je to chvíle kdy se mu nenápadně rozzáří obličej, ale k Alfredovi samotnému už je o něco odtažitější. Asi pět minut v kuse (až jsem musela pozastavit video) jsem se smála chvíli, kdy hrabě Alfredovi vrátil houbu a pak se k němu rozešel i on sám. Alfredova reakce byla taková, že si začal zuřivě chránit houbu a tiskl si ji k sobě jako poslední spásu. Francouzské publikum bylo k tomuhle netečné, takže být v publiku, směju se tam několik minut úplně sama, to by byl o to vtipnější zážitek. ;D
Alfred na hraběte k mému překvapení zase tolik nereagoval, celou dobu bylo vidět, že strach u něj převládá nad okouzlením ze slibů, kterému mu hrabě předestřel. Na druhou stranu je to první Alfred (co jsem já viděla, ne obecně první Alfed, to si netroufám tvrdit), který otálel se svým odchodem když mu hrabě pokynul, že může odejít/utéct. Pár vteřin na něj zůstal zírat, pak si sebral svoji tašku, jejich pohledy se znovu na chvíli střetly a následně ani tak neutekl pryč jako spíš odcouval, což hrabě sledoval s lehkým pobavením.
Pokud mé články čtete už delší dobu tak víte, že nejvíc fascinujícím je pro mě sledovat jak herci pojmou vztah Sáry a hraběte. Z náznaků ze scén prvního jednání jsem získala dojem, že tahle produkce to hraje na více romantické struně, ale s konečným soudem jsem si samozřejmě musela počkat na Totale Finsternis. Prvním postřehem od věci je fakt, že Sarah v této scéně nosí svůj kabát, což může být nepodstatný detail, zároveň to může znamenat, že francouzská Sarah je více obezřetná a nezabydluje se v hradu tak rychle? Otazník na konci, námět k diskuzi. :D
Musím říci, že ony prvotní náznaky se posléze v TF, podle mého názoru, vyjevily jako skutečné. Už od prvních slov hraběte v této písni, na Sáru hledí s neskrývaným obdivem, zpívá s lehkým úsměvem a celkově se tím jeho vztah k ní stal otevřenějším. Tedy alespoň v mých očích ano, protože když Sarah vzápětí vyjeví své pochybnosti a uvědomuje si nebezpečí, v obličeji mu kmitne znepokojení - není to zvlášť výrazná emoce, protože Stéphane měl na paměti že hraje krvežíznivého upíra, přesto to zanechává dojem, že hraběti vážně záleží na tom, aby u něj zůstala a otevírá se polemika proto, že kdyby se snad rozhodla utéct, tak by ji nedržel.
I choreografie TF je důvěrnější, začátek písně nestojí celou dobu každý na opačném konci jeviště, naopak se postupně přibližují a ještě předtím, než přijde gradace kdy začnou zpívat společně, k ní hrabě vztáhne ruku, kterou Sarah přijme. Ve svých poznámkách jsem tento postřeh doplnila třemi vykřičníky, takže si dovedete představit to nadšení z mé strany. :D O to nadšenější jsem z faktu, že tato chvíle je v TÉTO proshot ukázce, jeej. :D Mimo toho si prosím všimněte rukávů hraběte, konkrétně že ta bílá krajka má na sobě i černý třpytivý detail. Já z toho nemohla spustit oči. Jo a jestli to teda musíte vědět, jsem na kostýmy hraběte tak trochu ujetá a chci jeho plášť, ano to temné tajemství je venku. :D :D :D
Po tomto něžném okamžiku zpívají společně, přičemž Sarah je v popředí, hrabě pár kroků za ní a ono skoro kousnutí zastavené na poslední chvíli je vypuštěno, francouzský hrabě je dokonale spokojený když ji může jen zpovzdálí pozorovat, což je awwww. Já mám sice to skoro-kousnutí a vnitřní konflikt v hraběti velice ráda a nečekala bych, že to tak snadno oželím, ale s dobrými herci všechno jde. :D
Takový ten lehce povýšený přístup, kdy si je hrabě Sárou stoprocentně jistý, Stéphane projevuje až na konci písně, což většinou vidíme naopak na začátku, když stojí na schodišti.
Když poté Sarah přejde do popředí a zpívá závěr písně, hrabě se otočí zády a nenuceně přejede dlaní po sloupku za ním, což vzbuzuje dojem, že od ní vůbec neočekává nic navíc, skutečně je tu moment překvapení, když pak Sarah odloží šálu a povolí si kabátek u krku. Hrabě pak projevuje pozoruhodnou rozpolcenost - na stranu jednu neváhá a okamžitě k Sáře přistupuje a sklání se nad ní, na stranu druhou má u toho skutečně bolestně zkřivený obličej. Když ji poté málem kousne a zavčas se zarazí, není to ani tolik promyšlený tah, jako spíš úlek nad svým chováním střídaný kvapným a pracným potlačením své krvežíznivosti. Jeho snové vyobrazení nadcházejícího plesu se pak zdá jaksi procítěnější, až se zdá jako by mu v první řadě šlo o ten ples, jako by se nesnažil tím leskem rozptýlit Sáru jako spíš sám sebe. Skutečně zajímavé, mám chuť na nějaký oslavný pokřik, něco jako sláva kouzlu živého divadla, tři vykřičníky!!! :D
Když se posunu dál, taková zajímavůstka je, že v této produkci jsou hrobky Herberta a hraběte nakloněny tak, že jde vidět dovnitř, takže po jejich otevření uvnitř skutečně vidíme ležet herce. Já vždycky dumala, proč to tak nedělají i normálně, je to hezký detail navíc. :)
Moje další poznámka do slova zní "Herbert is fabulous", následovaná "francouzský Herbert vystupuje skutečně s francouzskou svůdností (a taky je rozkošný)" takže hádám, že na mě skutečně udělal dojem. :D Pokud se tedy o synovi hraběte přece jen rozepíšu víc, je skutečně šarmantní, dělá ta okázalá "herbertovská gesta" tak, že se zdají přirozená a přece tak excentrická, vážně dobře tančí (to je taky důležité zmínit :D) a ty Herbertovy úžasné kostýmy umí nosit s takovou skrytou elegancí, Sinan dokázal skloubit Herbertovu ztřeštěnost s jeho urozeným původem a dokonale ty protiklady vybalancovat.
Zároveň umí být velice vtipný, ve chvíli kdy stojí Alfredovi za zády a jejich pohledy se pak setkají, v hororu vytřeští oči "no jejda, já stojím za tebou, to je co?", což mě vážně rozesmálo. :D
Když poté přijde profesor a přetáhne Herberta, tak místo aby se profesor věnoval nadávání Alfredovi, tak se otočí k Herbertovi, ten vycení zoubky a rozběhne se k němu, načež profesor reaguje tak, že nasadí jakousi šermířskou pózu se svým deštníkem a začne proti upírovi skutečně šermovat. Herbert si pomyslí, že se asi pomátl (ne že bych mu to měla za zlé :D), udělá své slavné "Tsss!" a opustí jeviště dřív, než profesor a Alfred.
Dále velmi zajímavým pro mě bylo srovnání Sáry před a po setkání s hrabětem. Tedy tím pořádným nepřerušeným setkáním, aka TF. K Alfredovi už se chová méně plaše, vlastně bych to řekla asi tak, že je to od té chvíle ta Sarah, kterou známe z německé produkce, ke které se Rafaëlle postupně a velmi uvěřitelně propracovala v průběhu show, což je obdivuhodné ztvárnění charakteru do hloubky. Už je k němu chladnější, řekla bych že méně dbá na jeho city, přerušuje ho a neposlouchá, odvádí řeč na své nové šaty a tak dále....
Vědomí toho, že si její půvab získal nejen mladičkého Alfreda, ale i samotného hraběte blahodárně zapůsobil na její odvahu a Sarah v ten okamžik jaksi dospěla, abych tak řekla.
Dále se přesunuji na scénu, na kterou se těším minimálně už od Vor Dem Schloss a to Die Unstillbare Gier. První věc co mě upoutala byl způsob, jakým Stéphane po hřbitově přecházel - rozhlížel se sem a tam, nezabloudil k hrobu své první oběti náhodou, která v něm rozdmýchala staré bolesti, ale docela záměrně. Stéphanův hrabě se tak zdá hluboce v konfliktu sám se sebou, do smutku a pocitu viny se uvrhá záměrně, jako by se tím snažil udržet si v sobě lidskost, jako by podobné naděje spatřoval i v Sáře samotné.
Ostatně nejmenovanná žena, která novorozenému upírovi hraběti padla za oběť občas bývá předměten diskuzí mezi fanoušky Tanzu. Byl to někdo náhodný, nebo někdo koho opravdu miloval? Byla to snad dokonce jeho žena, Herbertova matka? Co se s ní stalo pak? Pohybuje se jako upír po hradu, utekla pryč, nebo snad nepřežila a nějaký lovec upírů alá profesor ji zabil? Co fanoušek to teorie, osoba krásné neznámé se tu a tam objeví i v nějaké fanfiction.
Stéphane ve mě tohle teoretizování znovu podnítil svým téměř láskyplným projevem, nedíval se jen na náhrobní kámen, vrátil se v myšlenkách časem a hleděl jí do očí. Měla jsem z toho pocit, že to hraje tak, že jeho hrabě tu ženu určitě miloval.
I v Gieru se projevuje zvláštní herecký projev Stéphaneho - po hlasové stránce do písně vkládá spíše bezradný vztek, ale výraz obličeje je nešťastný, jeho oči přímo zoufalé - je to zmatené, ale v dobrém slova smyslu zmatené - tak se přece hrabě v ten okamžik musí cítit, nebo ne? Tolik vjemů, pocitů a vzpomínek najednou, tak nekonečně dlouhá existence jeho života! Vždyť hrabě pod tíhou toho všeho doslova klesá na kolena...
Na konci když lidem prorokuje, že skončí jako on se u něj střídá určitá škodolibost a pocit zadostiučinění, že už v té nespravedlnosti alespoň nebude žít sám, se smutkem. Konečné hodnocení je v mém zápisníku následující: "velmi silné představení!!!". Jsem hrozně ráda, že se mi Stéphane tak zamlouvá, já jsem totiž na Krolocky táák vybíravá...:D
Nu a přesuňme se do Tanzsaalu. Když hrabě Sáře nabízí ruku, dívá se přitom na ni, což je novinka. Sarah tím pádem není zaskočená, když si ji vzápětí rychlým pohybem přitáhne k sobě a zdá se v jeho náručí docela spokojená. Stéphane potom Rafaëlle pohladí po tváři, přejede jí ukazováčkem i po krku. Hlavu jí dá na stranu pomalým, delikátním pohybem, takže celá scéna je najednou značně citlivější, hrabě ani v jediné chvíli není na Sáru hrubý....no, když vezmeme stranou kousnutí samotné, že. :D
Když poté hrabě podpírá roztřesenou Sáru, tváří se jakoby nic, jako by to, že ji právě vysál krev byla ta nejpřirozenější věc na světě. Sarah k němu vzhlíží se stejným obdivným až zamilovaným pohledem jako v TF, což mi připomíná Amélii Dobler.
Hrabě se pak Sáře vytrhne, ale vzápětí se zdá, že toho spíš lituje, vyznívá to, jako by se před obecenstvem svých "poddaných" dal příliš strhnout. Proto když Sáru znovu zvedá ze země, nedělá to tím nešetrným vytažením na nohy jak to známe, ale poklekne k ní, vezme ji za ruku a galantně jí pomůže vstát.
Menší změnou je fakt, že kříž, který na upíry nastražili profesor s Afredem přichází rozebrat Chagal a nikoliv Koukol, který se na jevišti objeví až o pár vteřin později. Chagal tedy pracuje pro hraběte, podporuje jeho záměry a zřejmě už je mu jedno, že se jeho dcera stala upírkou. Je přímo fascinující jak jedno objevení se postavy na jevišti navíc, a to jen na pár vteřin, může natolik ovlivnit to, jak si pak lze vykládat jeho postavu.
Další obměnou je i to, že hrabě nezvolá, nebo alespoň v tom videu co jsem já viděla, ono "Přiveď ji zpátky!". In fact, po chvilce vzpamatovávání se on, Herbert i menší skupinka upírů vydávají stejným směrem jako Sarah s těmi dvěma, což může i nemusí znamenat, že se v této produkci osobně vydává po jejích stopách? Nu, mohlo to tak být myšleno.
Produkce pak končí jak ji známe - přeměnou Alfreda a tím nejparádnějším tanečním závěrečným číslem, které tak miluju! :D Na závěr dávám pár roztomilách fotek z premiéry s poděkováním těm, co se dočetli až sem. ;D Rozbory Tanzu jsou pro mě, jak se zdá, nevyčerpatelné téma. :)


image host

image host

image host

image host

image host

image host

image host

image host

image host

image host

Na premiéře byla i zmiňovaná Amélie Dobler!! :D :)

image host
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 shadowsteed15 shadowsteed15 | E-mail | Web | 3. ledna 2015 v 11:12 | Reagovat

Wow, just wow. :D Za tohle ti vážně děkuju, teď jsem se dozvěděla spoustu skvělejch věcí zase a jestli nebudu moct jet do tý Paříže osobně tak budu ale hodně smutná. :D Doufám, že budu moct natočit něco se svým skromným vybavením a přivést si to zpátky. :D
Na tohle bohužel nemůžu komentovat, protože jsem ty videa bohužel neviděla (vzlyk). Naštěstí na youtube pořád něco je, takže hned jak jsem objevila tvůj článek, strávila jsem čas hledáním všeho, na co se dalo koukat. :D https://www.youtube.com/watch?v=gxPQ7z5YvGQ třeba tohle jsem našla, to je pěkný :) https://www.youtube.com/watch?v=kcCJqB6fGXs a tohle :D V první řadě napíšu, že v Tanzu bylo vždycky hodně prostoru pro improvizaci, a jakákoliv úprava je vždycky zajímavá, když se udělá dobře. :) To, že je hrabě ve francouzské produkci k Sáře láskyplnější je navíc tak trochu nutností, jsou to přece francouzi, ne? :)
A ve francouzštině to zní tak nádherně. Really exciting abych použila správné slovo. :D Tan malý střípek z Cette nuit restera éternelle jsem poslouchala už aspoň padesátkrát. :D Je to prostě nádhera, a i ten fakt, že jejich hrabě je vážně docela hezkej. :D
Ach ano, Die Untillbare Gier je hodně diskutabilní písnička, a nejenom ona první žena, v angličtině existuje pěkná fanfiction i o farářově dcerce, i o tom pážeti. :) Co se té první týče, myslím, že se obecně lidi shodujou, že to nejspíš byla jeho žena, ve většině fanfiků to tak bývá, pokud se o ní někdo zmíní. :)
Jo a ještě jedna věc, s tim pláštěm nejsi rozhodně sama. :D Krolock má snad nejhezčí upíří kostým, co jsem kdy v životě viděla. :D Já zas obecně musim přiznat, že mám strašně ráda všechno o upírech, (kromě Twilightu) celý život jsem měla, hehe. :D Což je ostatně taky hlavní důvod, proč mám tak ráda Tanz. :D

2 Lotte Lotte | Web | 3. ledna 2015 v 19:17 | Reagovat

Tak jsem ráda, že článek je užitečný i budoucím divákům Le Balu. ;D :)
Fair point. Francouzský hrabě prostě volá po větší něžnosti. :D
Jo, jejich TF bych se taky mohla uposlouchat zní to nádherně. Díky řeči i hlasům. :D :) A ano, je to jeden z fešáčtějších Krolocků, taky jsem získala ten dojem. ;)
Fanfiction jsou zkrátka skvělá věc. :) I když v tomhle ohledu se odlišuji, já tu ženu nikdy za jeho manželku v duchu nepovažovala. Už když jsem viděla první verzi Gieru, tedy s Drewem, tak jsem si nějak vytvořila představu, že jeho žena zemřela mladá buď na nemoc, nebo při porodu, nebo tak něco a že Herberta vychovával sám. Zašla jsem tak daleko, že  v této mé představě je hrabě rád, že se nedožila jeho a Herbertovy přeměny na upíry. Ale to je jen můj zámek na obláčku, jsem otevřená všem fan teoriím.  :D
Jupí, vítej do klubu milovníků šatníku hraběte. :D :D
No, co Twilight provedl s upíry, to je smutné, co si budem.

3 Tahmed Tahmed | E-mail | Web | 3. ledna 2015 v 21:12 | Reagovat

Tak toto asi bude dlouhý komentík, ale já se ráda rozepisuji na takovéhle vděčné téma jako je Tanz :D ten se asi ještě hooodně dlouho neomrzí :-) - teda možná ano až budu zase mít v letním semestru němčinu :D ale kdo ví :-)
Hrabě, no jsem zmatená z toho makeupu :-) jsem prostě zvyklá na to stínování no. :-) Snad mě kvůli tomu hned neodsoudíte, že jsem na tohle moc háklivá, však já si časem zvyknu. Možná by se tímto nestínováním, mohli u některých herců inspirovat, třebas právě proto si nemohu najít k Ivanovi, božskému Ivanovi cestu skrze Tanz :D což je šokující věc. :-)
Námět k diskuzi ohledně Sářina kabátku, se mi velmi zamlouvá :-) do toho se totiž pustím s gustem. Při prvním shlédnutí, mi to připadalo takové rušivé, po druhém shlédnutí jsem si říkala, proč má tedy ještě stále ten šál? a při dalším shlédnutí už jsem na to rezignovala a užívala si zážitek ze scény. :-) jsem sice na některé věci jako konzerva, ale jak vidíte začínám si na změny zvykat :-)

Lotte možná je lepší pláštík, nežli jeden malý joklíček pudlíček :D ty víš o čem hovořím :D

Herbí Herbí a ještě jednou Herbí, ach jo, jaká obrovská škoda, že jsem ho neviděla, zrovna jeho bych chtěla vidět ze všech lidiček nejvíc, vždyť to je dokonalá postava sama o sobě :-) není lepší postavy :-) - hrabě mi to musí prominout, ale jeho synek, to je prostě dokonalost sama o sobě :-)
Bože ten tvůj popis hraběte při tvé nejoblíbenější písni mi až trhá žíly v těle :-)
Ani tady není polibek? - čekala jsem, že když už to romantizují víc než obvykle tak tam bude :D asi se neinspirovali Robertem :D
Hrabě jde osobně si pro Sáru Aawwwmm :-)

4 Lotte Lotte | Web | 4. ledna 2015 v 9:31 | Reagovat

Třeba tě Tanz naopak inspiruje, že budeš něminu studovat se zápalem. :D
Hehe, já věřím, že je hlubší důvod proč nemáš ráda Ivana v Tanzu než jen make-up. ;D
Hm, mě kabátek nevadil vůbec. Nepopírám, že se mi víc líbí bez něj, protože ta kombinace bílé košile, botiček a šálu vypadá moc hezky a kabát už je pak rušivý element navíc, ale tenhle důvod mi nikdy nepřipadal natolik podstatný, aby mi pak ten kabát ve výsledku vážně překážel. :)

Neprovokuj s tím pudlem na veřejném místě, nebo budu muset vyhlásit červený kód. :D

Nojo, já vím, že Herberta máš nejraději. :)
Až tak jsem se v Gieru rozvášnila, jo? A to by jeden řekl, že už mi dojdou popisy...když to omílám pořád dokola. :D
Škoda, že se neinspirovali Robertem! Do jaké jiné produkce než téhle by měli zařadit polibek?!!! :D
Přesně, přesně, přesně!!! Jej! :D

5 Tahmed Tahmed | E-mail | Web | 4. ledna 2015 v 10:00 | Reagovat

[4]: Tajně doufám, že tanz budu mít ráda i nadále a nejen jeho z německé produkce :D bude ot boj s tou němčinou ae já to zvládnu :-) musím :-) jinou šanci nemám :D
já si zase naopak říkám, že Ivan mi vadí především kvůli Makeupu - přeci jsem ti říkala, že když je bez něj, tak už ho zvládám :D

ano dobrá už jsme zticha červený kód :D - ae baví mě zlobit :D

ano Herbí, božský Herbí :D
Jop Polibek by u frantíků byl vážně na místě :-)

6 shadowsteed15 shadowsteed15 | E-mail | Web | 4. ledna 2015 v 16:35 | Reagovat

[5]: Já jsem hele předtím němčinu příliš ráda neměla a shlédnutí Tanzu mně inspirovalo k jejímu opětovného studiu. :D Teď v lednu budu chodit na kurz pro začátečníky, protože už si ze základky pamatuju velký prd. :D
A začla jsem se zajímat i o produkce z jiných jazyků. :) Doufám, že mi v březnu vyjde ta Paříž, bylo by to pěkný. Mám už peníze na vstupenku tak ještě musim to ostatní. :)
Ale i jiný verze jsou moc pěkný. :) Teď jsem na youtube sledovala polskou verzi, u čehož jsem se hodně smála, protože je tam spoustu slov, který jsou podobný českejm slovům, takže spoustě věcí se dá rozumět. :) Ale mnohem víc se mi líbila verze maďarská, ta je lepší. :) Snažím se postupně zkusit najít všechny. :)

7 Tahmed Tahmed | E-mail | Web | 4. ledna 2015 v 16:46 | Reagovat

[6]: to máš dobrý že tě to motivovalo k opětovnému studiu já budu doufat v podobnou věc :-)
Paříž město snů - dlouhou dobu u mě bylo na prvním místě v seznamu měst, co chci v životě navštívit :-)
no výborně, čím víc produkcí, tím líp :-) a díky tomu je i více témat k probrání a zkoumání :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama