You are enough. You are so enough, it's unbelievable, how enough you are. (Sierra Boggess)

Srpen 2018

Poslední symfonie - 19. kapitola: Rekviem

28. srpna 2018 v 21:28 | Lotte |  Poslední symfonie
Nannerl bez hnutí zírala do stropu a křečovitě zatínala prsty do záhybů své noční košile a proděravělé přikrývky. V horečnatých vlnách se přes ni převalovala úzkost a bouřila její mysl do nepříčetné aktivity. Se zuřivě cukajícíma rukama se převalovala na posteli a sváděla se svojí rozjitřelou myslí marný boj o spánek. Vězení vlastní hlavy jí nedovolilo víc než necelou hodinu spánku a ačkoliv ji unavené oči bolestivě pálily, nedokázala je zavřít, protože se příliš bála vidin Wolfganga v jámě hnijících těl.
Stala se mistrem v utíkání od vlastních vzpomínek, ale zítřejší uvedení Rekviem bylo na veškeré předstírání příliš skutečné.
Zmučeně se převalila na bok a zaposlouchala se do pravidelného oddechování Josefíny a Sofie, když kdesi v útrobách domu zaslechla šramot. Nejspíš nebyla sama, kdo nemohl spát.
Pár hodin po rozbřesku malátně vstala z postele a začala se v tichosti připravovat na dlouhý den. Nemělo cenu doufat, že k ní ještě přijde spánek a byť další minuta zírání do zdi by ji přivedla k šílenství.
Rychle se oblékla a aniž by se namáhala s rozčesáváním vlasů, vyšla z pokoje a prošla celý dům, ale všechny společné místnosti byly prázdné. Teprve když mimoděk vyhlédla z okna, uviděla osamělou postavičku v ubohé zarostlé zahrádce za jejich domem.
Vyšla za ní a zimozřivě se objala pažemi před chladnými poryvy větru, které jí do očí vháněly rozpuštěné prameny vlasů.
Constanze byla usazená na staré rozpadající se lavičce a nepřítomně hleděla před sebe.
"Stanzi?" oslovila ji mírně.
"Tak je to tady, velký den," poznamenala Constanze a nepatrně se na ni usmála, "musím říct, že jsem v dnešek přestala věřit potom, co Salieri najednou vycouval. Ale přesto - tady jsme," zkonstatovala a zahleděla se na kymácející se koruny stromů nad jejich hlavami.
Nannerl opatrně usedla vedle ní, nejistá, jestli zchátralé dřevo udrží váhu navíc. "Udělal to kvůli mně," řekla tiše.
Stanzi se zasmála a z keře vedle nich vylétlo hejno vrabců. "Říkáš to, jako by mě to snad mělo překvapit. Zarazilo mě, že to udělal, ano, ale o příčině jsem nikdy neváhala."
"Antonio to neudělal ze zlovůle, to je vše co chci říct," řekla tiše.
Constanze na ni po očku pohlédla. "Takže jste teď pár?"
Nannerl pokrčila rameny. "Nevím," zamumlala, ale když postřehla její pohled, rychle pokračovala, "nic před tebou nepředstírám, Stanzi, já opravdu nevím."