You are enough. You are so enough, it's unbelievable, how enough you are. (Sierra Boggess)

Březen 2019

Když zklamou politici, pořád máte Broadway

28. března 2019 v 15:48 | Lotte |  Lotteland
Sledujete současné dění v Poslanecké sněmovně naší drahé republiky?
Pokud ano, tenhle článek bude asi dávat trochu lepší smysl.
Broadway at its finest and gayest. Enjoyyyy!




Saintclairova vila - 6. kapitola: Pro Magdalénu

26. března 2019 v 13:17 | Lotte |  Saintclairova vila
Prosím, čtěte rychle. Každým dnem očekávám komando EU, jak naběhne a celý Lotteland mi smaže. :D :D :D
(Směju se, protože je to pravda).





Sára pomalu zvedla oči a zahleděla se na tikající hodiny v Prescottově kanceláři. Je fajn mít přehled o čase, ale uvědomuje si ten chlap, jak protivný vydávají zvuk a že místním cvokům k tomu, aby začali vyšilovat, nejednou stačí mnohem méně, než jeden vlezlý zvuk?
Zkřivila rty do úsměvu a znovu se zahleděla na muže, sedícího v křesle naproti ní, onoho profesora Abronsia, o kterém každý tolik mluvil. Zajímalo by ji, proč tu vůbec je. Píše o místních chovancích nějakou zlomovou studii? Je přece nějaké velké zvíře, ne?
"Nad čím přemýšlíte, Sáro?" otázal se Abronsius.

Lottina snová vize Mozarta L'Opera Rock aneb Lotte si hraje na všemohoucí - Dějství první

22. března 2019 v 19:03 | Lotte |  Mozart, l'opéra rock
…tak by se samozřejmě postarala o světový mír a obecné blaho, rasismus, sexismus….prostě xenofobii všech druhů, ale hned potom! By se vrhla! Na Mozart L'Opera Rock! Scénu po scéně!
Chápejte, ten muzikál je divný a ikonický. Ikonický ve své divnosti. Ikonický kvůli své divnosti. Na jednu stranu se zdá být nesmrtelný, na druhou stranu se zdá být tak okatým produktem své doby, že špatně stárne. Ve zkratce - protiřečí si a tím mě fascinuje. Ostatně už koncept Mozarta a rocku (nebo popíku, protože MOR není stoprocentní rocková opera, co si budem) je sám o sobě kontrast, který dráždí, a přitom dokonale funguje. Jestli v něčem vidím jeho slabou stránku, tak snad v tom, že se za ty roky nijak zvlášť nevyvíjel - chybí nějaké zahraniční produkce, nonrepliky a podobně. Je pravda, že když si pustíte videa z právě probíhající tour po Číně, narazíte na nějaké novoty, drobnosti v mluveném textu, nebo choreografii (a Rosenbergova děsivá nová paruka), ale to jsou opravdu jen detaily. Článek, který vám prezentuji, není novým návrhem MOR - nejsem výtvarník a nenavrhnu nové kostýmy ani kulisy, už vůbec nejsem choreograf, ani režisér a tak dále…
Článek, který vám prezentuji se jednoduše zabývá úpravami, které bych udělala ve stávající produkci, snad trochu po vzoru oné tour, ale s podstatně drastičtějšími změnami. Prostě si hraju na všemohoucího, tolik k titulku, ano. :D


Kabátek zima 2018 a jaro 2019

22. března 2019 v 17:01 | Lotte |  By the Way
A tady jde vidět, jak těžce neaktivní jsem byla, když tyhle dva kabátky dávám do jednoho článku, ale whatever.
Ahoj, vítejte, je jaro a Sansa je pravá královna Severu, konec hlášení.
Ano, začala jsem se dívat na GOT - trvalo mi to jen nějakých deset nebo kolik let déle, než zbytku populace Země, v pohodě.
Sansa je skvělá a nikdy si nezasloužila tu hate, co dostávala.
Moje oblíbená postava je (ehm, můžu spoilerovat a říct že byl? ups, už se stalo) Littlefinger. Jo. Littlefinger. Suďte mě, kamenujte mě, mně je to JEDNO. :D
A protože internet se rád lidí chytá za slovíčko, když říkám, že je to moje oblíbená postava, neříkám tím, že souhlasím s jeho činy, nebo že je ospravedlňuju. Ne. Byl to hajzl. Ale boží hajzl.
Cool? Cool.

Co se barevného spektra týče, nečekala na vás po rozkliknutí Lottelandu žádná drastická změna - z hnědé až takové temně červené k meruňkové. Kdybych si dělala statistiku, meruňková by byla nejčastější barva na tomto blogu. Což je vtipné, protože normálně si v ní nijak zvlášť nelibuju, ale na internetu vypadá dobře. :D :D

Melu páté přes deváté, pardon, asi na mě už stihla padnout jarní únava. :D

Tradiční díky Tahmed, která mi kabátek vytvořila!
Bloguju sedm nebo kolik let a pořád si je neumím dělat sama, lidi! :D :D :D





Mozart L'Opera Rock má roztomilé obsazení

18. března 2019 v 17:49 | Lotte |  Mozart, l'opéra rock
Udělala jsem video.
Ale není to žádný fancy edit, protože ty fakt neumím. Vlastně jsem jen otevřela Windows Movie Maker, napatlala dohromady mé oblíbené zákulisní klipy obsazení MOR a následně zestárla o deset let.
Windows Movie Maker je program, který z vás vysaje radost, energii a roky života. Nejednou vám spadne, nebo vám dokonce sekne celý počítač, neukládá, co ukládat má a tak dále. Nehledě na to, že mě edit videí nejde, není to něco, čemu bych se věnovala a když se zpětně na svůj hotový výtvor dívám, nedá se říct, že bych s ním byla spokojená, ale už jsem se dostala do fáze, kdy čím víc jsem do toho šťourala, tím horší to bylo, tak jsem to už rezignovaně nechala být.

A jestli bude někdo frflat na kvalitu, magicky monitorem vstoupím přímo k vám, abych vám osobně vysvětlila, že jsem:
1) pracovala s klipy pocházející z doby, kdy ani OFICIÁLNÍ klipy nebyly v HD, natož nějaké zákulisní, making of a podobně
2) Movie Maker má kouzelnou schopnost tu strašnou kvalitu jakýmsi způsobem ještě zhoršit
3) prostě si to nastavte na nejvyšší kvalitu, jestli vám z toho opravdu tak krvácí oči - moc rozdíl to neudělá, ale nemám, co víc už k tomu říct.

A to je asi vše, co jsem chtěla říct. Postěžovat si nad videem, do jehož tvorby mě nikdo nenutil a sama jsem si to vybrala. Škoda, že se se profesionálním stěžováním nemůžu živit. (I když teoreticky bych mohla, mám pocit, že jsou youtubeři, co si z toho udělali poměrně dobré živobytí.)



Saintclairova vila - 5. kapitola: A + A = VL

14. března 2019 v 19:35 | Lotte |  Saintclairova vila

Sára pomalu kráčela po přerostlém trávníku a mhouřila oči do zapadajícího sluníčka, které probleskovalo skrz drobné ozdobné věžičky Saintclairovy vily. Vracela se se skupinkou pacientů a ošetřovatelů zpět z výletu, který nabral překvapivý, ne právě povedený, ale přesto poučný obrat. Hlavní bylo, že se nenudila.
Tak moc se v tomhle zatraceném ústavu nudila! Chvála Bohu za Saintclairovy a jejich směšné tajnůstkaření, kterému nakonec stejně přijde na kloub. Prostě přijde.
A když už byla řeč o přicházení věcem na kloub…do zorného pole se jí dostal doktor Prescott, jak se snaží nenápadně zahnout do zahrady s labyrintem z živého plotu….ano i takové snobské zhýralosti se na pozemku Saintclairovy vily nacházely. Vlastně si to užívala. Občas předstírala, že není pacientka, ale vévodkyně Kate v drahých šatech. Ztěžka vzdychla a sklonila se k tkaničce, která ale vůbec nebyla rozvázaná. Jen se chtěla odpojit od skupinky výletníků. Prescott byl tak zoufale mizerný ve svém pokusu být nenápadný, až to upoutalo její pozornost. A to chtělo vyšetřit. Zahnula za stejný roh jako on a přimhouřenýma očima pátrala po známkách života. A vzápětí to uviděla. Bylo to…hodně známek života.

Šokující! Možná jsme nebyli spravedliví k Laurentovi Banovi!

13. března 2019 v 14:28 | Lotte |  Mozart, l'opéra rock
Podtitulek: tohle jméno by se asi nemělo skloňovat.


V čem tkví to kouzlo originálního obsazení? Podívejme se krátkou odbočkou na Fantoma Opery (na kterém ostatně stojí a padá tento blog). Dvaatřicet let od premiéry a když zapátráte v komentářích na Youtube, či jakýchkoliv jiných fórech, pořád zaručeně najdete povzdech: "Ale Michael Crawford a Sarah Brightman byli stejně lepší a nenahraditelní!"
Originální obsazení je prostě originální obsazení. Vytvořili své role z ničeho, drobná gesta, která udělali náhodou či omylem, po nich jejich nástupci budou věrně opakovat coby kánon, jejich interpretace vždycky bude ta, ze které se všechno ostatní bude vyvíjet. Ach, a sentiment, nezapomínejme na sentiment.
Herce, které jste v dané roli viděli jako první vždycky budou speciální a bezděčně je budete srovnávat s ostatními, a to to možná ani nemusí být členové originálního obsazení, prostě stačí, když jsou první pro vás.
Pointa? Každý nástupce to má těžké. Zvlášť když je to nástupce v obecně zbožňované, a tudíž ochraňované roli. Třeba takový Florent Mothe jako Antonio Salieri, že? Tolik věcí, které s ním máme spojených! Preferujete období emo patky nebo culíku? Ten nelidský zvuk, který ze sebe vyluzuje uprostřed Assasymfonie - to už nikdo nenapodobí, a přitom bez něj ta píseň není ono, no ne? A co jeho hluboký "Rosenbeeeeerg záklon"? A co jeho demonstrativně založené ruce a tiché, a přitom oduševnělé zazírání v jeho scénách s Rosenbergem a císařem? A ta chemie s Mikelangelem Locontem, jak někdo může přijít a nahradit ji?
Ten seznam by mohl jít dál a dál. Přiznejme si to. K nástucům do rolí, které vzbuzují tolik emocí, už jaksi přirozeně chováme tiché nepřátelství, protože si roli interpretují po svém. Marně čekáme na to a to oblíbené gesto v tom a tom okamžiku v té a té scéně. Nový herec tu scénu pojme jinak, a nenaděláme s tím nic.
A s tím se pojí další bod mé pointy. Změna. My lidé zpravidla nemáme rádi změny. Já se klidně přiznám, že já do této skupiny lidí také patřím a věřím, že nás bude většina.

Věřte nebo ne, ale Lotte žije

8. března 2019 v 19:43 | Lotte
Vím, že tenhle blog posledních pár měsíců nestál za nic.
Ehm.
Naposledy jsem víceméně pravidelně aktivní byla v březnu loňského roku, takže přesně před rokem.
Ehmmm.
A od prosince jsem se tady ani neukázala.
Ehehehehehm.
Ale! Lotte žije, tadáááá!


Děkujeme Nannerl za projevené nadšení, pravděpodobně totiž bude jediná.
Chci se vrátit. Chci trochu změnit formát tohoto blogu, ale především se chci vrátit. Prosím, prosím, prosím, řekněte mi, že tu ještě někdo zůstal.
Ach. Ale asi ne. Cítím se trochu beznadějně. Asi si odteď budu muset vystačit s virtuálními kamarády.


Ok, díky, Wolfi, ty se očividně chceš kamarádit s celou populací.
Ale! Slibuji, že se polepším!


Antonio mi nevěří. :(

Taky bych chtěla slíbit, že další články už budou trochu příčetnějšího rázu.
Ale dobré vědět, že po vší té době pořád mozartuju, ne? Ne?
(After all this time? Always.) :D :D :D