You are enough. You are so enough, it's unbelievable, how enough you are. (Sierra Boggess)

Náhradnice - 11. kapitola: Alexej

5. října 2019 v 18:30 | Lotte |  Náhradnice

V parku pod parlamentní budovou tou dobou ještě nikdo nebyl, ale to Alexeje nepřekvapovalo. O půl šesté ráno měli lidé jiné věci na starosti, než mrznout mezi lavičkami a opadávajícími listnatými stromy. Podzim letos do Twighburgu přišel velice rychle a v kombinaci se zprávami z Titairy to Alexej začínal považovat za špatné znamení, ačkoliv normálně pověrčivé lidi považoval za hlupáky.
Zastavil se na dřevěném můstku vedoucím přes řeku Vlast, oddělující pofiderní Dolní Tvayburg od Horního, na místě které, bylo populární mezi turisty a umělci, protože nabízelo impozantní výhled na kopce, na kterých se rozkládal císařský palác.
Alexej se opřel o zábradlí a nešťastně pohlédl na palácová okna, z nichž drtivá většina tanula v temnotě. Kdyby tak do paláce mohl vyslat spásnou myšlenku takové síly, která by dokázala probrat císařovnu z jejího dlouhého spánku!

"Když mi řekli, že nejsi ve své kanceláři, bylo mi hned jasné, že jsi přišel trucovat sem, Aljošo."
Alexej se otočil za povědomým hlasem a přezíravě se na svého prvního náměstka ušklíbl. "Já netrucuju, ale po sérii nočních telegramů z Titairy jsem už nedokázal usnout. Ty snad ano?"
"Já bych spal hned," mávl rukou Robert, "ale bylo mi jasné, že ty se hned rozjedeš na parlament."
"No vidíš, a místo toho jsem tady," odtušil Alexej a znovu se zahleděl na palác.
"Tím hůř. Když tě objevím tady, obvykle to znamená, že je úzko," nenechal se odbýt Robert a postavil se vedle něj. "Já vím, liberálové ti teď nedopřejí chvíli klidu, ale to přece není nic, co bys nezvládl." řekl povzbudivým hlasem, nad kterým Alexej málem protočil oči.
"A proč přesně mi nedopřejí chvíli klidu?"
Robert vytřeštil oči. "No přece ta titairijská korunovace…," zakoktal se.
Alexej zaťal čelist. "Chápu, co je předmětem našeho rozhovoru, Roberte, jen mi uniká, proč bych měl být hromosvodem Liberální strany za něco, co spáchal Silverwolf. Já s titairijským debaklem nehodlám mít nic společného."
"Ovšem, ale ve chvíli, kdy to oznámíš vládě…," Robert naprázdno otevřel ústa a očividně mu to konečně začínalo docházet, "Aljošo, ty se snad hodláš postavit proti titairijské korunovaci?" zeptal se napjatě.
"Nemohu mluvit za svoji stranu před schůzkou klubu, ale věřím, že když na to přijde, podpoří mě v rozhodnutí nakreslit Silverwolfovi jasnou čáru," Alexej přivřel oči do úzkých škvírek a znovu se zahleděl na pomalu ožívající císařský palác, který v rudém světle červánků působil zlověstně a autoritativně. "Éra nekonečných ústupků Titairy a regentce skončila."
Robert na okamžik nenacházel slov. "To jsou silácká slova, jak dělaná na volební slogan, ale co přesně znamenají? Té korunovaci už nezabráníš, a je úplně jedno, jestli vládní prohlášení celou věc odsouhlasí nebo zamítne! Je to jen formalita!"
"Laskavě nezvyšuj hlas, probíráme velice delikátní záležitost," upozornil ho Alexej chladně.
Robert zbrunátněl, ale poslušně ubral na hlasitosti. "Ty v tom regentku opravdu necháš samotnou? Tahle vláda je její!"
Tentokrát to byl Alexej, komu se do tváře nahrnula krev. "Tato vláda není její, ale císařovnina!"
Robert se pomalu narovnal. "Takže o to tady celou dobu jde? Je to hra na loajalitu císařovně Lyrice?"
"Hra? Věrnost koruně je podle tebe hra?" zopakoval Alexej nevěřícně.
"Ovšemže ne," zamítnul to Robert otráveným tónem, "ale ať se nám to líbí nebo ne, císařovna je momentálně neschopná vykonávat úřad. Nemůžeme jí nijak pomoci, zato regentce ano."
Alexej se ušklíbl. "A komu podporou její korunovace reálně pomůžeme? Jí nebo Silverwolfovi?"
Robert rozhodil rukama. "Oběma, s tím se ale rovněž nedá nic dělat."
Alexej se znovu odvrátil. "Právě, Roberte. Právě že oběma. Vysmíváš se mé loajalitě císařovně a přehlížíš přitom, že je to regentčina loajalita, kterou bys měl zpochybňovat, ne moje."
Robert se slabě uchechtl a Alexej sevřel zábradlí mostu tak pevně, až mu zbělaly klouby.
"Bavíme se o stejné regentce? O pošetilém dítěti, co si chce nasadit blýskavou korunu, aby se mohlo vychloubat před dvorem?" zeptal se nevěřícně. "Nejde jí o Twighburg ani Titairy, jde jí jen o pozlátko. Musíme ji chránit před ní samou."
Alexej se sevřeným chřípím zašmátral v náprsní kapse svého kabátu a prakticky po svém příteli mrštil výtiskem Titairijského týdeníku. "Jestliže je celá situace tak apolitická, tak jak mi vysvětlíš tohle?"
Robert k novinám sklopil pohled. "Tohle očividně nebylo její dílo," zamumlal.
Tentokrát to byl Alexej, kdo se uchechtl. "Ovšem že ne, vždyť ona nemá nejmenší ponětí, co dělá. Tohle je vyšší hra, tady jde o naše císařství, pro rány Boží. Možná, že pro ni mám jistou míru pochopení, ale už dávno není dítěm, kterým ji nazýváš. V pětadvaceti letech má být člověk schopný převzít odpovědnost!" zahřímal rozčileně.
"Ztiš se, Aljošo, probíráme delikátní záležitost," odpapouškoval Alexej se zjevným zadostiučiněním.
Alexej po něm blýsknul nepěkným pohledem. "Regentka Silverwolfovi slouží jako bezduchá loutka, jsi blázen, když to nevidíš. Dal jí pěkné dárky, udělal grandiózní tour, denně ji v nějakých zapadákovech vítají jásající davy a teď jí slíbil veřejnou korunovaci, něco, co jsme jí my odepřeli…věděl přesně, čím si ji koupit, jak se na bývalého špiona sluší a patří," vypočítal znechuceně.
Robert se zatvářil zaraženě. "Ano, ale on to dělá v panice. Vím, jaké dopisy od něj dostáváš - věří, že atentát na regentku byl ve skutečnosti útok na suverenitu Titairy."
Alexej potřásl hlavou. "Ano, ovšem. A navrch je paranoidní, hádám další nemoc z předešlého povolání."
Robert praštil do zábradlí. "Proklatě, Aljošo! Sám jsi s jeho závěry ohledně atentátu souhlasil, sám jsi jeho slova zopakoval na zasedání vlády!"
"A sám jsem opakováním jeho slov přivolal bouři," souhlasil Alexej tichým hlasem.
"Tak se o tobě pár dní špatně psalo! Hodláš regentku potopit kvůli pochroumanému egu?"
"Tady přece vůbec nejde o moje ego! Tady jde o věčné ustupování Titairy! Kdo jim pomáhá ze dna jejich dluhů a chrání jejich hranice? Kdo je za svou štědrost neustále nazýván uzurpátorem a kdo se neúnavně staví do role oběti?" vybuchl Alexej.
"To jsou včerejší zprávy. Napětí ve vztazích s Titairy bylo a bude," uťal ho Robert.
"Ano? A Titairy vměšující se do císařské rodiny jsou také včerejší zprávy? Veřejnou korunovací regentku staví na úroveň rovnocenného panovníka! A koho to tak horlivě posazují na trůn? Hloupou holku, co za třicet stříbrných tancuje, jak Silverwolf píská!" Alexej se zhluboka nadechl a obrátil se k Robertovi zády. "Mé slovo je konečné. Stanovisko vlády k titairijské korunovaci bude záporné."

***

Alexejovi bylo jasné, že v sídelním městě bez ohledu na vládní vyjádření vypukne pohroma, nicméně přímým zamítnutím regentčiny korunovace strhl značnou část povyku sám na sebe. Někteří ho nazývali zrádcem, jiní hrdinou a konspirativní část obyvatel a tisku dokonce začala zpochybňovat regentčino dušení zdraví, neboť jediný známý případ podobné parlamentní rebelie nastal pouze za vlády Matthewa Šíleného.
Telegramy, kterými ho vzápětí zasypal Silverwolf, raději pohřbil hodně hluboko do zásuvky svého psacího stolu a dal si pár dní na vychladnutí, než na ně odpoví. Ten příšerný muž měl tu drzost tvrdit, že s tím skandálním novinovým článkem, který rozpoutal celou tu mizérii, neměl nic společného. Za koho ho měl, za naprostého hlupáka?
Když jednoho zvlášť ospalého a upršeného dne přišel do své pracovny, jen aby tam nalezl novou várku spěšných dopisů z Titairy, neodpustil si nerudné zamručení. Ztěžka se usadil do křesla u krbu a s pálícíma očima začal příchozí poštu třídit. Zarazil se teprve u pohledu na Mathieuovo známé úhledné písmo, které notnou chvíli propaloval nerozhodným pohledem, než si ztěžka povzdychnul, konečně pečeť rozlomil a energicky list rozložil.

Vážený příteli,

přeskočím prázdné řeči o počasí (které je zde stále letní) a mém zdraví (paže téměř zahojená) a přejdu k věci. Nemohu tvrdit, že jsem byl překvapen Tvým rozhodnutím nepodpořit regentku v korunovaci na titairijskou královnu, přesto však nezastírám, že mě to zarmoutilo.

Vím, že Tě císařovna Lyrica považuje za jednoho ze svých nejbližších přátel a vidím, že svoji důvěru vložila do správných rukou, rovněž si ale uvědomuji, že Tvé rozhodnutí ovlivnilo více faktorů, než je věrnost císařovně. Nezazlívej regentce její selhání a odpusť chyby děvčeti, které se bez jakékoliv přípravy či patřičného vzdělání doslova přes noc stalo vládkyní s nezměrnou odpovědností. Měj prosím na paměti, že jsi to nebyl jen Ty, kdo se ke svému zděšení ocitl ve zdánlivě neřešitelné situaci.

Nemohu než vzpomínat na onen ples po regentčině twighburské korunovaci. Vyhledal jsi mě, naplněn obavami, že budu v roli císařského tajemníka oslaben svými skrupulemi a emocemi a nebudu sloužit jako dobrý rádce. Tehdy jsem Tě považoval za cynika, na kterém se podepsaly roky strávené v politice, dnes se z celého srdce kaji. Měl jsi pravdu, příteli, nebyl jsem dobrý ochránce. Mnoha z napáchaných přešlapů mohlo být včas zabráněno, krk byl do oprátky vložen nevědomky, nicméně dobrovolně. Já sám učinil začátečnickou chybu, když jsem podcenil pana Silverwolfa a nechal se zmást jeho zevnějškem a vystupováním.

Pokorně Tě prosím, abys apeloval na twighburského velvyslance, aby zmírnil svůj přísný postoj a přijal pozvání na korunovaci. Svůj nesouhlas s nastalou situací jsi vyjádřil už dostatečně, prosím nepal za sebou všechny mosty a nenechávej regentku bez twighburské podpory. Nyní, v dohře mého katastrofálního selhání, Tě potřebuje jako nikdy předtím, ač si to ve své hrdosti neuvědomuje a já si dovoluji připomenout, že i Ty potřebuješ ji. Pro přežití tohoto dramatického období císařovniny absence ji potřebuješ stejně tak, jako ona potřebuje Tebe.

Vím, že děláš, co musíš, abys ochránil svoji zemi, ale k tomu potřebuješ stabilní postavení vládce, na panující rozpory v názorech nehledě.

Prosím, Alexi, neopouštěj ji.

S pokornou úctou

Mathieu Durand
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama