You are enough. You are so enough, it's unbelievable, how enough you are. (Sierra Boggess)

Lotte na Fantomovi, neoficiální verze, 1. část

3. ledna 2016 v 18:21 | Lotte |  Lotteland
Mám tu první část své neoficiální verze recenze na Fantoma Opery v Praze. :D
Tohle je strašně dlouhé, zdaleka to není tak formální jako oficiální verze a plné nezřízeného fangirlingu.
Bude to mít tak čtyři nebo pět částí, protože mi to blog nepobere celé a taky se mi tak dlouhý text nechce po sobě editovat celý naráz. :D :D
Berte můj fangirling s nadhledem...jako vždy, jako ostatně vždy. :D


Prolog, Hannibal, Think of Me, Angel of Music


Prvně se vám musím přiznat, že už při první scéně, tedy Aukci, jsem zažívala těžkou krizi. Divadlo pohaslo, jeviště se rozsvítilo, aukční praštil paličkou do stolu, řekl "Prodáno", a já měla takový zvláštní pocit. "Páni. Jsem na Fantomovi. Já jsem vážně na Fantomovi. Po těch letech obdivování na dálku jsem tady. To je Fantom. Tam leží zakrytý lustr. Tam je starý Raoul. Všechno je to tam."
Považte, takhle to šlo celou scénu. Když přišla na řadu opička, co hrála melodii Masquerade, udělala jsem nějaký divný zvuk a zakryla si ústa a Barbara sedící vedle mě se po mě poočku ohlédla a asi litovala, že tam musí být s takovým cvokem. :D
Zásadní problém nastal při zvedačce lustru. To už nebylo jen vzdychání, to už byla roztřesená brada a slzy...a samozřejmě jsem neměla žádný kapesník! :D Já obrečela zvedačku lustru. Já seriózně....obrečela zvedačku lustru. :D A přitom se mi náš lustr vůbec nelíbí - uvnitř je "vycpaný" něčím, co vypadá jako zlacený celofán a vypadá to podle mě ošklivě. A úsměvné je, že na promo fotkách a v programu je ten celofán vyphotoshopovaný a lustr je "prázdný". Když je ten celofán moc ošklivý pro fotky, proč je tam v reálu? :D
Nicméně zvedačka byla impozantní, dechberoucí...prostě přesně taková, jaká zvedačka lustru ve Fantomovi má být. :)
Po celou dobu zvedání lustru zůstala na jevišti stát dáma v černém, ta diskutovaná postava, o které fandom často dumá, kdo vlastně je. Česká produkce to vyřešila velmi elegantně - na jeviště přiběhly baletky v kostýmu na Hannibala a pomohly se dámě odstrojit - pod černými šaty má totiž rovněž kostým baletky z Hannibala - ano, je to Meg Giryová. Meg jako stará dáma v rukou drží hůl - tu napůl obřadně předává madame Giry, která vzápětí přichází na jeviště. Vypadá to velmi symbolicky a strašně se mi ta chvíle líbila. Nádherná, nádherná metafora výletu do minulosti, který právě podnikáme.
Nu a už jsme na zkoušce Hannibala. Má první myšlenka bylo uchvácení Carlotttinými šaty - český kostým Elisy je obecně zahraničními fanoušky velmi obdivován a já nikdy tak docela nechápala ten rozruch , ale vidět ty šaty naživo, blýskající se pod jevištními světly....nádhera. Ten kostým je nádherný. Vlastně krásně reprezentuje celou výpravu naší produkce. Nesnažíme se být realističtí, pochybuju, že si autor kostýmů dělal tak monstrózní rešerši ohledně doby a módy jako Maria Björnson. A to nevadí. Česká produkce je totiž taková snová, lehce pohádková, balancuje mezi filmem a divadlem, občas víc, občas méně, občas povedeně, občas to trochu ujíždí, ale celkový dojem je krásný. :)
Další myšlenka byla, že naše ensemble je trošku slabší, ale Hannibala mám nejvíc nakoukaného z pětadvacítky, kde je asi dvakrát tolik lidí, než je v normálním představení, takže bych řekla, že jsem ovlivněná hlavně tím.
Dále jsem sledovala, jestli Christine, kterou hrála Michaela Gemrotová, bude tančit en pointe - na špičkách. A vskutku tančila. Kdovíproč jsem nutně musela zjistit tenhle detail - asi mě tím nakazilo Tumblr, kde se to opět kdovíproč velmi řeší. Z Facebooku jsem vyrozuměla, že en pointe tančí i Monika Sommerová, takže obě naše Christine tohle zvládají. Budiž jim to tedy ke cti, obě podstoupily baletní trénink až kvůli Fantomovi. :)
Jinak naše produkce je nerepliková i co se týče choreografie - což jsem tedy věděla předem, ale jen to tak pro jistotu podotýkám znovu. Hannibal se mi hodně líbil, Meg a Christine hodně tančily spolu, nebo prostě u sebe a pořád si špitaly, usmívaly se na sebe, zkrátka ten důraz, který byl kladený na přátelství Meg a Christine mě velmi potěšil.
Příchod nových ředitelů byl vcelku vtipný, protože Carlotta a Piangi se na sebe snažili nové majitele upozornit tím způsobem, že začali prostě zničehonic zpívat, což bylo geniální. :D
Nejvíc mě z celé scény potěšil překlad. Když Piangi zpívá o Římu, použije slovo Roma, načež se vyřítí monsieur Reyer s křikem "Ne, ne, ne, ne! My říkáme Řím a ne Roma. Řím! Ř!". To je geniální, to je seriózně geniální. Vzít takovou řekněme unikátnost našeho jazyka, tedy to "proklaté ř" a zapracovat ho do překladu. Když potom Carlotta praští se svou rolí a Piangi řekne své legendární "Amatéři", tak to vysloví jako "Amatérži", načež Reyer zařve "ŘŘŘŘŘŘŘŘ!" :D z čehož se publikum lámalo smíchy, včetně mě, protože takovou úpravičku jsem opravdu nečekala a fungovalo to výborně. A přišlo mi to vtipnější než originál. Jo, řekla jsem to. :D Jistě, pro cizince už to to kouzlo ztrácí, ale je to naše, česká produkce. :)
Christinino Think of Me bylo kouzelné. Míša má nádherný hlas, nakažlivý úsměv, sluníčkovou povahu, která prosvítá z každé chvíle, co tráví na jevišti a je prostě na první pohled strašně milá a sympatická. (Když si najdete její fanpage na Facebooku, zjistíte, že úplně stejná je i v kontaktu s fanoušky a toho si strašně cením).
Když jsem ji tak pozorovala v Hannibalovi, tak se mi líbilo, že skutečně působila jako dívka co má hlavu věčně v oblacích. Zasněný úsměv, pohled trošku mimo (ale roztomile mimo :D) a řekla bych, že její Christine je i trošku plachá, což mi bylo hned sympatické.
Po celou dobu Think of Me zůstává na jevišti i Meg. Nejdřív Christine podává krabičku, ve které je šál a pak u ní zůstane klečet, různě se drží za ruce, pokukují po sobě a tak. O tom už jsem věděla, ale naživo to působí lépe, než když mi to bylo popisováno a pravděpodobně než když to teď popisuji já vám. :)
Po Christině úspěchu nastává stejný efekt jako v replikové produkci - tedy že Christine má děkovačku zády k publiku, takže se navodí efekt, že publikum je na jevišti a že my žádné publikum vlastně vůbec nejsme. Víte co myslím, že ano. :D To potěšilo. :) A Barbařina sestra v tom okamžiku zašeptala "To je hezký...", což bylo taky strašně milý, slyšet na to reakci někoho, kdo o tomhle efektu na rozdíl ode mě nevěděl předem. :)
Když poté madame Giry přijde vyčinit baletkám, tak jsem se tak trochu uculovala. Trochu hodně. Ty francouzské názvy těch různých baletních prvků nezněly francouzsky ani zdaleka a baletky se tomu v duchu asi musely uculovat jakbysmet. No...uculovat nebo trpět, to jeden neví. :D
Když potom Meg hledá Christine a ta o tom neví, protože vnímá jen Fantomovo volání, tak se ve chvíli, kdy ji osloví jménem ze stropu začnou sypat rudé okvětní lístky růže a Christine je zasněně chytá. To vám vypadá tak nádherně! Byla jsem okouzlená.
Když potom Meg a Christine zpívají spolu, stojí (z mého úhlu pohledu) na levé straně jeviště a po pravé trénují baletky, které byly nasvíceny krásným namodralým světlem. Měly takovou milou choreografii a já pořád těkala očima zleva doprava a baletky si kupodivu asi "ukradly" víc mé pozornosti než Christine a Meg, tak se mi to líbilo. :)
Během Angel of Music přijede na takové platformě Christinina šatna a ona platforma nás tak nějak provází celé představení. To je asi největší potíž našich kulis, totiž, že se místy moc nesnaží působit opravdově, když nejzásadnější části kulis příjíždí na tomhle velkém šedém něčem a herci z toho střídavě seskakují a naskakují. Trošku mě to zarazilo, protože na fotkách se Christinina šatna zdála být větší a no...hezčí.
A to nemluvím o tom, že jeviště v Goje je aspoň dvakrát tak větší, než jaké je třeba v Londýně nebo na Broadwayi, kde je atmosféra skutečně spíš jen komorní. Takže když se dění na jevišti soustředilo jen na malý bod, dejme tomu teď Christininu šatnu, na pozadí se zatáhla černá opona, která se zatahovala vcelku hlučně. :D A navíc působila jaksi rušivě, minimálně na mě.

Meg hrála Tereza Vágnerová a já měla takovou radost, že jsem slyšela Meg, co umí opravdu zpívat. :D Meg, co ty výšky jen tak nenaznačuje a nezaobaluje, ale vážně zpívá! :D Ona česká produkce je nastavená tak, že Meg tam toho zase tolik neodtančí, takže ji může hrát herečka, co není profesionální baletka, takže máme Meg školenou ve zpěvu, aka Meg co umí zpívat a to je taková rarita! :D Máme tu samozřejmě pětadvacítku, ale kromě ní....když narazíte v replikové produkci na Meg co vážně umí zpívat, je to spíš šťastná náhoda. :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 4. ledna 2016 v 13:50 | Reagovat

Tak to prrrr! Nemyslela jsem si, že jsi cvok, ale:
1) lekla jsem se, jestli ti něco není,
2) chtěla jsem vidět, jestli to Lotte taky tak prožívá,
3) byla jsem nadšená, že ano, prožívá. :D
A máš ve všem pravdu. Česká produkce je taková... milá. Mile si dává záležet na vykreslení vztahu mezi Meg a Christine, mile odkazuje v první scéně na další děj, mile má milého Raoula. :D
A jak jsem čekala, Lottina recenze bude dlouhá jak týden před výplatou. :D

2 Tahmed Tahmed | E-mail | Web | 4. ledna 2016 v 19:16 | Reagovat

tvé krizi na počátku aukce naprosto rozumím já ji totiž taky měla. najednou ti tvé tělo říká "sakra už je to tady! já sedím v sále, kde se za chvilku odehraje nejhezčí představení mého života (páč vidět naživo fantoma, at už v jakékoliv podobě je prostě mazec)" :D
Zvedačka lustru byla pozvolná a klidná :D - upřímně ani jsem ten celofán nevnímala :D ale vzpomněla jsem si na 25 výročí a říkala jsme si kéž by taky z něho vylétaly jiskry) :D
já měla hannibala bohužel ze pšatného úhlu takže jsem marně pátrala která z těch baletek je naše christine a když už jsem  ji konečně poznala, tak už bylo po všem :-( (ale na jiné scény bylo mé místo přímo dokonalé) :D hold jsem seděla v těch krajních částech ještě co nejkrajněji to šlo takže vážně mazec :D co se týče pasáže Řím vs. Roma v našem krásném jazyce ta scéna jaksi má větší grády :D víc to vyzní tak nějak víc :D a ot se mi moc líbí co se týče kostýmů z hannibala i já je mám moc ráda a byla jsem ráda, když jsem mohla vidět i sloníka, bála jsem se že ho vůbec neuvidím a přitom je to nejdražší rekvizita našeho fantoma to by byla ostuda jej nevidět :D
Já jsem taky milovala tu přátelskost a vřelost mezi Christine a Meg :D tajně jsem si i přála aby se tím v originálním podání také inspirovali protože je to vážně kouzelné :D
Mě se také líbily ty růžičkové plátky co se snášely k zemi. Fantom je vážně romantik :D
Abych ti řekla pravdu, já moc z těch platforem neviděla :D ale pamatuju si dobře že ta Christinina šatna byla sakra malá :D taková že jsem si říkala  a to je jako všechno? chudinka, takový malinký kamrlík :D - ale sakra se těším na další část tvého vyprávění páč tam už půjde o ty hlavní scény alias Fantom opery, Hudba noci atd. :D jsem zvědavá jak si to vnímala :D
apropo ted jsem si vzpomněla na Christinin "župan nežupan" mohu o něm mluviti tady nebo až později v další části? já přemýšlím totiž jestli se k němu mám vyjádřit už nyní nebo až potom??

3 Lotte Lotte | Web | 5. ledna 2016 v 10:55 | Reagovat

[1]:
1) Jaká jsi starostlivá! :D
2) Tak určitě!
3) TAK URČITĚ! :D

Milá a pohádková, přesně tak.
O Raoulovi velmi zdlouhavě ještě později. :D
Tak jak jinak? :D

[2]: Děkuji za reakci, vidím, že jsme toho měly mnoho společného. :)
O Christinině negližé mluv dle libosti, já, pokud si dobře vzpomínám, o něm totiž nemluvím vůbec. :D

4 Tahmed Tahmed | E-mail | Web | 5. ledna 2016 v 18:19 | Reagovat

[3]: Děkuji Lottýsku. Mě se české kostýmy vesměs líbí tedy až na PONR :D ty nejsou vysloveně ošklivé jen zbytečně odvážné, ale nyní k tomu župánku, ten mi přijde takový zvláštní zbytečný (jako na jednu stranu vím, že Christine korzet neměla) ale takhle to vypadá jako dva korzety, což mi přišlo zvláštní.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama