You are enough. You are so enough, it's unbelievable, how enough you are. (Sierra Boggess)

TI: TCOMH - 3. kapitola

11. listopadu 2015 v 19:03 | Lotte |  The Iceman: The Case of Mycroft Holmes

Source: http://vincentvgogh.tumblr.com/


Záblesk Mycroftova hořícího auta osvítil Antheinu tvář. V očích ji zasvítily jiskřičky, ale zároveň i hluboká melancholie.
"Teď vám vděčím za život," poznamenal údajně mrtvý Mycroft.
Anthea zavrtěla hlavou. "Asi mi budete muset zvýšit plat. Ale teď nesmíte ztrácet ani vteřinu..."
"Vím," Mycroft Anthee velmi starosvětským, jemu tak vlastním způsobem políbil ruku, než nasedl do neoznačeného auta, které se vzápětí se zakřípáním pneumatik vyřítilo pryč.
Anthea si vjela rukama do vlasů, ve snaze si je nějak upravit, ale bylo to marné - pro jednou se musela smířit s tím, že její účes má daleko od obvyklé perfektnosti. Výbuch v poměrně bezprostřední blízkosti se zkrátka projeví.
Nezvykle klopýtavě se vydala směrem k houkajícím policejním autům...

***


Do Sherlockova a Johnova bytu byla uvedena návštěva. Sherlock lenivě zvedl oči k elegantně oděné postavě a zvedl jeden koutek úst v úšklebku. John poznal Mycroftovu ďábelsky krásnou asistentku, kterou se svého času neúspěšně snažil okouzlit svým lehce neohrabaným flirtováním a neznatelně sebou škubl.
"Měla jste si sjednat schůzku, než jste přišla," poznamenal Sherlock chladně.
"Máte vypnutý telefon," opáčila Anthea.
"Hmmm, pravda. Všichni mi najednou volají a přejí upřímnou soustrast - vtipné, přitom polovina volajících Mycrofta ani neznala a druhá polovina ho neměla ráda," odvětil Sherlock a pobídnul ji, aby se posadila.
"Nezdáte se být otřesený bratrovou smrtí," konstatovala Anthea. Nedala na sobě znát rozhořčení, snad kromě přísně stisknutých rtů.
"Asi proto, že není mrtvý," řekl Sherlock otráveně, "což vy samozřejmě dobře víte. Byla jste vyslána, abyste mi řekla, co už dávno vím, obávám se."
"Nebyla jsem vyslána vůbec nikým," odsekla Anthea s přimhouřenýma očima, "ale vidím, že jedné poloviny našeho rozhovoru jsem tedy byla ušetřena. No, žíly mi to netrhá," dodala se založenýma rukama.
"Předpokládám, že vy jste mu pomáhala to divadlo sehrát?"
"Ne že by moji pomoc nějak zásadně potřeboval, ale ano," přitakala.
"Dobrá, myslel jsem si to. Nudné. Co je ta druhá věc, se kterou jste za mnou přišla?"
"Máte případ - to vám není dost zajímavé? Případ vašeho bratra, případ ledového muže, řekla by Irene Adlerová. Ta ostatně v pádu vašeho bratra sehrála velkou roli."
Sherlock se napřímil a John nahlas vyslovil jeho myšlenky. "Co prosím?!"
"Á, tak už jsme hodna vaši pozornosti? Dobře. Vyložím vám fakta. Asi jste zaznamenali, že byl unesen ruský velvyslanec Alexander Naryškin. To jméno jste jistě poznal," Anthea vrhla prudký pohled po Sherlockovi, "bratr Anastázie Naryškinové. Nejspíš o tom příběhu - určitě o tom příběhu víte víc než já. Vím tolik, že je to nějaká femme fatale z Mycroftovy minulosti, pokud to řeknu tak vzletně...on by to určitě vyjádřil nějak takhle. Zhruba souběžně se odehrává ono menší drama s dominou Irene Adlerovou - o tom opět musíte vědět víc než já, vždyť jste tam byl. Mez iMycroftem a Irene se zřejmě odehrála nějaká konfrontace - o co šlo to nevím, jsem obeznámena pouze s tím, že se s Mycroftem zdržela asi patnáct minut o samotě poté, co vy jste už 'scénu' opustil, když jste dekódkoval její telefon. Na rozloučenou mu řekla, což mi posléze sám trochu melodramaticky citoval, že..."
"Je na dně, ale brzy tam bude mít společnost," přerušil ji Sherlock.
"No ovšem, slyšel jste ten rozhovor," přikývla Anthea, čímž trochu zkazila Sherlockovu radost z jeho vědomosti, "do dvaceti čtyř hodin obdržela nejvyšší místa telefonát od Adlerové. Nejsem zase tak vysoko, abych věděla, co přesně řekla, ale vím, že mluvila o Naryškinovi, Naryškinové a nějaké tajemné souvislosti s Mycroftem, která ho stála pozici a naoko i život. Myslím, že jediný, kdo může zjistit o co jde a jak to zamotané klubko rozmotat jste vy. Berete případ svého bratra?"
Sherlock na Antheu dlouho mlčky zahlížel. John vytušil, že jí není zrovna nakloněn.
"Kde je?" zeptal se nakonec Sherlock stručně.
"Ve střední Evropě....v České republice."
Sherlock povytáhl obočí. "Proboha, co dělá tam?"
"Někam se schovat musel," opáčila Anthea.
"To jste nějak špatně informovaná," odsekl Sherlock, "Mycroft nikdy nic nedělá 'jen tak'. Koho v Čechách zná? Je v kontaktu s tím věčně deprimovaným soudcem, tím jeho známým....nezajdu tak daleko a neoznačím jej za přítele."
Anthee zacukaly koutky. "Není tam ve spojení s nikým, pokud vím. Nebylo by to bezpečné ani pro jednu ze stran. Nehledě na to, že Mycroft se teď jen stěží může promenádovat po Praze, není-liž pravda? Je na venkově - v nějakém domě uprostřed ničeho."
"To zní velmi...no mycroftovsky, abych tak řekl. Určitě se schovává v nějakém bývalém šlechtickém sídle nebo tak něco, ne?" ozval se John.
"V přestavěném zámku...." zamumlala Anthea překvapeně.
"Ha!" John plácl pravou rukou do opěrky křesla a zakonil hlavu. Typické, melodramatické...holmesovské.
Sherlock svraštil obočí. "Kde přesně?"
Anthea vstala a vložila Sherlockovi do rukou složený papírek. "Prý z toho získáte všechna potřebná data."
"Četla jste to?"
"Četla," přiznala Anthea bez mrknutí oka, "ale stojí tam jen jedno slovo. Naprosto nepochopitelné pro....smrtelníka," odtušila.
John si podepřel bradu a sledoval Sherlockův výraz, když si přečetl ano slovo, které na papíře stálo. Nepatrně se mu rozšířily oči, obočí se ztratilo v kudrnatých vlasech a ostře řezané rty se lehce zachvěly, než z nich vyšel neslyšný povzdech.
"Jistě," řekl jen.
"Takže víte kde je? Vy jste z toho vážně něco pochytil? Byla to nějaká šifra?" vyptávala se Anthea a Sherlock k Johnovu údivu seznal, že je mu hodna odpovědi.
"Byl to...takový kód - nesmysl, co jsme mezi sebou měli jako děti. Neřekl bych, že Mycroft bude až tak...."
"Sentimentální! Jasně, víme. Nemáš rád sentiment a sentimentální lidi. Nemusíš nám to připomínat třikrát za minutu," nevydržel to John.
Sherlock po něm vrhl trochu otrávený pohled, ale poslušně zmlknul.
"Musím jet za ním a konečně z něj dostat nějaké informace. Jestli jsem teď vážně jeho jediná možnost, tak mi musí všechno říct a přestat pořád mluvit v hádankách a tvářit se tajemně zasmušile..."
"Koho mi to jen připomíná..." zamumlal si John, ale nikdo to nepostřehl, protože se znovu ozvala Anthea.
"To jsem sama zvědavá, jak to uděláte. Sledují vás."
"Kdo? Lidé co dali do Mycroftova auta bombu?" zeptal se John.
"Samozřejmě. Jeho smrt už sice byla oficiálně uzavřená a nikdo nemá vážné pochybnosti, že není mrtvý, ale i tak vás budou z bezpečnostních důvodů a - buďme upřímní - kvůli paranoie, která vždycky tak trochu obklopovala Mycroftovu osobnost, ještě pár měsíců sledovat. Ráda věřím, že by se vám povedlo vládní agenty oklamat a do Česka vycestovat, ale vaše zmizení by vyvolalo přílišné podezření."
Sherlock mávnul rukou a před rty se mu prodralo pohrdlivé: "Pchá. I to se dá zařádit. Jestli se něčím nenechám omezovat, tak je to naše vláda - v tom bude hádám zásadní rozdíl mezi mnou a Mycroftem."
"Mohu vám být v tomto ohledu nápomocná, dovolí-li vám to hrdost," ušklíbla se Anthea.
"Nač narážíte?" nechápal John.
Antheiny oči se setkaly s téměř průsvitně modrýma očima Sherlockovýma. "Vím, že mě mladší pan Holmes nemá moc rád. Vím, že nemá rád ženy obecně. Vím, že on si od nikoho pomoct nenechává - jen lidi využívá a jde dál..."
"Mycroft vás za ta léta musel řádně naočkovat!" neudržel se Sherlock.

"Cože?" Anthea vypadala upřímně překvapeně. "Za celých šest let o vás nepromluvil zle. A že by k tomu nejednou mohl mít příčinu, viďte?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tahmed Tahmed | E-mail | Web | 15. listopadu 2015 v 8:37 | Reagovat

Anthea a Mycroft inu říkám si jestli se v této povídce pak časem neobjeví tenhle páreček i když já přeferuji jiný ale tak to je u mě jasné už podle dřívějších designů na blogu který to je že? :D aneb fandím Mycroftovi a Molly :D

Ha tohle byl záměr nebo to mělo poukazovat na jeden z nejslavnějších případů Sherlocka v němž se poprvé setkal s Irene v knižním světě tedy případ v čechách :D to je dobrý :D ten nápad se mi líbí :D
Začíná to být zajímavé ale na můj vkus to skončilo až moc napínavě alespon pro mě už ať je pokráčko :D

2 Alienor Alienor | Web | 16. listopadu 2015 v 18:08 | Reagovat

Huhůů, Mycroft je v Čechách! A na venkově- jsem si to představila á la Na samotě u lesa a teď se tu směju představě, jak v teplákách a holínkách chodí do lesa na houby a po večerech poslouchá skřehotání žab v rybníčku :D

Že by se za ním brzy přemístil i Sherlock? Těším se na další kapitolu :)

3 Lotte Lotte | Web | 16. listopadu 2015 v 20:50 | Reagovat

Já se  zase směju představě Mycrofta jak s praktickým výrazem suše konstatuje "Chčije a chčije..." :D I když Brit by měl být asi zvyklý. :D

4 Adele Adele | Web | 9. ledna 2016 v 19:05 | Reagovat

Ohohó... garnierózní rozloučení Mycrofta s Antheou/Andreou. (Mimochodem, moc se mi líbí, jak si "poangličtila" její jméno. Je to sice drobňoučký detail, ale naprosto perfektní.) :D
Jsem tak ráda, že Anthea se znovu objevila na scéně.
Jééé, Mycroft je v Čechách! To v každém muselo vyvolat úsměv na tváři. :D
Závěr je skvělý!!! :D Na tohle jsi narážela už v komentáři z minulé kapitoly a tady už to začíná. (Myslím "motiv Sherlocka", který bývá na Mycroftův účet neprávem příkrý.) Obzvlášť na tento motiv se těším. Jaké by byly Sherlockovy reakce na další zjištěí podobného ražení? (Ach... tohle potvrdila i naprosto úžasná scéna z letadla ve speciálu: "Byl jsem tu pro tebe i předtím..." to byl silný moment pro Mycrofta i Sherlocka.) Jen tohle téma rozvíjej, já jsem 100% pro. :D

PS: I tady jsi vybrala skvělou fotku - v tomto případě koláž. Moje nejoblíbenější k této kapitolovce je prozatím gif z 1. kpitoly, ten by klidně mohl být "oficiálním posterem" povídky. Naprostá dokonalost (nojo, romantika s přídechem tajemna...) :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama