You are enough. You are so enough, it's unbelievable, how enough you are. (Sierra Boggess)

Lottin (ne)divadelní deníček: Něco za něco

22. ledna 2018 v 19:50 | Lotte |  Lottin (ne)divadelní deníček

Jsem tak hrozně pozadu se svými divadelními zápisky, na tomhle představení jsem byla někdy v říjnu, myslím. :D Wow. :D
Musím začít sdělením, že jsem vůbec nevěděla, do čeho jdu. Věděla jsem, že je to od Shakespeara a to bylo všechno a říkala jsem si, že se nechám překvapit.
První polovina začala velmi slibně - rozvinul se zajímavý příběh s hlavní postavou knížecího náměstka Angela, který vypadal jako velmi komplexní protagonista. Nasadil sám sobě a zbytku světa velmi přísný morální kompas, který je nemožný bezvýhradně plnit. Pohybuje se v okruhu lidí, kterými pohrdá, ale jeho chování na pokraji fanatismu přesto není zase takový problém, dokud mu kníže dočasně nepředá svoji funkci. Nezměrná moc v Angelových rukou je nebezpečná zbraň a
když do příběhu vkročí Isabela, empatická a laskavá žena, Angelův pravý opak - příběh už tak zajímavě nakročený dostane nový obrat v podobě nečekané lásky, kterou k ní Angelo pocítí, její zakázanost, jeho zoufalství a rozpolcenost.
Ale v polovině příběhu se stalo něco zvláštního. Jako kdyby Shakespeara při psaní někdo vyrušil s pozvánkou na párty a Will odpověděl: "Už jdu, už jdu, jen tu něco rychle dopíšu....tak můžem!"
Příběh najednou přeblikl do melodramatické parodie na sebe samotnou - postavy, které slibovaly komplexnost se najednou staly černobílé, jejich počínání přestalo dávat smysl. Všichni najednou začali vymýšlet složité plány a převleky, nad kterými se člověk nepozastaví v operním libretu, ale určitě je nečeká u Shakespeara. Konec hry přišel jako záblesk z čistého nebe, byl nečekaný, nedával úplně smysl a já tleskala s velmi zmateným výrazem ve tváři. :D
A nemyslete si, že bezbožně haním Shakespeara - i napříč odbornou veřejností je tato hra považována za problematickou. :D


Příběh jako tenhle nutně potřebuje jednu věc: silné obsazení. A to v Brně rozhodně je. Angela hrál Martin Siničák, kterého jem viděla tuším už potřetí, a opět mě překvapil širokou škálou postav, které dokáže tak citlivě ztvárnit. V první polovině příběhu mě už od své úvodní scény velmi fascinoval, bylo v něm něco ponurého, ale zároveň působil jako člověk, se kterým dokážu soucítit, protože je tak trochu ztracený v pravidlech, kterými se sám svázal a jeho monolog po prvním setkání s Isabelou si i po delší době velmi živě vybavuju, byl dojemný, zároveň uměl rozesmát a odvážím se říci, že byl i roztomilý. :D Druhá polovina hry už byla divoká jízda, ale s panem Siničákem v hlavní roli to byla i přesto bezpečná cesta. :D
Isabelu hrála Hana Tomáš Briešťanská, na jejíž Štěpku z Perolejových lamp nejspíš nikdy nezapomenu. V této hře její postava neměla tolik vrstev k prozkoumání, přesto ale byla perfektní, nechápejte mě špatně. Udělalal z Isabely velmi lidskou postavu, se svými chybami i přednostmi jí dodala na autentičnosti. Zvlášť zajímavé bylo její pojetí do kontrastu s přehnanými představami, které si o ní Angelo už v prvních vteřinách jejich setkání horečně udělal. Angelo nikdy nejede na půl plynu. :D

Poslední věc, kterou chci ještě zmínit, je krátce o kulisách a kostýmech. Oboje byly vytvořené tak, že jsem jako divák nebyla schopná říct, do jaké země či časového období by se inscenace dala zařadit. Některé postavy byly oblečené spíš dobově, některé tak trochu retro, jiní zase chodili docela moderně a jiní regulérně přišli v okázalých třpytivých šílenostech. Zní to jako nesmyslný mix, ale v tomhle kontextu to fungovalo. :D
Kulisy působily naopak velmi znepokojivým dojmem. Všechno bylo ve studených barvách, hodně kamene a skla.
Druhá polovina představení se měla odehrávat u nějakého pramene, což zní velmi poeticky, ale na jevišti byla vyobrazená vykachličkovaná koupelna/umývárna, která vypadala poměrně zašle a ponuře. Asi jako nějaká komunistická výslechová místnost, která je pragmaticky vykachličkovaná, aby se ze zdí dala snadno smýt krev (s tímhle příměrem myslím přišla Bára a fakt sedí).

Na závěr musím říct, že to byl zajímavý zážitek. Já hodně chodím na opery a tohle bylo jako vidět operní zápletku v činohře. :D A s perfektním obsazením navrch. Bylo to trochu ulítlé, ale bylo fajn nechat se v divadle takhle překvapit. Tohle jsem totiž určitě nečekala. :D

Zdroj obrázku, více informací o inscenaci, vstupenky:
http://www.ndbrno.cz/cinohra/neco-za-neco
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adele Adele | Web | 25. ledna 2018 v 10:16 | Reagovat

Něco za něco jsem viděla v Ostravě a byl to pro mě jeden z nejlepších činoherních zážitků. :-)
U čtení recenze jsem měla pocit, jako bys psala o jiné hře. No ale... když se to tak vezme, tak jo, těch převleků a lhaní je tam docela hodně, ale hry s převleky a záměnou identit se u Shakespeara objevují často, takže mi to nepřišlo tak hrozné. :-) Něco za něco se mi fakt líbilo, hlavní námět hry o zkaženém městě, kde se dá spravedlnosti dosáhnout jedině dalšími úskoky. (Byť Vévoda jednal ve jménu právě, tak je jeho jednání dosti diskutabilní. BYla to od něj jedna velká manipulace.) Téma hry je sám o sobě dosti zvláštním námětem pro komedii, ale ta hořkost mi tam právě sedla. :-)

2 Lotte Lotte | Web | 31. ledna 2018 v 12:49 | Reagovat

Noo, možná je to i tím, že ty máš Shakespeara o něco raději, než já. Já si k němu pořád hledám cestu. Jak kacířské prohlášení! :D
Ale nechci, aby můj zápisek vyzněl nějak převážně negativně. Moje celkové dojmy byly smíšené, ale nakloněné na pozitivní stranu. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama