You are enough. You are so enough, it's unbelievable, how enough you are. (Sierra Boggess)

Březen 2016

Audia Ivana z berlínského Tanz der Vampire

7. března 2016 v 20:20 | Lotte |  Ivan Ozhogin (Иван Ожогин)

Na internetu se objevilo audio celého představení Tanz der Vampire s Ivanem s Dorotheou Baumann jako Sárou. Můžete si ho stáhnout ZDE. Audio je od uživatelky tumblr manchmal-in-der-nacht.tumblr.com
V souvislosti s tímto novým objevem jsem si vzpomněla, že je volně k dostání ještě jedno audio s Ivanovou častější Sárou - poněvadž Dorothea byla understudy a tak se tak často na jeviště neodstala - a to Mercedesz Csampai, jeho leading lady. To si můžete stáhnout ZDE. To je zase od blogerky countessofkrolock.tumblr.com
Oběma dámám patří veliké díky. :)

Die Schatten Werden Länger - Dolhai Attila, Szabó P. Szilveszter

6. března 2016 v 19:08 | Lotte |  Video týdne
Připadá mi, že je to snad poprvé, co sem dávám jako video týdne tento duet Smrti a Rudolfa z muzikálu Elisabeth, ale ruku do ohně za to nedám, protože na to už tenhle blog vedu moc dlouho. :D
Nicméně je to myslím určitě poprvé, co sem dávám něco z maďarské produkce Eli, tak v něčem je to jistá premiéra. :D
Aneb pojďme se potěšit nejtřpytivější produkcí tohoto muzikálu! :D
Dále mám ještě nutkání vysvělit co je ten míček, který v maďarském stagingu sehrává tak postatnou roli - nuž, v této inscenaci Smrt při prvním setkání Rudolfa právě tímto míčkem podaruje a ten se mu pak znovu zakutálí do života ve chvíli nejkritičtější....a proto na něj Rudolf tak zádumčivě hledí.
A ač výkony obou herců jsou na skvělé úrovni, musím se vám přiznat, nejvíc se mi líbí nadšený pan dirigent. :D Taky chci takhle milovat svoji práci. :D
Rudolf mi ale přišel velmi udýchaný - téměř jako by si jen tak odskočil zazpívat z běhu maratonu. Obecně vzato ale musím říct, že si tuhle verzi DSWL neužívám tolik jako ty v němčině - jde o to, že mi se vší úctou maďarština zkrátka připadá jako velmi nezpěvný jazyk.
Choreografie byla velmi živá, neustále se něco dělo, přišlo mi to jako výtečná metafora zmatku v Rudolfově nitru a o něco pestřejší než originál. To se asi dá o maďařské produkci říct tak obecně - že je pestřejší a záleží jak na které scéně, jestli je to míněno dobře nebo špatně, ale to už tak bývá u všeho - totiž že nic není černobílé.

Tak nakročte do nového týdne pravou nohou! :)


Prázdné místo aneb co si počneme s Krystal?

5. března 2016 v 20:32 | Lotte |  Lotte's cinema
Knihu Prázdné místo jsem jako veliká fanynka J. K. Rowlingové samozřejmě četla. Velmi dychtivě brzy poté, co vyšla a ač jsem byla z recenzí předem připravená, že tento román je tak odlišný od její předchozí tvorby, jak jen může být, přece jen jsem byla zpočátku velmi překvapená, jak surově v ní Rowlingová vykresluje realitu, neúprosně zachycuje maloměšťáctví ve své nejomezenější podobě a ironicky vykresluje lidské slabosti, zlozvyky a především onu nechvalnou lidskou vlastnost dívat se jinam, když jsme příliš zbabělí, pohodlní, nebo jednoduše když chceme dosáhnout svého (a tím svého mám zejména na mysli peníze) a neštítíme se přitom ničeho.
Kniha je napsána tak, že příběhy postav, jejich vlastnosti a problémy jsou totožné s našimi - není to má typická četba, není to únik z reality - je to naopak velmi nekompromisní kukátko do společnosti bez jakýchkoli příkras. No ale takový je přece život - je velmi snadné ztotožnit se s trablemi postav, ale zároveň vejdeme do styku i s takovými charaktery, ze kterých naskakuje husí kůže. Nejsou to žádní super záporáci, ani charismatičtí záporáci - jsou to obyčejní lidé, kteří škodí klepy, netolerancí a především nespornou úzkoprsostí hraničící s hloupostí. Nelze s nimi bojovat v žádném epickém souboji - jsou součástí našich životů a my je musíme skousnout, často pod nimi musíme pracovat a nejednou platí, že čím tupější je to člověk, tím vyšší má postavení a drží v rukou osudy dalších lidí, kteří se možná snaží bránit, ale ve výsledku se propadají systémem kamsi do neznáma.
Už jsem vás dostatečně vydeprimovala? :D Výborně, vítejte v malebném, zcela mírumilovném městečku Pagford!
Hlavní zápletkou příběhu je úmrtí radního jménem Barry Fairbrother, který ač umírá hned na začátku příběhu, tvoří podstatnou část děje. To po něm vzniká ono prázdné místo - nejen v jeho rodině, okruhu jeho přátel, ale především na jeho radní židli. Barry zemřel právě ve chvíli, kdy se probírá velmi zásadní problém - ve vzduchu visí otázka uzavření kliniky pro drogově závislé, která je maloměstkým obyvatelům Pagfordu skutečně velmi proti mysli.
No jen považte, ta hrozná individua! A ta mizivá statistika úspěchů! Feťáci zůstanou feťáky.
(V knize je součástí problému ještě i održení problematického sídliště sociálně slabých jménem Pole od města, nicméně to do seriálu nedali).

Mistr a Markétka, A-Z: A

5. března 2016 v 13:50 | Lotte |  Master and Margarita
Opravdu se mi stýská po Mistrovi a Markétce. Od té doby, co zakázali natáčet je to vážně bída. Sice máme spousty videí, ale už to není ono, není to aktuální, nevidíme ten vývoj...
Ale usoudila jsem, že když už se nemusím zabývat videi (fňuk), tak bych si aspoň mohla vytřídit těch bambilion fotek, co mám v počítači a že bych to mohla udělat zábanou formou přes spamování mého blogu. A o tom to doslova je. :D Ale tak třeba to pro vás bude zajímavé - troška nostalgie a možná se mi občas zadaří vložit nějakou ještě neviděnou fotku. :)
Takže Mistr a Markétka od á do zet. Slavnostně začínám s áčkem, pod což zařazuji Azazela jako postavu plus scénu Azazelův krém, kde se ironicky jmenovaný pouze mihne.
To že je v tomhle konkrétním fotosetu vyloženě jen Anastasia Makeeva není tím, že bych ji tak tuze protěžovala, spíš tím, jak je to vysloveně random výběr při třízení. :D

image host

OUAT - 6. kapitola

5. března 2016 v 12:46 | Lotte |  Once Upon Another Time od Eleanory
Druhý den ráno jsem se vzbudila a hlava mi třeštila. Podívala jsem se druhou půlku postele, která byla nedotčená. Ralf se jako obvykle neobtěžoval jít spát k rodině. Ani mě to nepřekvapilo.
Přehodila jsem přes sebe župan a šla se do koupelny zcivilizovat.
"Mutti," rozrazila dveře koupelny Sophie. "No to je dost, že taky vstáváš. Víš kolik je hodin?" chrlila na mě a já měla pocit, že se mi rozskočí hlava.
Zaslechla jsem Claire, jak dceru volá, aby mi dala chvíli pokoj. Sophie opustila koupelnu.
"Dveře," upozornila jsem ji ještě.
"Slíbila jsi mi, že dnes pojedeme na Coney. No a jak vidím, tak zase budu celý den v hotelu," přibouchla před svým nasupeným obličejem dveře od koupelny.
Nevzpomínala jsem si, že bych jí něco takového slibovala. Sophie si jako každá vykutálená holčička občas něco vymyslí, a pak se snaží o své pravdě přesvědčit ostatní. No, nakonec to nemusí být zas tak špatný nápad. Vezmu ji do lunaparku a já se dostanu na čerstvý mořský vzduch, abych se dala trochu dohromady. Byla jsem sama na sebe naštvaná, že jsem se včera tak sesypala. To mi nebylo vůbec podobné.
Za těch devět let, co byla Sophii na světě, jsem fungovala jako dobře promazaný stroj. Vše jsem dělala z racionálních důvodů a vůbec jsem si nepřipouštěla nějaké emoce. A hle, stačí jedna chvíle, kdy se setkám s mužem, kterého jsem kdysi milovala a jsem z toho vyřízená.
"Takhle by to nešlo, Christine!" napomenula jsem sama sebe.
Vystrčila jsem hlavu z koupelny. "Tak si sbal plavky. Chci vidět, jak budeš drkotat zubama, až tě hodím do vody!"
Sophie mi skočila kolem krku.
"Maminko, já jsme věděla, že mě na Coney vezmeš. A víš, co tam všechno mají?" Následoval výčet atrakcí, které moje drahé dítě chce navštívit, ale to už jsem neposlouchala. Jen mi vrtalo hlavou, kde si tak přesné informace o Coney Islandu zjistila.
Nakonec se mi ji podařilo přesvědčit, že na Coney pojedeme až po obědě, kdy bude tepleji. Vzala jsem si prášek na bolest hlavy a spolu s Claire jsem se vydaly vstříc pouťové zábavě.
Ještě, když jsem tehdy v New Yorku studovala, jsem na Coney jednou byla. Matně jsem si pamatovala jednu docela zajímavou atrakci. Bylo to pohyblivé zrcadlové bludiště. Bludiště bylo jednou z nejstarších, ale dosud zcela funkčních atrakcí parku. Rozhodla jsem se, že tam děvčata vezmu. Měla jsem výhodu, že jsem věděla, jaké to v bludišti je a rozhodla jsem se, že je tam trochu pozlobím.
Koupila jsem vstupenky a poklusem se vydala za dcerou, která se nedočkavě hnala za zábavou. Po dvou hodinách, kdy jsme za sebou měly jízdu na centrifuze, snědenou cukrovou vatu a holky adrenalinový volný pád, kterého jsem se odmítla zúčastnit, jsem Sophii zavedla do malého krámku s ručně vyráběnými mechanickými hračkami.

Přípravy na Evitu ve Vídni

4. března 2016 v 17:36 | Lotte |  Drew Sarich
Jak už jsem na tomto blogu psala, 9. 3. 2016 bude premiéra muzikálu Evita od Andrew Lloyd Webbera, ve vídeňském divadle Ronacher. Tato produkce poběží do 29. 6. 2016 a v hlavních rolí účinkují Katharine Mehrling (Eva Perón), Thomas Borchert (Juan Perón) a Drew Sarich (Che).
Na světě už jsou krásné plakáty a první obrázek o inscenaci si můžeme udělat z fotek kostýmových zkoušek.
Můžete se podívat i na video z focení promo fotek ZDE.

image host

Zákulisí zkoušek

4. března 2016 v 16:43 | Lotte |  Ivan Ozhogin (Иван Ожогин)
Ivan pilně pracuje a pracuje a žádné větší novinky se kolem něj poslední dobu neobjevují, nicméně nasdílel alespoň tyhle krásné fotky ze zkoušek na jeho solo koncert a které jsou velmi umělecky pojaté a milé zároveň. :)


image host

Lottin (ne)divadelní deníček: Don Giovanni

3. března 2016 v 21:19 | Lotte |  Lottin (ne)divadelní deníček
Další týden, další divadlo, říkala jsem si okouzleně. Co za život divadelního nadšence jsem to vůbec vedla, než jsem přišla do Brna?
U nás je divadlo jen něco vzdáleného, o čem můžu snít při sledování bootlegů. V Brně ho mám na dosah a Národní divadlo Brno je extrémně hodné na studenty. A když říkám extrémně tak extrémně, poněvadž jsem se ocitla přímo v prní řadě na opeře oper, jak bývá Don Giovanni nazýván, za stovku. Krása. Kráááása.
Do té první řady jsem tak trochu uvrtala Barbaru Jane, nejlepšího divadelního parťáka....tak dobře, mého jediného divadelního parťáka. Je to s podivem, ale narazit na divadelního parťáka je zpropadeně těžké. Já osobně nechápu proč. Ostatní lidé zase nechápou co mě tak na divadle fascinuje a proč mi buší srdíčko ne když začne představení, ale už ve chvíli kdy kráčím dovnitř.
Je sedm večer, venku už padá tma, já poněkud nejistě kráčím v maminčiných lodičkách, které mě trošku tlačí, směrem k nasvícené budově se skleněným průčelím, ke které stoupají schody. Janáčkovo divadlo, Brno. Vzhlédnu a celá šťastná si přečtu: "Dnes Don Giovanni" a div se nezačnu tetelit blahem. Nejsem velkým znalcem oper, nicméně jednu nejoblíbenější přece mám. Hádejte jakou. Ano, Dona Giovanniho.
A kdo měl hrát titulní roli? Svatopluk Sem, který je jeden z mála našich operních pěvců které znám...a navrch mu strašně fandím, protože on je galakticky boží. Netušila jsem, že pan Sem hostuje v Brně a tak jsem zažila menší srdeční příhodu, když jsem si přečetla jeho jméno na programu. A pod ním Aleš Briscein jako don Ottavio. Šly na mě šťastné mrákoty.
Vstoupit do divadla je jako vejít skrz clonu do krásné třpytivé bubliny. Starosti a denní šeď opakujícího se stereotypu zůstává venku. Vstoupím do domova umění, postavím se do řady elegantně oblečených lidí, kteří stojí frontu u pokladny a povídám si s BJ, přešlapuju samou nedočkavostí. A pak se na nás dostane řada a paní se optá, jestli chceme za padesát korun na balkonek, nebo za stovku do přízemí. (Ano, až tak je ND Brno hodné na studenty!)
Barbara se nadechuje k odpovědi "na balkonek", přičemž já s lehce vytřeštěnýma očima s fanatickým leskem vyhrknu: "Do přízemí!". Paní v pokladně nás sleduje lehce pobaveně, zatímco se na sebe s BJ otočíme.
"Nebude ti to vadit?" ujišťuju se, poněvadž si uvědomuju, že moje odpověď byla asi nezdvořilá, v tom radostném opojení mimo realitu jsem prostě zapomněla, že původní domluva byl balkonek. Vlastně jsme se ani nedomlouvaly, ale tak nějak se to z finančních důvodů rozumělo samo sebou. Nicméně do přízemí jen za stovku? To byla velmi lákavá nabídka a já z té představy měla zkrátka samou radostí černo před očima a možná jsem na setinku vteřiny i zapomněla, že slečna BJ stojí vedle mě. A to nemyslím nějak nelichotivě. Chci tím jen demonstovat tu míru nadšení, kterou ve mě ta představa Giovanniho tak zblízka vyvolala.
A když se paní v okýnku zeptala, jestli chceme do první řady nebo dál, ono černo před očima se opakovala podruhé.
"Do první!" zajíkla jsem se samým nadšením, až po mě ta paní s lehkým úsměvem vzhlédla. Asi jsem jí tak trochu prodloužila život. Ale co teprve já sama sobě!
Následovalo druhé kolečko ohlížení se po Barbaře a další: "Nevadí ti to?"
A Barbara byla strašně hodná a odkývala mi to.
První řada.

OUAT - 5. kapitola

2. března 2016 v 17:31 | Lotte |  Once Upon Another Time od Eleanory
Dirigent zaťukal na pultík taktovkou, aby si zjednal klid. Orchestr začal hrát a Ben s Carlottou zpívali několik duetů ze známých oper a dokonce i jeden z mého oblíbeného muzikálu A. L. Webera Fantom opery. Představení zakončila Carlotta árií Memories z muzikálu Cats. Musím uznat, že oba zpívali úžasně. Přistihla jsem se, že mám zavřené oči a vnímám celým tělem ty nádherné tóny.
Hudba utichla a představení odměnil frenetický potlesk přítomných. Carlotta obdržela kytici květin za svůj úžasný výstup.
Na pódium se opět vrátil konferenciér a oznámil: "Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych vám při této příležitosti představil předsedu správní rady Lewisovy nadace, a to zde přítomného pana Benedicta Lewise, který zde právě předvedl fantastický výkon."
Přítomní opět zatleskali.
Ben si do konferenciéra převzal mikrofon.
"Ještě jednou vám přeji dobrý večer a doufám, že si ho užijete v těchto úžasných prostorách Metropolitní opery stejně jako my, zástupci nadace, kterou založil můj dědeček Gustav Lewis již v roce 1920,…", pronesl znělým hlasem. Následoval ještě proslov o tom, co nadace dělá a jak si všichni velmi váží příspěvků, které se jí díky přítomným podařilo získat pro potřebné. Následovalo poděkování všem donátorům. Proslov byl opět zakončen potleskem, a pak na pódium začali chodit jednotliví zástupci dárců předávat šeky vytištěné na patřičně velkém papíře, aby všichni viděli jejich štědrost.
Přede mnou se zjevila Ralfova sekretářka Sabrina a podávala mi šek s částkou jednoho miliónu dolarů, který jsem měla za koncern předávat já. JÁ!!! Třeštila jsem na ní oči a v panice přemýšlela, co budu dělat. Musela jsem být bledá jak stěna.