You are enough. You are so enough, it's unbelievable, how enough you are. (Sierra Boggess)

Září 2017

Lottin (ne)divadelní deníček: Pravidla slušného chování v moderní společnosti

Pondělí v 20:59 | Lotte |  Lottin (ne)divadelní deníček
Pravidla slušného chování v moderní společnosti je opera, kterou si Národní divadlo Brno objednalo přímo na míru od Jiřího Adámka a Michala Nejtka. Titul díla je věřím velice výmluvný, ale zároveň se děj a atmosféra díla o to hůře popisuje.
Opera vychází z díla francouzského autora Jeana-Luca Lagarce, které pojednává o pravidlech etikety z 19. století a tudíž pravidla, se kterými vás trojice dam za doprovodu gentlemana seznamuje (Marta Reichelová, Daniela Straková-Šedrlová, Jitka Klečanská a Josef Škarka), zdaleka nejsou ta, která dnes ještě uplatňujeme (když vás nechce váš vyhlédnutý idol, žádám vás, nechoďte kvůli tomu do kláštera - to bude dobrý, fakt). Rozpor v názvu diváky ostatně připravuje na myšlenku díla, které hojně pracuje s absurditou.

Mezi zpěváky panovaly pozoruhodné vztahy - Marta Reichelová a Josef Škarka k sobě zřejmě chovali jistou náklonnost, která však byla poněkud cynická a plná frustrace, zvláště z jeho strany. Pan Škarka a Daniela Straková-Šedrlová kolem sebe zase opatrně přešlapovali s ostražitou rezervovaností až nepřátelstvím a Jitka Klečanská představovala ženu, která tak docela nezapadá, nemá dostatečné finanční zabezpečení a postavení a tudíž se snaží přátelit se všemi a případně z toho něco vytěžit (to bylo zvlášť názorně ukázáno na scéně, kdy si dvě dámy koupaly nožky v akváriu a na ni už nezbylo místo. Obezřetným posunováním se blíž a nenápadnými úsměvy se ale nakonec dostala k vodě i ona a zbylé dámy to se shovívavými, ale přezíravými úsměvy tolerovaly).

Představení bere na cestu lidským životem: narození, křtiny, námluvy, zásnuby, svatba, manželský život/vdovský život, úmrtí. Mimo pěveckou čtveřici v inscenaci figuruje i herec (Petr Vančura), který představoval nevyzpytatelnost života, na kterou se nedají uplatnit žádná pravidla, případně snad i touhu po svobodě od jejich nesmyslností - interpretací může být jistě víc, tohle představení vám svoje poselství neservíruje na stříbrném podnose.
Herce vidíme ať už jako papeže, který přišel poklidit v místnosti, rozprášit osvěžovač vzduchu a pojíst sushi, nebo přijde oblečený v tylové baletní sukni a s nesmělým pohihňáváním na jevišti posvačí, případně si jako kovboj přijde rozdělat oheň pod televizí. Nejvýmluvnější byla jeho úloha nevěsty, která ještě ve svatebních šatech vyfasuje hrnec.

Lottin (ne)divadelní deníček: Hrabě Ory

14. září 2017 v 19:11 | Lotte |  Lottin (ne)divadelní deníček
Novou divadelní sezonu jsem velice natěšeně začala Hrabětem Orym, který premiéroval v sezoně předcházející.
Rossiniho dnes už méně uváděná opera pojednává o vděčném tématu nemravného aristokrata, před kterým si žádná žena či dívka nemůže být jistá.
Hrabě Ory se v přestrojení za kazatele snaží uloupit srdce krásné Adély. Ta se však spolu se zbytkem místních žen neprodyšně uzavřela ve svém hradu - v této verzi v motelu, protože přísahala, že zachová "vdovství", dokud se její bratr nevrátí z křížové výpravy - v této verzi z ragbyového zápasu.
Ory se však nehodlá tak snadno vzdát a tak se spolu se svými přáteli přestrojí za jeptišky a za kruté bouře se vetřou do Adélina motýlku a prosí o přístřeší, které jim nakonec poskytne.
Tam se Ory nadále pokouší o Adélu, ta je však zmatená, proč se "sestra Colette" chová tak podivně.
Do motelu dorazí Isolier, páže Oryho, aby ženám oznámil, že všichni jejich muži jsou v bezpečí a na cestě domů. Adéla Isolierovi prozradí, komu poskytla azyl a chytré páže okamžitě pozná, kdo se skrývá za ctnostným přestrojením.
Isolier se převlékne za Adélu, do které je už dlouho po uši zamilovaný, a Ory tak za temné noci pážeti nevědomky vyznává horoucí city. Trapnou situaci zachrání příchod vítězných manželů, před kterými falešné jeptišky urychleně prchnou. Během bouřlivého vítání se ztracenými muži, si Adéla uvědomí, že jí už nic nebrání opětovat Isolierovu lásku.

Jak už jste z mého naznačování pochopili, děj byl přesazen do jiného časového období, konkrétně do padesátek, soudě dle účesů a velkých sukní. Během představení mě napadlo, že ač to zavdalo záminku pro krásné retro kulisy a barevné kostýmy, které ladily s odlehčeným tématem, přece jen už těch operních zasazeních do padesátek začíná být trochu moc. To, co mi ještě minulou sezonu připadalo ohromně originální, začíná být rutina.
Ale uznávám, že to zavdalo příčinu ke gagu na konci, kdy jsme očekávali chrabré bojovníky z Palestiny a oni tam naběhli ošerpovaní hráči ragby a házeli si míčem. Ze začátku jsem brblala, že to jde proti libretu a nedává smysl, ale zpětně to vlastně oceňuju, protože to komediálnímu účelu posloužilo ještě lépe, než chrabří rytíři - v případě této konkrétní inscenace.

Labutí jezero - Black Swan pas de deux

10. září 2017 v 18:21 | Lotte |  Video týdne
Já vím, že dát baletní video týdne je značný odklon od obvyklého, ale prostě proč ne. Měla jsem náladu na balet. :)
Vybrala jsem svoji oblíbenou část z Labutího jezera a fun fact (ne tak úplně "fun") - tohle pas de deux mě mimo jiné inspirovalo v mé fanfikci, konkrétně při psaní Wolandova plesu. Zajímavá kolize světů, já vím. :D

Přeji krásný nový týden. :)



Lottin (ne)divadelní deníček: srpen 2017

10. září 2017 v 18:06 | Lotte |  Lottin (ne)divadelní deníček
Sprnový článek bude short and sweet, protože se opravdu nic moc nedělo. :D

image host

Konec léta jsem spolu se svými úžasnými spolužačkami oslavila na chatě jedné z nich. Byly jsme v téměř stejné sestavě jako při naší poslední malé knihovnické párty a bylo to tuze príma. Tohle je jedna z mála zveřejnitelných fotek. :D

Oznámení obsazení americké tour Love Never Dies

9. září 2017 v 18:41 | Lotte |  Obsazení Love Never Dies v americké tour
Oznámení obsazení americké tour Love Never Dies na sebe sice nechalo dlouho čekat, zato se ale vytasilo s hvězdným a nečekaným castem.


V titulní roli se objeví Gardar Thór Cortes, který se do role vrací po účinkování v Hamburku.
Gardar pochází z Islandu, jeho tatínek Gardar Cortes Snr byl světově uznávaným tenorem, který založil Islandskou operu, Školu zpěvu v Reykjavíku a rovněž orchestr v Reykjavíku.
Jeho anglická maminka Krystyna byla koncertní pianistka, která vystudovala Royal Academy of Music v Londýně.
Jeho sestra Nanna Maria je operní soprán, jeho bratr Aron Axel zase baryton.
Aneb jak vidíme, v jeho rodině hudba vždy hrála hlavní roli.
Ve třinácti letech hrál hlavní roli v islandské televizní sérii Nonni and Manni, která byla velmi úspěšná v Evropě.
V osmnácti letech se rozhodl, že se chce stát zpěvákem, čtyři roky studoval na škole jeho otce v Reykjavíku a poté získal stipendium na Univerzitě hudebních a dramatických umění ve Vídni, ale po šesti měsících odešel, aby studoval soukromě s profesorem Andrejem Orlowitzem v Kodani.
V roce 1999 působil ve West Endu v roli Raoula, kde podle vlastních slov docela náhodou objevil rozsah svého rejstříku, když jeden večer zazpíval ostré c, ani sám nevěděl jak (říká se tomu ostré c? Překladám z angličtiny a nerozumím těmto věcem, opravte mě :D), čímž šokoval i svoji Christine, která mu dokonce prý zašeptala: "To jsi vážně zpíval ty?"
Když mu poté nabídli ve FO prodloužit smlouvu, zamítl, protože si uvědomil, že se chce věnovat opeře a začal studovat na Royal Academy of Music, kde v té době studovaly i jeho sestra a Katherine Jenkins.
Po absolvování pracoval všude napříč Evropou, hrál hlavní tenorové role v operách od Verdiho, Rossiniho a Donizettiho, ale působil třeba i v Oklahomě! od Rodgerse a Hammersteina.
Gardar rovněž hojně koncertuje s mnoha hvězdnými kolegy a v roce 2011 hrál Passarina ve výročním představení na počest pětadvaceti let Fantoma Opery v Royal Albert Hall a má dvě alba pod názvy Cortes (2005), When You Say You Love Me (2008).

Cast change v Londýně, září 2017

9. září 2017 v 17:44 | Lotte |  Obsazení ve West Endu
Poněkud s křížkem po funuse, ale lepší než vůbec, přicházím s informacemi o změně obsazení Fantoma Opery v londýnském West Endu. Nové obsazení už má totiž přemiéru za sebou, odehrála se 2. 9. 2017.
Tato cast change byla pozoruhodná svoji rozsáhlostí, kdy se obměnilo celé hlavní obsazení, zatímco v předcházejícíh letech bylo zvykem, že zůstal alespoň jeden původní herec z "hlavního tria".


Novým představitelem titulní role Fantoma se stal Ben Lewis, což bylo největší překvapení sezony. Bena mají všichni Fantomáci v živé paměti jako Fantoma z australské produkce Love Never Dies, která byla zfilmovaná na DVD.
Ben má divadlo takříkajíc v krvi, oba jeho rodiče jsou bývalí operní pěvci a jeho bratr Alexander je stejně jako on muzikálový herec (který rovněž zanechal svoji stopu ve světě Fantoma Opery svým ztvárněním Raoula). Spolu se svým bratrem oba vystudovali Western Australian Academy of Performing Arts a mezi jeho divadelní kredity patří: Priscilla Queen of the Desert (Frank), Spamalot (Sir Dennis Galahad), A Little Night Music (Hrabě Carl-Magnus Malcolm), Metro Street, Sen noci svatojánské (Lysander), Candide, Thérèse Raquin (Laurent), Forbidden Broadway, Devilish! (Nick Brimstone), Love Me Tender (Chad), Annie Get Your Gun (Frank Butler).

The Dreamcatcher - 30. kapitola

4. září 2017 v 20:39 | Lotte |  The Dreamcatcher
Ferdinandovo sako nasáklé petrolejem vzplálo jako svíčka. Razumovskij, Erik a neznámý voják na okamžik ztuhli a šokovaně na něj zírali. Erik se vzpamatoval jako první a mrštně chňapl po vojákově ruce a zvrátil hlaveň jeho pistole do stropu, když se mu ji snažil vyrvat ze sevření. Pistole spustila a do stropu se za Ferdinandova frenetického vřeštění zavrtala kulka. Razumovskij Erikovi rychle pomohl uniformovaného muže odzbrojit a společnými silami ho omráčili.
Mercy ale neviděla, jak se jim to podařilo, protože v tu chvíli ze sebe Ferdinand s ohlušujícím jekotem strhl hořící kabát a odhodil jej jejím směrem. S výkřikem uskočila a Razumovskij Ferdinanda srazil na zem. Erik strhl závěs porytý mastnými fleky a udusil jím počínající požár.
V kuchyni se rozšířil odporný pach škvařícího se masa a Mercy se převrátil žaludek. Chytila se za ústa a utekla z místnosti ve snaze potlačit přicházející nevolnost. Vyčerpaně sjela podél zdi na zem a objala si oběma rukama kolena
Někdo si klekl na zem po jejím boku a hladil ji po zádech, dokud se neodvážila znovu otevřít oči bez obav, že se vzápětí pozvrací.
"Je mi líto, že mě takhle vidíš, Eriku," zamumlala s pocitem ošklivosti.
Erik jí nabídl kapesník. "Jestli tě to potěší, Ferdinand vypadá hůř."
"Takže přežil?"