You are enough. You are so enough, it's unbelievable, how enough you are. (Sierra Boggess)

DSOCI - 48. kapitola

21. února 2015 v 18:22 | Lotte |  Dark stories of Coney Island
Jelikož Fantomova hra Arielle natolik rozrušila a ještě o pět minut později ve vší tichosti plakala na dámské toaletě, dorazila na začínající ples se zpožděním. Nesměle sešla schody, uvědomujíc si zvědavé pohledy okolo stojících ostužkovaných "vyvolenených", kteří se dostali mezi uzavřenou společnost. Arielle si domyslela, že jsou to samí významní lidé, umělci, herci a spisovatelé, a se svojí ubohou existencí, která se vedle té jejich zdála jen jako přežívání, si připadala nesvá. Ve chvíli, kdy její pocity došly do bodu, kdy si přála, aby ji pan Y pozval pouze na premiéru bez plesu, k ní přistoupil Christian.
"Dobrý večer, Elle, rád vás tu vidím," pronesl, ale bylo očividné, že co měl na mysli bylo 'nečekal jsem, že sem dostanete pozvání'. Arielle se rozpačitě uklonila poté, co jí políbil hřbet ruky.
Zlaté vlasy měl uhlazenější než obvykle, ale zdálo se, že si jako vždy tak trochu žijí vlastním životem. Jeho obličej byl stále tak snově a především nespravedlivě krásný a to i přesto, že měl pohublé tváře, přepadlý výraz v očích a znatelně vystupujícící kruhy pod očima. Možná nebyl tak oslňující jako dřív, ale stále budil pozornost. Arielle si všimla hloučku mladých dam z lepší společnosti, které po nich neustále pokukovaly. Christianovi věnovaly pohled plný obdivu, Arielle oproti tomu častovaly škodolibým špitáním. Očividně s Christianem tvořila nesourodou dvojici.

Christian zachytil její pohled a zatvářil se zoufale a otráveně zároveň. "Nemohu se jich vůbec zbavit. Už hodinu. Elle, ani vy se nezdáte být nadšená zdejšími hosty, napadlo mě tedy, že by bylo pro nás oba příhodné, kdybychom dnešní ples strávili spolu? Bylo by mi ctí, kdybyste se dnes večer stala mým doprovodem."
Arielle překvapeně vydechla. Dvě nabídky, o kterých by se jí nezdálo ani v tom nejbláznivějším snu v jeden den. Nejdřív Fantom, pak Christian. Oba tak jiní a přece tak výjimeční. Christian se na ni povzbudivě usmál a tak ze sebe konečně vydala: "S potěšením přijímám vaši pozornou nabídku, pane."
"Oslovujte mě přece Christiane," pousmál se a vylovil žlutý květ ze své klopy, "a přijměte prosím tuto květinu jako mé poděkování."
Arielle si kvítek s plachým úsměvem připnula k šatům a následně a zavěsila se do jeho nabízeného rámě.
"Zúčastnila jste se i představení?" zajímal se Christian.
"Ano....byla jsem ohromena," odvětila Arielle.
"To i já. Kolem hry se nadělalo tolik tajností, že jsem do jejích podrobností vůbec nebyl zasvěcen. Měla jste dobré místo?"
"Seděla jsem v páté řadě."
"Tak to jste musela mít znamenitý výhled," usoudil Christian.
"Vskutku. I přesto jsem vůbec nepostřehla v čem spočívalo tajemství té pozoruhodné scény Tániny nehody."
"To ani já a seděl jsem v první řadě," Christian se zlehka zasmál.
"Je autorem hry ten, kdo si myslím?" otázala se Arielle tiše.
Christian si ji změřil udiveným pohledem, nakonec se ale znovu přátelsky usmál. "Jste bystrá. Ačkoliv - slyšel jsem, že se s ním stýkáte čím dál tím častěji, takže to možná nebylo zase tak těžké poznat, že? Některé rysy toho příběhu pro něj byly skutečně...charakteristické, řekl bych."
Arielle sklopila pohled. "Takže se to o mě po parku skutečně říká?"
"Promiňte, ale co tím myslíte?"
"Gangle a Squelch mi dnes naznačili, že je povaha mého vztahu k panu Y záhadou a že si lidé začínají všímat..."
"Jak by si mohli všímat, když tak málo lidí ví kdo pan Y je, a ti kdo to vědí, by to ani za nic neřekli?" odkašlal si Christian. "Každopádně Trio neberte zase tak vážně. Teď už vám ani jeden z nich nemůže velet, když jste přímo v jeho....tedy když jediný člověk, který vám může něco nařídit je výhradně on," Christian obratně vybruslil ze slova "sbírka".
"Stejně ve mně vzbuzují úctu," špitla Arielle.
"To ta aura pana Y," odtušil Christian.
"Také na vás působí?" odvážila se zeptat Arielle.
Christian pokrčil rameny. "Ani ne. Rozhodně jsem před ním obezřetný, ale předpokládám, že z jiných důvodů než....třeba Trio. Snad je to tím, že máme tak trochu komplikovanější minulost. A taky bych řekl, že nejsem jeho cílová skupina. Nerozumím umění, jsem praktický člověk, jeho hlas - ač uznávám, že je nevšední - mě neomamuje jako ostatní. Stejně je zajímavé, jak umí lidi zhypnotizovat, což? Každopádně vím, že je to člověk z masa a kostí stejně jako já nebo vy. Je to prostá myšlenka, ale málokdo si to dokáže uvědomit, když s ním jedná."
Arielle nemohla ani slovy vypovědět, jak bylo osvěžující, že se setkala s někým, kdo osobu pana Y neopřádal jen dalšími a dalšími mýty, které zahalovaly jeho lidskost. Slyšet Christiana jak o Fantomovi mluví střízlivě, věcně a především tak trefně bylo něco, co Arielle potřebovala, aniž by to do této chvíle tušila.
"A tady ho máme..." zkonstatoval po chvíli ticha Christian. Arielle se otočila stejným směrem jako on a spatřila Gangleho a Squelche jak schází schody a za nimi Fantoma, do něhož byla zavěšená slečna Fleck. Slečna měla černé šaty bohatě vyšívané korálky, které se ve svitu lustrů nad nimi celé jen blýskaly. Zlatou stužku měla umně vpletenou do rudých vlasů a byla tak jediným hostem, kdo toto povinné označení využil kreativněji, než otrocké zavěšení kolem krku.
Squelch a Gangle sešli schodiště a zmizeli u stolku s drinky. Fantom a slečna Fleck se oproti tomu zastavili u zábradlí menšího balkonku, kam schodiště mimo jiné ústilo a společně sledovali dění pod sebou. Arielle chtěla svoji pozornost vrátit zase ke Christianovi, ale musela pohledem zůstat u těch dvou. Se směsicí mnoha pocitů sledovala jak se slečna Fleck k panu Y lísá jako kočka, neustále mu přejíždí rukou po ramenou či pažích a špitá mu zdánlivě nekonečný příval slov. Pan Y si tohle všechno nechával líbit s poněkud samolibým úsměvem, kdy mu bezbřehá adorace slečny Fleck očividně lechtala ješitné mužské ego, kterého by se u něj Arielle nikdy nenadála.
On sám se ke slečně otáčel jen málo - stále sledoval lidi pod sebou, ale očividně ji poslouchal, protože občas na ni pohlédnul, usmál se tak neupřímně, že i slečně ta přetvářka musela být zjevná (přesto se vždy zatvářila nadmíru spokojeně) a občas prohodil pár slov, ale musely to asi být jen jednoslabičné odpovědi, nebo stručné postřehy k lidem v sálu, protože občas na někoho ukázal diskrétném posunkem.
Christian střídavě sledoval objekty Ariellina zájmu a pozorovatelku. Pak si lehce odkašlal. "Myslím, že ona je špatný příklad toho, jak se vedle něj chovat," navázal na jejich předchozí konverzaci.
Arielle od nich konečně odtrhla pohled. "Myslím, že slečna Fleck ho za obyčejného člověka z masa a kostí nepokládá."
"Ne, to vskutku ne. Co byste řekla na to, kdybychom se přesunuli k občerstvení?" navrhnul Christian. Arielle souhlasila a po schodech na opačném konci místnosti od Fantoma se slečnou Fleck, vystoupali k malému salonku bohatě vyzdobeného zlatem, ke stolkům s lehkými jídly, ale i vydatnou hostinou, co jen komu bylo libo. Co ale Arielle zaujalo, byla pozoruhodná věc uprostřed místnosti.
"To je...?"
"Fontána, kterou protéká čokoláda. Tvářil jsem se úplně stejně, když jsem to uviděl poprvé," přikývnul Christian. Arielle potěšilo, že zní vesele - jestli se jí dařilo rozptylovat ho z jeho zármutku, tak už nemusela litovat svého příchodu na tento ples.
"A k čemu je to dobré?" stále nechápala Arielle.
"Můžete si do ní namáčet různé kousky ovoce na špejli. Je to vážně vynikající. Chcete-?"
"Ano!" vyhrkla Arielle nadšeně dřív, než Christian stačil dokončit otázku. Znovu se zasmál a Arielle se k němu musela přidat.
Následujících patnáct mintut strávili stále u fontánky a bavili se porovnáváním chutí jednotlivých druhů exotického ovoce namáčeného do tekoucí čokolády. Dveře naproti nim, ty které měly být pro hosty neprůchodné, se náhle rázně otevřely a Christian s Arielle proto se zájmem vzhlédli a spatřili Meg, která se přímo vřítila dovnitř. Vlasy měla sčesané do jednoduchého účesu, který lichotil její jemné tváři a na sobě měla půvabné nadýchané šaty se stužkou kolem pasu. Arielle periferním zrakem zaznamenala, že se Christian celý napjal, jako kdyby jím projel blesk.
Meg jejich směrem vyslala úpěnlivý pohled. "Neviděli jste mě. Netušíte kde jsem, celý den jste mě nepotkali, ano? Prosím!" nepočkala na odpověď a ihned vyběhla z místnosti.
Christian a Arielle si sotva stačili vyměnit udivené pohledy, když dovnitř rázným krokem vešla další osoba. Madame Giry.
"Byla tady Meg?" otázala se svým typickým velitelským tónem.
Christian se kavalírský ujal té "špinavé práce" a zalhal: "Ne, dnes jsem ji ještě vůbec nepotkal. A vy, slečno Elle?" otočil se k Arielle a jemně jí stisknul paži.
"Ne, ani já ne," odpověděla Arielle pevně. Christian se možná bál, že neumí lhát, ale to Arielle zvládala docela obstojně...kromě chvil, kdy byla s Fantomem.
Madame Giry stikla rty do pevné linky a s neskrývanou nedůvěrou ve tváři odešla. Zavládlo tíživé ticho, bezstarostná atmosféra pokoje byla zničena.
"Vrátíme se do sálu?" otázal se proto Christian.
"Ovšem," souhlasila bez zaváhání Arielle a znovu se do něj zavěsila. Na krátké chodbě spojující salon a schodiště vedoucí zpět do sálu narazili na pana Y se slečnou Fleck.
Christian nasadil formální výraz s jakým lidé hovoří ke svým nadřízeným. Pan Y se oproti tomu na Christiana díval s jakousi záští, která Arielle přišla nepochopitelná. Slečna Fleck vůbec nepromluvila, pouze těkala očima z jednoho na druhého a ačkoliv se nikdy nenamáhala skrývat své emoce, tentokrát byl její pohled zcela korektní a nečitelný.
"Sice jsem si vás všiml už při příchodu, ale musíte mi odpustit, že se osobně setkáváme až nyní. Jistě chápete - je tu poněkud rušno," začal pan Y lehkým konverzačním tónem.
"Ale zajisté...rovněž jsme vás spatřili už při vašem příchodu. Je to velice vydařený ples, všichni se zdají spokojení," odvětil Christian neosobně.
"A vy slečno," pan Y se na okamžik ironicky pousmál, "Elle, doufám, že i vy se bavíte. Už jste dnes tančila?" zeptal se nevinně.
Arielle ho chvíli propalovala nepříliš vlídným pohledem. "Ne...ne na tomto plese," pronesla nakonec skrz zaťaté zuby.
Fantom významně pohlédnul na Christiana, který narážku pochopil. "Velice rád dnes slečnu Elle vyzvu k tanci, ostatně myslím, že za malou chvíli začnou hrát valčík."
"Valčík!" zopakoval pan Y, "Znamenitě, to musí být zásah osudu abyste tančila, slečno."
Arielle se zhluboka nadechla. "A jak se vám líbila divadelní hra, pane? Viděla jsem v ní jisté nenapodobitelné znaky...myslím, že tuším kdo je autorem."
Tentokrát to byl Fantom, komu ztuhly rysy. Christian Arielle varovně stisknul ruku. Fantom k jejich spojeným rukou sjel posměšným pohledem. "Vyřídím autorovi vaše pochvaly. Asi jste si mě nevšimla, ale já vás během představení viděl. Plakala jste i při scénách, které bych za smutné neoznačil...jaká je větší poklona umění, než slzy citlivé mladé duše?"
Arielle ze sebe vydala zaražený povzdech. Samolibý, arogantní egoista! Takhle by vypadal jeho svět, kdyby se narodil s normální tvář a lidé mu padali k nohám jako slečna Fleck? Takový by byl, tak by se choval? Snad je tedy dobře, že vypadá tak, jak vypadá! Ve chvíli kdy tahle myšlenka proplula Ariellinou myslí, překvapeně se zarazila a na okamžik ztuhla, když si znovu vybavila jak vypadá polovina jeho obličeje skrytá pod maskou.
"Myslím, že už musíme jít, nebo zmeškáme náš tanec. Omluvte nás, prosím," Christian zachránil situaci a odvedl Arielle pryč.
"Obávám se, že jste se nechala trochu unést," zkonstatoval, když scházeli schody do hlavního sálu.
Nezněl káravě, spíš vyjadřoval pochopení.
"Já vím, ale když..."
"Nemusíte mi nic vysvětlovat. Vím, že jeho nálady jsou vrtkavé...až se zdá, že při každém setkání s ním mluvíte s jinou osobou. Dnes byl...vlastně jsem váš rozhovor nepochopil. Zjevně narážel na něco, co víte jen vy dva. Pro nestranného pozorovatele byl váš rozhovor docela obyčejný...až do chvíle, než jste se pustila na tenký led ohledně jeho hry."
"To jsem neměla," vzdychla Arielle.
"S tím si nelamte hlavu. Zřejmě vás schválně provokoval."
"To ano," souhlasila Arielle. "Chová se tak zvláštně, když je se slečnou Fleck, nemyslíte?"
Christian neurčitě trhnul rameny. "Jeho vztah k celému Triu a nejen k ní je zvláštní. Většinou jsou pořád u něj, proto mě zarazilo když jsem slyšel, že při dnešní prohlídce otevíračky parku jste s ním byla vy a ne oni..."
Arielle na to nic neřekla a on se nevyptával, což byla jednou z věcí, kterou na něm oceňovala.
"Víte," začala rozpačitě, "možná bych ten valčík vynechala. On to řekl jen protože ví že...že netančím."
"Takže ho necháte vyhrát?" zeptal se Christian s lehkou rozverností v hlase.
"Tohle není žádná soutěž," namítla Arielle.
"Ne, to není. Jsou to jeho manipulátorské hry. Nebude příjemná změna v nich projednou triumfovat?"
Arielle zasáhlo jak Christian udeřil hřebíček na hlavičku. Ano, povaha jejího vztahu k Fantomovi byla asi taková, že se od něj nechala dobrovolně ovládat, dokonce si i ubližovala, nechala aby s krutou přesností zasáhnul každou její slabost a přitom netušil, že ona moc dobře zná tu jeho....
"Pošlapu vám boty při otočkách," varovala ho s nervózním úsměvem.
"Toho si ani nevšimnu," ujistil ji Christian a pousmál se na ni, když ji vedl na taneční parket.
Z bezprostřední blízkosti si Arielle uvědomila, že kruhy pod jeho očima jsou ještě hrozivější, než jak se původně zdálo. Sice své skutečné rozpoložení šikovně zastíral úsměvem, ale v tanečním držení už taková maska nepomáhala. Arielle si všimla vrásek rýsujících se na jeho čele a nemohla si nevšimnout, že se mu chvějí ruce. Bylo to svým způsobem skličující, ačkoliv Christian byl během tance stejně příjemný společník jako doposud.
Valčík s Christianem k Ariellinu překvapení nebyl zdaleka tak katastrofický, jak se obávala. Dotěrný hlásek v její hlavě jí našpitával, že za to vděčí Fantomovi, ale takovou možnost si teď nechtěla připouštět.
Závěr tance byl narušen nepříjemnou scénkou mezi Meg a madamem Giryovou, která svoji dceru nakonec přece jen našla. Tančili právě těsně kolem nich, když se Meg pokusila vytrhnout ze železného sevření své matky a vrazila přitom do číšníka. Ten nebohý mladík to vůbec nečekal, ztratil rovnováhu a upadl. Ozval se tříštivý zvuk rozbíjeného skla a po zemi se začalo rozlévat šumící šampaňské. Christian Arielle kvapně strhnul stranou a zabránil tak, aby šplápla do střepů. Nastal ponižující okamžik, kdy všechny ostatní páry rovněž přestaly tančit, zůstaly stát na místě a kolem se rozhostilo trapné ticho.
"S dovolením," ozvalo se u Ariellina levého ucha. Arielle ustoupila stranou a muž, kterého pustila před sebe byl Fantom. Ten líně škubnul hlavou směrem ke Gangelovi se Squelchem, kteří okamžitě začali rozptylovat společnost a místnost po chvíli znovu naplnila hudba a hovor prokládaný smíchem.
Christian a Arielle ale zůstali stát a sledovali výjev před sebou. Tentokrát zvědavou divačkou nebyla Arielle nýbrž Christian, který očividně nemohl spustit oči z Meg.
Fantom očima vyhodnotil situaci a nakonec se ujal rozčilené madame. Popadl ji za zápěstí a začal jí něco tlumeně, avšak důrazně vysvětlovat.
"...ale Eriku, to je nepřijatelné!" durdila se madame Giryová, když procházeli kolem Christiana s Arielle. Ta sebou škubla, když se konečně dozvěděla jeho jméno, které skutečně začínalo od E, jak se jednou prořekla Meg.
Arielle bezděčně pohlédla jeho směrem a setkala se s jeho studeným pohledem. V Arielle hrklo - věděl, že to slyšela! Když si vzpomněla jak se k ní choval když zjistil, že si pamatuje jeho tvář...
Zamrkala a pohlédla na Meg, která ještě pořád stála nad tou katastrofou, kterou začala uklízet skupinka číšníků. Pomněkové oči Meg se zaplňovaly vodou a Arielle si vzpomněla jak laskavá na ni byla, když tenkrát upadla do krve Dillona. Rovněž nemohla nepostřehnout poměrně jednoznačné signály, naznačující povahu citů Christiana k Meg. Bylo nasnadě, co dál.
"Měl byste jít za slečnou Giryovou, vypadá skutečně rozrušeně," navrhla šeptem.
"To nemohu," řekl Christian nešťastně. "Slíbil jsem, že vám budu dělat společnost."
"Stejně už chci odejít. Myslím, že dostávám migrénu," zaimprovizovala Arielle a přemýšlela, kde se to v ní všechno bere. Nikdy nebyla tak starostlivá a už vůbec ne na vlastní úkor.
"Opravdu?" Christian zkřivil obočí a bylo jasné, že jí nevěří. "V tom případ bych vás měl doprovodit domů."
Arielle jeho kavalírství dojímalo a rozčilovalo zároveň. "Hned před divadlem si vezmu drožku. Stojí jich tam spousta. To zvládnu," ujistila ho.
"Tak tedy...dobrou noc. A děkuji za vaši milou společnost. Už dlouho jsem se necítil tak...tak bezstarostně, myslím to vážně," řekl Christian váhavě.
"Vaše dojmy z dnešního večera plně sdílím," usmála se Arielle a s posledním pukrletem odešla. Když se na schodišti naposledy ohlédla, uviděla jak Christian starostlivě usazuje Meg do jednoho z křesel.
Když Arielle zahalená do pláště opustila divadlo, minula zaparkované drožky bez povšimnutí. Neměla peníze na to, aby si nějakou skutečně najala. Ve chvíli, kdy si myslela, že tento den je už u konce, zjistila, že se nemohla více mýlit. Setkala se s Fantomem...Erikem, který se právě znovu vracel do divadla.
"Snad už neodcházíte, Arielle?" zeptal se.
"Vlastně ano, odcházím," odpověděla stručně.
"Ples už pro vás není uspokojivým zdrojem zábavy?"
"Nikoliv, pane. Rozbolela mě hlava," zkusila to Arielle.
Erik se ušklíbnul. "Oba víme, že to není pravda, viďte?"
Arielle rezignovaně rozhodila rukama. "No dobrá, není. Ale je to verze se kterou jsem ten ples opustila."
"Smím se zeptat čím si pan Christian zasloužil takovou lež?" zajímal se Erik.
"Byl tím nejlepším společníkem, jakého jsem si dnes mohla přát," řekla Arielle důrazně, "Ale po mém odchodu mohl jít s klidným srdcem za nešťastnou slečnou Giryovou nechanou napospas zlým pohledům a slzám."
"Tím chcete říci, že to já jsem ji nechal napospas?" zeptal se tvrdě.
Arielle nad tou ráznou reakcí překvapeně povytáhla obočí. "Ne, tak jsem to nemyslela," řekla upřímně, "myslím, že bylo moudré odvést madame Giryovou pryč. Pronásledovala slečnu celý večer...přirozeně se nemůžete rozdvojit. Udělal jste to nejlepší co jste mohl."
Erik uvolnil svůj útočný postoj. "Tak či tak si myslím," řekl nakonec, "že byste si příště měla hledět svého a nehrát si na dohazovačku," ucedil. "Dobrou noc," řekl rozčarovaně a nechal ji stát samotnou. Arielle se po něm ohlédla se zamyšleným výrazem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tahmed Tahmed | E-mail | Web | 21. února 2015 v 21:21 | Reagovat

Lotte Lotte ty mě chceš zničit další nové párování :-) jako by ti ty dočasné párečky nestačily :D nyní tu je Christelle a Flerik :D mimochodem miss Fleck co se lísá po erikovi nemohla jsem si nevybavit Mistra a Markétku alias Wolanda a Hellu :D
ŽÁRLIVÝ ERIK JEJ :D
Ale ke konci ses opět vrátila k mému párečku Megstian :D danke :D a na závěr scéna s mým milovaným párečkem Arick :-) ach jaká to krása :-) božská kapitolka, velmi dlouhá ale dokonalá :D

2 Lotte Lotte | Web | 22. února 2015 v 9:42 | Reagovat

Christielle a Flerik. Ty párovací jména vyloženě sypeš z rukávu. Btw, na přátelství opačných pohlavích věříš? :D
Jo, tohohle příměru jsem se jaksi obávala, no. :D
Zase tak dlouhá není, když se vezme v potaz, že původně byla téměř na osm stran. ;) Děkuji ti. :)

3 Tahmed Tahmed | E-mail | Web | 22. února 2015 v 10:31 | Reagovat

jistě že věřím na přátelství opačných pohlaví ale baví mě ti tu tvořit párečky :D jeden z nich se přeci musí splnit no ne? :D

4 Lotte Lotte | Web | 22. února 2015 v 12:34 | Reagovat

[3]: Ach tak. :)

5 Adele Adele | Web | 22. února 2015 v 12:53 | Reagovat

V této kapitole jsi skvěle pojala úvahu o tom, jaký by byl Erikův charakter nebýt jeho znetvoření.
Speciálně část kdy si užívá pozornosti jemu věnované od slečny Fleck.
Je zvláštní vidět takto slečnu Fleck. Pro mě naprosto netypické, jelikož ji mám zafixovanou jako součást tria.
Arielle udeřila hřebíček na hlavičku - v blízkosti tria (nebo jen slečny Fleck) se chová úplně jinak.
Jé, čokoládová fontána!!! :D
Zdá se, že Arielle se dostala Erikovi pod kůži víc než si myslí :-) No ten rozhovor... Erik jí prostě dává zabrat :-) ale Arielle se začíná trochu otrkávat (palec navrch!)

6 Kristalia Kristalia | 22. února 2015 v 12:55 | Reagovat

Taky myslím že báječná kapitola. A žárlivý Erik? To zni vážně úžasně. Jsem zvědavá, jestli další kapitola bude neméně zajímavá!

7 Lotte Lotte | Web | 22. února 2015 v 16:04 | Reagovat

[5]: Noné, děkuji ti. :)
Slečna Fleck je zde zobrazená trošku jinak, mnojo. :)
Čokoládová fontána nesmí chybět. ;D
Jo, Erik ji nešetří, ale Arielle je to vlastně jen ku prospěchu, když se vezme, že už se konečně odvažuje mu to zlehka vracet. :)

[6]: Tisíceré díky za jako vždy milý komentář. :)

8 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 22. února 2015 v 22:16 | Reagovat

Christian začíná být vážně zajímavý, že by se z něj vylíhnul nový Henri? :D
Mimochodem, je takhle postava inspirovaná Forsythem, nebo je to jen náhoda?

Na okraj: přijde mi zvláštní, když se tu mluví o Erikovi jako o Fantomovi. V Americe není fantomem, none?

9 Lotte Lotte | Web | 23. února 2015 v 10:07 | Reagovat

[8]: Hm, on byl zdvořilý vždycky, nebo ne? :D
A kterou postavou z Forsytha by měl být přesně inspirován? Možná jsem se bezděčně inspirovat dala, kdoví, ale záměrně ne-e. :)

Nu, Erik je to označován jako Fantom z toho důvodu, že je to kapitola popisována očima Arielle. A ta zná díky svému bývalému panu učitelovi Erikův francouzský příběh. A protože nezná jeho pravé jméno (teď už teda zná), tak o něm přemýšlela buďto jako o Fantomovi nebo panu Y. Tož ták. :D

10 Lotte Lotte | Web | 23. února 2015 v 10:12 | Reagovat

Btw, právě mi došlo, že jsem Forsytha četla až potom, co jsem si vymyslela postavu Christiana, takže inspirace jedině dodatečná. :D
Ale na druhou stranu je fakt, že jsem od tebe znala děj Forsytha dlouho předtím.
Hm, tak sama nevím, jak vidíš. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama