You are enough. You are so enough, it's unbelievable, how enough you are. (Sierra Boggess)

Lottina snová vize Mozarta L'Opera Rock aneb Lotte si hraje na všemohoucí - Dějství první

22. března 2019 v 19:03 | Lotte |  Mozart, l'opéra rock
…tak by se samozřejmě postarala o světový mír a obecné blaho, rasismus, sexismus….prostě xenofobii všech druhů, ale hned potom! By se vrhla! Na Mozart L'Opera Rock! Scénu po scéně!
Chápejte, ten muzikál je divný a ikonický. Ikonický ve své divnosti. Ikonický kvůli své divnosti. Na jednu stranu se zdá být nesmrtelný, na druhou stranu se zdá být tak okatým produktem své doby, že špatně stárne. Ve zkratce - protiřečí si a tím mě fascinuje. Ostatně už koncept Mozarta a rocku (nebo popíku, protože MOR není stoprocentní rocková opera, co si budem) je sám o sobě kontrast, který dráždí, a přitom dokonale funguje. Jestli v něčem vidím jeho slabou stránku, tak snad v tom, že se za ty roky nijak zvlášť nevyvíjel - chybí nějaké zahraniční produkce, nonrepliky a podobně. Je pravda, že když si pustíte videa z právě probíhající tour po Číně, narazíte na nějaké novoty, drobnosti v mluveném textu, nebo choreografii (a Rosenbergova děsivá nová paruka), ale to jsou opravdu jen detaily. Článek, který vám prezentuji, není novým návrhem MOR - nejsem výtvarník a nenavrhnu nové kostýmy ani kulisy, už vůbec nejsem choreograf, ani režisér a tak dále…
Článek, který vám prezentuji se jednoduše zabývá úpravami, které bych udělala ve stávající produkci, snad trochu po vzoru oné tour, ale s podstatně drastičtějšími změnami. Prostě si hraju na všemohoucího, tolik k titulku, ano. :D



Předehra

Je skutečnou otázkou, jestli bych ve své vizi MOR nechala onen úvodní monolog houslisty z moderní doby. Co si budeme, opening každého divadelního představení (ale i filmu, knihy atd.) by měl být dostačující sám o sobě, není třeba mít člověka, co vás informuje, čím se otevírá první scéna. Ale zase na druhou stranu - já tak miluju ten melodramatický moment, kdy houslista vzrušeným hlasem zařve, že krutý Coloredo se chopil moci, načež sálem zaduní Dies Irae. Ale nevím, no, asi bych to spíš vyškrtla, Dies Irae se o ten melodramatický dojem bezpečně postará samo o sobě.
Co se Dies Irae samotné týče, na té scéně bych nezměnila nic. 10/10, jedna z nejlepších úvodních muzikálových scén vůbec.

Penser l'impossible

Jsou dvě instrumentace této písně, na CD a DVD je taková rockovější verze, ale co v show nakonec reálně používali, byla zvolná, postupně gradující hudba, která se mi asi líbí víc, ale teoreticky bych ve svém MOR byla spokojená s kteroukoliv z nich.
Co se libreta týče, asi bych brala víc detailů ohledně situace rodiny Mozartových, a méně vzletných přirovnáních o slonovinové věži a tak. Víc bych akcentovala tu stránku textu, která pojednává o nudě, co z nich udělala povolné loutky, o tom, jak touží svrhnout zlaté paláce arcibiskupa, ale jednoduše nemohou - prostě něco víc k zasazení do kontextu. Kdybych toho chtěla opravdu hodně, tak i nějaký komentář o dobové společnosti, o tom, v jak podřadné a svázané situaci se rodina nachází - aby posléze dávalo smysl, proč je následný dialog Leopolda a Wolfiho tak vyhrocený a proč je tak životně důležité, aby Wolfi opustil Salzburg.

La chanson de l'aubergiste

To je ok píseň. Nemám k ní moc co říct, na CD ji mám tendence přeskakovat, když se dívám na DVD, tak mě baví, Merwan Rim má takové správné nonšalantní kouzlo, choreografie je tak bohatá a šílená, že se máte pořád na co dívat. Je to dobrý přechod od jedné scény ke druhé, příprava půdy pro Wolfiho první sólo…nechala bych být přesně tak, jak je.


Le troublion

Wolfi, doslova se vysmívající lidem s předsudky vůči jeho hudbě, poskakující po baru a líbající všechno v dosahu. Co chcete víc?
První setkání s Weberem je fajn, trochu uspěchané, ale tohle je muzikál a všechno musí odsýpat, a to se nedá nic dělat.
Dialog pana a paní Weberových je pro mě vždycky extrémní cringe, ale přemýšlím, jak bych to napravila. Řekla hercům, ať to zkusí tak nepřehrávat a nepodávat své repliky jako kreslené postavičky? Reálně do textu zasáhnout a ty repliky jim trochu změnit, aby zněly realističtěji? Ne. Chce to ostrý řez. Pryč s tím dialogem. Přeskočme rovnou na scénu, kdy Wolfi a mamá Mozart dojdou k Weberovým na návštěvu. Wolfimu samozřejmě nedojde, že to byla jen bouda, aby ho přiměli komponovat pro Aloisii, ale mamá Mozartové to dojde. Snaží se to Wolfimu vysvětlit v té scéně, kdy mamá Mozartová píše dopis Leopoldovi, ale Wolfi ji neposlouchá (ostatně stejně jako v původní verzi té scény). Tadá. Scéna s Weberovými už vůbec není potřeba.

Bim Bam Boum

Tahle píseň má jeden zásadní problém. V podstatě o ničem není. Ne vážně. Ten text - to je jen kupa pěkně znějících slov. Já vím, že od písně s názvem Bim Bam Boum si jeden nesmí zase tolik slibovat, ALE já v ní vždycky viděla takový potenciál! A tak mě frustrovalo, že byl takto zle zahozen!
Ta píseň by měla tak skvělou příležitost ukázat zoufale podřízené postavení ženy vůči mužům - jak ze sebe musí navenek udělat stvoření tak dokonalá, tak bezchybná, až ztrácí svou lidskost (tolik ten "robotický" tanec!), musí se podřídit, znát své místo, vědět kdy mlčet - ale Aloisie pod svou maskou pláče a trpí, jenže nikdo její slzy nevidí, nikdo tu masku neprohlédne, nikdo kromě Wolfiho. Není to naprosto krásné první seznámení dvou postav?
Mám hodně podobný problém s Constanze a její malou písní, co následuje. Co přesně chce vůbec vyjádřit? Neprohodila s Wolfim ani slovo, pokud mluvíme o Stanzi v podání Claire, ani se na něj pořádně nepodívala, protože se tak moc styděla, pokud mluvíme o Stanzi Diane, u ní vůbec nechápu, o co se snaží, protože se textu navzdory celou dobu usmívá…
Hodila bych to trochu jinam. Nesoustředila bych ten text na Wolfiho, který pro ni v tuhle chvíli ještě není zase tolik relevantní a lépe bych představila její postavu - přece jen je to její první scéna. Hodila bych ten text do roviny přehlížené sestry v koutě, jisté zahořklosti vůči Aloisii, která je pořád středem pozornosti, pocity, které jen vygradují v jejich pozdějším duetu - do souvislosti s Wolfim bych zašla jen tak daleko, že bych možná přihodila nějaký povzdech na styl - samozřejmě, že má oči jen pro ni, tak je to celý můj život - něco na tenhle způsob.
Navíc kdo nemá rád motiv šedé myšky, která nakonec všemu navzdory získá svého muže? Je to klišé, ale jak milované klišé! Nehledě na to, že v muzikálu se klišé odpouští víc, než v jakémkoliv jiném žánru (možná ještě společně s operou a operetou, no).

Six pieds sous terre

Jelikož jsem svojí novou verzí Ah! VousDirais-Je maman naznačila konkrétnější konflikt mezi sestrami, toto je podle mě hezká přirozená gradace. Pasivní agresivita téhle písničky ostatně vždycky byla 10/10. V momentu, kdy se píseň na okamžik zpomalí a sestry vzácně vyjeví své pravé pocity, bych nicméně trochu přitvrdila. Za Stanzi bych třeba dala tajné přiznání, že vždycky tajně toužila být jako Aloisie, za Aloisii bych dala povzdych na styl, jak je jejím prvním instinktem ničit každého, kdo se jí postaví do cesty a jak přestává mít ráda člověka, kterým se stává (což by bylo hezké i v návaznosti na mé nové Bim Bam Boum).
A víte, co bych dala pryč? Manžele Weberovy, zase. Ta scéna, jak se Fridolín pokouší u princezny oranžské získat zaměstnání pro Aloisii je zase další cringe, co tam nemusí být. Prostě rovnou přeskočit k Aloisii a Constanze, hotovo.


J'accuse mon pere

To je perfektní píseň, nic neměnit. Mám jen jednu věc: klauna. Kde se vzal, proč tam je? Každý si ho interpretuje jinak, ale já mám takové neblahé tušení, že snad ani sami tvůrci moc nevědí. Mám takový pocit, že jen potřebovali roli pro Merwana Rima, ehm.
Ale já mám řešení, jak jeho přítomnost učinit pochopitelnější. Pamatujete na úplný začátek muzikálu, kdy Leopold nabádá Wolfiho, aby se v Mannheimu snažil a koukal rychle sehnat zaměstnání, nebo se z něj stane pouliční umělec, vagabund? Co kdyby se ta scéna odehrávala na ulici a co kdyby při tomto rozhovoru právě jednoho takového "pouličního umělce -vagabunda" pozorovali? Ano, ten vagabund by byl klaun. Tím pádem by se Wolfiho strach z Leopolda, jeho nezdravá snaha se mu zavděčit, ztělesnila právě do tohoto obrazu pouličního klauna a když by se pak klaun znovu vrátil v J'accuse mon pere, dávalo by to v souvislosti se souběžným návratem Leopolda smysl, a lidi by si to tak spojili.
Má to samozřejmě jeden logistický problém - kdyby se měl klaun objevit už v jedné z prvních scén muzikálu, Merwan by se nestíhal převléknout (a hlavně odlíčit) na svůj výstup hospodského. Nicméně! by za něj tento němý výstup mohl sehrát úplně kdokoliv z company, protože pod tím silným klaunským make-upem by to stejně byli schopní rozeznat jen hardcore fandové. Pohleďte na mě, myslím už i na hardcore fanoušky.

Tatoue-moi

Jakože já nevím. Dává tahle písnička vůbec smysl? V jakémkoliv jazyce? Jak to proboha překládají, když to teď běží v té čínské tour?!
Wolfi se chce zalíbit Paříži, ale pohoří, smysl je tak či tak stejný, jasně, ale určitě bych silně uvažovala nad přefrázováním určitých vět…čistě aby byly trochu smysluplnější, eh.

La procession

Naživo tahle scéna musí být tak úchvatně creepy! 10/10

La mascarade

Uvažuju, jestli bych neudělala vykrádačku Tanz der Vampire, trochu jako to udělal muzikál Oněgin. Prostě tam někde mít spícího Wolfiho, kterého by tanečníci šikanovali a postupně třeba vtáhli do tance, podobně jako v tom Oněginovi. Mohla bych…udělat vykrádačku vykrádačky. Matrix.

Je dors sur des roses

Bylo by fajn tuhle píseň nějak konkrétněji vztáhnout k Aloisii. A nemusel by to být nijak násilný zásah, třeba by stačilo, kdyby Wolfi kdykoliv v průběhu jejich setkání zmínil, že voní po květinách, konkrétněji po růžích…a tadá, ve Wolfiho velkém depresivním sóle se mu na jevišti pod nohama promítá veliká růže - krása, ten symbolismus! :D (A dávalo by smysl, proč najednou zpívá o růžích, že.)
Další věc, která by byla fajn, by bylo, kdyby v té písni zmínil svoji maminku - prostě píseň o dvou ženách jeho života, které v krátkém úseku ztratil. Smrt jeho maminky by tak stejně jako ztráta Aloisie našla finální gradaci v této písni. Nehledě na to, že potom by její smrt nebyla taková nijaká epizodka, jako je teď. V současném podání je to scéna, která vyšumí do ztracena, Wolfi na ni pořádně nezareaguje, kromě toho, že se mu Aloisie směje za smuteční oblečení, se zdá být téměř zapomenutá. Tohle by bylo elegantní uzavření kruhu, nebo lépe řečeno - jednání.

Na moji snovou vizi druhého dějství se můžete těšit v navazujícím článku, který jistě vyjde velmi brzy. :D

Zdroje obrázků:

https://imgfast.net/users/2812/36/02/30/album/22732_26.jpg
https://data.whicdn.com/images/67088462/large.jpg
https://data.whicdn.com/images/184042106/large.jpg
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tahmed Tahmed | E-mail | Web | 23. března 2019 v 7:37 | Reagovat

Tak myslím že bys tohle měla přeložit do frániny a ihned jim to poslat aby věděli jak se to dělá. Myslím si totiž že tvé nápady jsou naprosto perfektní a až mě zarazilo co všechno ti vadí stejně jako mě a co bys pozměnila :D Líbí se mi to :D
Nemohu se dočkat druhé části :-)

2 Lotte Lotte | Web | 23. března 2019 v 9:23 | Reagovat

Ach, děkuji, to mne těší :D

3 Adele Adele | Web | 26. března 2019 v 9:40 | Reagovat

Lotte muzikálový poradce! :-) Ten nápad se mi fakt líbí - nechceš tohle aplikovat i na další muzikálové kousky? :-)
Vidím, že největší úravy bys provedla v libretu. Jaj, Weberovi přišli se svými výstupy zkrátka. :-)
Změny vypadají dobře, jdeš víc do hloubky (to já ráda). Já bych zase nešla do vykrádačky ve scéně La mascarade. ("Snová vsuvka" by mi narušila plynulý přechod mezi předchozím výstupem La procession a následujícím dialogem Wolfiho s Aloisií.) :-) Je dors sur des roses bych "vizuálně" neměnila, ale v textu by se mi líbilo, kdyby se kromě Aloisie vztahoval i k Wolfiho mamince. :-)

Jsem zvědavá, jak dopadne druhé jednání - zvlášť jsem zvědavá na výstupy maestra Salieriho. :D

4 Lotte Lotte | Web | 26. března 2019 v 10:19 | Reagovat

Ty jo, možná časem jo, dobrý nápad. :D
Jo, Weberovy nepotřebuju. :D
Hmmm, je pravda, že jsem s La Mascarade zase tolik nedomýšlela, co by to udělalo s kontextem předcházející a nadcházející scény. Ponechám tuto scénu ve své vizi ještě otevřenou. :D
Je sur des roses bych taky vizuálně neměnila, to je velmi efektně udělaná scéna, zvlášť na konec jednání. :)

Ach, ano....Salieri, hehe. :D

5 Bára Bára | E-mail | Web | 6. dubna 2019 v 8:48 | Reagovat

Drahá Lotte, až jednou budu psát libreto nějakého muzikálu, doufám, že bude tvá cena coby muzikálového poradce snesitelná, abych si tě mohla dovolit. :D

6 Lotte Lotte | Web | 10. dubna 2019 v 19:33 | Reagovat

Jestli na tom budu tak špatně jako teď, asi bude stačit i voda a chléb. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama