You are enough. You are so enough, it's unbelievable, how enough you are. (Sierra Boggess)

Březen 2018

Poslední symfonie - 5. kapitola: Princezna Alžběta

31. března 2018 v 14:54 | Lotte |  Poslední symfonie
Nannerl, Josefína a Sofie seděly v salonu a společně spravovaly horu povlečení, které by už potřebovalo spíš vyhodit a nahradit novějším, ale na to samozřejmě nebyly peníze.
Nannerl se doposud setkala nanejvýš s vyšíváním, ale záplatování starých povlaků nemělo s estetikou zdaleka nic společného. Nebyla ve své práci zvlášť zručná a navzdory ochotné pomoci od Josefíny i Sofie, měla prsty brzy rozpíchanější než jehelníček. Když se do práce konečně začínala dostávat, z bytu nad nimi se ozval řinkot a křik a všechny tři zvedly hlavy.
"Wolfgang," konstatovaly svorně.
Nannerl odložila zažloutlou látku. "Měla bych se tam zajít podívat."
"No prosím, ale ta práce tu na vás počká. Josefína ani Sofie ji za vás dělat nebudou," nezapomněla zdůraznit paní Weberová, která vběhla do místnosti, aby si poslechla, co se děje.
"Ovšem," odvětila Nannerl chladně a vyběhla ven.
Dveře jí otevřela Constanze a když ji uviděla, zoufale zakoulela očima. "Už zase ten zatracený Salieri," řekla místo pozdravu.
"Salieri?" zopakovala Nannerl překvapeně.
"Radši běž za ním, ty ho vždycky dokážeš nějak zklidnit. Je s ním i da Ponte," Stanzi ji postrkovala k Wolfiho pracovně.
Nannerl zaklepala a nejistě vstoupila dovnitř. "Wolfgangu, signore da Ponte," uvítala se s oběma muži.
Da Ponte vstal, aby se s ní mohl přivítat, ale Wolfi zůstal rozmrzele sedět v křesle, s nohama přehozenýma přes opěrky.
"Už jsi to slyšela, Nannerl?" zeptal se podrážděně, aniž by na ni třeba jen kývl.
Nannerl si slabě povzdechla. "Ne, svět se netočí jen kolem tebe, Wolfi, neslyšela."
Wolfganga její odpověď natolik překvapila, že se na ni poprvé pořádně podíval. "Děje se s tebou něco? Taková nebýváš," vyjekl skoro vyčítavě.
Da Ponte se na ni zahleděl se zvláštním úsměvem a ona zrozpačitěla. "Možná, jsem unavená. Co se tedy děje, Wolfi?" zeptala se mírnějším tónem.
"Princezna Alžběta hledala učitele hudby - je to taková hloupá třináctiletá žába, nikdo s ní nesvede nic kloudného, to je bez šance, ale byla to veliká příležitost. Kam se na to hrabe tvoje komtesa Steinmannová!" zvrátil hlavu a Nannerl semkla rty. "Bylo jasné, že tu práci dostanu já, kdo jiný by měl?" zlostně se vymrštil ze svého místa. "Ale Salieri se postaral, aby tu pozici získal on, pan dvorní skladatel!" dodal opovržlivě.

Lottin (ne)divadelní deníček: Don Giovanni počtvrté

25. března 2018 v 22:03 | Lotte |  Lottin (ne)divadelní deníček
Asi bych měla dostat od NdB nějakou čestnou placku, nebo aspoň poklepání na rameno, protože by se teoreticky dalo říct, že už jsem groupie jejich inscenace Dona Giovanniho. Pokud se hraje, je velká pravděpodobnost, že tam budu a zrovna tak je zaručeno, že budu sedět v první, max druhé řadě.
Skoro bych nevěděla, co nového vám o inscenaci ještě napsat, ale nebojte se (vám je to jedno, já vím), já si poradím! :D
Tak začnu informací, že jsem seděla v první řadě vlevo, což je důležité, protože většina akce se odehrává právě v levé části jeviště (z pohledu diváků).
Jo a během představení mi začal trochu blbnout mobil a vibroval (JÁ MĚLA VYPNUTÉ ZVUKY, ALE ON SE ZBLÁNIL, OK?) a myslím, že si toho všiml Roman Hoza, takže rip me.
Tolik ke zcela random poznámkám na úvod.
Začnu publikem. To ten večer bylo fakt divné - atmosféra v divadle ten večer prostě nějak nebyla. Já zatím na všech představeních Dona zažila strašně nadšené lidi a hodně energie z obou stran, ale ten večer to tam nebylo. Já jsem musela normálně iniciovat devadesát procent všech potlesků, protože ti lidi by tam jinak seděli jak pecky. A to pro mě bylo trochu utrpení, protože já na sebe nerada upozorňuju a tímhle na sebe upozorňujete úplně celé divadlo. :D Ale vzala jsem si jako osobní selhání, když po jedné árii museli diváky roztleskávat HUDEBNÍCI, když začali tleskat sami/poklepávat smyčci, což teda bylo moc. Já nejsem ignorant, co se musí roztleskávat orchestrem, děkuju pěkně, a převzala jsem to tedy na sebe.
Zpěváci sami mi přišli takoví přešlí, protože snad polovina z nich byla nemocná a během představení pokašlávali. (Ne přímo během zpěvu, samozřejmě.)
Roman Hoza jako Giovanni byl o něco méně energický než posledně, ale myslím, že to nebylo jím, ale spíš výměnou ženské části obsazení a troufla bych si tvrdit, že se ještě nestihli společně sehrát.
Elvíru zpívala Veronika Hajnová Fialová a odhaduju, že asi neměla moc času na zkoušení, protože občas na jevišti tápala a ostatní ji museli nenápadně navádět. Trochu vtipné bylo, když nakráčela k Anně a Ottaviovi dřív, než měla, takže ti dva museli urputně předstírat, že ji nevidí, ačkoliv stála přímo vedle nich. :D

Poslední symfonie - 4. kapitola: Lorenzo da Ponte

24. března 2018 v 22:49 | Lotte |  Poslední symfonie
Salieriho škarohlídství ohledně nebezpečí Figarovy svatby jako námětu pro operní libreto, se do jisté míry ukázalo jako oprávněné. Wolfgang zanedlouho obdržel povolání přímo k císaři a bylo jasné, že to má co do činění s Figarkou. Wolfimu se přesto podařilo operu uhájit, ačkoliv si Nannerl nedovedla představit jak. Ale jestli byl někdo schopen nemožného, pak jedině Wolfgang.
Nannerl toho času už podle dohody bydlela s Weberovými a vítala jakoukoliv příležitost, jak se z jejich bytu vytratit. Často proto chodila nahoru, do svého starého "domova", který nyní patřil manželům Mozartovým, aby Constanze pomáhala s Wolfim, který pro práci už zase zapomínal jíst a spát.
Když toho dne vstoupila do Wolfiho pracovny s čajovým podnosem, málem ho vyklopila na podlahu. Wolfi stál uprostřed místnosti v dramatické póze s rukou na srdci a zdviženou bradou a libretista da Ponte klečel vedle něj a držel ho za ruku.
Oba se ohlédli ke dveřím a když si všimli, že v nich stojí Nannerl, Wolfgang se rozchichotal na celé kolo a da Ponte kvapně vstal a začal si oprašovat kalhoty.
Nannerl povytáhla obočí. "To vypadá jako závěrečná scéna, blížíte se ke konci?" zeptala se a usilovně předstírala, že není na pokraji bláznivého smíchu.
"Přesně tak," rozpovídal se Wolfi nadšeně a energicky rozléval čaj do šálků, které donesla. "Hrabě přistihne svoji ženu při nevěře. Hraběnka prosí o milost, ale hrabě odmítá. Figaro prosí o milost a hrabě stále odmítá. Ale potom," Wolfi zdvihl pravici a zhluboka se nadechl, "okamžik ticha. Ze dveří na opačné straně jeviště vystoupí osamělá postava. Nejprve se zdá, že je to Zuzanka, ale potom si sundá závoj," Wolfgang se blaženě usmál. "Je to přestrojená hraběnka. Celé divadlo na okamžik ani nedýchá a potom….hrabě padne na kolena a prosí za odpuštění," Wolfgang začal dirigovat vzdušný orchestr. "Na-a-na-na-a, na-a-na," zazpíval s nepřítomným, okouzleným pohledem. "Okamžik odpuštění a smíření," dořekl a poklepal si na čelo. "Všechno už to tady mám. Bude to ta nejlepší opera, jakou kdy Vídeň slyšela. Co Vídeň, celý svět!" Wolfi se pokusil vzít da Ponteho kolem ramen, ale jelikož ho muž převyšoval o dobré dvě hlavy, byla to komicky marná snaha.
"Nannerl!" do místnosti vběhla Constanze a poslala Wolfimu vzdušný polibek. "Hledá tě tu nějaká dáma."

Lottiných TOP 11 z Mozart L'Opera Rock

19. března 2018 v 20:39 | Lotte |  Mozart, l'opéra rock
Předstírat, že jsem střídmý fanoušek Mozarta (toho rockově operního i toho opravdu operního) už je marné, takže - pojďme se tímhle článkem ponořit do hlubin fangirlingu.
A proč jedenáct?
Protože můžu a stejně to ani jedenáct vlastně není. :D

A o čem ten článek bude? V podstatě se s vámi podělím o svá oblíbená MOR videa z YT. A věřte mi, že poslední měsíc ve volném čase v podstatě nedělám nic jiného, než mozartuju. Ups.




Hrabě Rosenberg je vděčné téma tohoto žebříčku, ale mám teorii, že jeho představitel Yamin Dib si dal za osobní cíl rozesmívat, nebo jinak vyvádět z konceptu všechny na jevišti. Především tedy Florenta Motheho (Salieriho), ale opravdu se to nevztahuje jen na něj, jak vidíte zde, když se zaměříte na pozadí videa asi od 5:09. Zde flirtuje s hudebníky, krade jim boty a podobně. A nikoho to už nepřekvappuje, to je prostě typický Yamin. A na chviličku se drží za ruce s Diane Dassigny (Constanze). :3

Poslední symfonie - 3. kapitola: Paní Mozartová

18. března 2018 v 14:52 | Lotte |  Poslední symfonie
Nebylo tomu tak dlouho od chvíle, kdy Nannerl zcela nezávazně uvažovala o možnosti svatby Constanze a Wolfganga, do okamžiku, kdy se z této vyhlídky stala realita. Kdyby měla říct, jestli ji spontánnost jejich rozhodnutí šokovala, musela by upřímně naznat, že ani v nejmenším. Události měly nicméně poněkud překvapivý průběh. Postřehla jisté drama, které vyvolala paní Weberová, nějakou nešťastnou hádkou, jejímž svědkem Nannerl naštěstí nebyla, ale z nastalé situace pochopila, že se Wolfganga snažila násilím přimět ke sňatku s Constanze a v tom zamotaném spletenci figurovala i jakási smlouva. Wolfgang se se Stanzi dokonce na několik měsíců přestal stýkat a odmítl vysvětlit proč. A pak, zničehonic, přišli s oznámením zasnoubení. Nannerl jim upřímně popřála mnoho štěstí, protože věděla, že ho budou potřebovat. Jestli bude i jejich manželství stejně vrtkavé povahy jako jejich předmanželská známost - Nannerl si nebyla jistá, jak jejich unikátní vztah pojmenovat - tak byla určitá míra skepse na místě. Nannerl ale nic ze svých pocitů neventilovala nahlas.
Zásadní otázkou, už podruhé po otcově smrti, se tak stalo: "co si počít s Nannerl?" V jednom bytě s Wolfim už zůstat nemohla, její místo teď patřilo Constanze a až přijdou, tak jejich dětem. Nebylo myslitelné, aby si najala vlastní byt, protože takové rozhazování peněz zkrátka nepřipadalo v úvahu. A tak proběhla výměna hodná šachové partie: bylo dohodnuto, že se Nannerl po svatbě Stanzi a Wolfiho přestěhuje k Weberovým, kde sice bude bydlet zadarmo, ale zaujme Constanzino místo se vším všudy, včetně povinností o chod domu. Nannerl nebyla snob, nebo v to alespoň doufala, ale přece tento hieararchický pád z prominentní salzburské rodiny na holku pro všechno despotické paní Weberové nesla těžce. Úplně nejhorší byla ztráta soukromí - měla sdílet jeden pokoj s Josefínou a Sofií a zbytek času trávit pod pohledem paní Weberové. Jestli si doma v Salzburgu říkala, že jí otec soustavně přistřihuje křídla, "svobodný" život ve Vídni byl neskonale horší. Občas, když se zahleděla na vlastnoruční kresbu otcovy tváře, uvažovala, jak zděšený by byl z jejich života. A všechno to byla jen její vina.

Mistr a Markétka A-Z: O

18. března 2018 v 11:02 | Lotte |  Master and Margarita
Já tenhle projekt dokončím, i kdybych se k zet měla dostat v devadesáti letech!!! :D

Takže, poslední článek této "série" vyšel v červenci, ale tvařme se, že to nic není.

O, jako Overtura, do které se v muzikálu "šťouralo" asi nejvíc ze všech scén. A co jsem tak zaznamenala, tak se do ní šťourá doteď. Už by možná mohli přestat. :D
(Moje oblíbená verze je ta s těmi "mosty" a Matoušem, takže ta, co už neexistuje. :D)

image host

Lottin (ne)divadelní deníček: Faust a Markéta

17. března 2018 v 15:35 | Lotte |  Lottin (ne)divadelní deníček

Vzhledem k rekonstrukci Janáčkova divadla jsem se za měsíc prosinec (jo, přesně takový mám už skluz) vydala už podruhé na brněnské Výstaviště, konkrétně do pavilonu P. Asi jako každý muzikálofil, jsem si už dlouho přála konečně vidět Fausta naživo a s Bárou jsme o tom mluvily už roky. Divadelní sezona 2017/2018 nám naše přání konečně splnila a režisér Jiří Heřman operu zrežíroval pro tyto neobvyklé, ale nanejvýš zajímavé prostory. Btw, potkaly jsem ho na představení, seděl skoro za námi. Když jsem ho uviděla, nadšeně jsem holkám oznámila: "HELE, JIŘÍ HEŘMAN!" a on to samozřejmě slyšel, ohlédl se a bylo to moc trapný. No nic. :D

Filippo Strocchi, vídeňský hrabě Krolock [videa]

16. března 2018 v 20:34 | Lotte |  Tanz der Vampire
Vídeňská inscenace zatím spoléhala na velká, přímo legendární, jména Tanzu, tj. Drew Sarich a Thomas Borchert. Nesmíme opomenout Marka Seiberta, který je oproti nim relativní nováček, ale přesto nebyl novou tváří.
Je tedy fajn mít nového hraběte, hledat neokoukanoou interpretaci, objevovat neznámé stránky této role. S tímto řečeno, pořád mě mrzí, že nemáme pořádná videa tří výše zmíněných pánů. Ale to je nikdy nekončící bolest muzikálofila.
Pojďme se tedy podívat na Filippa!



Totale Finsternis (Filippo Strocchi, Diana Schnierer) - musím říct, jak mě těší, že to držení za ruce, model převzatý od Francouzů, se postupně dostává do všech dalších produkcí. Bůh Francouzům žehnej (hehehe). A to jak Diana po Filippovi vztáhla ruku a on rychle ucouvl, awww, to mě dostalo.
Diana hraje Sáru na můj vkus trochu příliš naivně, velké oči, téměř dychtivý výraz, na TF trochu moc úsměvů. Osobně tíhnu spíš k cílevědomým Sárám, co si jdou za svým, mojí nejoblíbenější herečkou v roli bezpečně nadále zůstává Angelina Markiefka, ta uměla být i krásně sarkastická, což já vždycky ocením. :D
Ok, dostala jsem se do druhé poloviny videa a začínám si říkat, že to Dianino vztáhnutí ruky možná nebylo až tak úžasné. Ona se na Filippa snaží sahat tak nějak pořád. :D Při pasáži, kdy je k ní zády ho vezme za rameno (přičemž já jsem velký fanoušek původního blockingu, kdy po něm Sára váhavě vztáhne ruku, ale pak se rozmyslí a zase ji stáhne dolů - lol, jsem fangirl s velmi specifickými požadavky) a potom se ho podruhé pokusí pohladit po tváři a to už je trochu moc touchy feely na to že je to upír, ne? Určitě to má být hlavně Krolock, kdo má kontrolu nad situací a tady je to Diana. Idk, možná bych měla být ráda, girl power a tak, ale přece jen...uhm, on je upír.
Úplně na konci tam za mě nebylo moc chemie, takže TF co celkově spíš zapadá. Ale Filippo má krásný hlas.

Poslední symfonie - 2. kapitola: Únos ze Serailu

11. března 2018 v 14:20 | Lotte |  Poslední symfonie
Práce na Wolfgangově opeře začaly. Wolfgang proseděl celé dny i noci u piana a s fanatickým leskem v očích škrábal do notových partitur. Bytem sourozenců Mozartových se neustále rozléhalo piano, případně i hlučné klení. Nannerl věděla své a nesnažila se s Wolfim zapřádat hovor, pouze do něj s pomocí Constanze tu a tam nacpala nějaké jídlo, případně ho s vynaložením největšího úsilí dostaly do postele.
Wolfgangova absence jí umožnila důvěrnější seznámení se sestrami Weberovými. Sofie a Josefína nebyly špatné dívky, ale Nannerl jejich přítomnost nepovažovala za zvlášť...stimulující. Byly to zlomyslné myšlenky, protože ty dvě jí nikdy neudělaly nic zlého, ale přesto výrazně preferovala Constanze. Byla překvapivě podobná Wolfimu - nezralá a přesto velmi inteligentní, pohlížela na svět nadšenýma očima a dokázala si svou milou povahou získat téměř každého. O její lásce k Wolfgangovi nemohlo být pochyb a Nannerl by byla šťastná, kdyby se z ní jednou stala její sestra (ačkoliv jí bylo jasné, že otec by s jejich známostí ani v nejmenším nesouhlasil), ale nedovedla si představit, jak by soužití takových osobností vypadalo.
Vzrušující část roku přišla ve chvíli, kdy se práce na nové opeře přesunuly do divadelních zkušeben. Wolfgang s sebou často brával i Constanze s Nannerl, za což mu byla neskonale vděčná. Většinou na ně sice neměl čas, ale to Nannerl vůbec nevadilo, stejně byla nejraději, když se po zákulisí mohla toulat sama a na pár blažených hodin úplně zapomenout na svět tam venku.
Když toho dne vešla do zkušebny, hned ve dveřích poznala, že něco není, jak má být. Ve vzduchu panovalo ještě horší napětí, než onehdy v salonu hraběnky Steinmannové. Orchestr i La Cavalieri stáli připravení na svých místech, ale nikdo nepracoval. S napjatými výrazy pozorovali výjev před sebou a nikdo se ani nepohnul. Nannerl přešla blíž, aby zjistila, co se děje. Jako první si všimla temné postavy dvorního skladatele Salieriho, který se díky své výšce tyčil nad všemi ostatními,
a zmateně se zarazila na místě. Po jeho boku stál nějaký drobný mužík s vycházkovou holí, oblečený do směšného množství krajek a naproti nim - Bože chraň - vzteky zrudlý Wolfi.

Cast change na Broadwayi (duben 2018)

11. března 2018 v 11:25 | Lotte |  Obsazení na Broadwayi

Broadway se dočká svého nového Fantoma, dalšího Bena a dalšího Crawforda navrch. (Není v příbuzenském poměru s Michaelem Crawfordem, lotťácká poznámka).
Ben Crawford nahradí Petera Jöbacka, který své poslední představení odehraje 31. 3. 2018 a Ben bude mít své první představení 16. 4. 2018. V mezičase bude Fantoma hrát Laird Mackintosh, který normálně hraje ředitele Andrého a zaskakuje za Fantoma.
Mezi Benovy předcházející kredity patří role v Karlíkově továrně na čokoládu, On The Twentieth Century, Shrek, Bídníci, Evita, 110 in Shade, South Pacific, Oklahoma! a Titanic.

Zdroj:
https://www.broadway.com/buzz/191432/ben-crawford-is-the-phantom-of-the-operas-new-masked-man/