You are enough. You are so enough, it's unbelievable, how enough you are. (Sierra Boggess)

Lottin (ne)divadelní deníček: Louskáček

29. ledna 2017 v 17:16 | Lotte |  Lottin (ne)divadelní deníček
Když jsem se spolužačkou vydala v předvánočním čase (jsem s těmihle divadelními deníčky pozadu, ano....značně pozadu) na Louskáčka, byly to pro nás obě poprvé, co jsme tento balet viděly. Respektive naživo. Po odchodu jsme se obě shodly, že Louskáček byl měl být naší vánoční tradicí a připadalo nám, jako bychom na něj chodily každý rok, protože tak magickým způsobem zachytil atmosféru Vánoc, že nám na tom připadalo cosi povědomého. Snad nějaký odlesk toho kouzla, jaké pro nás ty svátky měly v dětství. Upřímně řečeno, tak vánočně jsem si nepřipadala ani o samotném Štědrém dnu. Tak rozzářené oči a okouzlenou dušičku jsem určitě měla naposledy jen jako dítě ani jsem nevěřila, že bych takový pocit ještě mohla zažít. Odcházela jsem z divadla strašně vděčná.
Verzí Louskáčka je jak známo mnoho, ale na ten brněnský se vyplatí jít proto, že jako teprve druhý baletní soubor v Evropě (a současně dokonce jediný) uvádí inscenaci kanadského choreografa Fernanda Naulta, se kterou brněnský soubor nedávno dokonce velmi úspěšně hostoval až v dalekém Finsku. Takto řekněme vzácnou verzi Louskáčka Brno uvádí snad i proto, že umělecký šéf baletu NdB Mário Radačovský sám v kanadském souboru Les Grands Ballets Canadiens tančil jako první sólista.
Do zmiňovaných dětských let jsem se vrátila prakticky už v okamžiku, kdy jsem vstoupila do sálu, protože opona na tuto inscenaci byla tak...tak nádherná! Bylo to plátno se zasněženou předvánoční městskou idylkou....po chvíli jsem si uvědomila, že vlastně koukám na Petrov a o to víc nadšená jsem byla. :)
Scéna obecně byla....opakuji to slovo znova a znova, ale pohádková. Ikonický vánoční stromeček a útulná a romantická atmosféra Vánoc ve viktoriánské době v dějstvím prvním a poté svět fantazie Klárky, kde nechyběl tanec sněhových vloček ke kterému i skutečně sněžilo, líté boje s krysami a jejich králem, které odlehčovaly roztomilé myšky, barevný výlet do říše cukrátek a spoustu národních tanců, které dojaly, pobavily i rozproudily krev. Závěrečná scéna, kdy se všichni umělci sešli na jevišti ve všech těch různorodých barevných kostýmech byla tak nádherná, že jsem si sama připadala jako malá Klárka v kouzelné řiši. :)
Klárku a Louskáčka tančili Bára Brunclíková a Arthur Abram a byli nevšední pár už jen proto, že v této verzi Louskáčka opravdu účinkují děti a tak Kláru skutečně tančila mladá slečna ve věku Kláry s profesionálem, demisólistou souboru a toto spojení bylo tudíž stoprocentně autentické. Malá dívenka a její první láska, nedosažitelný výtvor její fantazie...anebo byl skutečný? :)
Klářiny rodiče a zároveň královnu cukrovinek a jejího kavalíra tančili Eriko Wakizono a Ivan Popov. Byli strašně milí v prvním jednání, které je asi nejvíc "činoherní" jaké jsem u baletu zatím kdy viděla a oba byli v rodičovských rolích tak sladcí. :D Laskavý tatínek, který ale umí zjednat pořádek a naplácat přes zadek a éterická, andělská maminka.
Ještě žádné představení pro mě nebylo tak intenzivní cestou zpět v čase a snad právě proto se mi těžko hledají slova, kterými tu krásu popsat. Byla to křehká pohádka dětství a já za ni děkuju. :)



Zdroj:
http://www.ndbrno.cz/balet/louskacek-1
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adele Adele | Web | 30. ledna 2017 v 10:12 | Reagovat

Na Louskáčkovi jsem v Brně byla, ale musím se přiznat, že si z představení moc nepamatuji - jen že to bylo hezké, neskutečně poádkové a miloučké. :-)

2 Lotte Lotte | Web | 30. ledna 2017 v 11:50 | Reagovat

To je ostatně sama esence brněnského Louskáčka. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama