You are enough. You are so enough, it's unbelievable, how enough you are. (Sierra Boggess)

Lotte na Fantomovi, neoficiální verze, 2. část

11. ledna 2016 v 19:34 | Lotte |  Lotteland
A máme tu druhou část z....nevím kolika! :D


Little Lotte, The Mirror, The Phantom of the Opera, Music of the Night, Stranger Than You Dreamt It, Magical Lasso


Přichází madame Giry, zahání Meg a snaží se mluvit s Christine. Nese jí dopis, ale zarazí se uprostřed věty, protože Christine ji očividně vůbec neposlouchá a usmívá se nad dopisem, co si čte, zatímco ji odstrojují z kostýmu Elisy do negližé. V první chvíli jsem se nedovedla v té scéně zorientovat, jsem naučená, že madame nese Christine dopis od Raoula, takže jsem si myslela, že ten dopis, co si Christine četla a bavila se nad ním, je od nějakého fanouška, nebo tak něco. Jenže Christine z něj pak začne předčítat nám známé "červená stuha", "malá Lotte" a nám už je jasné, že to co drží v rukou skutečně je Raoulův dopis. Takže to, co jí nesla madame Giry muselo být pravděpodobně psaní od Fantoma. Tak trochu jsme se o tom bavily o přestávce s BJ, která zauvažovala nad možností, že to bylo nějaké nedopatření, nedorozumění mezi herečkami, ale já mám za to, že to byl spíš záměr a madame stejně jako ve filmu, dělala posla Fantomovi, nikoliv Raoulovi.
A když je řeč o Raoulovi, už nám přichází na jeviště Tomáš Vaněk, protože další scéna je Little Lotte. Tak nějak jsem čekala na to obejmutí mezi Christine a Raoulem, což ale nepřišlo. V jednu chvíli se Míša tak napřímila, jako by k Tomášovi skutečně chtěla vstát, ale nakonec zůstala po celou scénu sedět. K téhle scéně můžu podotknout, že byla velmi milá a odlišující se od repliky asi tím, že Christine a Raoul se tak nějak automaticky cítili ve vzájemné přítomnosti příjemně, takové ty úvodní rozpaky, na které jsem naučená tam nebyly.
Nu, pojďme si trochu popovídat o Tomášovi. To vám je Raoul! :D Na úvod začnu tím, že jeho Raoul je na začátku takový trošičku snobský, ale v míře, rozhodně není nijak nepříjemný, prostě je to aristokrat, co byl celý život zvyklý dostávat co chtěl a ač je ve své podstatě dobrý, trochu ho to ovlivnilo. Tohle není zase nic tak nového pod sluncem, hodně herců už Raoula hrálo takto, ale horší už to bývá s tím, jak zahrají následný vývoj, kterým si Raoul prochází. A Tomáš...k tomu se dostanu později. Řeknu tolik, že je to nejlepší Raoul, jakého jsem kdy viděla. Jistě...živě jsem viděla jen jeho, ale můžu srovnávat ve velkém, protože z nahrávek jsem Raoulů už viděla hodně a....zatím u nikoho jsem nebyla ochotná uvažovat o tom, být raoulistkou. :D Tomáš mi od základů naboural mé životní....chci říct muzikálové přesvědčení. Jsem ochotná být raoulistkou, pokud je on Raoul. :D
Když od ní odchází a říká ji, že půjdou na večeři a on si musí pro klobouk atd atd, tak zní trošku rozladěně jako "dobře, Christine, hráli jsem si, že tě navštívil Anděl, bylo to moc milé, ale už mě trochu děsíš, je čas mluvit a chovat se dospěle, co říkáš?" :D
Fantoma, který se poprvé zjevuje v následující scéně The Mirror, mi ( a x dalším lidem :D) hrál Radim Schwab. Hrozně mě překvapil. Viděla jsem s ním pár věcí z Fantoma, které jsou na YouTube a zněl velmi butlerácky. Jako by schválně ubíral se silou hlasu, aby zněl jako Gerard Butler, což mi přišlo líto, protože jsem věděla, že on to může vyzpívat plnějším hlasem a není vůbec třeba kopírovat styl někoho jiného. Čekala jsem, že tohle uslyším i během představení, ale kdež. Radim do toho na jevišti jde naplno, má silný hlas, v určitých polohách přímo sametový - nádhera. :)
Jo a k zrcadlové scéně bych ráda podotkla ještě jedno - všimli jste si, jak je v replikových produkcích to zrcadlo velmi výrazně zakloněné? To má vlastně svůj účel - totiž aby se v zrcadle neodráželi diváci. Sama jsem se mohla přesvědčit, že pokud to zrcadlo stojí normálně rovně - jako v naší produkci - opravdu vidím publikum prvních řad. Ne že by mi ten pohled rval žíly, nebo výrazně narušil divácký zážitek, ale přece to trochu ovlivní atmosféru, člověk na okamžik procitne z příběhu a řekne si "no jo, já vlastně sedím v divadle". Na detailech záleží. :)
Christine během písně zmačká a zahodí Raoulův dopis, když Fantoma ujišťuje, že se nechala zlákat, ale věrná je jemu. Když poté Raoul vtrhne do už prázdné Christininy šatny, zvedne dopis a zatváří se trošku jako ztracené štěňátko a zakřičí "Anděli?!" překvapivě důrazně spíš než zmateně, téměř s nádechem rozčilení v hlase.
Pojďme k titulní písni - Fantom a Christine zmizí z jeviště, aby se vzápětí jako kouzlem objevili nahoře na můstku (což jsou samozřejmě dvojníci, kteří si dávali vzorný pozor na to, aby měli stále odvrácené tváře od publika) a potom už dole na lodičce. Na jevišti se prohání sloupy se svícemi, které jsou úsměvné, protože přes ty sloupy prosvítalo a bylo jasně vidět, že jsou uvnitř lidé, kteří jimi hýbou ("nějaká sloupová slečna tam měla culík", konstatovala během přestávky Barbara čímž mě královsky pobavila :D). Svíčky nevystupují z jeviště, místo toho jsou tam nějaká modrá LED světélka, která svíčky nepřipomínají ani zdaleka, ale když se prosvítající sloupy ztratily, světélka zhasla a z kouře se vynořila loďka s Fantomem a Christine, koukala jsem s otevřenou pusou. Ta ikonická scéna, dechberoucí atmosféra....můj ty Bože, já na okamžik zapomněla dýchat. Když během scény zmizely ty dva trošku zavádějící prvky, bylo to nádherné. :)
Dorážíme do Fantomova podzemního úkrytu, kde se všechno zásadní nachází z mého pohledu napravo - tedy varhany a zatím ještě skrytá figurína Christine. Varhany jsou pro mě takový nejslabší článek kulis spolu s celofánem. Ty varhany se ani nesnaží vypadat opravdově. Je to jako když se díváte na starou českou pohádku, kde jsou malované kulisy a jsou tak očividně falešné, že se ani nesnaží vypadat reálně. No, tak nějak vypadají ty varhany. A to nemluvím o tom, že klávesy jsou strašlivě nízko, takže vysoký Radim se k nim musel hodně zohýbat. Plus byly jakési pofiderní, nebo pofiderně působily, protože se celé prohýbaly, když na ně hrál, až to vypadalo, že se při větším nárazu sesypou.
Ale už nebudu šťourat a přesunu se k Music of the Night.
Tahle scéna měla tak tři čtyři prvky choreografie, které se tak nějak v průběhu písně pořád opakovaly. Co mi tak utkvělo v paměti je že Fantom hladil Christine po tváři a ona se opřela do jeho doteku, aby ho ještě prodloužila a tak nějak se spolu zkrátka tulili...zkrátka můžu konstatovat, že vztah Fantoma a Christine je mnohem důvěrnější. Se zájmem jsem sledovala Míšu, která tu scénu hrála velmi zajímavě. Tak trochu naivně, téměř dětsky - nebyl tam žádný strach, s adorativním pohledem chodila k Radimovi blíž pokaždé, když se od ní vzdálil, v podstatě měla radost, když se jí dotkl. Hrála to jako by do něj byla platonicky zamilovaná, pořád se na něj ještě nedívala jako na člověka, ale jako na Anděla.
K Radimovi toho překvapivě nemám zase tolik co podotknout. Zazpíval to nádherně, ke Christine byl něžný, při posledním tónu jsem se v sedadle bezděčně naklonila blíž a zírala s pootevřenou pusou a jistě velmi inteligentním výrazem, ale obecně vzato můžu říct, že se mi Radim spíš líbil ve druhém než prvním jednání, přičemž ovšem neříkám, že jeho výkon v první půli nebyl dobrý. Neviděla jsem v tom moc jeho osobnosti, nestrhlo mě to tolik, jak jsem čekala, snad mi přišlo, že se soustředil víc na sebe a na zpěv, ale chemii s Míšou měli hezkou a jak říkám...ke konci si mě stejně nějak získal, i když stoprocentně jsem přesvědčená nebyla. :)
Česká produkce řeší po tajemné dámě v černém i další velkou záhadu světa Fantoma Opery. A to totiž - jak je možné, že Christine nevzbudí ta velmi úderná hudba Dona Juana Triumfujícího, opery, kterou Erik skládá zatímco kousek od něj spí Christine. Christine se totiž skutečně probudí, nebo sebou alespoň škubne (nemůžu úplně jistě říct, jestli vážně otevřela oči, nebo sebou jen trhla) a pak se zavrtí a vstane až když začne hrát opička. No ale nemůžu říct, jestli tohle je nějaký oficiální prvek naší produkce, nebo prostě Míšin acting. Tak či tak se mi to líbilo.
Jinak zajímavé je, že těsně před odmaskováním hraje trochu jiná hudba...takové dramatické "dun dun dun" :D neidentifikovala jsem co to bylo za hudební nástroj, ale rozhodně to není co slyšíme v originále. Mám k téhle změně takový neutrální názor. Mám ráda originální zvuk, ale přiostření atmésféry dramatickou hudbou taky není špatné, zvlášť v momentu, ke kterému se to hodí.

Fantom v této scéně nosí plášť, který je stylově velmi podobný tomu, který nosí Fantom v replikové produkci, ale má výraznější zdobné rukávy. Barevně je to už o něco větší odklon, protože je ve světle modré barvě, což je prvek, který nás provází celým muzikálem, taková poznávací značka naší produkce, což je hezké. Make-up Fantoma s parukou vypadá velmi dobře, bez paruky už ani tolik ne, protože Radim měl vousy a vzhledem k tomu, že náš Fantom má delší vlasy svázané dozadu...no je to trošku pirátský look. :D Plus ty vousy dělaly s tou deformací trochu neplechu, nevypadalo to moc přesvědčivě, bohužel.
Radim tu scénu zahrál skvěle. Ta opravdovost, nasazení, osobitost a něco, díky čemu je jeho Fantom rozpoznatelný a něčím originální už se konečně projevilo. Vztek, zoufalství, zmatek, nějaká ta panika - podařilo se mu zachytit celou škálu emocí ve vší své surové opravdovosti. Jediné čím to snad trošku přehrál bylo to jeho neustálé máchání pláštěm - to je taková Radimova slabůstka. Kdykoliv má na sobě Fantom plášť, on s ním při každé jedné možné příležitosti dramaticky máchá a mává a švihá a přehazuje....povězte mi prosím pěkně, má Fantom ve Stranger Than You Dreamt It mít nějaké pomyšlení na máchání pláštěm ve chvíli, kdy si kleká k plačící Christine? Nemyslím si. Já osobně bych teda ubrala, protože už mi to začalo připomínat Tanz der Vampire, jenže ráda bych zdůranila, že Tanz je parodie, co si z toho tak trochu dělá legraci, takže to je velmi špatná asociace, která by se mi neměla vybavit.
Jinak Stranger Than You Dreamt It má takový blocking, že celé vyznění scény je najednou zásadně jiné. Christine celou dobu leží na zemi a pláče, Fantom nejdřív kolem ní rozčíleně pobíhá, spílá jí a pak si k ní klekne a hladí ji po vlasech, konejší ji, tak trochu ve stylu "Tak snad nebude tak zle..." a potom se od ní zničeně odvrací.
Christine mu pak podává masku, ale tak, že je k němu otočená zády, ten moment, kdy Christine sesbírá veškerou svou sílu a odvahu, aby se podívala na Fantoma je pryč, česká Christine v sobě strach nepotlačí, to gesto soustrasti spíš působí dojmem "tak už si to honem zase nasaď, ať se k tobě můžu otočit čelem".
Dále je zajímavé, že Fantom se ani nějak nesnaží zakrývat si tvář. V replikových produkcích jsme zvyklí, že se Fantom od publika spíš odvrací, takový ten moment "plného vystavení jeho tváře" nastává obvykle až ve Final Lair. V české produkci se Fantom nijak nesnaží skrývat se před publikem, takové to gesto, kdy si dlaní zakrývá polovinu tváře vidíme spíš jen sporadicky.

Další scéna je Magical Lasso, kdy Buquet stojí ve Fantomově lóži a své historky o Fantomovi vypráví baletkám stojícím pod ním. Když na jeviště vejde madame Giry, nejdřív si Buqueta téměř nevšimne a spíš tak mimoděk vzhlédne nahoru, aby se podívala kam civí její svěřenkyně. Když si vyposlechne, co jim vykládá, tak mu vynadá jak to známe. Říkala jsem si, že tahle scéna mě asi ničím nepřekvapí, ale ejhle - na jeviště přichází Fantom, který vede Christine zpátky "na povrch". Nejdřív se zdálo, že je to udělané tak, že si ho všimne jen madame Giry (baletky jsou k nim v tu chvíli zády). Christine rychle uteče a madame Giry nervózně pokukuje po Fantomovi, což probudí zvědavost jedné baletky, ta se otočí, zakřičí úlekem, otočí se i ostatní, rovněž začnou ječet a Fantom...Fantom mezi nimi prostě jen tak ležérně projde, a ztratí se mezi oponou, což mi přišlo trošku vtipné. Tedy v dobrém slova smyslu vtipné.
Phantom doesn't give a damn. :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama