You are enough. You are so enough, it's unbelievable, how enough you are. (Sierra Boggess)

Říjen 2017

The Dreamcatcher - 31. kapitola

Středa v 16:26 | Lotte |  The Dreamcatcher
Byla půlnoc, ale dům doktora Colliera od té doby, co v něm Ferdinand málem zabil už třetího panovníka v řadě, nikdy nespal. Domem se bez přestání ozývaly tiché hlasy, rázné vojenské kroky, klapání dveří a útočiště samotářského doktora pod náhlým náporem desítek lidí skřípalo a naříkavě úpělo.
Mercy byla nekonečně unavená, ale nemohla spát. Seděla na posteli v místnosti zalité mrtvolným měsíčným svitem a prázdnýma očima zírala z okna. Tak tady to bylo, ten okamžik polapení Ferdinanda. Přemýšlela, jak se cítí, hledala v sobě pocit úlevy, radosti, čehokoliv, ale vlastně necítila nic. Postavil ji před morální dilema, bavil se na její účet, tak neochvějně jistý vítězstvím. Vůbec se jí nebál, nepociťoval ani setinu teroru, kterou do jejího života vnesl on.
Čas kolem ní se zastavil stejně, jako když byla rusalka. Tehdy to bylo proto, že ve svém nitru objevila veliký, barevný, vzrušující svět, ve kterém byl čas irelevantní. Teď, na druhou stranu, to bylo proto, že byla rezignovaná, apatická, její duše byla pustá.
"Ale já vás varoval," pronesl jemně hlas, který okamžitě poznala, "říkal jsem vám, že je veliká škoda opustit své rusalčí sestry. Jak osudové se zdálo vaše setkání, jejich vzácná přízeň - bylo to, jako by vám bylo souzeno, stát se jednou z nich. Já vás varoval, že až se stanete unavená životem, zestárlá jeho starostmi, nebudou vás chtít."
Mercy Wolanda pozorovala s kamenným výrazem v obličeji, ve kterém se navzdory faktu, že se jí v ložnici zjevil ďábel, nepohnul ani sval.
"Bylo by to tak krásné. Tak snadné a osvobozující. Ale taky zbabělé a sobecké," hlesla po chvíli ticha, během kterého upřeně sledovala tvrdé, ale zvláštně pohledné rysy ďáblova obličeje.

Lottin (ne)divadelní deníček: Spící krasavice

12. října 2017 v 17:08 | Lotte |  Lottin (ne)divadelní deníček

Brno se po dvaceti letech znovu dočkalo své inscenace Spící krasavice, která se tak na repertoáru NdB zařadila po bok dalších nesmrtelných baletů od Čajkovského, Labutího jezera a Louskáčka. Spící krasavice je po technické stránce jeho nejnáročnější balet, protože se v jeho precizní čistotě neschová žádná chybička a nastudování díla je tak podle slov uměleckého šéfa Mária Radačovského, zvýšení prestiže baletu NdB.
Pro mě osobně je Šípková Růženka pohádka, při které mi lehce vlhnou oči, protože to byl v dětství můj nejoblíbenější příběh.
Mé malé já by zaplesalo, ačkoliv musím říct, že jsem díky této snové inscenaci příběh prožívala zrovna tak intenzivně, jako když jsem byla dítě, ne-li ještě silněji. A navrch jsem měla opravdu skvělé místo ve druhé řadě, což bylo štěstí, se kterým jsem ani nepočítala, jelikož jsem si lístky kupovala na poslední chvíli.

Lottin (ne)divadelní deníček: Dotkni se vesmíru a pokračuj

9. října 2017 v 20:47 | Lotte |  Lottin (ne)divadelní deníček

Málokoho by asi napadlo, že jeden z nejvýznamnějších současných dramatiků je teoretický fyzik, který se navrch vyžívá v mystifikaci diváků. Pod své hry se pojmenovává tak, jak se mu to hodí k atmosféře dané inscenace a k novému jménu si vymýšlí i trefný životopis a internet i divadelní programy jsou tudíž zahlceny nepravdivými informacemi o tomto autorovi. A on z toho má nejspíš bžundu.
Nicméně pod Dotkni se vesmíru a pokračuj se René Levínský podepsal svým vlastním jménem - Národní divadlo v Praze, které si od něj hru objednalo, chtělo nahlásit jméno autora ještě před napsáním hry, tudíž nevěděl, jaký pseudonym se k dílu bude hodit.

My Petersburg, We'll Go From There, Journey To The Past - Christy Altomare, Derek Klena, John Bolton

8. října 2017 v 18:17 | Lotte |  Video týdne
Obsazení Anastázie se zúčastnilo promo akce, na které zazněly ústřední písně muzikálu. Audio u tohoto videa bohužel není kdovíjaké, okolní ruch je hlasitější, než samotný zpěv. To ale na úžasnosti tohoto obsazení vůbec nic neubírá. :)
Jo a ten zvyk amerického publika začít výskat a tleskat během závěrečných tónů mě docela štve. Vždyť pak neslyší nejlepší část, proboha. :D

Krásný nový týden, snad se v říjnu s blogem trochu polepším. :)



Design "Anastázie"

7. října 2017 v 20:52 | Lotte |  By the Way
Ačkoliv se vám tak může zdát z mojí blogové aktivity (hahaha), tak s Lottelandem nekončím. Ale září bylo...ne právě zářné. Po stránce časové, psychické i zdravotní. Takže do října vstoupím silnější, než kdykoliv dřív! (Sakra, to už je sedmého? Jak se to stalo?).
Tahmed narozdíl ode mě nezahálela a nastavila mi nový kabátek, i když jinak byl blog ve velkém podzimním spánku a za to jí děkuji. Na mé přání mi vytvořila kabátek s Anastázií, kterému vévodí krásná Christy Altomare v pozadí s magickou scénou Once Upon A December, ze které mi vždycky zaručeně běhá mráz po zádech.
Barevně je kabátek laděný příhodné královské modři a růžové (postupný přechod mezi oběma barvami v menu je moje oblíbená věc) a odklání se tak od obvyklých ponurých barev, které na podzim většinou vybíráme, ale zároveň to není světlý design - zkrátka takový krásný přechod od léta k zimě, což je perfektní.
Tahmed tímto opět děkuji za skvělou práci. :)