You are enough. You are so enough, it's unbelievable, how enough you are. (Sierra Boggess)

Duben 2016

Lottin (ne)divadelní deníček: Listování Lukáše Hejlíka

27. dubna 2016 v 12:36 | Lotte |  Lottin (ne)divadelní deníček


Když jdete na představení, kde je přímo v titulu inscenace něčí jméno, máte určitá očekávání. Očekávání té osoby na jevišti, například. Když jsem pak vyprávěla spolužačkám, že jsem byla na Listování Lukáše Hejlíka bez Hejlíka, jedna z nich vtipně poznamenala, že to je jako by šla na Shakespearovské slavnosti bez Shakespeara. Tento úvod nepíšu ani tak proto, že jsem z toho byla naštvaná - to totiž vůbec ne, ale proto, že i vy možná máte po nadpisu tohoto článku jistá očekávání, totiž že budu hovořit o Hejlíkovi, tak nechci jeho případné fanoušky zklamat. O Hejlíkovi ani ťuk, jen ten nadpis. :D
Představení se konalo v divadle Reduta a pro mě to bylo poprvé, co jsem do něj vkročila. Pod Národní divadlo Brno spadají divadla tři. A já jsem natolik trhlá, že o těch divadlech uvažuji jako o živých lidech, třech sestřičkách a přisuzuji jim lidské vlastnosti. Jo. No každý je ujetý svým specifickým způsobem.
Tak tedy: Janáčkovo divadlo je ta sofistikovaná, vzdělaná, sečtělá, vážná, ale přece nanejvýš zajímavá sestřička. Jo a chodila by do Havraspáru. Aneb to divadlo, kde se hraje balet a opera.
Mahenovo divadlo přátelská, milá, okouzlující sestřička. Taková Nataša z Vojny a míru, víme? Nejhezčí budova ze všech tří, divadelní sál sám o sobě jako jediný splňuje ten tradiční vzhled divadla: červený samet a zlato. To by vám byla Nebelvířanka. :D Aka divadlo, kde se hraje činohra. (Teď, kdy se Janáčkovo rekonstruuje se tam z nouze občas přesouvá i balet a opera, ale to je dočasný stav).
Reduta je ta ujetá, kontroverzní, ztřeštěná sestra. Tam se hraje všechno, co se žánrově nedá stoprocentně zaškatulkovat, případně se tam hrají kontroverznější díla, např. opera Powder Her Face, kde hudebníci mimo jiné hrají i na plechovky. To vidím na Mrzimor. :D
Ale fakt nejsem blázen, jo? Jen mírně ujetá, s tím se ještě dá žít a není nutná hospitalizace ani medikamentace.

Ivan Ozhogin jako Evžen Oněgin!

25. dubna 2016 v 18:09 | Lotte |  Ivan Ozhogin (Иван Ожогин)

Titulek mluví sám o sobě, no nicméně 13. 5. 2016 Ivana Ozhogina čeká debut v titulní roli v muzikálu Oněgin. Není to zase tak překvapivé oznámení, protože Ivan hraje hlavní roli i v dalším muzikálu oné společnosti - Mistrovi a Markétce a účastnil se premiéry Oněgina, což asi něco naznačovalo.
Já doufám, že to třeba bude impulsem pro fanoušky aby muzikál více natáčeli - když už je to podle všeho dovoleno.
Jinak si nemohu pomoci, ale trochu přemýšlím, jestli si tím tvůrci nesnaží pomoci z nouze, protože muzikál sklízí špatné recenze, no a na Ivana lidi chodit budou vždycky....:))
Za mě je to ale velká radost - já si Ivana jako Evžu představovala ještě dřív, než vůbec ten muzikál vznikl, on tak nějak splňuje mé představy o té postavě a slibuji si od něj skutečně hodně. :)
Tak chvála Bohu za muzikál a už se moc těším na první fotky a videa. :)

Premiéra Tanz der Vampire v Berlíně

25. dubna 2016 v 17:55 | Lotte |  Tanz der Vampire
Včera, tedy 24. 4. 2016, byl v Berlíně velmi vzrušující muzikálový den - aneb premiéra revivalu Tanz der Vampire v hlavích rolích s Markem Seibertem (Krolock), Veronicou Appeddu (Sarah) a Tomem van der Venem (Alfred).
Nemám fotky přímo z premiéry, ale je spousta - velmi rozkošného - materiálu z předpremiéry (nebo spíš takové speciální akce pro fanoušky) a to včetně videa Totale Finsternis. :)
Je příííííliš předčasné teď ještě soudit výkony Marka a Veroniky (odpusťte to počeštění, ale jak to má jeden vyskloňovat) - na Markovi jde vidět, že kvůli Krolockovi bral hodiny a pracoval na svém zpěvu aby zněl klasičtěji, méně rockově než jak ho zatím známe. Krolocka mu zatím v očích nevidím, ale jde po správné cestě. Je vidět, že se úplně necítí v tom "aristokratickém postoji" a Krolockově tak typické gestikulaci rukou, ale to jsou zrovna věci co se nacvičí časem.
U Veroniky v určitých tónech shledávám její hlas za příliš ostrý, jindy za příliš slaďoučký, ona je vokálně unikátní kvítko. Ale pořád si na ni formuju názor, takže tohle neberte jako že se mi nelíbí.
Jinak ti dva spolu mají úžasnou chemii - bylo to vidět už z rozhovorů a tak, ale takhle na jevišti je to přímo elektrizující.
U kulis a kostýmů vidíme, že se k mému značnému překvapení jede po francouzském vzoru (kulisy jsou o něco jednodušší protože se budou v létě přesouvat jinam, viz jen jedna řada obrazů). Choroegrafie mi způsobila menší radostný infarkt, neboť i tam se jede "po francouzsku" a místo toho "přešlapovacího tanečku" Sáry a Krolocka je tam ono držení se za ruce, íííí! Mám radost! A to nemluvím o tom, jak si Mark Veroniku na konci víceméně drží v náručí, když vezme do dlaně její obličej. Awwwww! To je ještě romantičtější verze TF než v Pařiži! Yes, yes, yes! :D :D
Myslím, že od této produkce si právem můžeme hodně slibovat a snad vyjdou další videa. :)
Totale Finsternis (Mark Seibert, Veronica Appeddu): VIDEO.
Níže ještě úryvky z Totale Finsternis, Draussen ist Freiheit a Ewigkeit. :)




image host

Hallelujah - Nadim Naaman

24. dubna 2016 v 13:13 | Lotte |  Video týdne
Tento týden mám chuť na něco sladkého a milého. Takže tu máme londýnského Raoula Nadima Naamana. :D :)
Nadim patří k mým oblíbencům, i když nemůžu úplně říct, že patří k mým oblíbeným Raoulům, protože jsem ho v roli pouze slyšela, ale nikdy neviděla a já jsem zrovna ten člověk co si víc zakládá na projevu než zpěvu (což neznamená, že pro mě není důležité, když někdo nezvládne uzpívat roli. Ale prostě jen kladu důraz na projev a příběh. Mám to tak i s operou, kde to občas lidi nechápou, ale to odbočuju. :D), takže prostě nemohu čistě jen na zpěvu soudit. :D
A nevím, jestli už jsem tak deformovaná, tady mi přijde kouzelně raoulovský, milý, upřímný, něžný. :))
Krásný hlas, krásný projev - s tím se musí nový týden začít prostě krásně! :D




OUAT - 19. kapitola: Epilog

24. dubna 2016 v 12:55 | Lotte |  Once Upon Another Time od Eleanory

Přecházela jsem nervózně před soudní budovou. Bylo ironií osudu, že dnes mělo být v New Yorku rozhodnuto v procesu s Carlottou, kde jsem byla poškozenou a současně jiný soud v New Havenu rozhodoval o osudu Bena v případě násilníka, který mě napadl a Ben ho zabil. Nechtěla jsem se procesu s Carlottou účastnit. Chtěla jsem však být blízko Bena, až budou vyhlašovat rozsudek v jeho případě. Benův právník John Newman nás ujišťoval, že to pro Bena nevypadá vůbec špatně. Obhajobu postavil na nutné sebeobraně. Chtěla jsem mu věřit, ale dokud na vlastní uši neuslyším osvobozující verdikt, nebudu v klidu.
Konečně jednání začalo. Ben stál vedle Johna a tvářil se téměř nezúčastněně. Soudkyně vyzvala porotu, aby sdělila své rozhodnutí.
Žena středního věku povstala a pronesla: "Obžalovaný Benedict Lewis se zprošťuje obvinění ve všech bodech obžaloby." Následovalo odůvodnění, které jsem vnímala jen napůl ucha. Ben je volný. To bylo to nejdůležitější, co mě zajímalo. Musela jsem se držet, abych se mu nevrhla kolem krku. Soudkyně ukončila jednání. Ben se otočil a bez jediného slova mě objal a políbil. Tiskla jsem se k němu. V našem polibku bylo vše: něha, touha, radost a hluboká láska. Bože, jak já ho miluji.

OUAT- 18. kapitola

20. dubna 2016 v 9:10 | Lotte |  Once Upon Another Time od Eleanory
Bylo už kolem půlnoci, když jsem se vzbudila. Usnula jsem v obývacím pokoji ve vysokém křesle u krbu. Oheň už pohasl a jen žhavé uhlíky byly známkou, že ještě před chvílí hořel a zahříval místnost. Zimomřivě jsem se otřásla, přitáhla si župan víc k tělu a rozečtená knížka mi upadla na podlahu. Sophie už dávno spala a Claire odešla do domku pro hosty. Ben měl večer vystoupení a do Brookfieldu se měl vrátit až zítra dopoledne.
Najednou odněkud zavanul chladný noční vzduch. Asi jsem nezavřela v kuchyni okno, pomyslela jsem si. Zvedla jsem se, zhasla lampu a vydala se do kuchyně. Ve velkém domě jsem se už vyznala i potmě. Došla jsem do kuchyně a rozsvítila světlo nad kuchyňskou linkou. Zkontrolovala jsem okna i francouzské dveře do zahrady, ale všechno bylo zavřené. Kde se ten průvan vzal? Natočila jsem si sklenici vody a otočila jsem se, abych zhasla světlo.
V pološeru kousek ode mě stál neznámý muž. V očích měl divoký výraz. Stihla jsem si všimnout, že v ruce drží velký kuchyňský nůž, který si musel vzít ze stojanu na lince. Reflexivně jsem ustoupila dozadu. Strachy se mi stáhlo hrdlo.
"Ale, ale, ale, snad by ses mě nebála," pronesl rádoby chlácholivě. "Taková pěkná panička a tak sama v takovém velkém domě."
Cítila jsem srdce až v krku. Usilovně jsem přemýšlela, co bych mohla použít jako zbraň na neznámého muže, kdyby se ke mně přiblížil.
"Manžílek není doma a nechá tě tady s tím malým capartem úplně samotnou, co?" pokračoval ve svém monologu.
Sophie!! Jak ví, že je v domě Sophie?! Sophie přece spí v patře ve svém pokoji. Studený pot mi začal stékat po páteři.
"Co, …co chcete?" podařilo se mi ze sebe dostat přiškrceným hlasem. Nesmím dát najevo strach. Nesmím ohrozit spící dítě. To byla jediná myšlenka, ke které jsem se upnula.
"Co chci?" zeptal se konverzačně. Udělal krok ke mně a přitom si pohrával s nožem v ruce. Couvla jsem ještě dál, ale za mou už byla jen kuchyňská linka.
"No, myslím si, že bychom si mohli udělat pěkný večer. Co ty na to?" zeptal se a v okamžiku byl u mě.
Slabě jsem vykřikla. Odložil nůž a chytil mě za krk. Snažila jsem se mu vytrhnout, ale neměla jsem tolik sil. Špatně se mi dýchalo a zraněná plíce nestíhala plnit svou funkci bez odpovídajícího množství vzduchu. Druhou rukou mi strhl župan. Stála jsem přiražená na kuchyňskou linku zcela bezmocná před jeho hrubou silou.
"Prosím, neubližujte mi," zašeptala jsem ještě.

Otázka nejoblíbenějšího obsazení Fantoma Opery

19. dubna 2016 v 21:40 | Lotte |  Lottin (ne)divadelní deníček

....je pozoruhodná. Mí oblíbenci se pořád mění, já sama se pořád měním a tím pádem i můj pohled na věc, příběh Fantoma Opery už pro mě znamená něco jiného než těch téměř pět let zpět, co jsem ho objevila. (Připadám si teď staře).
Moje první obsazení samozřejmě bylo to filmové: Gerard Butler, Emmy Rossum a Patrick Wilson. Nuž - objektivně vzato, Gerard je dobrý herec, ale pro roli nedostačující zpěvák. Svého času jsem ho zbožňovala, absolutně zbožňovala. Teď nad tím trochu krčím rameny - on to vážně dobře zahrál, vnesl do Erika ty správné emoce, ale Bůh ví, jak zle se na příběhu a i výkonech celé trojice podepsala výjimečně zlá režie.
Emmy byly až napodzemsky křehká, éterická Christine. Ale když se člověk nenechal zmást tím nádherným zevnějškem, tak toho bohužel nic moc pod povrchem nenašel. Byla velmi mladičká, když roli hrála, ale taky mi přišla poměrně neinspirovaná, ve výsledku krapet ztracená.
Patrick byl skvělý Raoul - jako jediný ze všech tří měl silný, stabilní hlas, jako jediný by dílo uzpíval i ve své divadelní podobě. Ale režie se na něm vyřádila ze všech tří nejhůř. Ta paruka, to velmi okaté podání filmu "litujte Fantoma, nesnášejte Raoula, Fantom je sexy!" snad ani neumožňuje aby někdo měl filmového Raoula rád. On tam prostě jenom tak nějak je.

Point of no Return - Cooper Grodin, Grace Morgan

17. dubna 2016 v 19:35 | Lotte |  Video týdne
Přemýšlím si tak co dát za video týdne a ejhle - akorát včera se objevilo jedno nové fantomácké video. Načasování skvělé, musím po něm tedy zákonitě chňapnout. PONR z restaged tour už známe, nějaká videa z této přepracované produkce už se ven dostala.
Ale je to první video o kterém vím s Grace Morgan jako Christine, která svého času alternovala Julii Udine, která nyní hraje na Broadwayi. Proto jsem toto video otevírala s krajní zvědavostí. :)
Poznámky k hlasu Grace: až překvapivě mladičce znějící, něžný, křišťálový, pro Christine jako stvořený. Některé vyšší tóny měla tendence zpívat trochu ostře, ale to je tak jediné co bych mohla v tomto směru snad vytýkat. :)
Cooperův hlas je příjemně znějící, hluboký - ale hned zezačátku když zvlášť dlouze zazpíval "prey" - protahovala jsem obličej, to mě teda vcelku zatahalo za uši. V určitých pasážích jsem postřehla i takové "nemuzikálové" zpívání, jakýsi lehký nádech popového stylu, který mě úplně nenadchnul.
A poznámka úplně bokem: Christinina paruka v téhle produkci se mi vůůbec nelíbí, na videu se mi pozdává ještě méně než na fotkách. :/ A ten rozparek na kostýmu Aminty považuji za menší zločin. A docela jsem koukala, kde v téhle scéně Christine přišla k tomu náramku. Ne že by se moc hodil. Skoro jako by si ho zapomněla sundat z Hannibala. Ale to teď dejme stranou.
Jinak jsem to už rozebírala asi stokrát vím, ale obecně se mi moc nelíbí, co režisér s touhle scénou udělal. Na PONR se mi vždycky líbilo, jak inteligentně a důmyslně si pohráli s tím sexuálním podtextem písně - žádná lacinost, kýč nebo hůř....stůl. Proč má každá nerepliková produkce zvláštní úchylku na stoly v PONR?
Občas jsem nevěděla na koho se dívat - jestli radši na Fantoma nebo na Christine - ani ne proto, že bych nevěděla kam dřív s očima, jako spíš že jsem nevěděla kam uhnout očima...Fantom který zvláštně rozpřahuje ruce, jako by právě dokončil gymnastický skok, Christine kroutící hlavou tak usilovně až to vypadá, že si hýbla s krční páteří - prosím, povězte mi: jsem divná a tohle je ve skutečnosti strašně sexy, nebo je tahle verze PONR divná a já pro jednou ne? :D
Nu a to Tango - což o to, samo o sobě bych proti němu možná zas až tolik neměla, ale prostě strčit ho zničehonic doprostřed PONR je divné, křečovité - popravdě i Grace se tvářila, jako by moc nevěděla co si s ním počít, a tak nasadila poněkud zarputilý výraz...
Asi urostřed písně jsem se začala cítit už vyloženě nepříjemně - součástí tohohle stagingu seriózně je, že v jednu chvíli se všechno to svádění děje proti Amintině/Christinině vůli a přetahuje se s Fantomem a eh....ten podtext v tom je prostě vyloženě - nepříjemný. Co to sakryš....
Ostatně i Grace Christine začala od tohoto "incidentu" hrát spíš vyděšeně a ta svůdnice byla jako by spíš maska, kterou si usilovně nasazovala, ale pod tím vším byl ten strach....
PONR je původně inspirován duetem Giovanniho a Zerliny z opery Don Giovanni, ale upřímně? V téhle verzi je to spíš duet Zuzanky a hraběte z Figarovy svatby, což je....zvláštní?
Ohromné wtf mi způsobilo odmaskování Fantoma - na jeviště naběhnou policisté, míří na něj pistolemi a to dává smysl. Ale pak Fantom začně zpívat AIAOY reprise a oni najednou prostě zase...vycouvají? Proč? Jakože usoudí, že Christine je velká holka a poradí si sama?
Jinak Cooperovo podání AIAOY reprise se mi moc nelíbilo - bylo jakési zvláštně nezúčastněné. Takové "aby se neřeklo, tak budu odsekávat slova, aby to vypadalo smutně, ale víc už se mi dělat nechce". Mimochodem odsekávání slov moc smutné stejně není.
A konec té scény je prostě už jenom dovršení toho zmíněného wtf. Jak by mohl Fantom jen tak utéct kolem policistů? Proč ho nikdo nezadržel, když byl přímo v jejich dosahu? Proč si před Christine tak divně klekl a vypadal jako by měl nějaký záchvat? Příliš mnoho otázek, žádné odpovědi....:D
Nezlobte se na mě, pokud se vám ta verze líbí a já vám ji právě strhala, ale klidně mi to vytmavte v komentářích. :D
A po tomto poučném nahlédnutí na zajímavou inscenační sestřičku Fantoma se prozatím loučím a zítra přeji hladké naběhnutí do nového týdne. :)




Mistr a Markétka A-Z: E

16. dubna 2016 v 18:24 | Lotte |  Master and Margarita
Jak Adele v komentářích pod posledním dílem správně uhodla: é jako Epilog! :)

image host

OUAT - 17. kapitola

16. dubna 2016 v 17:07 | Lotte |  Once Upon Another Time od Eleanory
V následujících dnech v domě zavládl pravidelný režim. Ben najal hospodyni, která se starala o domácnost a vařila. Sophie začala chodit do místní školy. Dokonce si hned našla dvě kamarádky, které po vyučování často navštěvovala a na oplátku je zvala do Benova domu. Bylo až neuvěřitelné, jak si na Bena rychle zvykla. Neoslovovala ho sice tati, ale křestním jménem. Benovi to nevadilo. Pomalu si zvykal na svou dceru, kterou měl velmi rád. Věřil, že ho časem jako svého biologického otce akceptuje. Snažil se s ní trávit co nejvíc času, kdy poznával jaká vlastně je. Ač mu byla Sophie velmi podobná, nezapřela v sobě svou matku. Claire vozila Sophii do školy a starala se o ní jak mohla, aby s ní Christine neměla žádné starosti. I přes to, že Sophie svou dětskou přítomností zaplňovala celý dům, stále se ve vzduchu vznášela jakási zádumčivost. Ben se musel vracet do New Yorku na večerní představení v Met. Občas přespal v bytě na Manhattanu, ale většinou se snažil do Brookfieldu vracet.
Benova matka Elaine často svou jedinou vnučku navštěvovala. Sophii si zamilovala, ale k Christine si stále nedokázala najít cestu. Uvědomovala si, že její syn Christine hluboce miluje a vždy ji miloval. Viděla, jak se oba trápí, ale nemohla jim nijak pomoc. Sama byla z této situace nešťastná. Bála se, co bude, až se Christine zotaví natolik, aby byla schopná cesty zpět do Evropy. Už jednou Bena zažila, když Christine před deseti lety zmizela a rozhodně si to nechtěla znovu zopakovat. Nechtěla si hlavně ani připustit, že by ztratila Sophii.
Sophie byla ráda, že má kolem sebe tak velkou společnost a jen kvetla. Do školy chodila ráda. Nejvíc jí snad těšilo, že nemusí nosit uniformu, jako ve vídeňské soukromé škole. Dokonce začala chodit na hodiny klavíru a zpěvu do místní umělecké školy. Denně doma cvičila na klavír, kterého se její matka od svého příjezdu ani nedotkla. Sophiina angličtina byla den ode dne lepší a lepší. Německy už téměř nemluvila. I když byla dost vytížená, vždy si našla na svou matku čas a snažila se jí rozptýlit.