You are enough. You are so enough, it's unbelievable, how enough you are. (Sierra Boggess)

Lottin (ne)divadelní deníček: My Fair Lady

15. srpna 2017 v 21:25 | Lotte |  Lottin (ne)divadelní deníček

Je polovina srpna a já stále doháním resty z minulé divadelní sezony. Beautifully tragic.
Titul, kterým jsem zakončil sezonu 2016/2017 byl první muzikálový titul, který jsem si v Brně stoprocentně užila. Což k MdB vyznívá zbytečně příkře - nepojednává to špatně o kvalitách muzikálů, které jsem v Brně viděla, ale jde o otázku mých preferencí. Umění je subjektivní.

Na My Fair Lady jsme se vydaly s Bárou, představení se hrálo pod širým nebem na Biskupském dvoře a lístky jsme sháněly na poslední chvíli. Když jsme si je kupovaly, byla volná poslední čtyři místa a já měla zlé tušení, že budeme sedět někde za sloupem. My jsme namísto toho seděly přímo v první řadě uprostřed! Jak se to stalo, doteď nechápu. Možná, že si někdo nevyzvedl rezervaci, která mu propadla a zázračně se uvolnila, zrovna když jsme to s Bárou potřebovaly? Zařídil nám tak grandiózní rozloučení s divadelní sezonou přímo vesmír? :D Sehnat tak dobrá místa v MdB na takový titul a na poslední chvíli musí být osud. :D
Já už v první řadě několikrát seděla, ale ještě nikdy přímo uprostřed a můj ty Bože, fakt to dělá rozdíl.

Během představení nám párkrát hrozilo počasí a spustil se déšť, ale dostali jsme pláštěnky od uvaděček a počasí se naštěstí umoudřilo a obloha se vyjasnila. Jen mě to utvrzuje v přesvědčení, že vesmír zasáhl ve prospěch divadla. :D
A jelikož se první scéna muzikálu odehrává (v této upravené verzi) na Zelňáku před divadlem Reduta, právě když tam skončilo představení, tak se tam déšť ironicky i docela hodil. Profesor Hradecký (aka profesor Higgins, ale to podceňuji vaši inteligenci, to vám jistě došlo) ho krásně využil, když si zdvihl límec kabátu a se zachmuřeným výrazem se do něj zachumlal, s výrazem člověka na bohemistické misi v obtížných podmínkách. James Bond bojující za češtinu a tak. :D Btw, nechoďte na tenhle titul se skutečným bohemistou, začne vám vysvětlovat, že profesor občas říká nesmysly a ubere tomu kouzlo. :D
Profesora Hradeckého hrál Petr Štěpán. Já si předem nevyhledávala obsazení a když vešel na jeviště - navíc tak blízko mě - tak jsem musela hodně pracovat na zachování dekora.
Petra Štěpána jsem poprvé viděla v roli šarmantního ztvárnění ženských snů v muzikálu Viki kráčí za štěstím a kdo jste můj zápisek z toho představení četli, tak víte, jak moc mě okouzlil.
Byla jsem překvapená výběrem tak mladého profesora, protože moje jediná předešlá zkušenost s My Fair Lady je film s Audrey Hepburn a Rexem Harrisonem, mezi kterými je výraznější věkový skok.
I v roli profesora byl Štěpán velmi okouzlující, tím bručounským, staromládeneckým způsobem, který je u mužů kdovíproč tak atraktivní. Byl arogantní, svým pragmatickým způsobem uvažování nejednou krutý, ale když zrovna chtěl, dovedl promluvit tak pěkně, až člověk na všechno předešlé zapomněl.
Jeho Lízou byla Radka Coufalová, která pozoruhodně ztvárnila kontrasty v Lízině postavě - na jednu stranu je to žena, která si prožila poměrně těžký život, o jehož skutečných strastech má reálnějí představu než nabubřelý profesor, no na stranu druhou je to líbezně neohrabané stvoření plné naivních ideálů, kterými se profesor Hradský výborně baví a nemilordně zadupává do země zároveň.
Měli spolu milou, hravou chemii. Jejich vztah byl plný špičkování, u kterého jim oběma uličnicky jiskřilo v očích (já měla tak dobré místo, že jsem skutečně mohla sledovat i takovéhle věci :3) a na to, že se jedná o tak pohádkový příběh (zvlášť v této inscenaci, kde se Líza a profesor dočkají happy endu), jejich vztah učinili velmi reálným. Střet mužského a ženského světa, proměna obou postav a závěr, který mi vykouzlil nejširší úsměv svým prostým kouzlem, které působilo tak opravdově.

Věřím, že příběh My Fair Lady nemusím blíže představovat, ale ve zkratce jde o příběh prostořeké pouliční prodavačky květin Lízy, která se nechává vyučovat profesorem Higginsem (nebo v Brně profesorem Hradeckým) spisovné mluvě a dobrým způsobům, aby se z ní stala dáma mohla pracovat v květinářství. Proměna z Popelky na princeznu se zdaří zázračně dobře, ale Líza si uvědomí, že ztratila své kořeny, u profesora si jí vlastně nikdo neváží a ona se nemůže vrátit zpátky, ani posunout nikam dál...
V dramatu G. B. Shawa Pygmalion, se Líza k profesorovi už nevrátí, protože má dost jeho krutého jednání, a rozhodne se raději žít s Freddym (v Brně Béďou), který ji sice neochvějně miluje, ale je naprosto nepoužitelný pro život a Líza ho musí živit.
Ve filmu i muzikálu zůstává závěr otevřený, kdy se profesor k Líziným náznakům jejích něžných citů nevyjádří, nicméně brněnská inscenace se rozhodla udělat ten jeden krok navíc a dala jim happy end se vším všudy.
Jak už jsem výše naznačovala, já jsem z toho byla díky výkonu a chemii hlavních představitelů v sedmém nebi (oni se na sebe tak hezoučce dívali, tak napůl šibalsky, napůl něžně), ale Bára se se mou po představení celou cestu na zastávku hádala, že to bylo moc klišé. Takže: vaše volba. :D Ale kdybyste ty dva viděli, byli byste v mém týmu. :D

Zasazení do brněnského prostředí děj neovlivnilo tolik, aby ho někdo, kdo není z Brna nechápal, takže se toho nemusíte bát. Padne tam hodně narážek na brněnská místa, především na Zelňák, přirozeně, profesor Hradský vyučuje na JAMU a Líza mluví specifickou brněnskou řečí - hantecem. Já jsem Líze pravda občas nerozumněla, ale vždycky jsem si domyslela co říká.
Mimo to je to stále ten stejný příběh, který všichni známe a milujeme a v Brně mu to moc sluší. :)

Jediné, co bych ve svém nekonečném nadšení zkritizovala jsou kostýmy. U My Fair Lady člověk se zatajeným dechem čeká na tu velkou scénu, kdy Líza po své grandiózní proměně přijde na honosný ples v nádherných šatech a všem vezme dech.
V Brně Líza vstoupí na jeviště ve velmi lacině vyhlížejících bílých šatech zavánějících kýčem, které ona očekávání (díky všeobecně známému filmu velmi našponovaná) naprosto zklamaly. Během této scény někdo v publiku slyšitelně zašeptal "Kristova noho," což mě ohromně pobavilo. Nejprve jsem si myslela, že to zašeptal někdo sedící v řadě za námi a když jsem to po představení pobaveně vyprávěla Báře, mírně zahanbeně se mi přiznala, že to byla ona, což mě pobavilo podruhé. :D :D Ještěže je Radka Coufalová tak okouzlující a krásná a svoji nešťastnou róbu zastínila. :)
Ale nebylo to celé jen špatné - šatník profesora Hradského naopak skvěle vyjadřoval osobnost podivínského intelektuála, co se o sebe sice dvakrát nestará, ale očividně pochází z lepších poměrů.

Celkově to byla moc milá inscenace, krásně si uchovala atmosféru velké klasiky, ačkoliv ji přenesla do současného Brna a mě překvapilo, jak dobře to fungovalo. V našem prostředí, ve kterém byla povedeně reflektována poněkud střízlivější nátura Čechů, příběh ztratil hollywoodské pozlátko, ale o to blíž promlouval k publiku, o to opravdověji působil a po představení jsem chtěla nadšeně protančit noc. :) Lepší zakončení sezony jsem si nemohla přát. :)

Zdroj obrázku:
https://www.facebook.com/pg/M%C4%9Bstsk%C3%A9-divadlo-Brno-ofici%C3%A1ln%C3%AD-str%C3%A1nka-fotostory-188796896118/photos/?tab=album&album_id=10154263774746119
Více informací o představení, vstupenky:
http://www.mdb.cz/inscenace/10-my-fair-lady-ze-zelnaku
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adele Adele | Web | 17. srpna 2017 v 19:30 | Reagovat

Brněnská My Fair Lady byla prvním muzikálem, který jsem viděla naživo. :-) Už kvůli tomu mám k samotnému dílku jakýsi sentimentální vztah. :-D
Z představení si pamatuju... nic. (Tehdy mi asi bylo deset let. Plus mínus.) Jen ten pocit, tu euforii a nadšení z představení a že se mi moc líbilo. Ale vybavuje se mi, že jsem si neustále broukala, že bych chtěla "tančit jen, protančit noc i den..." :D
Já jsem zas taková, že mě "klišé happyend" Lízy a profesora nevadil. :D
P.S. Petr Štěpán a Radka Coufalová? Ach... skvělé obsazení! :D

2 Lotte Lotte | Web | 17. srpna 2017 v 19:33 | Reagovat

Podstatné je, že s tebou pořád zůstala ta euforie. :)
Já ten konec milovala. :D A Petra Štěpána a Radku Coufalovou taky, byli perfektní. <3

3 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 20. srpna 2017 v 19:02 | Reagovat

Já neříkala, že je to klišé! Jen že je to zbytečné - divadlo není na světě od toho, aby člověku naservírovalo to, co sám očekává a chce. Tak. :D
A pořád nad tím představením přemýšlím - přišlo mi takové... jako na houpačce. Chvílemi super, chvílemi na mě působilo tím dojmem, jako když se nějaká americká střední rozhodne nastudovat Bídníky. Je to ten samý muzikál, poznáváš jednotlivé písničky, ale holt tam jsou mezery a je to celé nedotažené.

4 Lotte Lotte | Web | 21. srpna 2017 v 6:18 | Reagovat

Ale člověk chodí do divadla snít! :D :P
Zase ale vezmi v potaz, že jsme viděli výpravově zjednodušené představení, protože ho museli přesunout ven. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama