You are enough. You are so enough, it's unbelievable, how enough you are. (Sierra Boggess)

The Woodlanders (1997)

2. října 2019 v 21:59 | Lotte |  Lotte's cinema

Krásného dne, dobří lidé! (Vidíte, jak si fandím a používám na své čtenáře množné číslo? Haha.)
V naší cestě po kariéře Rufuse Sewella se dnes posuneme o dva roky do léta páně 1997, kdy vyšel snímek The Woodlanders aneb ano, další dobové drama. :D

Tento příběh nás zavádí do jižní Anglie, do oblasti, kde je život velmi krušný, lidé jsou zpravidla chudí a musí těžce pracovat, aby se dokázali uživit.
Do této neutěšené oblasti se vrací hlavní hrdinka Grace, kterou otec poslal na studia, protože doufal, že jí tím zajistí lepší život, než jaký měl on sám. Není to ale jen její otec, kdo s nadějemi vyhlíží její návrat, první, kdo ji uvítá je Giles (Rufus!), mladík pracující právě v onom dřevařském průmyslu. Grace a Giles si hráli jako děti, později se do sebe zamilovali a platila neoficiální úmluva, že se po Graceině návratu vezmou. Jenže Grace cestování po Anglii a zámoří a její nově nabyté vzdělání změnilo, a i její otec se domnívá, že by měla "mířit výš". Tou dobou v oblasti začne působit nový lékař, sofistikovaný a velice inteligentní mladý muž…



The Woodlanders je příběh s velice ponurou atmosférou, bez přikrášlování ukazuje těžký život těch méně šťastných v kontrastu se směšnými privilegii vyšší třídy, a na konci nás nečeká žádné popelkovské zakončení, které by ostatně film jako je tento shodilo, naopak dobové předsudky vyžene až do extrémů. Nejsilnějším prvkem Woodlanders jsou postavy, pohybující se v šedé zóně obyčejné lidskosti - opakujícím se motivem je kromě kritiky společnosti i odpuštění - to zasloužené i nezasloužené, to udělené i neudělené. Lidé chybují, uvědomují si své omyly, prosí o odpuštění, jenže někdy je na to už pozdě…film má hořký podtón, což podtrhuje i jeho konec, který pro Grace zůstává poměrně otevřený.

Nečetla jsem knižní předlohu od Hardyho, ale předpokládám, že devadesátiminutový film toho musel hodně osekat a i já, neznalec předlohy, jsem cítila, že vyprávění je místy zkratkovité, při skoky mezi scénami jsem občas postrádala nějaké "pojivo", které by zajišťovalo lepší přechod a hlubší pochopení komplikovaných vztahů mezi postavami.

Rufusova postava Giles mi trochu připomínal jeho Willa z Middlemarche. Další zádumčivý mladík, kterému křivdí společnosti dělená na třídy. Giles se sice na rozdíl od Willa nebál ozvat se a bojovat za sebe, nutno ale říct, že ve výsledku si tím obvykle jen uškodil.
Giles mi lámal srdce - nebyl bez chyby, ale ve výsledku to byla tak čistá a něžná postava, tak opravdově laskavý a hodný člověk - jen kámen by nezaplakal nad jeho osudem a Rufusovým dalším skvělým hereckým výkonem.

Když jsem zmínila drobnou paralelu s Middlemarchem, přidám k dobru ještě opětovné boření známého pohádkového vzorce svatba=happy end. I zde je svatba naopak katalyzátorem všech budoucích potíží, ukazatelem, jak opatrný jeden musí být, když si vybírá životního partnera, jak katastrofální je, když si bereme pouze svoji (falešnou) představu o daném člověku.

Na závěr svého článku tradičně konečné dojmy: film určitě doporučuju, ale nachystejte si kapesníčky a čokoládu. The Woodlanders je jedno z těch "surovějších" dobových dramat, nic neidealizuje a ukazuje všem snílkům, co občas vzdychají, že se narodili ve špatné době, že možná není o co stát…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tahmed Tahmed | E-mail | Web | 28. října 2019 v 9:18 | Reagovat

sice se zpožděním ale přece konečně ti napíšu ony dlužné komentíky :D
Rufus je zde opravdu ten kladný hrdina co to všechno odnese. Jeho milovaná ho odmítne a on se chudáček musí trápit a přijde na řadu až mnohem později :D a jak vidno dle tvých recenzí hrozí cukrovka už jen po jeho shlédnutí :)

2 Lotte Lotte | Web | 28. října 2019 v 11:37 | Reagovat

Cukrovka a záplavy slz. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama