You are enough. You are so enough, it's unbelievable, how enough you are. (Sierra Boggess)

Leden 2017

Lottin (ne)divadelní deníček: leden 2017

31. ledna 2017 v 16:53 | Lotte |  Lottin (ne)divadelní deníček
Další měsíc za námi, ale projednou chválabohu za to, protože leden je zkouškové a zkouškové je fuj. :D
Pojďme si tedy shrnout můj ne zase tak vzrušující měsíc. :D


image host

Povánoční čas jsem strávila jistou snahou zdokonalit své pečení a zdobení. Nedá se říct, že bych zvlášť uspěla, ale všechno se dá zamaskovat přiměřeným množstvím třpytek a barevných tentononc. :D


Mistr a Markétka A-Z: L

31. ledna 2017 v 16:05 | Lotte |  Master and Margarita
A zase jednou si zavzpomínáme na Mistra a Markétku. Dnes jsme se propracovali k písmenku el jako Láska a strach, také známé jako Wolandovo arioso. :)

image host

Lottin (ne)divadelní deníček: Petrolejové lampy

30. ledna 2017 v 17:24 | Lotte |  Lottin (ne)divadelní deníček

Po nějaké té době jsme se s BJ zase vydaly i na činohru. Ten nedostatek činohry není tím, že bychom ji diskriminovaly, ale ono dostat se na činohru je o něco těžší než na operu. Především to vyžaduje, abychom se domluvily a zarezervovaly si lístky. :D :D
Nicméně se nám toto nemožné podařilo a rozhodly jsme se jít na českou klasiku v režii Martina Glasera, ředitele NdB.

Scéna této inscenace byla vždy otevřená, v jasných barvách bílé, která budila sterilní, až klaustrofobní pocit, který tak kladl důraz na příběh a dokresloval tísnivou atmosféru.
Dobové kostýmy z přelomu 19. a 20. století mi dělaly velkou radost, protože jestli mě znáte, tak víte, že tohle já můžu. :D Ty šaty, účesy a především klobouky! (Ostatně kolik by toho mohlo být jinak, kdyby si Štěpka jednou vzala střídmý klobouk...).
V hlavní roli Štěpky absolutně zářila Hana Tomáš Briešťanská, která v sobě měla úžasnou hřejivou vřelost, díky které jsem s ní od samého začátku soucítila a trápila se s ní a pro ni.
Martin Siničák jako Pavel Malina mě naopak absolutně děsil - jeho nevyzpytatelné třeštění a postupující příznaky nemoci mě až odpuzovaly. Což vůbec nezní jako kompliment, ale ve skutečnosti je! Ach, popisovat záporné postavy je občas těžké. Chci říct, že byl dokonale přesvědčivý. :)
Jeho bratra Jana hrál můj oblíbenec z brněnské činohry, Martin Sláma, takže jsem jeho postavě mnohokráte věnovala více pozornosti. Zatím jsem ho neviděla v roli tak pragmatické, postupem času bezcitné, a vskutku mě zase jednou ohromil.
Večer to byl, jak už příběh vyžaduje, velmi pochmurný, ale přece konec předával jistou naději - člověk prostě musí jít dál a dál, nepřestávat se snažit. Nezní to sice úplně povzbudivě, ale to už je občas život.

Zdroj:
http://www.ndbrno.cz/cinohra/petrolejove-lampy

Backstage mix 47 (Londýn)

30. ledna 2017 v 16:56 | Lotte |  Backstage
A po nějaké té době je tu další backstage mix, tentokrát z West Endu. Jedná se především o vánoční díl a netradičně v něm hlavní úlohu hraje Meg. :)


image host

Tento fešák, dámy a pánové, je Matt Blaker, Raoul understudy. ;)

Lottin (ne)divadelní deníček: Louskáček

29. ledna 2017 v 17:16 | Lotte |  Lottin (ne)divadelní deníček
Když jsem se spolužačkou vydala v předvánočním čase (jsem s těmihle divadelními deníčky pozadu, ano....značně pozadu) na Louskáčka, byly to pro nás obě poprvé, co jsme tento balet viděly. Respektive naživo. Po odchodu jsme se obě shodly, že Louskáček byl měl být naší vánoční tradicí a připadalo nám, jako bychom na něj chodily každý rok, protože tak magickým způsobem zachytil atmosféru Vánoc, že nám na tom připadalo cosi povědomého. Snad nějaký odlesk toho kouzla, jaké pro nás ty svátky měly v dětství. Upřímně řečeno, tak vánočně jsem si nepřipadala ani o samotném Štědrém dnu. Tak rozzářené oči a okouzlenou dušičku jsem určitě měla naposledy jen jako dítě ani jsem nevěřila, že bych takový pocit ještě mohla zažít. Odcházela jsem z divadla strašně vděčná.
Verzí Louskáčka je jak známo mnoho, ale na ten brněnský se vyplatí jít proto, že jako teprve druhý baletní soubor v Evropě (a současně dokonce jediný) uvádí inscenaci kanadského choreografa Fernanda Naulta, se kterou brněnský soubor nedávno dokonce velmi úspěšně hostoval až v dalekém Finsku. Takto řekněme vzácnou verzi Louskáčka Brno uvádí snad i proto, že umělecký šéf baletu NdB Mário Radačovský sám v kanadském souboru Les Grands Ballets Canadiens tančil jako první sólista.
Do zmiňovaných dětských let jsem se vrátila prakticky už v okamžiku, kdy jsem vstoupila do sálu, protože opona na tuto inscenaci byla tak...tak nádherná! Bylo to plátno se zasněženou předvánoční městskou idylkou....po chvíli jsem si uvědomila, že vlastně koukám na Petrov a o to víc nadšená jsem byla. :)
Scéna obecně byla....opakuji to slovo znova a znova, ale pohádková. Ikonický vánoční stromeček a útulná a romantická atmosféra Vánoc ve viktoriánské době v dějstvím prvním a poté svět fantazie Klárky, kde nechyběl tanec sněhových vloček ke kterému i skutečně sněžilo, líté boje s krysami a jejich králem, které odlehčovaly roztomilé myšky, barevný výlet do říše cukrátek a spoustu národních tanců, které dojaly, pobavily i rozproudily krev. Závěrečná scéna, kdy se všichni umělci sešli na jevišti ve všech těch různorodých barevných kostýmech byla tak nádherná, že jsem si sama připadala jako malá Klárka v kouzelné řiši. :)
Klárku a Louskáčka tančili Bára Brunclíková a Arthur Abram a byli nevšední pár už jen proto, že v této verzi Louskáčka opravdu účinkují děti a tak Kláru skutečně tančila mladá slečna ve věku Kláry s profesionálem, demisólistou souboru a toto spojení bylo tudíž stoprocentně autentické. Malá dívenka a její první láska, nedosažitelný výtvor její fantazie...anebo byl skutečný? :)
Klářiny rodiče a zároveň královnu cukrovinek a jejího kavalíra tančili Eriko Wakizono a Ivan Popov. Byli strašně milí v prvním jednání, které je asi nejvíc "činoherní" jaké jsem u baletu zatím kdy viděla a oba byli v rodičovských rolích tak sladcí. :D Laskavý tatínek, který ale umí zjednat pořádek a naplácat přes zadek a éterická, andělská maminka.
Ještě žádné představení pro mě nebylo tak intenzivní cestou zpět v čase a snad právě proto se mi těžko hledají slova, kterými tu krásu popsat. Byla to křehká pohádka dětství a já za ni děkuju. :)



Zdroj:
http://www.ndbrno.cz/balet/louskacek-1

Romantika, romantika, 28. 1. 2017

29. ledna 2017 v 16:34 | Lotte |  Ivan Ozhogin (Иван Ожогин)
Ivan pravidelně vystupuje v ruském televizním programu Romantika, romantika a vždycky je radost, když se na internet dostane záznam Ivanových vystoupení.
V tenhle konkrétní den vypadal Ivan zvlášť kouzelně a ta kamera byla zvlášť lichotivá k barvě jeho modrých očí, jestli mi odpustíte tu fangirl poznámku. :D


Oči černé - to je tak strašně fůra moc roztomilé, když zpívá výšky, které musí rychle utnout a pomáhá si tím, že si sám stoupne na špičky. :D
Spi má milovaná - to jak on umí přednášet jsem obdivovala už dlouho. A to malé zašeptání na konci. ;) ;)
Tvé oči zelené - začínám těm ruským písním přicházet na chuť. Mají své osobité kouzlo. :)
Tři závody, tři škoky - ??? Takhle se ta písnička určitě nejmenuje, ale nejsem schopná z Googlu dostat něco kloudnějšího. :D Achjo, už jsem zapomněla na ten pocit být frustrovaná azbukou, but here we go again.
Jenom tolik víme (duet s Julií Rudin) - moc by mě zajímalo o čem se v té písni zpívá. Ivan i Julie ji strašně procítěně zahráli i zazpívali. Taková rezervovanost, za kterou se skrývá ublížení....ač jsem neznala slova, přece jsem si za jejich zpěvem představovala nějaký příběh....moc krásné. :)

Final Lair - Greg Mills, Marni Raab, Kyle Barisich

29. ledna 2017 v 14:52 | Lotte |  Video týdne
Na počest té radostné události, že se Kyle Barisich jako Raoul vrátil do obsazení na Broadwayi, přináším toto video týdne, které se na internetu ohřálo zatím jen dva týdny. :)
O obou Marni i Kylovi jsem už psala ve více článcích popisujících vícero videí, ale Grega znám jen velmi málo. Měla jsem ho tak trochu zafixovaného jako herce ovlivněného Hughem Panarem a tudíž jemu velmi podobnému. Ale přesvědčil mě o opaku už v prvních vteřinách. Líbí se mi jak "na hraně" byl. Byl zoufalý, docela rychle si mě získal a soucítila jsem s ním, ale zároveň mě děsil, protože byl i tak trochu vyšinutý. Ta pasáž, kdy zpíval o své masce, kdy se na vteřinku vrátil ke svým uhlazeným kočičím pohybům alá MOTN, jako by si představoval, že ji má na sobě a všechno je v pořádku....perfektní. Fakt mě moc překvapil. :)
O Marni už jsem toho vskutku napsala hodně, ale opakování je matka...nemohu říct že moudrosti, ale dejme tomu fantomákování. Tak tedy Marni a její podání Christine miluju - je velmi komplexní a promyšlené, plné malých detailů a její Christine je silná i něžná zároveň. Její hlas už tolik ráda nemám - množství vibrata, které používá nelahodí mému vkusu a některé její výšky znějí na můj sluch příliš řezavě. Jako člověk "pocitový" dávám ale přednost kombinaci "dobré herectví, horší hlas" než "špatné herectví, bezchybný hlas", takže i tak bych Marni preferovala nad některé lépe znějící ale nezajímaé Christine. To je asi něco, co si každý musí posoudit sám. :)
No a Kyle....Kyle. :) Od mé velké posedlosti tímto pánem v roce 2012/2013 (fíha, fakt už bloguju dlouho :D) je to snad poprvé, co se k němu znovu vracím a božínku, že mi z toho plesá srdce. :D Miluju jeho hluboký hlas do kterého umí projektovat spoustu emocí (pořád tvrdím, že je to jasný materiál na Fantoma), ale jinak se mi konkrétně k tomuto videu těžko podrobněji vyjadřuje, protože nahrávající ho moc nezabíral a FL obecně není moc scéna, ve které by se herec Raoula dal tolik posoudit. Jediné co bych k němu mohla říct, je jak se mi vždycky líbilo (a teď si to připomněla), jak je Kyle jeden z mála herců, který je upřímně vyděšený, když se k němu po polibku rozežene Fantom se svíčkou. To je jednom přirozená reakce, no ne? :)

Krásný nový týden. :)



Lottin (ne)divadelní deníček: Limonádový Joe

27. ledna 2017 v 18:07 | Lotte |  Lottin (ne)divadelní deníček

Po nějaké době jsem se zase vydala do Městského divadla Brno a po hooodně dlouhé době to byl i muzikál. I když asi ne vyloženě ten titul, který byste ode mě čekali. :D
Tak tedy, Limonádový Joe byl v Brně uváděn jen krátce, protože se jednalo o technicky náročnou iscenaci, znemožňující využívat divadlo pro jiné tituly. Mohu potvrdit, že scéna byla opravdu veliká, nechyběla úvodní scéna s přestřelkou a kočárem, jeviště se neustále měnilo a hýbalo, mimo to na něm stál i balkon (ze kterého herci dokonce i seskakovali).
Kulisy v sobě měli takové to kouzlo starého filmu, tedy navzdory jejich velkoleposti byl jejich vzhled vyvedený natolik, aby vypadaly jako kulisy. Ehm, dávám smysl? :D Jde o to, že některé kulisy se snaží tvářit realisticky, ale některé naopak mají schválně vypadat jako kulisy...no a tohle byl ten druhý případ. :D
Kostýmy byly....nuž, kovbojské. :D :D Klobouky a kvéry, šátky kolem krku, kovbojské boty, kankánové šaty, Joe a jeho Winnifred oblečení v bílé, jejich nepřátelé přirozeně zase v černé, Tornádo Lou měla do protikladu k něžné Winnifred s volánky svůdné šaty, případně černou kůži a obecně vzato taková klasika, co byste od tohoto dílka čekali. Čímž nenaznačuji nic ošklivého, naopak, představení bylo po vizální stránce velice živé, barevné a především navodilo atmosféru divokého západu no a vo tom to je. :)

Promo fotky z Broadwaye, 2017

27. ledna 2017 v 17:07 | Lotte |  Fantom Opery Broadway
Dámy a pánové! Ano! Ten čas konečně nastal a byly zveřejněny oficiální fotky současného obsazení na Broadwayi!
V ten samý týden si po více než ročním zpoždění dali říct jak West End, tak Broadway. Jsem na ně skoro i pyšná. :D
Na fotkách je James Barbour jako Fantom, Ali Ewoldt jako Christine, Jordan Donica jako Raoul, Craig Bennett a Laird Mackintosh jako Firmin a André, Michele McConell jako Carlotta, Linda Balgord jako Madame Giry, John Easterlin jako Piangi a Lara Klein jako Meg.


image host

Dvacet devět let Fantoma Opery na Broadwayi

27. ledna 2017 v 16:42 | Lotte |  Fantom Opery Broadway
Fantom Opery včera oslavil svých 29 let na Broadwayi. Já jako tradičně u podobných milníků přeji mnoho dalších let a posílám do Ameriky spoustu gratulací. :)