You are enough. You are so enough, it's unbelievable, how enough you are. (Sierra Boggess)

Lottin (ne)divadelní deníček: Hrabě Ory

14. září 2017 v 19:11 | Lotte |  Lottin (ne)divadelní deníček
Novou divadelní sezonu jsem velice natěšeně začala Hrabětem Orym, který premiéroval v sezoně předcházející.
Rossiniho dnes už méně uváděná opera pojednává o vděčném tématu nemravného aristokrata, před kterým si žádná žena či dívka nemůže být jistá.
Hrabě Ory se v přestrojení za kazatele snaží uloupit srdce krásné Adély. Ta se však spolu se zbytkem místních žen neprodyšně uzavřela ve svém hradu - v této verzi v motelu, protože přísahala, že zachová "vdovství", dokud se její bratr nevrátí z křížové výpravy - v této verzi z ragbyového zápasu.
Ory se však nehodlá tak snadno vzdát a tak se spolu se svými přáteli přestrojí za jeptišky a za kruté bouře se vetřou do Adélina motýlku a prosí o přístřeší, které jim nakonec poskytne.
Tam se Ory nadále pokouší o Adélu, ta je však zmatená, proč se "sestra Colette" chová tak podivně.
Do motelu dorazí Isolier, páže Oryho, aby ženám oznámil, že všichni jejich muži jsou v bezpečí a na cestě domů. Adéla Isolierovi prozradí, komu poskytla azyl a chytré páže okamžitě pozná, kdo se skrývá za ctnostným přestrojením.
Isolier se převlékne za Adélu, do které je už dlouho po uši zamilovaný, a Ory tak za temné noci pážeti nevědomky vyznává horoucí city. Trapnou situaci zachrání příchod vítězných manželů, před kterými falešné jeptišky urychleně prchnou. Během bouřlivého vítání se ztracenými muži, si Adéla uvědomí, že jí už nic nebrání opětovat Isolierovu lásku.

Jak už jste z mého naznačování pochopili, děj byl přesazen do jiného časového období, konkrétně do padesátek, soudě dle účesů a velkých sukní. Během představení mě napadlo, že ač to zavdalo záminku pro krásné retro kulisy a barevné kostýmy, které ladily s odlehčeným tématem, přece jen už těch operních zasazeních do padesátek začíná být trochu moc. To, co mi ještě minulou sezonu připadalo ohromně originální, začíná být rutina.
Ale uznávám, že to zavdalo příčinu ke gagu na konci, kdy jsme očekávali chrabré bojovníky z Palestiny a oni tam naběhli ošerpovaní hráči ragby a házeli si míčem. Ze začátku jsem brblala, že to jde proti libretu a nedává smysl, ale zpětně to vlastně oceňuju, protože to komediálnímu účelu posloužilo ještě lépe, než chrabří rytíři - v případě této konkrétní inscenace.


Kvůli rekonstrukci Janáčkova divadla se opera nezvykle uváděla v Mahenově divadle, což působilo komornější atmosférou, která režisérce Lence Flory umožnila intenzivnější interakci s diváky. Musím říci, že jsem lidem usazeným v první řadě skoro záviděla. :)
Režie to byla velice hravá a aktivní. Na jevišti se neustále něco dělo, ať už jste se soustředili na sólisty nebo sboristy, všude bylo živo. Díky tomu bylo představení plné malých vtípků, které diváci dle reakcí, které jsem zaznamenala, velmi oceňovali - mě nevyjímaje. Pravda, občas mi z toho všeho oči tolik přecházely, až jsem nevěděla kam koukat dřív a něco jsem i zmeškala, ale když už nic, rozhodně to potvrzuje živelnost této inscenace.

Titulní roli ztvárnil Petr Nekoranec, který ač mladý, v operním světě už teď sklízí velké úspěchy. Vnesl do role chlapecké kouzlo, rozpustilost i šarm zároveň. Dokonale vykreslil rozmazleného šlechtice, který nebere ohled na druhé, ale zároveň oplývá zvláštním kouzlem, kvůli kterému bychom mu to skoro odpustili.

Vůbec poprvé jsem naživo viděla Kateřinu Kněžíkovou v roli Adély. Už delší dobu sleduju její kariéru a její zfilmované počiny na mě vždycky dělaly velký dojem. Má krásný sytý hlas, který oplývá jistou hřejivostí a bylo mi potěšením slyšet ho naživo. Bylo vidět, že ji role Adély baví, laškovala se svými kolegy, nebála se udělat si ze sebe legraci a suverénně si získala celou scénu pro sebe pokaždé, když vstoupila na jeviště.

Ač v roli vedlejší, nejvýrazněji se mi do mysli vryl Roman Hoza v roli Raimbauda (taková obdoba Leporella, ale zcela bez morálního kompasu). Ten si to tam šel prostě užít. Pořád dělal nějaké legrace, které zaručeně rozesmívaly publikum a i když zrovna postával v pozadí a zpíval někdo jiný, tak aspoň dělal nějaké vtipné ksichtíky, žertoval se sboristy a podobně. Pořád jsem ho musela po očku sledovat, protože jsem věděla, že to bude stát za to. A tomu se říká ukrást si představení pro sebe. :)

Takže jak vidíte, lepší úvod do sezony 2017/2018 jsem si nemohla přát. Byl to kouzelný večer, který mě nabil dobrou energií a kvalita obsazení, které se ten večer sešlo, byla přímo ohromující.





Zdroj obrázku, více informací o představení, vstupenky:
http://www.ndbrno.cz/opera/hrabe-ory
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adele Adele | Web | 15. září 2017 v 10:56 | Reagovat

O tomhle díle slyším poprvé. Info k ději se mi líbí, akorát mi moc nesedí aktualizace děje do padesátek. Nejvíc mě asi dostalo, že v této verzi Adéla čeká na svého bratra až se vrátí z ragby namísto z křížové výpravy. Jako WTF?! :D Ragbyový zápas se může stejně protáhnout jako křížová výprava. Haha :D
Řekla bych, že k změnám časovýho období nejsem vyloženě proti, u některých představení se mi fakt zamlouvalo, ale tohle... třeba kdybych to viděla naživo, tak bych už nebyla tak proti. (Ale ani u videa s ukázkami mi to moc nesedí.)

2 Lotte Lotte | Web | 15. září 2017 v 13:17 | Reagovat

Tak jestli ten zápas hráli někde v zahraničí....s hodně špatnými spoji, tak by se to protáhnout mohlo, haha. :D Ale jo, taky jsem z toho ze začátku moc nestíhala. :D Ale jak jsem psala, v téhle konkrétní inscenaci se to s ničím netlouklo, nesla se ve velmi odlehčeném duchu. A bylo vtipné to našponované očekávání v jakém stavu a odkud se to teda vrátí ti manželové a bratři a oni přitom docela spokojeně naběhli z vítězného zápasu ragby. Docela pobavilo. :D

3 Adele Adele | Web | 19. září 2017 v 19:14 | Reagovat

No jo, zápas v zahraničí... to by možná šlo. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama