You are enough. You are so enough, it's unbelievable, how enough you are. (Sierra Boggess)

Srpen 2017

Lottin (ne)divadelní deníček: květen & červen & červenec 2017

21. srpna 2017 v 20:34 | Lotte |  Lottin (ne)divadelní deníček
Jelikož jsou letní měsíce zpravidla okurková sezona, můžu s klidem dát tři měsíce do jednoho článku. Trochu smutné, ale ok. :D

image host

Duha nad Brnem. Už si moc nepamatuju, kdy jsem to vyfotila. Určitě jsem tehdy byla s Bárou, ale nevím, kam jsme šly. :D

Thank You For The Music - Christy Altomare, Victor Wallace, Daniel Cooney, Graham Rowat

21. srpna 2017 v 18:14 | Lotte |  Video týdne
A další video týdne s broadwayskou Anastázií, Christy Altomare. :)
Vůbec jsem netušila, že Christy v roce 2012 hrála v Mamma Mia a tohle je moje první zkušenost s divadelní verzí tohoto díla, které jinak znám jen z jeho filmové podoby. Upřímně řečeno, Mamma Mia mě nikdy moc nelákala, pořád si nejsem jistá, jak se cítím ohledně těhle jukebox muzikálů. Ale na takové milé odhlečení a navození letní atmosféry je tenhle muzikál geniální, to zase jo. :) A Christy je jako vždy zlatá. :)


The Dreamcatcher - 29. kapitola

20. srpna 2017 v 17:00 | Lotte |  The Dreamcatcher
Ve chvíli, kdy se Mercy zastavila, aby ve svém bezhlavém útěku nabrala dech a rozhlédla se, ji čísi ruka surově chytila za vlasy. Vykřikla bolestí a zašmátrala po člověku, který ji přepadl. Ten ji však prudkým pohybem zaklonil hlavu dozadu a Mercy vhrkly slzy do očí. Útočník ji nevybíravě přiměl zacouvat o pár kroků dozadu a z jejího hrdla se vydral tichý vzlyk.
Prudce zamrkala, když před sebou uviděla samu sebe, vyděšenou a zmatenou. Trvalo několik dlouhých vteřin, než jí došlo, že stojí před zrcadlem a muž tyčící se za ní není přízrak, ale Ferdinand. Zašklebil se na ni a smýknul s ní jako s hadrovou panenkou.
Mercy bolestně vykřikla za doprovodu řinčivého vodopádu. Neměla nejmenší ponětí, co se to s ní děje.
Její výhled byl zamlžený slzami a mysl se otupila bolestí, která ocelově svírala její lebku. Ucítila řezavou bolest na čele a nabídly se jí chladivé, temné vlny bezvědomí, kterým s vypětím všech sil odolala a vystrčila hlavu nad hladinu.
Spadla na zem a po tvářích jí stékalo něco teplého. Otupěle si uvědomila, že jí Ferdinand rozbil hlavu o zrcadlo.
"Něco se vám nezdá? Plamenně jste řečnila o nezbytnosti války a tady ji máte," ucedil Ferdinand s hrůzyplně rozšklebeným obličejem. Jeho obvykle posměvačná tvář se stáhla do primitivního, násilnického výrazu.
Mercy nebyla ve stavu, aby mu odpověděla a on se náhle něžně usmál a sklonil se nad ní. Zaplavila ji vlna odporu a zběsile šmátrala za sebe, ale jediné, co její roztřesené, zakrvavené prsty nalezly, byl lem těžkého závěsu z mírně zatuchlé látky. Zoufale za závěs škubla a ten se na oba dva zhroutil i s tyčí, za kterou byl upevněný. Praštila ji přes prsty a ona zaskučela a jako raněné zvíře.

Lottin (ne)divadelní deníček: My Fair Lady

15. srpna 2017 v 21:25 | Lotte |  Lottin (ne)divadelní deníček

Je polovina srpna a já stále doháním resty z minulé divadelní sezony. Beautifully tragic.
Titul, kterým jsem zakončil sezonu 2016/2017 byl první muzikálový titul, který jsem si v Brně stoprocentně užila. Což k MdB vyznívá zbytečně příkře - nepojednává to špatně o kvalitách muzikálů, které jsem v Brně viděla, ale jde o otázku mých preferencí. Umění je subjektivní.

Na My Fair Lady jsme se vydaly s Bárou, představení se hrálo pod širým nebem na Biskupském dvoře a lístky jsme sháněly na poslední chvíli. Když jsme si je kupovaly, byla volná poslední čtyři místa a já měla zlé tušení, že budeme sedět někde za sloupem. My jsme namísto toho seděly přímo v první řadě uprostřed! Jak se to stalo, doteď nechápu. Možná, že si někdo nevyzvedl rezervaci, která mu propadla a zázračně se uvolnila, zrovna když jsme to s Bárou potřebovaly? Zařídil nám tak grandiózní rozloučení s divadelní sezonou přímo vesmír? :D Sehnat tak dobrá místa v MdB na takový titul a na poslední chvíli musí být osud. :D
Já už v první řadě několikrát seděla, ale ještě nikdy přímo uprostřed a můj ty Bože, fakt to dělá rozdíl.

Studie v Mycroftovi Holmesovi (4x03), druhá část

13. srpna 2017 v 15:00 | Lotte |  Lotteland
6. scéna, Sherinford, "Eurusin domeček pro panenky", první místnost


Pro Mycrofta je tahle scéna okamžik, kdy na něj v celé své drtivé síle dolehne fakt, že svoji sestru nemá pod kontrolou a především - nikdy neměl.
Zároveň s ní ale strávil nejvíc času, takže si jako jediný dovede v plném rozsahu představit, v jakém velkém, ale VELKÉM, problému jsou. Jeho mysl panikaří, navenek to ale dává znát jen v podobě skuhrání, na což mu Sherlock ve vší objektivitě nemůže říct nic jiného než: "Do shut up, dear."

Studie v Mycroftovi Holmesovi (4x03), první část

12. srpna 2017 v 19:17 | Lotte |  Lotteland
Tak jsem se dokopala k tomtu článku. Splnila jsem svůj slib a zvládla to pod deset let, takže se nebudu omlouvat, že ten článek přichází nevím kolik měsíců po tom předcházejícím. :)

1. scéna, Mycroftův londýnský dům



Hned první scéna po znělce je s Mycroftem! Infarkt! Nevídané! Skvělé! :D
Mycroft coby milovník starých filmů, černobílých detektivek plných klišé, splňuje moji estetiku a osobní kino v domě je rovněž něco, co bych u Mycrofta čekala. A fakt, že jeho idea pohodlného domácího oblečení je sundané sako, mě upřímně baví. :D

Lottin (ne)divadelní deníček: březen & duben 2017

2. srpna 2017 v 23:15 | Lotte |  Lottin (ne)divadelní deníček
Hahahahahahaha.
Cože je teď za měsíc? :D
Chápejte (vy imaginární čtenáři), že jsem na tuhle rubriku nezanevřela jen jsem nestíhala a když jsem stíhala, byla jsem líná. To je dostatečná omluva.
Takže k věci.
Březen a duben! Co jsem dělala v březnu a dubnu? :D

image host

Všichni můžete třikrát hádat, proč jsem ten plakát vyfotila. A ne, nejela jsem tam. Fotila jsem to tedy s trpkým výrazem. :D Krásný úvod do článku. :D

Journey to the Past - Christy Altomare

2. srpna 2017 v 18:45 | Lotte |  Video týdne
A poprvé do téhle rubriky zařadím i Anastázii. Je to koncertní video z akce Broadway in Bryant Park, kde bylo poměrně hlučné a nesoustředěné publikum, takže Christy tleskám za absolutně precizní herecký výkon. Vůbec v ničem neslevila od standartu běžného představení a vážně ji za to obdivuju. I když hlasově mi připadalo, že se trochu šetří, ale to je pochopitelné, jestli ji ten samý večer čekala celá show. Ale pořád to byl moc dobrý výkon, samozřejmě. :)
A to tílko bych hodně chtěla. To je tuze pěkný design, moc povedený merch. :)

Tak krásný nový týden. :)



The Dreamcatcher - 28. kapitola

1. srpna 2017 v 16:23 | Lotte |  The Dreamcatcher
Ulice Tvayburgu byly zpustošené, paláce šlechty ve většině případů vyrabované, v restaurantech se bezzubě usmívala kameny vymlácená okna a ulice byly zamořené odpadky, střepy a krví.
Hrabě Razumovskij projížděl spolu se svými muži podvečerním městem a přejížděl melancholickýma hnědýma očima po raněných a sténajících mužích a ženách na ulicích, krvácejících, plačících, nebo naopak strašidelně pasivních, upírajících skelné oči k nebi s horečnatě se pohybujícími ústy. Co to jen potřebovali tak rychle sdělit před svou smrtí? Promlouvali k Bohu, sesílali kletby na své nepřátele, šeptali poslední slova blízkým, pro které položili život? Byli obestřeni zvláštní pavučinou lidí na pomezí dvou světů, která děsila a fascinovala zároveň a on z nich proti své vůli nemohl spustit oči.
Bitva o Tvayburg byla delší a krvavější a protivníci agresivnější a zásobenější, než kdokoliv z nich předpokládal. Ale Razumovského to zase tolik nepřekvapovalo. Považovat bitvu za předem vyhranou je první krok k zatracení za lidskou domýšlivost.
Nejhorší na tom ale stejně bylo bojovat proti vlastním lidem, zvlášť s hlasem v hlavě, který naléhavě připomínal, že ti nebožáci nejednají z vlastní vůle, ale pod vlivem Ferdinandova jedu. Komu se při boji ani jednou nezatřásla zbraň v ruce, s tím si neměl Razumovskij co říct.
"Zelenokabátníci!" ozval se výkřik s titairijským přízvukem a Razumovskij sebou trhnul. Ztracen v myšlenkách povolil v ostražitosti a nevšiml si mužů, jejichž tváře splývaly v pouhé obrysy v kontrastu zapadajícího slunce za jejich zády.
Co probíhalo potom, bylo peklo, jehož hrůzyplnosti nic neubíral ani důvěrný pocit pravidelného hosta válečných běsů, kterým Razumovskij bohužel byl.
Celý svět ztratil barvu a zvuk a jediné co vnímal, byl pud sebezáchovy a hučící krev, která se mu nahrnula do spánků. Tasil šavli a dobře mířenou ranou přeťal krční tepnu muže, který se náhle zjevil v jeho periferním vidění, s lesklým kovovým předmětem namířeným na jeho hlavu.
Rychle druhou rukou vytáhl pistoli, ale výstřel, který následně padl, nebyl jeho.