You are enough. You are so enough, it's unbelievable, how enough you are. (Sierra Boggess)

Únor 2018

The Dreamcatcher - 34. kapitola - Epilog

27. února 2018 v 18:10 | Lotte |  The Dreamcatcher
"Kočár je připraven, Vaše Císařské Veličenstvo."
"Ehm, ano, děkuji," Mercy si odkašlala a silou vůle se přinutila přestat popotahovat prsty háčkovaných rukaviček. Podala si ruku s komornou, která jí za pobytu v domě nebohého doktora Colliera obsluhovala. Ta uctivě padla na kolena a políbila jí lem šatů. Mercy se na okamžik rozpačitě odvrátila, ale pak se nuceně usmála a vložila jí do rukou svůj kapesníček s monogramem.
Přešla dál, odhodlaná nechat kočár ještě chvíli čekat a rozloučit se se všemi sloužícími a vojáky z domu, kteří ji přišli vyprovodit. Stáli vyrovnaní v dokonalé řadě a hltali ji očima. Zbožňovali ji, ale zároveň čekali na první záminku ji nenávidět. Slabě polkla.
"Hrabě Razumovský, ministře Drawlighte, pane řediteli," oslovila s mírným úsměvem tři muže na konci řady. "S vámi se samozřejmě neloučím a jsem tomu vděčná. Přesto teď končí jistá etapa našich životů. Ráda bych vám poděkovala za vaši cennou podporu a využila příležitosti…," ohlédla se po svém tajemníkovi, který jí kvapně podával tři ruličky papírů opatřené císařskou pečetí," "a předala vám pozvání na korunovaci."
Drawlight ostře vydechl, padl na koleno a políbil Mercy ruku. "Jaká nesmírná čest, jsem dojat Vaše Císařské Veličenstvo, děkuji..."
Cizinci Erik a Razumovskij pohlédli na ruličky ve svých rukou, na Drawlightovu procítěnou reakci a pak na sebe.
Mercy mírně zacukaly koutky. "Předání pozvání na korunovaci přímo od budoucího panovníka znamená…,"

Mozart L'Opera Rock aneb muzikál v hollywoodském stylu

25. února 2018 v 13:41 | Lotte |  Mozart, l'opéra rock
Zemřel v pouhých pětatřiceti, ale jeho život bohatě vystačí na tlusté knihy, filmy, divadelní hry, opery a ano….i muzikály. Jeden máme relativně blízko, v sousedním Německu a Rakousku. Dnes se chci ale podívat o kousek dál, do teplejších krajin. Do svérázného světa francouzských muzikálů.


Příběh

Dějová linka muzikálu sleduje Mozartův život počínaje jeho sedmnáctým rokem v rodném Salzburgu. Do děje nás uvede zasněný houslista a sděluje nám, že Mozartův ochránce, princ Sisigmund, zemřel a Wolfgang plný nadějí a uměleckých snů se musí vypořádat s jeho nástupcem, který mu není nakloněn. Co víc, nenávidí hudbu.
Mozart spolu s matkou prchá do Mannheimu, kde chce pracovat na své opeře v němčině. Veškerou práci ale přeruší po setkání se svojí femme fatale, Aloisií Weberovou, aspirující operní zpěvačkou. Ve chvíli, kdy se o tom dozví Wolfgangův otec Leopold, zašle mu ze Salzburgu nepřátelský dopis. Wolfgang, který celý život usiloval o otcovu přízeň, Aloisii nešťastně opouští a vydává se do Paříže. Ta před ním ale zavře všechny svoje dveře a Wolfgangova matka, Anna Marie, umírá. Zdrcený Wolfgang se vrací domů a po cestě se znovu setkává s Aloisií. Zjišťuje, že je zasnoubená, což je poslední kapka. Upadá do hluboké deprese a vrací se k otci.

Lottin (ne)divadelní deníček: Budapešť

24. února 2018 v 23:23 | Lotte |  Lottin (ne)divadelní deníček
Se školou jsme se vydali, stejně jako minulý rok, na tři dny do zahraničí, obhlédnout, jak to v knihovnách dělají "jinde". Tentokrát padla volba na Budapešť, ačkoliv já hlasitě propagovala spíš Vídeň. Nakonec jsem ale byla s konečným výběrem nadšená.


Pan průvodce

Byli jsme ubytovaní v hostelu jménem Madison a když jsme s holkama poprvé otevřely dveře našeho apartmánu, ve vší vážnosti jsme si myslely, že je to omyl a že tak hezké pokoje nemůžou být naše. Když jsme se ujistily, že tohle je skutečně náš příbytek pro následující dvě noci, chtělo se mi trochu plakat. Bylo to hezčí, než v čem normálně bydlím v Brně. T-o n-e-n-í f-é-r! :D
Po vybalení jsme měli domluveného průvodce po městě a nikomu z nás se upřímně řečeno moc nechtělo. Když pomineme fakt, že jsme byli unavení, bylo fakt hnusné počasí. Nepřetržitě hustě sněžilo a my po třech hodinách chození po městě vypadali jako zmoklé slepice, klepali jsme kosu a mnoho z nás mělo mokro v botech. Nutno říct, že na Instagramu ty zasněžené fotky ale vypadaly romanticky. :D :D
Pan průvodce byl Maďar, ale studoval v Česku a měl krásnou češtinu. Provedl nás po historické centru, ukázal nám třeba Náměstí Hrdinů se sochami králů, podívali jsme se do Opery, kde jsem, jak si dovedete představit, značně fangirlingovala, do Baziliky svatého Štěpána, kde mi přecházely oči nad výzdobou z pravého zlata a více než čtyřiceti druhů mramorů. Nahlédli jsme i do Královských lázní, nejstarších maďarských lázní, takže si dovedete představit jaká je to krásná historická budova. Svezli jsme se i nadzemkou, jednou z nejstarších v Evropě, a to rovnou po trase, kterou spolu otevřeli František Josef a Alžběta. Hodně silně se mi do mysli zavrtal výhled z Mostu Svobody, v minulosti známého jako mostu Františka Josefa, který kdysi poklepal na jeho základní kameny. Majestátní kopce budínské strany s povlávající vlajkou a rovinatá Pešť s elegantními budovami, jako je třeba Opera, rozdělené neúnavnou Dunají. Budapešť má silnou atmosféru a romantickou duši, pokud mi odpustíte trochu sentimentu.

Lottin (ne)divadelní deníček: Molieri: recitál Adama Plachetky

9. února 2018 v 19:03 | Lotte |  Lottin (ne)divadelní deníček

(Já jsem na té fotce takýýýý! :D)


Přeskakuji všechny mé divadelní resty (a že je jich žal požehnaně) zcela poprvé a naposledy. Ale považte, toto je velmi výjimečná okolnost. Já viděla Plachetku!!! :D
Na tenhle koncert jsem odpočítávala už hodně dlouho…však mi taky lístek čekal v šuplíku už od července.

Recitál byl unikátní v tom, že pocházel ze série koncertů Bacha na Mozarta (což je slovní hříčka. Bacha jako toho skladatele. :D). Na úvod na jeviště vešel samotný Wolfgang Amadeus Mozart (Radovan Král) a začal ječet na publikum, že nenávidí lidstvo. Následně vešel poněkud zmatený Antonio Salieri (Luděk Randár) a zeptal se ho, proč proboha řve na diváky. Mozart se uraženě ohradil, že si připravil monolog. Molière, proto tu dnes přece jsme, ne? Ale kdeže, jsme tu pro hudbu Mozarta a Salieriho, tedy...Molieriho. Mozart a Salieri už mají shipovací jméno, všichni můžeme klidně zemřít, dámy a pánové, viděli jsme už všechno.
I když ne, všechno zdaleka ne, protože poté na jeviště vešel Adam Plachetka. Já zažila takový osobní šok. Vzhledem k demografickým důvodům a obskuritě mých zájmů, se mi stalo poprvé, že bych najednou uviděla přímo před sebou (měla jsem hodně dobré místo, chluby, chluby) někoho, komu fandím. Nechce se mi říkat idola, protože to mi zní nějak přehnaně a pubertálně. :D Ale Plachetka je velká hvězda operního nebe, jehož kariéru už delší dobu sleduju, zůstaňme u toho. :D

The Dreamcatcher - 33. kapitola

8. února 2018 v 11:31 | Lotte |  The Dreamcatcher
Ministr Drawlight krátce po svém uzdravení požádal Mercy o naléhavou audienci. Už od jeho příchodu byla roztěkaná, protože zároveň s ním do domu přijel i Erik a ona si nebyla jistá, jak s ním mluvit. Od její poslední návštěvy ho viděla jen párkrát a pokaždé v rozpačité atmosféře i přes to, že mu od Wolanda vyřídila onu dobrou zprávu.
"Jsem velice potěšená vaším zotavením," řekla Mercy dřív, než si stačila uvědomit, že mu to už jednou řekla. Frustrovaně si odkašlala.
"Děkuji, Madame," pronesl Drawlight bez mrknutí oka.
"V jaké záležitosti přicházíte?" zeptala se Mercy, zatímco zcela zbytečně urovnávala papíry na svém stole. Hromadily se neuvěřitelně rychle a jejich zbytečná komplikovanost ji střídavě přiváděla k zoufalství a zlosti.
"Přináším velmi radostnou zprávu, Madame," odvětil Drawlight chraplavým hlasem, který zněl velice unaveně, "císařský palác byl osvobozen od svých uchvatitelů. Tvayburg byl definitivně osvobozen. Poslední boje probíhající ve Valentě podle našich odhadů také brzy potlačíme, což znamená ukončení této nešťastné války."
Mercy na něj překvapeně zamrkala. "Ach," řekla jen. Na víc se nezmohla. Polkla a zahleděla se do jeho klidných očí. "Podle zpráv generála Hewletta jsem očekávala, že válečný konflikt potrvá ještě nejméně několik týdnů," řekla malým hláskem.

Tanz der Vampire - Helen Fischer Show

7. února 2018 v 20:08 | Lotte |  Tanz der Vampire
Asi se musíme smířit s tím, že z vídeňského runu Drewa v Tanz der Vampire se žádných pořádných videjí (minimálně na YT) nedočkáme. Ještěže tu ale máme Helen Fischer.
Nemám ponětí, kdo to je, ale díky její show máme aspoň moc hezké ukázky tady z Tanzu, nebo i z Liebe Stirbt Nie s Gardarem, což je taky velká vzácnost. Takže jo, ať jsi kdo jsi, muzikálový Bůh ti žehnej. (I když moc neumíš hrát. Promiň.)
Ale musím říct, že jí připisuju asi sto bodů za to, jak pohladila Drewa po tváři. Protože jeho reakce byla A+++. Přesně to by udělal Krolock. Miluju Drewa. Ale docela mě štvou, že v tu chvíli je začali zabírat zezadu. Špatná práce kameramani, špatná práce.



Společný koncert Ivana Ozhogina a Drewa Sariche

7. února 2018 v 19:53 | Lotte |  Koncerty a vystoupení
Jak se ukázalo, společné projekty německých a ruských muzikálových herců mají v Rusku velký úspěch, protože se konají čím dál častěji. Kromě Drewa už do Ruska zavítali i Mark Seibert, Thomas Borchert, Kevin Tarte, Maya Hakvoort...Rusové umějí docenit kvalitu, to se musí nechat. :D Trochu skepticky se bojím, že u nás by se takový počin s tak nadšeným ohlasem nesešel, ale co já zase můžu vědět. :D
(Jinak na YT najdete těch videjí ještě víc, ale ta jsou natáčená na mobil a na výšku a..eh. Doufám v ještě nějaká lepší. :P)


Pity The Child (Drew Sarich, Ivan Ozhogin) - ach, musím říct, že se mi po Drewovi už fakt stýskalo. Dlouho už jsem si s ním nic nepouštěla. Hanba. :D Pasáž, kdy Drew nerozumí rusky, ale o to nadšeněji náhodně vykřikuje "Da!" je sladká. :D
Die Schatten Werden Länger, Wie Jeder Andre Mann (Ivan Ozhogin, Drew Sarich) - vůbec nevím, co je ta druhá píseň :D Ale bylo strašně milé, jak tam jen tak Drew seděl a hezky se na Ivana díval. :D
A omg, Rudolf! Konečně nějaké uznání pro podceňovaný muzikál! Yaas. :D Drew je pořád perfektní Rudolf a vždycky bude. <3
Who Wants To Live Forever (Ivan Ozhogin, Drew Sarich) - aw, tam byla tak kouzelná atmosféra! :) A Drew je asi ten nejroztomilejší člověk na světě. :)