You are enough. You are so enough, it's unbelievable, how enough you are. (Sierra Boggess)

Červencový blok Mistra a Markétky II

26. července 2015 v 17:28 | Lotte |  Master and Margarita
Musím se vám přiznat, dlouze jsem váhala, jestli tenhle článek významně před zveřejněním neproškrtat. Naházela jsem tam tolik nepopulárních názorů, až se obávám, že na mě zanevřete. Prosím, to ne. :D

Poslední hřích (Natalia Martynova, Oleg Kabaev, Dmitri Chikunov, Roman Nitin), 24. 7. 2015 - já si říkala co to, že tahle píseň nebyla natočená...vida, tady ji máme. :))
Ajejejej. Naty se tak plazila po Kňourovi až spadla a Dmitriho tím rázdně vykolejila. Ale tak...zahrála to do autu, to se cení. Hold první den v roli se nějak musí projevit. :)
Mě přijde jako by se o ni ostatní tak trochu starali - Korovjev hlavně - jako by ji trochu usměrňoval, vodil, kde má stát atd. To je hezké. Ale na druhou stranu trochu....podřadné pro Helu, zase. Ale tu sáhodlouze proberu níže.
Před divadlem Varieté (Natalia Martynova, Oleg Kabaev, Dmitri Chikunov, Roman Nitin), 24. 7. 2015 - oh dobrá, řekněme že tohle je za normálních okolností velmi drobná scéna, která pro mě co se celkového vyznění muzikálu nehrála roli a nepředpokládala jsem, že by kdy hrála.
Teď jsem ke svému údivu přesně v této scéně...tak nějak...více prohlédla, co se Nataliiny Hely týče a tak nějak se dá říci, že ne všechno se mi líbilo. Přestáváte mě mít rádi? :D
Tak trochu mi rezonuje v hlavě ten výjev, kdy Hela zpívá, zpívá...a vrhá se řediteli Varieté po krku. A Kňour - prosím pěkně Kňour, to bych ráda zdůraznila, je ten, kdo zachraňuje situaci, strhává ji zpět, dokonce ji domlouvá. Kňour domlouvá Hele. Kňour. Hele.
Načež Nataliina reakce je taková, že nasadí rozkošný úsměv, koketně se kousne do prstíku a zamžourá směrem na Wolanda, já jen čekala až řekne "whoopsie".
Dál.

Woland přichází na jevišě, ona k němu hned přibíhá, aby mu podala korálky/provázek a hluboce se pokloní, když od ní toto převezme.
Když odkážu na debatu s Adele v komentářích pod minulým shrnutím tohoto bloku, tak Adele trefně zmiňovala, načež jsem já trochu navázala tím, jak Hela klesá v očích nejen Wolandových, ale logicky i očích zbytku svity, protože jedno jde s druhým a herci reagují na to co se děje na scéně.
Stává se z Hely podřadná osoba kvůli tomu provázku, na kterém si ji vodí Woland, kvůli tomu jak s ní občas vláčí jak se mu zrovna zachce, kvůli tomu, že ona je za tohle očividně ráda a cítí se dokonce nesvá, když je svobodná? Ano.
Na druhou stranu: může si za to i ona sama svým chováním, svou bezradností a nesoudností ve chvílích, kdy ji nikdo nemá pod dozorem? Rovněž ano.
Co z toho pro mě vyplývá: Hela jaksi nemůže fungovat sama za sebe. Když ji nehlídá Woland, tak ji musí - k určité nevoli - hlídat zbytek svity. Jako by si ji pořád po očku hlídali, jako by z ní byli trochu nervózní, jako by vyloženě čekali na Wolanda až si ji zase vezme pod absolutní kontrolu...duh.
Možná jsem moc radikální...jsem otevřená vašim odlišným názorům, nebojte se do mě pustit. :D
Ukolébavka pro vášeň (Ivan Ozhogin, Natalia Martynova), 24. 7. 2015 - nahrávka od předcházející se lišící tím, že je trochu ze strany, takže ne všechny momenty jsou zachyceny optimálně. Spíš než na Naty, máme výhled na Ivana.
A tak jsem tedy zkoumala hlavně jeho - jestli bylo něco vrcholem toho představení, scénou kdy se mi líbí ten korálkový nápad, tak je to Ukolébavka. Pořád mám radši starý blocking, ale ten není předmětem debaty.
Vazba Wolanda a Hely je tu ukázana hezkým způsobem, symbolika a tragičnost tohoto vztahu je v některých pasážích dokonce ještě intenzivnější.
Chci vám tím říct, že tohle představení je pro mě komplikované a ač jsem se do určitých věcí dost pustila, neznamená to, že to hned celé nesnáším, že nemám ráda Natalii jako Helu, že se nesnažím mít otevřenou mysl...uch, ne, ne. Nic z toho jsem neřekla. Jsou tu dobré věci. Jsou tu problematické věci. Jsou tu špatné věci. Proto se to celé nedá shrnout jedním slovem, jednou emocí. Kdyby ano, tak tu nepíšu takové slohovky. Omlouvám se za ně.

Chci říct, že nejsem jen negativní a nechci abyste si to mysleli. Je tu spoustu dobrých věcí, které jsem na tomto představení vyzdvihovala a které se mi líbily. Nevidím to černobíle, tak hned neusuzujte "Áá, Lotte to nesnáší.", prosím. :)
Jenže změnit blocking takhle narychlo a s takovými dalekosáhlými dopady pro hlavní postavy je zkrátka ošemetné.
Proto se před otevřením nové produkce zkouší měsíce dopředu. Přesně proto. Aby se vypilovaly chybičky, zdůraznily přednosti, odstranily problematické pasáže, aby se příběh ač vyprávěný stále stejnými slovy nestal něčím jiným.
Když uděláte velkou změnu, ale nezapracujete ji do děje pořádně, nastane chaos. Mistr a Markétka se vždy vyznačoval tím, že režiséři dávali hercům volnou ruku, nechali věci plynout. To je skvělé, to jsem vždy chválila. Jenže rovnováha je důležitá a občas je třeba věci i usměrnit. Jako experiment to bylo dobré, inovací si cením. Vidím co zkoušeli, chápu to, vážím si toho, vidím dobré stránky, vidím špatné stránky, dalo by se s tím potentionálně pracovat, kdyby se určité aspekty zlepšily/úplně odstranily, ale to jak víme, se nestane, neboť muzikál každou chvíli skončí. Takže na rozbouření vln před odchodem to vlastně byl skvělý počin.
Markétčino přání, Sbohem Markétce (Ivan Ozhogin, Natalia Martynova), 25. 7. 2015 - řekněte o mě že jsem konzervativní a nudná, ale nadšeně jsem vzdychla "návrat do bezpečné zóny, chválabohu" :D. Jen se těším na další videa z tohoto představení, aneb velká otázka visí ve vzduchu: bude Maria na vodítku? Dovedete si vůbec představit Mariinu Helu na vodítku? :D
Konec provázkové aférce, soustřeďme se na video.
Je samozřejmě velmi zajímavé sledovat Natalii zpět jako Markétku hned den poté, co hrála Helu. Původně měla mít den oddech a toto představení měla hrát Vera, ale změnili to, takže to pro Natalii muselo být trochu napjaté.
Nebo možná ne, for all I know. :D
Kupříkladu to jak podruhé pronesla a odůvodnila proč chce aby Frídu osvobodili od jejího trápení, byl asi nejlepší Nataliin přednes této konkrétné pasáže. Jak se jí slova zadrhávala v hrdle, postupně přecházela v šepot, to opravdové zápolení se svými emocemi, aby dokončila co začala.
Je vidět, jak její ztvárnění této chvíle zaujalo i Ivana, jak obvzlášť něžně se k ní sklonil, jak mu bylo proti mysli každé jedno její slovo a přece se v něm probouzelo jeho laskavější já, téměř jako by si ji přál ochránit a oba v tu chvíli bojovali sami se sebou, oba z jiného důvodu a emoce na jevišti byly opravdové, silné, nefalšovaný kolotoč brilantnosti.
Natalia trochu utlumila třeštění očí, kousání se do spodního rtu a sjíždění dolů po Wolandovi (pardon, ale jak jinak to chcete nazvat?! :D To je doslovný popis toho co dělá. :D) a já za to byla...tak ráda. :D Možná ji denní "výlet" do jiné role prospěl? Když je ta pasáž trochu utlumená, tak ji beru víc vážně. Příště by možná mohlo vzít za své i to vzdychání, co je trochu moc.
(Už zase mě nemáte rádi, že?)
Chybělo mi ono "držení rukou", ale možná je fajn, že zase zkusili něco jiného. O to víc si teď těch videí, kde dotyk rukou byl budeme vážit, nu.
Na druhou stranu, kdyby bylo každé představení jako přes kopírák, tak u Mistra a Markétky nevydržíme tak dlouho, jak jsme vydrželi, none? :D
Ivan měl zajímavý zásek "Nebudu zneužívat lidské nepraktičnosti...ve sváteční noc," - hihi, stane se, je to milé. :D
Musím vám říci, že vracím a vracím k té pasáži, kdy mu Markétka vběhne do náručí se svým opravdovým přáním...měla jsem pocit, jako by měl Ivan vyloženě otrávený výraz. "Oh, not this again."
:D Čtu snad špatně jeho grimasy? Přísahám, pouštěla jsem si to několikrát po sobě a takhle to na mě působilo, nechci být kousavá, ale prostě...vyznělo mi to jak mi to vyznělo. :D
To jak ji ale vzápětí objímá a tiskne si k sobě je moc hezké.
Na stranu druhou jsem ho ještě nikdy neviděla frustrovanějšího poté, co mu Markétka utekla. Je tam zřejmý pocit zmaru, prvotní šok, vidím na něm jak si nechce připustit co se stalo, jak jeho mysl odmítá zpracovat jeho pocity...
Se zbytkem písně jsem měla takové houpačkové pocity. Byly tam pasáže se skvěle zachycenými emocemi ve vší své opravdovosti a zoufalosti, byly tam pasáže kdy mi jeho obličej připadal trochu prázdný. Nebo možná mám špatný den a vůbec nejsem schopná číst Ivanovy výrazy. Posuďte to sami, teď jsem extrémně zvědavá co povíte. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adele Adele | Web | 1. srpna 2015 v 17:31 | Reagovat

Na Poslední hřích s Naty jsem byla zvědavá. :D Hm, mě nepřišlo, že by spadla, ale že to podlezení udělala schválně. Teda přišlo mi, že se nachystala, aby jej mohla podlézt. Řekla bych, že to Dimitri spíš nečekal :-) Ten jeho výraz byl naprosto zlatý! :D
Ach ano, taky mám ten pocit. Trefně jsi popsala nový vztah svity k Hele. (Jsem ráda, že se to neujalo na delší dobu - u Marie by to bylo krajně nedůstojné.)
Tak Varieté: absolutní souhlas. Well... po této scéně si zase říkám, že nejsem fanoušek korálkové inovace (ale u mě se to pořád střídá a myslím si, že tomu nebude jinak). Jj, vrhá to na Helin charakter v podání Naty úplné světlo, ale tím spíš se utvrzuji v tom, že z této změny nejsem nadšená. Utěšuji se jen tím, že k ní došlo jen na jednom představení. :-) A Kňour... no to mě podrž!!! :D
Ukolébavka: je to právě tato scéna, kvůli níž jsem nad korálkovou aférou nezlomila hůl. :-) Ano, tohle jsi vyjádřila naprosto přesně a řekla bych i objektivně. Něco funguje, něco ne, i když mi to v hlavě neustále šrotuje, stejně musím přiznat, že jsem za nové nápady vděčná. Je to pak vděčné téma pro úvahy a zamyšlení.
Ale ne, na to jsem ani nepomyslela, že bys to nesnášela. V tvém případě mohu říct, že pokud zmíníš nějaká negativa, tak neopomíjíš i pozitiva. A to rozhodně není lehké. Sama za sebe mohu říct, že pokud se mi něco nezamlouvá, je pro mě těžké nezapomínat na podařené momenty. (Jako by negativa zastínila pozitiva, ale snažím se nedívat se na věci, jak píšeš "černobíle" a vnímat oba aspekty a co vyjádřit svůj názor co možná nejvíc objektivně. - Někdy je to vážně náročné.) Ne, ne, rozhodně si nemyslím, že bys všechno hned viděla "černě" (nebo "bíle"). :-)
Ano, ano, souhlasně přikyvuji. :-)
Markétčino přání: Hihi, já měla stejný pocit - konečně jsme v bezpečných vodách. :-) Jak jsem si procházela starší videa s Naty, nemůžu se zbavit dojmu, že to až s postupem času začala s přehráváním Markétky. (Ačkoli těžko soudit, když do prosince je jen málo videí, která by zachycovala celý záznam muzikálu.
Moc se mi nelíbí, jak si Naty osvojila to, že když poprvé vysloví své přání, tak přejde do téměř afektovaného výkřiku. Mám pocit, že s tím začala od března, ale nejsem si jistá.
Zase na druhou stranu, to jak vyslovila své přání podruhé - oba dva tento moment zachytili přímo geniálně. Přesně jak jsi popsala, to jak se jí slova zadrhávala v hrdle a Ivan hned dokonale zareagoval - oni jsou spolu úžasní! (To na nich miluju, měli spolu v muzikálu tolik skvělých momentů a s kolika novými přišli.) Ta souhra v ten moment! To, jak k ní Ivan přistoupil blíž s tím nevěřícně tázavým výrazem a ona přitom ze sebe těžce vydolávala další slova. :D
Nadšeně přikyvuji! Skvěle jsi popsala jejich boj s emocemi (jede od druhého odlišných).
Jé, jak já byla šťastná, že Naty nezahájila plazení po Wolandovi. :-) Zase místo toho, je tu to přehnané vzdychání. Taky se mi to zdá příliš. :-)
Moc mě potěšilo, když se Naty podívala na Ivana ve chvíli, kdy jako Woland zarazil Frídin smích. (Je to drobnůstka, ale udělala mi radost.)
"Oh, not this again." - já nevěřila vlastím očím! Podívala jsem se podruhé a v ten moment jsem vyprskla smíchy! :D Přišlo mi, jako by tohle byl prostě "otrávený Ivan, kterého toto vběhnutí Naty jemu do náruče, neskutečně štvalo". Další den zachytil Wolandovo hektické přeskakování povedlo lépe. Tady to vypadalo... prostě tak jak to vypadalo. Já jsem zbytek Markétčina druhého přání nemohla brát vážně. Ačkoliv to, jak se k ní Ivan beznadějně přitiskl (jako by jeho pohled prosil, ať si nevybírá Mistra) stejně jsem pořád měla před očima Ivanův otrávený výraz. (V mých očích to shodilo onu obvykle emočně vypjatou chvíli.) Páni, co se zbytkem scény dokáže provést jedna špatně načasovaná grimasa! Ano, to bude ono, špatné načasování!!! (Bylo by lepší, kdyby ten výraz zmizel hned poté, co měl u sebe Naty. I mistr tesař se někdy utne... - Zato u Very se mu to další den moc povedlo.)
Sbohem Markétce: Prázdné výrazy... myslím, že vím, co máš na mysli. Netuším, jak jinak tyto momenty popsat... vzhledem k Markétčinu přání mi přijde, že Ivan chtěl zachytit příval emocí, které se ve Wolandovi odehrávají (vztek, bolest, žal, netečnost... a tím nemyslím "zlomenou" netečnost či nepříčetnost ale takovou... asi prázdnotu. Nechci říkat, že je mu to jedno nebo naznačovat, že tady reaguje jako flegmatik - já jen nevím, jak to výstižně popsat. Asi "prázdnota" nic jiného mě nenapadá.). Jenže když to opětovně sleduji, tak si nejsem jistá, že to jde na Ivanovi poznat a zda to na něm vidím. Spíš si odůvodňuji, proč nastala ona "hluchá" místa. Je to jen teorie, a jestli to tak Ivan chtěl vyjádřit, tak se můžu snažit sebevíc, ale nevidím to tam. :-)
Nevím, je docela možné, že kdybych nečetla tvůj komentář k této scéně, že by mě to ani nenapadlo :-) (možná by mě na písni jen "něco nesedělo")

Drahá Lotte, žádné "zanevřování" se nekoná. Moc ráda čtu tvé postřehy, dojmy a názory k videím :D

2 Lotte Lotte | Web | 3. srpna 2015 v 6:49 | Reagovat

Hmm, že by upadla schválně? No, to je taky možnost. Nejlépe to asi ví Naty sama. :D
Nu, Mariina Hela je prostě "ta moje Hela" a zásadně odlišná od Nataliiné, takže i přes to, že jí zachovali korálkový blocking, tak se s tím pořád vypořádává velmi důstojně. I když občas musí vyloženě bojovat o Ivanovu pozornost, hehe. :D
Jéje, děkuji ti. Jsem ráda, že se mi podařilo zachovat nějakou objektivitu, protože jejím nedostatkem se obvykle mé shrnutí vyznačují. :D
Já jsem taky za ty změny ráda...ostatně to neustálé experimentování je jedna z věcí, co mě na Mistrovi a Markétce vždycky bavila. Jen tohle byla velmi zásadní novota...:)
Hihi, tak ten výkřik Naty když vyslovuje finální přání Wolandovi se mi právě vždycky líbil. :D Člověk na všechno pohlíží tak různě, že? :D Já spíš mám vždycky problém s tím, jak prakticky OKAMŽITĚ kdykoliv se k ní Ivan jen přiblíží, začne tak přerývavě dýchat, vzdychat, třeštit oči, kousat se do rtu, chytat se za hlavu...nemluvím o tom zajímavém plazení, které v některých představeních dohání do extrémů...všechno pro mě v téhle scéně pak zachraňuje jejich geniální  chemie, protože pro to jejich dokonalé souznění já přehlédnu téměř cokoliv. :))
Já bych si přála, aby Markétčino přání s Verou a Natalií vyšla ve stejný den, protože jsem jeden celý den žila v přesvědčení, že Ivan prostě vypustil závěr show a tvářil se otráveně. :D Až pak další den jsem zjistila, co to vlastně s Natalií zamýšlel, když to samé - jenže tentokrát už úspěšněji - zahrál s Verou.
Obávám se pak, že jsem se na Sbohem Markétce kvůli tomuto dívala trochu kritičtěji, než bych dělala normálně. Sice si na svých "prázdných místech" pořád trvám, ale možná by mi to tolik ne přišlo nebýt toho Markétčina přání. :D Kdoví. :D Asi bych, přesně jak píšeš, jinak skončila u "něco nesedělo". :D

Jééé, to jsem ráda. :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama