You are enough. You are so enough, it's unbelievable, how enough you are. (Sierra Boggess)

Září 2019

Cold Comfort Farm (1995)

28. září 2019 v 14:44 | Lotte |  Lotte's cinema

Tentokrát se v našem cestování po filmografii Rufuse Sewella posouváme pouze o rok a dostáváme se ke komedii Cold Comfort Farm.
V tomto filmu sledujeme hlavní hrdinku Floru, které zemřeli oba rodiče, a jí zůstalo chudé dědictví sto liber ročně, ze kterého se nedá vyžít. Flořina přítelkyně Mary jí radí, aby si našla práci, ale tento nápad se Floře příliš nezamlouvá. Její vize je, že v padesáti letech vydá román, který svou kvalitou překoná Jane Austenovou a onu zbývající dobu do padesátky musí čerpat inspiraci.
Odešle proto lítostivý dopis svým příbuzným do Sussexu, které nikdy předtím nepoznala a jako odpověď obdrží velice záhadný dopis od své tety Judith, která ji pozve na jejich farmu Cold Comfort se slovy, že jejich rodina velice ukřivdila Flořinu otci, a oni proto svoji chybu napraví tím, že zabezpečí Floru.

Náhradnice - 10. kapitola: Estella

26. září 2019 v 21:43 | Lotte |  Náhradnice

Estella kráčela zavěšená do Natálie a zakláněla hlavu, aby si mohla prohlédnout půvabné tváře vytesané do zvláštního bílého kamene. Byla to jemná a precizní práce s vkusnými ozdobnými prvky, které svými detaily předčily všechno, co ve svém života kdy viděla. Nevkusně přeplácaný kostel s přísně shlížejícími světci, který jim Silverwolf ukazoval při jejich poslední zastávce v jakémsi zapadlém městečku, se s tímto místem absolutně nedal srovnávat.
"Tady je to jako nebe na Zemi," vzdychla Estella a pomalu se zatočila na místě.
"Nechce se mi věřit, že stejný národ, který se dopustil takové ohyzdnosti jako je Opálový hrad, zároveň dokázal i něco tak krásného," souhlasila Natálie, která komplimenty jinak ze zásady šetřila.
"Prý to tu nepostavili Titaiřané, ale původní obyvatelé, kteří tu žili před nimi. Mnoho se toho o nich neví, ale očividně byli mnohem zručnější než my, jejich údajně vyspělejší nástupci," podělila se Estella o zkrácenou verzi Silverwolfova výkladu.
"A ví se, k jakému účelu tato stavba sloužila?"
Estella pokrčila rameny. "Těžko říct. Tajemný altánek vytesaný z ještě tajemnějšího bílého kamene, opuštěný uprostřed hlubokých lesů...náramně romantické. A to ani nemluvím o tom výhledu na vodopády - začínám si myslet, že oni původní obyvatelé byli elfové a víly."

Middlemarch (1994)

23. září 2019 v 20:46 | Lotte |  Lotte's cinema

Moje vzrušující cesta napříč kariérou Rufuse Sewella se posunula o celé dva roky, Rufusovi je tudíž krásných sedmadvacet a dosáhl milníku kariéry britského herce - role v dobovém dramatu z dílny BBC. :D

Middlemarch je městečko, který už svým názvem prozrazuje jakousi průměrnost a malost. Sledujeme zde osudy několika hrdinů: lékaře Tertia Lydgateho, který do města v první epizodě přijíždí, aby zde rozjel novou nemocnici, sourozeneckou dvojici Freda a Rosamund, kteří oba prožívají svá milostná dramata (Rosamund právě s doktorem Lydgatem), a druhou sourozeneckou dvojici Dorotheu a Celii. Dorothea je hodně nadčasová žena, sečtělá a rozpačitá ze svého společenského postavení, které považuje za nespravedlivé, když se denně setkává s chudobou ostatních. Zakouká se do reverenda Casaubona, který stejně jako ona klade důraz především na vzdělání. Maluje si obrázek, jak se vezmou a budou se společně vzdělávat, bádat, ruku v ruce pracovat na reverendově knize, Dorothea se těší, jak se naučí latinsky a řecky…
Po svatbě je však konfrontována s úplně jinou realitou - reverend ji nic z toho nedovolí, jako pouhé ženě jí nepřísluší komentovat práci svého muže, či se na ní jinak podílet a už vůbec nemá právo s ním nesouhlasit. Do toho všeho na scénu vstupuje reverendův bratranec Will, zahořklý tichý mladík s pronikavýma očima, který Dorothee rozumí lépe než všichni ostatní. Jestli čicháte milostný trojúhelník, gratuluji vám k mimořádně dobrému nosu. A jestli tipujete, že Will je Rufus, gratuluji i vašemu instinktu. :D

Gone to Seed (1992)

21. září 2019 v 16:35 | Lotte |  Lotte's cinema

Přemýšlela jsem, o čem bych teď chtěla psát.
Asi jste si už dávno všimli, že starý formát přidávání fotek, informací o obsazení POTO, a dalších aktualit, už jsem vystřídala za tematické články o čemkoliv, co mě zrovna zajímá. Uvědomuji si, že tím pádem je moje aktivita chaotická a zaměření blogu nejasné, ale byl to pro mě jediný způsob, jak v blogování nadále udržitelně pokračovat, což byl hlavní cíl. Zní to strašně dramaticky, ale založit si blog byla jedna z nejlepších věcí mého života a už téměř osm let si sem vylévám srdíčko.
A hlavně to všechno dělám pro sebe, pro své kreativní výlevy a úniky, stálých návštěvníků mám jen hrstku (o to víc si jí vážím), takže je to skoro jako kdybych měla soukromý koutek internetu. :D :D

Rozhodla jsem se, že jelikož mě stále nepřešlo mé melbournovské okouzlení (viz seriál Victoria), nahlédnu do filmové historie Rufuse Sewella. To mi pomohlo uvědomit si, proč dělá tak hořké vtipy na adresu svých minulých rolí. Jeho filmotéka je divoká jízda, na kterou jsem se rozhodla nasednout. Rozhodla jsem se, že nejsem zase až tak šílená, abych se podívala na každý jeden film a seriál, kde se kdy objevil, protože i já mám své hranice, ale rozhodla jsem se vybrat si z nich nějaké "bonbónky". A o těch bonbóncích bych v chronologickém pořadí chtěla napsat sérii článků.

Vítejte v bonboniéře Rufuse Sewella! :D :D :D

Kabátek podzim 2019

21. září 2019 v 15:43 | Lotte |  By the Way
Drazí a milí, jako tradičně se změnou ročního období přichází i změna kabátku.
Tentokrát na nás ze záhlaví pomrkávají zelené oči Rufuse Sewella, což je tematické vzhledem k mým budoucím článkům, které (snad) napíšu. Zvláštní bonusové body Tahmed připisuji za fotku vlevo.
Barvy jsou skvělé, líbí se mi kombinace zemité hnědé a studené modré s příměsí fialové? (vidíte to tam taky, že jo? :D) a do toho to kontrastní černé menu. Nice, nice. Je to podzimní schéma, ale zároveň naznačuje, že winter is coming. :D

Vřelé díky Tahmed za další skvělý kabátek, Lotteland by bez ní strádal!


Náhradnice - 9. kapitola: Danielle

18. září 2019 v 14:36 | Lotte |  Náhradnice

Danielle se sklopeným zrakem následovala maminku do vstupní haly Opálového hradu, škobrtajíc o lem svých příliš dlouhých krémových šatů, které zdědila po Estelle. Na hlavě ji opět tlačila maminčina perlová tiára a narychlo si za chůze upravovala margaretský řád.
Princ Sebastien do Titairy dorazil rychleji, než se očekávalo, a Danielle netušila, proč sem vlastně přijel, zdali to bylo přání jeho nebo Estellino, a jaká byla jeho role v tom chaotickém zmatku, který po atentátu na Estellu vypukl. S jistotou v tuto chvíli věděla jen jediné: že znenadání dorazil už dnes a ačkoliv byl veřejnosti jeho příjezd utajený, i přesto ho bylo třeba přivítat se všemi poctami hodnými císařovnina snoubence.