You are enough. You are so enough, it's unbelievable, how enough you are. (Sierra Boggess)

Lotte na Aidě

23. února 2016 v 16:04 | Lotte |  Lottin (ne)divadelní deníček
Po strašlivě dlouhé době (naposledy to byl rok 2013) jsem vyrazila na operu. Opět to bylo v Janáčkově divadle v Brně a opět to bylo za doprovodu Barbary Jane.
Mé operní podruhé tedy, jak už z nadpisu vyplývá, byla Verdiho Aida. A nebudu vám lhát, mou hlavní motivací proč jít byl fakt, že tam hrál Vladimír Chmelo, "můj" Evžen Oněgin, díky čemuž mu s BJ doteď s láskou přezdíváme Evža. :D
Upřímně řečeno se cítím divně, když mám psát výlevku na operu. Nemůžu tomu říkat recenze, to nejde. Já jsem velmi ale velmi laický fanoušek. Já jdu na operu, protože je to hezký. Nevím který tón je který a určitě nevím, jestli se pěvci ten a ten tón podařil vystřihnout správně. A lidi u opery často hlavně chodí pro ten zpěv.....já jsem ten typ co spíš chodí pro příběh a interpretaci a procítění a tak dále....jsem vůbec správný typ člověka co má chodit na operu? Určitě ano, dokud se mi to líbí a odnáším si z večera zážitek. Jen asi nejsem ten správný typ člověka co by měl psát recenze. Tak jen napíšu takové krátké vylití si rozradostěného srdíčka divadelního maniaka. :D

Kulisy tvořily po celé představení především schody - zaplňovaly celé prostorné jeviště Janáčkova, byly hrozitánsky vysoké a herci z nich sbíhaly strašně rychle a plynule. Já si musela příležitostně představovat jak se z nich kutálím dolů, poněvadž jsem hrozně nemotorná a tohle by byla moje smrt. :D
Pro každé jednání se trochu změnily nějaké detaily, přidaly se dekorace navíc, případně se změnilo osvětlení. Strašně efektně vyřešili závěr, kdy jsou Aida a Radames pohřbeni zaživa - potemnělé jeviště a slabé světlo, které skutečně působilo dojmem jako by do podzemí prosvítaly zbloudilé sluneční paprsky.
Kostýmy byly krásné - starověký Egypt sice není tak úplně "moje věc", ale třeba šaty Amneris byly nádherné.
Slavnostní scény, ve kterých byl přítomen král byly asi nejvíc "oči chytlavé" :D. Všude tolik zlata, až z toho zrak přecházel. Krása.
Titulní roli hrála Anda-Louise Bogza, která zpívala nádherně - po její árii se z hlediště ozvalo okouzlené "brava" - to bylo poprvé, co jsem byla v divadle a zaslechla někoho volat bravo. My Češi jsme spíš takové klidné publikum, řekla bych? Ono i podle toho, že to bylo "brava" a ne "bravo" bych tipovala, že to nezavolal Čech. Ale asi se v tom už moc nimrám. :D
S jejím herectvím jsem měla problém - bylo moc okázalé, rozhazovala rukama, hrála si s šálem, dramaticky padala k zemi, spínala ruce...přišlo mi to přehrané. Zrovna u opery se co se týče přehrávání hranice posouvají, toho jsem si vědoma, ale když jsem to srovnala s výkony ostatních.....
Radama hrál Rafael Álvarez, který byl oproti tomu přirozený, velmi vášnivý a zapálený pro boj za vlast, trochu méně zapálený do Aidy, takže jeho vyzrazení válečných plánů ve výsledku asi nedávalo tolik smysl, abych pravdu řekla. :D Přišlo mi, že si od obou kolegyň držel tak trochu odstup, bohužel jsem tam nějakou chemii moc nevnímala.
No a pak samozřejmě Vladimír Chmelo jako Aidin otec - postava to trochu vedlejší, ale vyplatilo se na něj počkat! Já byla strašně nadšená i poctěná vidět a slyšet ho podruhé. Připadal mi asi nejpřesvědčivější, protože jsem cítila, jako by své roli jako jediný dal hloubku, skvěle zachytil vnitřní konflikt, v duetu s Aidou, kdy s ní na jednu stranu cítil, no na stranu druhou si jako válečník šel neúprosně za svým.
Úplně na závěr musím ještě říct, jak strašně moc se mi líbily baletní pasáže - sólo v podání Hany Švábenské a Arthura Abrama - bylo zkrátka pohádkově krásné. :)
Celkově jsem odcházela ohromně okouzlená a nejsilněji na mě zapůsobily pravděpodobně sborové scény, při kterých mi vyvstávala na rukou husí kůže a zapomínala jsem dýchat, tak to bylo působivé.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama